Holoubkov

Tento článek pojednává o obci v okrese Rokycany. O sídlišti v Lovosicích pojednává článek Holoubkov (Lovosice).

Holoubkov
Náves
znakvlajka
status:	obec
NUTS 5 (obec):	CZ0326 559814
kraj (NUTS 3):	Plzeňský (CZ032)
okres (NUTS 4):	Rokycany (CZ0326)
obec s rozšířenou působností:	Rokycany
pověřená obec:
historická země:	Čechy
katastrální výměra:	4,21 km²
počet obyvatel:	1480 (31. 12. 2008)
zeměpisné souřadnice:	49° 46′ 33″ s. š., 13° 41′ 33″ v. d.
nadmořská výška:	432 m
PSČ:	338 01
zákl. sídelní jednotky:	1
části obce:	1
katastrální území:	1
adresa obecního úřadu:	Holoubkov 48 33801 Holoubkov
starosta / starostka:	Ing. Lukáš Fišer
Oficiální web: http://www.obecholoubkov.cz/ E-mail: ouholoubkov@netro.cz
Holoubkov Holoubkov, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Holoubkov je obec v okrese Rokycany, kraji Plzeňském, zhruba 8 km severovýchodně od Rokycan. Rozkládá se v širokém údolí Holoubkovského potoka ohraničeném vrchy Trhoň (624 m n. m.) a Vydřiduch (513 m n. m.). Geomorfologicky leží Holoubkov v Holoubkovské kotlině, která představuje nejjihozápadnější výběžek Hořovické brázdy, potažmo Hořovické pahorkatiny, vklíněný mezi Brdy na jihu a Křivoklátskou vrchovinu na severu. Katastr obce má velikost 421 ha. Okolí zastavěné lokality tvoří především lesy, na východě lužní louky a zemědělská pole. Přímo do centra obce zasahuje 14,5 ha velký Holoubkovský rybník, který tvoří místní dominantu. Nedaleko zástavby na severní straně obce probíhá v zářezu dálnice 5 E50 , naopak jižní část obce protíná železniční trať č. 170 Praha - Plzeň - Cheb. Holoubkov má dlouhou průmyslovou tradici, v dnešní době převažuje průmysl strojírenský, elektrotechnický a dřevařský.

Historie

První písemná zmínka pochází z roku 1379, kdy byla „ves Holúbkov“ (villa Holubcow) uvedena v Urbáři rožmberském, soupise rožmberských statků. Ve zdejším kraji se dařilo železářství, které využívalo místních zdrojů surovin - železné rudy a dřeva okolních lesů. První vysoká pec je uváděna již na počátku 17. století spolu s několika hamry. Z toho vyplývá, že již v této době se musel nad vsí rozlévat rybník. Za Třicetileté války byl Holoubkov vypálen a znovu osídlen až za 20 let. V 60. letech 19. století kupuje zbirožské panství německý baron Bethel Henry Strousberg, který má velké plány na industrializaci místního kraje. V Holoubkově rozšiřuje výrobu v železárnách a staví továrnu na železniční vagony. Plány jsou však příliš ambiciózní a tak čeká Strousberga zanedlouho bankrot. Železárny kupuje jeho bývalá pravá ruka Maxmilián Hopfengärtner. Už od poloviny 19. století se výroba začíná přeorientovávat na strojírenství - přesněji na obráběcí stroje. Tento výrobní program si místní závod udržuje do dnešních dnů. V třicátých letech 20. století těžce dolehla na zaměstnance strojírny Velká hospodářská krize.

V roce 1886 vzniká místní škola a ve stejném roce i sbor dobrovolných hasičů.

Od počátku 20. století se stává Holoubkov vyhlášeným letoviskem obyvatel Plzně i Prahy, hlavně díky okolním lesům, rybníku a dobré dopravní dostupnosti. O tom svědčí i velký počet vil v obci, nejznámější je Markova vila projektovaná Janem Kotěrou.

Na konci druhé světové války byla nedaleko obce u Rokycan vytyčena demarkační linie mezi Sověty a americkými jednotkami. Sám Holoubkov byl osvobozen 10.května 1945 vojsky Rudé armády.

V 70. a 80. letech mění centrum obce zcela svoji původně malebnou tvář letoviska z důvodu výstavby panelových bytových domů a objektů občanské vybavenosti. Vzniká také nový park, kam je přenesena socha granátníka z areálu továrny. Na přelomu tisíciletí byly opraveny dvě nejvýznamnější památky v obci - Markova a Hopfengärtnerova vila.

Průmysl

V obci bývala až do konce 19. století velká železárna. Postupně výrobní program přecházel na strojírenskou výrobu. Po druhé světové válce byl podnik zestátněn a pod několika názvy (TOS, Kovosvit) se držel osvědčeného výrobního plánu velkých obráběcích strojů - hlavně soustruhů, frézek a vrtaček. Areál podniku byl postupně rozšiřován, takže dnes zabírá zhruba čtvrtinu zastavěné plochy obce. Na konci 90. let se podnik Kovosvit dostává do nesnází a areál je prodán dvěma německým firmám působícím v oboru. Jedna z nich si udržela část původního výrobního programu Kovosvitu. Tradice strojírenské výroby tedy pokračuje.

