Aspergerův syndrom

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aspergerův syndrom
Lidé s Aspergerovým syndromem často projevují zájem o velmi odborné informace, jako například tento chlapec o molekulární struktury
Lidé s Aspergerovým syndromem často projevují zájem o velmi odborné informace, jako například tento chlapec o molekulární struktury
Klasifikace
MKN-10 F84.5

Aspergerův syndrom (AS) patří mezi poruchy autistického spektra. Vyznačuje se především potížemi v komunikaci a sociálním chování, které jsou v rozporu s celkově dobrým intelektem (u některých jedinců může být i velmi nadprůměrný) a řečovými schopnostmi (pasivní slovní zásoba bývá bohatá, vývoj řeči není opožděn). Jedná se o celoživotní handicap.

Obecné informace[editovat | editovat zdroj]

Lidé s Aspergerovým syndromem mají problémy s navazováním přiměřených vztahů s druhými lidmi. Mají problémy v porozumění základním pravidlům v sociální interakci. Jinými slovy, mají potíže v tom, jak mohou druhým lidem dát vhodným způsobem najevo, že je konverzace s nimi zajímá či naopak, kdy mohou vstoupit do konverzace druhých lidí, jak naslouchat druhým lidem a jak vhodně reagovat v různých situacích s využitím řeči těla. Jejich komunikační dovednosti jsou slabé a následkem toho se pak raději interakce s druhými lidmi vyhýbají nebo se chovají nevhodným způsobem. Obtížně chápou mimoslovní komunikaci. Mimika i gesta bývají u lidí s AS omezené. Někdy mohou negativně reagovat na změny, mohou lpět na rituálech či nutkavě vykonávat určité činnosti. Pokud má vše svůj standardní denní režim a řád, cítí se lidé s AS bezpečněji a jistěji. Tento fakt ale způsobuje, že se snižuje jejich schopnost reagovat flexibilně v sociálních situacích. Mnozí lidé s AS mají nestandardní zájmy (někdy až nutkavého charakteru, kterým podřizují náplň všedního dne). Souhrnně toto vše nazýváme sociální dovednosti. Pokud člověk tyto základy zvládá, daří se mu ve společnosti druhých lidí, umí si najít přátele a toto přátelství si udržet.

Vysvětlení AS po odborné stránce: jedná se o poruchu autistického spektra, vyznačující se narušením v oblasti sociální interakce, komunikace a představivosti. Stejná triáda postižení se projevuje i při dětském autismu a atypickém autismu. Při Aspergerově syndromu je však hloubka postižení zpravidla mírnější než při ostatních poruchách autistického spektra.

Mezi odborníky probíhá diskuze, jestli existuje rozdíl mezi Aspergerovým syndromem a vysoce funkčním autismem. Kateřina Thorová se domnívá, že v „současné době je Aspergerův syndrom považován za samostatnou nozologickou jednotku. Tvrdit, že Aspergerův syndrom je mírnější formou autismu, je značně zjednodušené. Aspergerův syndrom má svá specifika i problémy, které mohou být stejně závažné, i když kvalitativně odlišné od ostatních poruch autistického spektra.“[1] Rozlišuje nízko funkční a vysoce funkční Aspergerův syndrom. Děti s nízko funkční variantou mají těžké problémové chování, které je jen málo ovlivnitelné. Tyto děti úzkostlivě vyžadují dodržování rituálů od svého okolí. Jejich chování je výrazně repetitivní a mívají velice nízkou frustrační toleranci. Navazují kontakt s ostatními bez ohledu na situaci nebo kontakt tvrdohlavě odmítají. Nejsou schopny emocionální vzájemnosti ani sociálně přiměřeného chování. Jejich kognitivní schopnosti jsou obvykle v pásmě podprůměru, často se u nich objevuje hyperaktivita a poruchy pozornosti. Při vysoce funkčním AS chybí výrazně problémové chování a neochota ke spolupráci. Tyto děti sice mají své vyhraněné zájmy, dokážou se věnovat i jiným činnostem. Jejich emocionální reakce se od vrstevníků liší jenom mírně, v sociálním kontaktu působí naivně a nezrale. Mívají průměrné až nadprůměrné intelektové schopnosti. Většina jedinců s AS se nachází někde na kontinuu mezi těmito dvěma póly.[2]

