Přeskočit na obsah

Martinov (vojenský újezd Hradiště)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Martinov (okres Karlovy Vary))
Martinov
Pozůstatky vesnice
Pozůstatky vesnice
Lokalita
Charakterzaniklá vesnice
ObecVojenský újezd Hradiště
OkresKarlovy Vary
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Katastrální územíŽďár u Hradiště (74,7 km²)
Martinov
Martinov
Další údaje
Zaniklé obce.cz50
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martinov (německy Merzdorf) je zaniklá vesnice, která stávala na severu Doupovských hor v okrese Karlovy Vary. Nacházela se v údolí Martinovského potoka v nadmořské výšce 610 metrů, necelých deset kilometrů jihozápadně od Kadaně ve Vojenském újezdu Hradiště.

Německé jméno Merzdorf se vyvinulo ze spojení Martinsdorf neboli Martinova Ves. Název se v historických pramenech se objevuje ve tvarech: Merczdorf (1460), Merczsdorffie (1488), Merzdorff (1593), Mertensdorff (1653), Merzdorf a Mertensdorf (1787) a Merzdorf (1846).[1]

První písemná zmínka o Martinovu pochází z roku 1460, kdy byla vesnice uvedena v soupisu panství hradu Egerberk. Následně se objevila i na řadě dalších listin vztahujících se k Egerberku. Při pobělohorských konfiskacích byla zabavena Matyáši mladšímu ze Štampachu a roku 1623 byla připojena kláštereckému panství, jehož součástí zůstala do roku 1850.[2]

Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly z roku 1654 žili tři sedláci, devět chalupníků (jeden byl tesař a jeden krejčí), dva zahradníci a dva poddaní bez pozemků. Domy se nacházely ve špatném stavu a hlavními zdroji obživy býval chov dobytka, předení a zpracování dřeva. K roku 1787 se uvádí 26 domů a Johann Gottfried Sommer k roku 1846 zmiňuje 33 domů a 174 obyvatel, dále školu s patronací vrchnosti, mlýn a pilu. Vesnice patřila k radnické farnosti a také pošta bývala v Radnici.[2]

Podle záznamů z roku 1863 náležela většina půdy martinovským zemědělcům, kteří zde pěstovali především žito, oves, brambory a pícniny. V roce 1914 ve vsi působili tři dámští krejčí, krejčí, tři ševci, dva zedníci, dva tesaři, kovář, řezník a kolář. Také zde stály dvě hospody, trafika a mlýn. Po vysídlení Němců byla vesnice částečně dosídlena a k roku 1947 zde žilo 71 obyvatel. K definitivnímu vysídlení vsi došlo v souvislosti se zřízením vojenského újezdu. Úředně byl Martinov zrušen k 15. červnu 1953.[2]

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]
Sloupky oplocení ze zaniklého Martinova, umístěné v Lapidáriu zaniklých obcí Doupovských hor ve Vintířově

Martinov stával v katastrálním území Žďár u Hradiště (původní martinovské katastrální území měřilo 3,83 km²[2]) v okrese Karlovy Vary, asi tři kilometry jižně od Kotviny. Nacházel se v nadmořské výšce okolo 610 metrů v údolí Martinovského potoka mezi vrchy Havran (736 metrů) a Plešivec (661 metrů). Oblast leží v severní části Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Jehličenská hornatina.[3] Půdní pokryv tvoří v širším okolí kambizem eutrofní.[4] Martinovský potok (na dolním toku dříve nazývaný Köttwaer Bach) je pravostranným přítokem Ohře.[4]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí Martinov stál v mírně teplé oblasti MT3, která jižně od vesnice přechází do chladné oblasti CH7.[3] Pro oblast MT3 jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 160–160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[5]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 231 obyvatel (z toho 114 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 184 obyvatel se stejnou národnostní a náboženskou strukturou.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů[8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950
Obyvatelé 182 191 200 221 206 231 184 57
Domy 34 35 40 41 40 36 35 35

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Po zrušení patrimoniální správy se Martinov stal roku 1850 obcí. K obci od počátku patřily osady Mělník[2] a TelcovTunkovem,[9] ale později byly připojovány další osady. Při sčítání lidu v roce 1869 byly u Martinova uvedeny také Hrzín, Humnice, Litoltov, Malá Lesná a Velká Lesná.[10] Dne 1. ledna 1908 se však od obce oddělil Telcov s Tunkovem[10] a roku 1924 následovala Velká a Malá Lesná.[11]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Kaple Nanebevzetí Panny Marie
  1. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Martinov, Merzdorf, s. 34. 
  2. a b c d e BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska. Svazek V bývalém okrese Kadaň. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1998. 94 s. ISBN 80-238-2668-9. Kapitola Martinov, s. 78–79. 
  3. a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. 
  4. a b CENIA. Katastrální mapy a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. 
  5. VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky) 
  6. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 247. 
  7. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 132. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-30]. Kapitola Karlovy Vary. Dostupné online. 
  9. Binterová (1995), s. 85, 87.
  10. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06. S. 177, 179, 299, 320, 327, 613, 572, 586. 
  11. Binterová (1998), s. 77.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]