Dále v obci působí podnik vyrábějící slaboproudé rozváděče a kabelové skříně. A to již od 50. let minulého století. V dnešní době patří k lídrům oboru v České republice, kam míří i většina produkce. Posledním odvětvím průmyslu je dřevařský. U nádraží se nachází velký manipulační sklad dřeva, kde jsou kmeny nařezány na požadované délky a expedovány po železnici k zákazníkům. V obci působí také firma vyrábějící dřevěné přepravní palety.

Doprava

Železniční nádraží

Holoubkov se nachází přímo v přepravním koridoru mezi západem a východem republiky, významném i v celoevropském měřítku. Již od počátku historie obce přes ni vedla potahová stezka, později přeměněná na silnici. Rostoucí doprava směrem na Západ v 90. letech 20. století si vyžádala urychlenou dostavbu dálnice D5. Tato liniová stavba probíhá v zářezu 300 metrů za severním okrajem obce. Nejbližší sjezd je EXIT 50 Mýto. Dnešním velkým problémem obce je opět narůstající kamionová doprava na silnici č. 605 vedoucí centrem obce i místních komunikacích. A to jak tranzitní, tak i doprava pro místní průmysl. Ten je plně závislý na silniční dopravě.

Železnice protla Holoubkov v roce 1869, kdy byla zprovozněna Česká západní dráha Praha-Plzeň-Brod nad Lesy. V roce 1914 se stane v Holoubkově velká železniční nehoda rychlíku s osobním vlakem, která je jedním z důvodů pro výstavbu druhé koleje. Ta je zprovozněna ve 30. letech. V letech 1986 a 1987 je trať elektrifikována a optimalizována do současného stavu. V Holoubkově je železniční stanice obsazená stálou službou výpravčího, zastavují zde jen osobní vlaky. Ty jezdí v základním dvouhodinovém taktu mezi Berounem a Plzní. Nejbližší rychlíková stanice jsou Rokycany. Místní železniční nákladní doprava je vcelku čilá, tvoří ji však výhradně polenové dřevo a piliny z místního manipulačního skladu dřeva. Ve výhledu se počítá s optimalizací trati, ta je totiž součástí třetího železničního koridoru.

Okolí

Okolí obce tvoří dva přírodní parky - na jihu Přírodní park Trhoň a na severu Přírodní park Radeč. Součástí těchto přírodních parků jsou jednolité lesní komplexy, vhodné pro turistiku i cykloturistiku. Na západ od obce se nacházejí Rokycany (8 km) a Plzeň (23 km), které slouží jako lokální centra.

Pamětihodnosti

Hopfengärtnerova vila

• Markova vila - postavena 1908, architekt Jan Kotěra, rekonstrukce 2002.
• Hopfengärtnerova vila (zvaná Zámeček) - postavena 1890, rekonstrukce 2001, v současné době slouží jako dům s pečovatelskou službou pro seniory
• Plastika rakouského granátníka - socha granátníka z doby Marie Terezie, výrobek místních železáren, materiál litina. Je více identických kopií této plastiky - u Slavkova, na zámku v Dobříši a novodobá replika na dvoře slévárny ve Strašicích.
• Bartošova vila - postavena 1902 pro ředitele železáren
• Šťastný domov - secesní vila naproti nádraží, postavena 1908
• Lípa v Kovosvitu - památný strom

Slavní rodáci

• Jiří Dohnal, herec (12. srpna 1905 – 9. září 1984)
• Zdeněk Uher, hokejista a trenér (27. února 1936)

Galerie

• 

  Náves s hotelem

• 

  Pohled na údolí s vrchem Trhoň od dálnice

• 

  Pomník padlým ve světových válkách

• 

  Bartošova vila ( švagr Maxe Hopfengärtnera)

• 

  Panorama Holoubkovského rybníka

• 

  Celkový pohled na obec

• 

  Plastika granátníka v parku

Externí odkazy

• Oficiální webové stránky obce
• Mapa katastrálního území Holoubkov
• Místní oddíly stolního tenisu
• Místní oddíl fotbalu
• Místní střelecký oddíl

Literatura k tématu

• HORA, Antonín. Historie obce Holoubkov : 1379-1945. Holoubkov : Obecní úřad Holoubkov, 1994. 115 s.
• ZIEGLEROVÁ, Věra. Holoubkov na pohlednicích. Holoubkov : Obecní úřad Holoubkov, 1999. 58 s.
• ZIEGLEROVÁ, Věra. Holoubkov 1900-2000. Holoubkov : Obecní úřad Holoubkov, 2000. 51 s.
• BÁLINTOVÁ, Kateřina. Markova vila:Jan Kotěra. Praha, 2003. 110 s.