Název[editovat | editovat zdroj]

Porucha je pojmenována podle rakouského psychiatra Hanse Aspergera (19061980), který poruchu popsal v známém článku Autistische Psychopathen im Kindersalter. Asperger si u svých dětských pacientů všiml problémů v sociálním kontaktu, zvláštností v řeči, omezených zájmů a motorické neobratnosti. Rakouský psychiatr se domníval, že se jedná o poruchu osobnosti a nazval ji „autistická psychopatie“ (v Aspergerově době se termín psychopatie užíval v dnešním významu porucha osobnosti). Tento termín byl v roce 1984 nahrazen termínem „Aspergerův syndrom“. O jeho používání se zasloužila britská lékařka Lorna Wing, která zpopularizovala práce Hanse Aspergera.[3]

Projevy[editovat | editovat zdroj]

Projevuje se sníženou kvalitou sociální interakce, dodržováním zaběhnutých rituálů v chování, omezenou nebo netypickou mimikou a gestikulací, stereotypními zájmy, problémy s porozuměním ironie, humoru a metafor. Intelekt je v pásmu normy (tj. IQ > 70), někteří jedinci s AS mají výrazné intelektové nadání (IQ > 130). Děti s Aspergerovým syndromem mají nevyrovnaný vývojový profil. Jejich intelekt je normální, jejich sociální a emoční dovednosti však vždy výrazně zaostávají za jejich kognitivním vývojem. Pro děti a někdy i dospělé s Aspergerovým syndromem je náročné rozlišit, které chování je sociálně přijatelné a které nikoliv. Nerozumějí významu zdvořilých gest (narozeninové přání a podobně), uniká jim smysl společenských formalit. Je pro ně náročné přiměřeně přijmout nebo vyjádřit kompliment, kritiku nebo gratulaci. Chybí jim flexibilita a přizpůsobivost, těžce nesou změny, zejména neplánované. Bývají perfekcionističtí, často odmítají novou aktivitu, protože si nejsou jisti, jestli ji dokonale zvládnou. Jsou extrémně kritičtí k vlastním nedostatkům i chybám ostatních. Mezi silné stránky lidí s AS patří čestnost, respektování pravidel, spolehlivost, důslednost a cit pro detail.

Teorie mysli[editovat | editovat zdroj]

Jedinci s AS mají velký problém porozumět úmyslům, myšlenkám, pocitům a záměrům ostatních. Schopnost vžít se do prožívaní ostatních se nazývá „teorie mysli“ a u neurotypických (bez poruchy autistického spektra) dětí se rozvíjí kolem pátého roku. V tomto období dokáže dítě podle mimiky a gestikulace odhadnout emoční stav druhého člověka. U dětí s AS je tato schopnost opožděná nebo narušená. Kvůli tomuto nedostatku často mylně odhadnou pocity druhého člověka, což bývá někdy popisované jako chybějící empatie. Problém ovšem obvykle nespočívá v nezájmu o toho druhého, ale v problému správně „přečíst“ řeč těla.[4]

Sociální chování[editovat | editovat zdroj]

Tony Attwood, renomovaný odborník na problematiku Aspergerova syndromu, ukazuje, že malým dětem s touto diagnózou často chybí motivace zapojit se do skupinových aktivit, které si oblibují neurotypické děti. Děti s AS se obvykle cítí jistěji ve společnosti jednoho kamaráda, než ve skupině. Některé děti jsou mezi vrstevníky nejisté a vyhledávají společnost výrazně mladších dětí, které jsou sociálně přibližně na stejné úrovni. Jindy vyhledávají dospělé, kteří jsou zpravidla tolerantnější k jejich zvláštnostem. V případě, že si chtějí hrát s vrstevníky, nevědí, jak se do hry zapojit, nerozumějí pravidlům běžných dětských her a sportů.[5]

