Angelo Paoli

Angelo Paoli
Blahoslavený; Angelo Paoli; O.Carm
	Portrét
Církev	římskokatolická
Zasvěcený život
Institut	karmelitáni
Sliby
doživotní	18. prosince 1661
Svěcení
Nižší svěcení	podjáhenské 20. prosince 1665
Jáhenské svěcení	19. prosince 1666
Kněžské svěcení	1667
Osobní údaje
Datum narození	1. září 1642
Místo narození	Casola in Lunigiana; Toskánské velkovévodství
Datum úmrtí	20. ledna 1720
Místo úmrtí	Řím; Papežský stát
Místo pohřbení	bazilika Santi Silvestro e Martino ai Monti, Řím, Itálie
Národnost	italská
Rodiče	Angelo Paoli a Santa Morelli
Svatořečení
Začátek procesu	14. července 1739
Beatifikace	25. dubna 2010 ; Lateránská bazilika, Řím, Itálie ; beatifikoval Benedikt XVI.
Svátek	20. ledna
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svatého	kněz
Atributy	řeholní oděv
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Angelo Paoli, O.Carm, rodným jménem Francesco (1. září 1642, Casola in Lunigiana – 20. ledna 1720, Řím) byl italský římskokatolický kněz a řeholník karmelitánského řádu. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se dne 1. září 1642 ve vesnici Argigliano (část obce Casola in Lunigiana) jako nejstarší ze sedmi dětí rodičům Angelovi Paolimu a Santě Morelli. Byl pojmenován Francesco na počest sv. Františka z Assisi a jeho rodiče pracovali jako rolníci. Během dospívání trávil volný čas výukou katechizmu chudým dětem. Studoval na gymnáziu v Minuccianu.

Dne 27. listopadu 1660 vstoupil spolu se svým bratrem Tommasem jako postulant do karmelitánského kláštera Cerignano ve Fivizzanu. Přijal karmelitánský hábit a řeholní jméno Angelo. Dne 18. prosince 1661 své doživotní řeholní sliby, načež studoval filozofii v Pise. Poté byl poslán do kláštera svého řádu ve Florencii, kde studoval teologii.

Dne 20. prosince 1665 byl vysvěcen na podjáhna a 19. prosince 1666 byl přijal jáhenské svěcení. Na kněze byl vysvěcen ve Florencii nejspíše na počátku roku 1667 a 7. ledna 1667 zde sloužil svou primiční mši svatou. Poté působil ve svém klášteře ve Florencii jako sakristián a varhaník, avšak roku 1674 byl ze zdravotních důvodů nucen vrátit se domů na zotavení. Jelikož doma neměl příliš klidu na modlitby, odebral se do hor, kde krátký čas žil a působil mezi tamějšími pastýři, kteří byli vyčleněni ze společnosti a nedostávala se jim pastorační péče. Zde jej však vyhledal jeho otec a přiměl k návratu domů. Díky asketickému životu, spojeného s posty se jeho zdravotní stav nezlepšoval, tudíž byl ještě roku 1674 poslán Pistoia.

Roku 1675 byl opět poslán do Florencie, kde byl novicmistrem. Poté se v Sieně a na dalších místech věnoval pastoraci. Roku 1680 byl poslán do Montecatini a roku 1682 byl pověřen výukou gramatiky pro novice. Poté sloužil v pastoraci ve farnostech v Pise, Fivizzanu, a na dalších místech. Ve Fivizzanu dále působil jako sakristián a varhaník.

Roku 1687 byl poslán do nově zřízeného konventu v Římě, kde zůstal po zbytek svého života. Cestou se zastavil ve své rodné obci, aby se rozloučil s otcem a sourozenci a navštívil svého bratra Tommasa v Sieně. V Římě působil mezi nemocnými a chudými. Zastával zde pak také úřad novicmistra. Roku 1708 se obrátil na papeže Klementa XI. s žádostí o obnovu Kolosea. Chtěl zde umístit dřevěné kříže na paměť křesťanských mučedníků a přesvědčil papeže, aby zastavil odnášení kamenů z Kolosea. Papež nejprve váhal, ale dovolil mu sehnat dobrovolníky, aby místo opravili, a nechal tam umístit velké dřevěné kříže. Vyznamenal se pomocí lidem, postiženým během dvou zemětřesení na počátku roku 1703. Pomáhal také chudým, kterým přinášel jídlo i ošacení, navštěvoval nemocní i vězně. Roku 1710 otevřel hospic pro chudé z okolí.

Od papežů Inocence XII. a Klementa XI. dostal nabídku jmenování kardinálem, což však vždy odmítl, jelikož by kvůli případným kardinálským privilegiím neměl tolik času na práci s chudými. Spřátelil se s kardinálem sv. Giuseppem Maria Tomasim.

Dne 14. ledna 1720 dostal horačku a ulehl. Stihl se ještě rozloučit se svými spolupracovníky a známými, než dne 20. ledna 1720 v 6:45 v Římě zemřel. Pohřben je v bazilice Santi Silvestro e Martino ai Monti v Římě. Na přání papeže Klementa XI. byl na jeho náhrobek vytesán nápis „otec chudých“.

Úcta[editovat | editovat zdroj]

Jeho beatifikační proces započal dne 14. července 1739, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 21. ledna 1781 jej papež Pius VI. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného. Dne 3. července 2009 byl uznán zázrak na jeho přímluvu, potřebný pro jeho blahořečení.

Blahořečen pak byl dne 25. dubna 2010 v Lateránské bazilice v Římě. Obřadu předsedal jménem papeže Benedikta XVI. arcibiskup Angelo Amato.

Jeho památka je připomínána 20. ledna. Bývá zobrazován v řeholním oděvu.