Attwood taky upozorňuje na problémy, kterým čelí děti, mládež i dospělí při vytváření přátelství. Tito lidé se domnívají, že jestli si někoho oblíbí, ten druhý má k nim stejný a stejně intenzivní vztah jako oni. Nedovedou číst jemné náznaky, kterými jim ten druhý chce naznačit, že to tak není. Podaří-li se jedinci s AS navázat vztah, je pro ně náročné si přátelství udržet. Potřebuje poradit, jak často se má příteli ozývat, o čem se s ním má bavit, jak řešit konflikty a nedorozumění.[6]

Typy sociálního chování[editovat | editovat zdroj]

U lidí s Aspergerovým syndromem rozlišujeme pět typů sociálního chování: osamělý, pasivní, aktivní, formální a smíšený.

Pro děti s osamělou formou je charakteristické odmítání fyzického kontaktu (mazlení, hlazení) s rodiči a dalšími blízkými lidmi. Tyto děti nejeví zájem o kontakt s vrstevníky. Nenavazují oční kontakt. Mívají nízkou míru empatie a snížený práh bolesti.[7]

Pasivní děti kontakt s ostatními akceptují, ale sami ho vyhledávají jenom zřídkavě. Sociální aktivity (setkávání s novými lidmi, oslavy) jim většinou nepřinášejí potěšení. Mají omezenou schopnost vyjádřit své potřeby, nedovedou s ostatními sdílet radost, neumí poskytnout druhým lidem útěchu nebo se s nimi dělit. Tyto děti mají nízkou míru spontaneity, bývají pasivní, hypoaktivní.[8]

Aktivní děti kontakt rády a často iniciují, neumějí posoudit přiměřenost svého konání, a proto se často chovají nevhodně: dotýkají se cizích lidí, vstupují do jejich osobního prostoru, oslovují neznámé lidi a povídají jim o svých specifických zájmech a podobně. Toto chování odolává pokusům o změnu, protože tyto děti mají problém porozumět pravidlům sociálního chování i kontextu situace. Rádi pořád mluví o své zálibě, bez ohledu na zájem posluchače. Mají neobvyklou mimiku, bizarní řeč těla a nepřiměřený oční kontakt ("civí" druhým do očí). U těchto děti se často vyskytuje i ADHD.[9]

Děti s formálním chováním svým projevem připomínají spíše dospělé. Mají výborné vyjadřovací schopnosti, jejich řeč však působí strojeně. V sociálním styku jsou odtažití, působí chladným dojmem. Mají v oblibě společenské rituály a úzkostlivě dbají na jejich dodržování. Lpějí na pravidlech a normách chování, jakékoli porušení předpisů je silně rozruší, reagují afektem. Mají problém porozumět ironii, humoru, metaforám. V sociálním kontaktu jsou velice naivní a upřímní, i když se to v dané situaci vůbec nehodí. Mají encyklopedické zájmy, o svém hobby vědí neuvěřitelné detaily a podrobnosti.[10]

U dětí se smíšenými projevy kvalita sociálního kontaktu značně kolísá. Jejich projevy jsou rozmanité, závisejí na kontextu a osobě, s níž navazují kontakt. Vyskytují se u nich prvky všech čtyř typů chování.[11]

Emoce lidí s AS[editovat | editovat zdroj]

Někteří lidé s AS mají ochuzené emoce, zdaleka to neplatí pro všechny. Mnozí mají hluboké a intenzivní pocity, nedokážou jim však porozumět a vyjádřit je sociálně přiměřeným způsobem. Attwood ukazuje, že emoční zralost dítěte nedosahuje úroveň přiměřenou věku a kognitivním schopnostem. Dítě postrádá schopnost porozumět vlastním emocím a vyjádřit je sociálně přiměřeným způsobem. Chybí jim jemnost ve vyjadřovaní emocí, svůj hněv, smutek nebo úzkost dávají najevo příliš intenzivně. Často se objevují intenzivní záchvaty afektu, které vyvolala pro jiné nenápadná událost (například drobná změna programu). U jedince s AS běžně dochází k prudkým změnám nálad. Tito lidé nedovedou rozpoznat, kdy je vhodné mluvit o svých emocích, a tak mohou někdy přílišným odhalením svého citového života uvést kamaráda nebo skupinu vrstevníků do rozpaků.[12]

Řeč[editovat | editovat zdroj]

Vyjadřování dětí s AS bývá pedantické a přesné, často připomíná spíše mluvu dospělých než dětí. Někteří pacienti rádi vymýšlejí vlastní neologizmy. Lidi s Aspergerovým syndromem mívají dobrou slovní zásobu, je pro ně však těžké plynule konverzovat s ostatními. Rádi dlouze mluví o svých oblíbených tématech, bez ohledu na to, jestli to posluchače zajímá, nebo ne. Mnozí neustále skáčou druhému člověku do řeči, protože neumí odhadnout, kdy nastane vhodný okamžik, aby vstoupili do rozhovoru. Nevědí, jak začít nebo ukončit rozhovor, nebo jak změnit téma diskuze. Mnozí mají problém porozumět symbolům nebo příslovím, mate je sarkazmus, ironie a metafory.[13]

Řeč těla[editovat | editovat zdroj]

Někteří jedinci s AS mají chudou mimiku a řeč těla, jiní gestikulují velmi neobvyklým způsobem. Mnozí vyjadřují své pocity fyzicky: třepou rukama nebo kroutí prsty, skáčou radostí a podobně. Pro Aspergery je typický neobvyklý oční kontakt. Tony Attwood uvádí, že pro lidi s Aspergerovým syndromem je náročné soustředit se na rozhovor a zároveň se partnerovi dívat do očí.[14]

Speciální zájmy[editovat | editovat zdroj]

Jedinci s Aspergerovým syndromem obvykle mají zálibu, které je značně neobvyklá a/nebo jí věnují nezvykle mnoho času. Podle Attwooda existují i lidé, kteří splňují všechna ostatní diagnostická kritéria AS a nemají speciální zájem. Odhaduje, že u 5–15 % lidí s AS speciální zájem chybí. Attwood rozlišuje dvě hlavní kategorie zájmu u lidí s AS: sbírání věcí a získávání informací o určité oblasti. Nejčastěji se vyskytuje zájem o přírodu, vědu a techniku a dopravní systém. Attwood poukazuje na rozdíly mezi speciálními zájmy chlapců a dívek. Zájmy chlapců s AS jsou obvykle hodně odlišné od zálib jejich vrstevníků. Dívky mívají často méně nápadné koníčky, zajímají se třeba o panenky, televizní seriály nebo zvířata podobně jako jiná děvčata v jejich věku. Svému zájmu se ale věnují mnohem intenzivněji než ostatní dívky.[15]

Smyslová přecitlivělost[editovat | editovat zdroj]

U mnohých jedinců s AS se vyskytuje silná přecitlivělost na různé zvuky, světlo, barvy, pachy, chutě nebo dotek. Udává se, že u 70-85 % lidí s touto diagnózou se objevuje přecitlivělost na různé zvuky. Některým lidem vadí překvapivé, krátké zvuky, třeba štěkání psa, jiní nesnášejí vysoké tóny, například zvuk mixéru. Jedincům s AS taky často vadí hluk v nákupních centrech nebo na společenských setkáních. Asi 50 % lidí s AS má přecitlivělost na některé chutě a pachy. Běžná je i přecitlivělost na světlo - lidem s AS může vadit prudké sluneční světlo, nebo jas zářivek, používaných uvnitř administrativních budov. U jedinců s touto diagnózou se někdy objevuje zvláštní vnímání teploty - někteří vůbec nevnímají chlad a nosí trička a kraťasy i v zimě. U jiných je zkreslené vnímání bolesti - někteří jsou přecitlivělí na bolest, jiní ji téměř vůbec nevnímají.[16]

Motorická neobratnost[editovat | editovat zdroj]

Aspergerův syndrom je často spojen s motorickou neobratností. Děti s AS mívají problémy s činnostmi, které vyžadují motorickou zručnost, například se zavazováním tkaniček, oblékáním nebo používáním příboru. Jejich nemotornost se může projevit při jízdě na kole, skateboardu nebo bruslích. U mnohých dětí i dospělých se vyskytují neobvyklé pohyby při běhu a chůzi. Další nedovedou správně uchopit propisku a jejich písmo je jenom obtížně čitelné. U lidí s AS bývá nejméně postižená schopnost plavat, hrát golf, skákat na trampolíně a jezdit na koni. Díky své píli dosáhnou někteří v těchto sportech pozoruhodné výsledky.[17]

Komorbidita[editovat | editovat zdroj]

Studie naznačují, že minimálně 75 % dětí s Aspergerovým syndromem trpí taky poruchou pozornosti (ADD - attention deficit disorder) nebo poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD - attention deficit hyperactivity disorder). Pozornost se skládá ze čtyř komponentů: schopnosti udržet pozornost, soustředit se na podstatné informace, přesměrovat pozornost a zapamatovat si to, na co člověk svou pozornost zaměřil. Jedinci s AS mají problém se všemi čtyřmi složkami pozornosti. Na druhé straně, když se jedná o předmět jejich zájmu, dokáží se někdy dokonale soustředit. U mnoha jedinců s AS je narušena exekutivní funkce - mají problém plánovat budoucí aktivity. Často nedovedou potlačit okamžité impulzy, nejsou schopni sebereflexe a monitorování vlastní aktivity.[18]

Výzkumy naznačují, že u 65 % teenagerů s AS se vyvine afektivní porucha (porucha nálady). Nejčastěji se jedná o úzkostní poruchu, běžná je též deprese nebo bipolární afektivní porucha.[19] Výskyt poruch nálady u lidí s AS je vyšší než u běžné populace. „Ukazatelem změny nálady a nástupu poruchy může být agrese, sebezraňování, destruktivnost, větší míra sociálního stažení, odmítání aktivit, které do té doby dítě mělo rádo, snížená ochota komunikovat, vyšší míra autistického chování, potíže se spánkem, změna v přijímání potravy (hubnutí, přejídání), ztráta předchozích zájmů nebo naopak zintenzivnění vymezených zájmů a nástup rituálů.[20]

Přibližně u 25 % osob je k AS přidružena obsedantně-kompulzivní porucha (OCD).[19]

Mezi novodobými osobnostmi byl Aspergerův syndrom diagnostikován například synthpopovému hudebníkovi Garymu Numanovi.[zdroj?]

Diagnostika Aspergerova syndromu[editovat | editovat zdroj]

Diagnostická kritéria AS podle DSM IV[editovat | editovat zdroj]

A. Kvalitativně narušená sociální interakce, přičemž se projevují alespoň dva příznaky:

  • 1. výrazně narušené neverbální chování v řadě aspektů, například pohled z očí do očí, výraz tváře, tělesný postoj, gesta při konverzaci
  • 2. neschopnost navázat vztahy s vrstevníky odpovídající vývojové úrovni
  • 3. nedostatek spontánního zájmu o sdílenou radost, zájmy či cíle ve společnosti druhých lidí (například absence ukazování, přinášení či zdůrazňování předmětu zájmu druhým lidem)
  • 4. nedostatek sociální a emocionální vzájemnosti

B. Omezené opakující se či stereotypní vzorce chování, zájmů a činností, přičemž se projevuje alespoň jeden příznak z níže uvedených:

  • 1. pohlcující zaujetí pro jednu či více stereotypních zálib s přísně vymezenými pravidly, které se od ostatních liší intenzitou nebo předmětem zájmu
  • 2. nepružné dodržování specifických rituálů či rutinních činností a bezvýhradné lpění, aby nebyly porušeny
  • 3. stereotypní a pravidelně se opakující pohybové manýrismy (například kmitání či kroužení rukou nebo prsty; pohyby celým tělem)
  • 4. trvalé zaujetí částmi předmětů nebo objekty

C. Poruchy zapříčiňují klinicky významné narušení sociálních, pracovních či dalších významných aspektů života

D. Nedochází ke klinicky významnému opoždění řečového vývoje (například jednotlivá slova ve dvou letech, slovní spojení udržující komunikaci ve třech letech)

E. Nedochází ke klinicky významnému opoždění kognitivního vývoje, úroveň sebeobsluhy a adaptivního chování (kromě sociální interakce) odpovídá věku; zvědavost ohledně okolí v dětství je v normě.

F. Nejsou splněna kritéria pro diagnostiku jiné specifické pervazivní vývojové poruchy ani schizofrenie.[21]

Diagnostická kritéria AS podle MKN-10[editovat | editovat zdroj]

A. Z celkového hlediska nedochází ke klinicky významnému opoždění mluvené řeči, schopnosti rozumět řeči ani kognitivního vývoje. Podmínkou diagnózy je, aby do dvou let jedinec používal jednotlivá slova a do tří let se naučil používat komunikativní fráze. Sebeobsluha, adaptivní chování a zvědavost týkající se okolí by během prvních tří let měly odpovídat standardnímu intelektovému vývoji. Milníky motorického vývoje jsou však opožděné, běžná je pohybová neobratnost (není však nezbytným diagnosticky významným projevem). Běžně se vyskytují speciální dovednosti, jimiž jedinec bývá pohlcen, avšak ani ony nejsou jedním ze základních předpokladů ke stanovení diagnózy.

B. Kvalitativní odchylky ve vzájemné sociální interakci se musejí projevovat alespoň ve dvou níže uvedených oblastech:

  • a) neschopnost udržet přiměřený pohled z očí do očí, užívat výraz tváře, tělesný postoj a gesta pro účely usměrňování sociální interakce
  • b) neschopnost navazovat (způsobem přiměřeným mentálnímu věku a navzdory četným příležitostem) vztahy s vrstevníky založené na sdílení zájmů, činností a prožitků
  • c) absence sociálně-emocionální vzájemnosti projevující se narušenou či odchylnou reakcí na citové projevy druhých lidí, případně nedostatečná přizpůsobivost chování podle sociálního kontextu nebo chabé propojení sociálních, emocionálních a komunikativních vzorců chování
  • d) absence spontánního vyhledávání přítomnosti vrstevníků, s nimiž by jedinec mohl sdílet radost, zájmy či úspěchy (například absence ukazování, přinášení či zdůrazňování předmětu zájmu druhým lidem)

C. U jedince se projevuje neobyčejně silný a úzce vymezený zájem, případně omezené, opakující se a stereotypní vzorce chování, zájmy a činnosti, a to přinejmenším v jedné z následujících oblastí:

  • a) pohlcující zaujetí zálibou se stereotypním a opakujícím se vzorcem, která je abnormální svým obsahem nebo zaměřením; případně jeden a více zájmů vyznačujících se netypickou intenzitou a precizně vymezenou povahou, avšak bez abnormalit v obsahu nebo předmětu zájmu
  • b) nutkavé zaujetí nefunkčními rutinními činnostmi či rituály
  • c) stereotypní a opakující se pohybové manýrismy obsahující buď kmitání či kroužení rukou, případně prsty, anebo pohyby celým tělem
  • d) silné zaujetí částmi předmětů nebo nefunkčními prvky hraček (například barvou, vjemem při doteku jejich povrchu, hlukem či vibracemi, které produkují).

Pro tyto jedince nebývá příznačné, že by se vyznačovali buď pohybovými manýrismy, nebo zájmem o součásti předmětů anebo nefunkční prvky hraček.

D. Poruchu nelze připisovat jiným formám pervazivních vývojových poruch, simplexní schizofrenii, schizotypní poruše, obsedantně-kompulzivní poruše, anankastické poruše osobnosti, reaktivní a dezinhibované poruše příchylnosti v dětství.[22]

Diferenciální diagnostika[editovat | editovat zdroj]

Diferenciální diagnostika v dětství[editovat | editovat zdroj]

Mezi odbornou veřejností probíhá diskuse o rozdílech mezi Aspergerovým syndromem a schizoidní poruchou v dětství. Schizoidní porucha se projevuje přecitlivělostí, nedostatkem empatie, někdy se vyskytují i paranoidní myšlenky a zvláštní zájmy. Psycholožka Kateřina Thorová uvádí, že schizoidní porucha v dětství "nemá jasně vymezené diferenciálně-diagnostická kritéria vůči poruchám autistického spektra, její popis se do značné míry překrývá se symptomatikou zejména Aspergerova syndromu. V podstatě se dá říci, že se jedná o mírnější variantu Aspergerova syndromu (vysoce funkční Aspergerův syndrom)."[23] Diskutuje se taky o vztahu mezi Aspergerovým syndromem a schizotypní poruchou v dětství. Pro schizotypní poruchu je typické magické a bizarní myšlení, zvláštní zájmy, paranoidní představy, sociální stažení, obřadní řeč, somatosenzorické iluze a psychotické epizody s halucinacemi a bludy. Stejné symptomy se mohou objevit i při Aspergerově syndromu, hranice mezi těmito poruchami je nejasná. Někteří autoři se domnívají, že jde ve skutečnosti o jednu poruchu.[24]

Diferenciální diagnostika v dospělosti[editovat | editovat zdroj]

Christopher Gillberg a Theo Peeters uvádějí, že Aspergerův syndrom "je často v dospělém věku diagnostikován (neoprávněně) jako schizotypní porucha, schizoidní porucha osobnosti, paranoidní porucha osobnosti, atypická deprese, hraniční porucha a dokonce někdy jako: schizofrenie."[25] Pro schizoidní poruchu je typická mělká emotivita, emoční chlad, sociální izolovanost, trvalé upřednostňování individuálních zájmů před skupinovými aktivitami, nezájem o přátelské nebo sexuální vztahy. Tito lidé velice slabě reagují na podněty, které u druhých vyvolávají hněv nebo smutek. Bývají přemýšliví, originální, nepraktičtí; nezajímají je sociální zvyklosti.[26] Lidé s AS taky preferují individuální aktivity, nedodržují společenské konvence, mají potíže s vyjadřováním pocitů, a proto působí chladně a odtažitě. Jedinci s AS na rozdíl od lidí se schizoidní poruchou po vztazích většinou touží, kvůli svému handicapu je však neumí navazovat. Praško uvádí, že pro hraniční poruchu je typická emoční nestálost, problémy s identitou, černobílé myšlení a přetrvávající úzkost. Často se vyskytuje sebepoškozování a sebevražedné myšlenky a/nebo pokusy. Lidé s hraniční poruchou se bojí opuštění a dopouštějí se nevědomé manipulace v snaze vyhnout se skutečnému nebo fiktivnímu opuštění.[26] Při Aspergerově syndromu se běžně objevují všechny příznaky typické pro hraniční poruchu kromě nevědomé manipulace a strachu z opuštění. K záměně se schizofrenií dochází podle Kateřiny Thorové kvůli sociální uzavřenosti, zvláštnímu, zabíhavému nebo hyperrealistickému myšlení, neobvyklým zálibám a paranoidním myšlenkách, se kterými se u lidí s Aspergerovým syndromem setkáváme. Tyto projevy připomínají některé znaky schizofrenie. U člověka se schizofrenií se však vyskytují bludy, halucinace nebo katatonní projevy.[27] Thorová uvádí, že může dojít i k záměně AS s úzkostními anebo anankastickými poruchami osobnosti. Při úzkostné poruše dochází k sebepodhodnocování a vyhýbání se společnosti podobně jako při AS. Anankastická porucha i Aspergerův syndrom se vyznačují přehnaným perfekcionizmem, důrazem na formální pravidla a pedantností. Poruchy osobnosti však nastupují v adolescenci nebo rané dospělosti, Aspergerův syndrom se projevuje již v dětství. Sociální deficit je při poruchách osobnosti mírnější než při AS.[28]

Aspergerův syndrom v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Aspergerovým syndromem trpí jedna z hlavních postav animovaného filmu Mary a Max (2009), hlavní postava filmu Adam (2009), Jerry Espenson v seriálu Kauzy z Bostonu a také hlavní postava indického filmu My Name Is Khan (2010). Dalším filmem, ve které trpí obě postavy AS, je Mozart and the Whale (2005), dále také hlavní postava ve filmu Simonův vesmír. Fyzik Dr. Sheldon Cooper ze seriálu Teorie velkého třesku je karikaturou člověka s Aspergerovým syndromem. Forenzní antropoložka Dr. Temperance Brennan v seriálu Sběratelé kostí.[zdroj?] Aspergerovým syndromem trpí také postava Nikol z českého seriálu Gympl s (r)učením omezeným (2012).[29] Aspergerův syndrom je také přisuzován hrdince trilogie S. Larssona Millennium (Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda). Biografické drama Temple Grandinová (2010).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aspergerov syndróm na slovenské Wikipedii.

  1. Kateřina Thorová. 2006. Poruchy autistického spektra Praha: Portál, s. 185
  2. Kateřina Thorová. 2006. Poruchy autistického spektra Praha: Portál, s. 191
  3. Kateřina Thorová. 2006. Poruchy autistického spektraPraha: Portál, s. 37
  4. Tony Attwood. 2008. The Complete guide to Asperger's syndromeLondon: Jessica Kingsley Publishers, s.112-114
  5. Tony Attwood. 2005. Aspergerův syndrom. Porucha sociálních vztahů a komunikace. Praha: Portál, s. 35-36.
  6. Tony Attwood. 2008. The Complete guide to Asperger's syndromeLondon: Jessica Kingsley Publishers, s.89
  7. Kateřina Thorová. 2006. Poruchy autistického spektra Praha: Portál, s. 64
  8. Kateřina Thorová. 2006. Poruchy autistického spektra Praha: Portál, s. 67
  9. Kateřina Thorová. 2006. Poruchy autistického spektra Praha: Portál, s. 70
  10. Kateřina Thorová. 2006. Poruchy autistického spektra Praha: Portál, s. 73
  11. Kateřina Thorová. 2006. Poruchy autistického spektra Praha: Portál, s. 76
  12. Tony Attwood. 2005. Aspergerův syndrom. Porucha sociálních vztahů a komunikace. Praha: Portál, s. 53.
  13. Tony Attwood. 2008. The Complete guide to Asperger's syndromeLondon: Jessica Kingsley Publishers, s.202-227
  14. Tony Attwood. 2005. Aspergerův syndrom. Porucha sociálních vztahů a komunikace. Praha: Portál, s. 56.
  15. Tony Attwood. 2008. The Complete guide to Asperger's syndromeLondon: Jessica Kingsley Publishers, s.173-180
  16. Tony Attwood. 2008. The Complete guide to Asperger's syndromeLondon: Jessica Kingsley Publishers, s.271-289
  17. Tony Attwood. 2008. The Complete guide to Asperger's syndromeLondon: Jessica Kingsley Publishers, s.259-269
  18. Tony Attwood. 2008. The Complete guide to Asperger's syndromeLondon: Jessica Kingsley Publishers, s.232-234
  19. a b Tony Attwood. 2008. The Complete guide to Asperger's syndromeLondon: Jessica Kingsley Publishers, s.129
  20. Kateřina Thorová. 2006. Poruchy autistického spektra. Praha: Portál, s. 297.
  21. Tony Attwood. Aspergerův syndrom. 2005. Porucha sociálních vztahů a komunikace.Praha: Portál, s. 189-190
  22. Tony Attwood. Aspergerův syndrom. 2005. Porucha sociálních vztahů a komunikace.Praha: Portál, s. 190-191
  23. Kateřina Thorová. 2006. Poruchy autistického spektraPraha: Portál, s. 303
  24. Kateřina Thorová. 2006. Poruchy autistického spektraPraha: Portál, s. 303-304
  25. Christopher Gillberg – Theo Peeters. 2008. Autismus – zdravotní a výchovné aspektyPraha: Portál, s. 45
  26. a b Ján Praško a kol. 2009. Poruchy osobnosti. Praha: Portál, s. 218-219.
  27. Kateřina Thorová. 2006. Poruchy autistického spektraPraha: Portál, s. 291-292
  28. Kateřina Thorová. 2006. Poruchy autistického spektraPraha: Portál, s. 302-303
  29. http://gympl.nova.cz/clanek/novinky/divna-holka-na-gymplu-sledujte-rekapitulaci-6-dilu.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]