Egerberk
| Lestkov (Egerberk) | |
|---|---|
 Celkový pohled na hrad z PP Mravenčák | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický |
| Výstavba | počátek 14. století |
| Přestavba | 1385–1395, konec 15. století |
| Zánik | po roce 1587 |
| Další majitelé | Pětipeští z Chýš a Egerberka, Šumburkové, páni z Dubé, páni z Illburka, Fictumové, Hasištejnští z Lobkovic, Štampachové ze Štampachu |
| Poloha | |
| Adresa | Vrch nad Lestkovem, Klášterec nad Ohří,  Česko |
| Souřadnice | 50°22′2,07″ s. š., 13°11′4,96″ v. d. |
  Egerberk | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 20475/5-723 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Egerberk (též Lestkov nebo německy Egerberg) je zřícenina hradu nad vesnicí Lestkov u Klášterce nad Ohří. Zřícenina stojí na okraji Doupovských hor na výrazném výběžku Černého vrchu v nadmořské výšce 548 metrů. Pozůstatky hradu jsou chráněny jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Jméno hradu bylo odvozeno z německého názvu řeky Ohře. Přesná doba založení hradu není jistá, ale obvykle se klade na počátek 14. století. Podle nálezů keramiky je však možné, že vznikl již v průběhu druhé poloviny 13. století. První písemná zmínka o hradu je až z roku 1317,[2] kdy zde žil Vilém z Chýš a Egerberka, a další z roku 1322, kdy se po hradu psal Vilémův mladší bratr Fricek. Vilémův syn, taktéž Vilém, prodal Egerberk roku 1350 pánům ze Šumburka, od kterých ho roku 1384 koupil Jindřich Škopek z Dubé. Ten patřil k významným rádcům krále Václava IV. a nechal hrad velmi výrazně přestavět tak, aby odpovídal náročnějším požadavkům na bydlení a reprezentaci majitele.[2]
Od pánů z Dubé hrad koupil asi v roce 1411 nejvyšší zemský písař Mikuláš Augustinův z Prahy. Snad již v roce 1413 ho prodal, ale není zřejmé komu, protože další majitelé jsou známí až k roku 1422. Byli to Ota a Wend z Illburka a jejich strýc Půta z Illburka, kteří hrad spoluvlastnili a roku 1430 jim ho král Zikmud hrad potvrdil jako královské léno. Wend se zhruba o pět let později dostal do velkých majetkových sporů s Vilémem ze Šumburka. Vilém se lstí zmocnil Egerberka a zajatého Wenda na něm hlady umučil k smrti. Vilém ze Šumburka potom hrad, i přes protesty Wendova dědice Půty z Illburka, roku 1443 prodal Jakoubku z Vřesovic. V roce 1454 byl Egerberk navíc prohlášen za odumřelé léno a od krále Jiřího z Poděbrad ho získal Jan Calta z Kamenné Hory. Půta z Illburka i Jakoubek z Vřesovic proti tomu protestovali a soud roku 1457 nakonec rozhodl ve prospěch Půty, který však musel Jakoubkovi z Vřesovic za hrad zaplatit dva tisíce kop grošů.[3]
.jpg)
Půta z Illburka hrad roku 1460 prodal Bossovi z Fictumu.[3] Po něm na hradě žili Dětřich a Věnek z Fictumu, ale v roce 1488 už jen Dětřich s manželkou Kateřinou z Müldorfu. Po něm hrad zdědil Dětřichův syn Bernartin a od jeho synů hrad koupil v roce 1557 Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic,[4] který však ke konci života přesídlil na nový zámek Felixburg. Za jeho vlády se panství hradu změnilo z královského léna na svobodný statek. Od té doby na hradě žil jen kastelán. Po smrti Bohuslava Felixe hrad zdědila jeho manželka Anna z Fictumu, ale když roku 1587 zemřela, odkázala ho svým synovcům. Jeden z nich prodal panství Linhartu Štampachovi ze Štampachu. Štampachové Egerberk nevyužívali, a hrad začal chátrat.[4]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Podoba původního hradu je nejasná. Zachovala se z něj zejména část zdiva půlválcové věže, hradby hradního jádra a část opevnění druhého nádvoří. Většina dochovaného zdiva pochází zejména z přestavby Jindřicha Škopka z Dubé, který pro hrad zvolil typ dvoupalácové dispozice[5] a rozšířil opevnění.
V sedle před hradem se nacházelo předhradí, ze kterého se zachovala ve skále vytesaná nádrž na vodu. Do hradu se vstupovalo malou věží s jednoduchým vějířovitým předbraním. Po průchodu věží příchozí po mostě překonali příkop a vstoupili do brány v další věži. Ta byla na zadní straně otevřená a ze strany k ní přiléhala strážnice. Cesta potom vedla mezi severní hradbou a hradním jádrem na první nádvoří.[2] Obránci mohli cestu kontrolovat z šestiboké věžice přistavěné ke hradbě jádra.
První nádvoří na severovýchodě uzavírala hospodářská budova, ze které se zachoval zejména valeně zaklenutý sklep.[2] Z nádvoří vedla rampa k bráně do hradního jádra vestavěné do přízemí paláce. Brána se uzavírala padacím mostem. Průjezd za bránou se mírně rozšiřuje a vede na druhé nádvoří, které odděluje hlavní palác s lichoběžníkovým půdorysem a menší palác s půlkruhovým půdorysem. Oba paláce spojovala mohutná hradba, která tak vytvořila přibližně obdélníkové nádvoří. V úrovni druhého patra ho obíhala pavlač. Velká část nádvoří je zasypaná destrukcí zdiva nádvorní strany půlkruhového paláce.[3]
Hlavní palác měl tři zděná patra a dochoval se téměř v plné výši. V přízemí byl jen průjezd brány a místnost využívaná pravděpodobně jako konírna. V prvním patře byla jediná místnost přístupná po schodišti z nádvoří osvětlená oknem s kamenným sedátkem. Druhé patro bylo obytné a dřevěná příčka ho dělila na dvě místnosti. Menší místnost osvětlovala tři okna a vedl z ní vstup na prevét. Větší místnost osvětlovala také tři okna a ve východní zdi byla vložena malá arkýřová kaple zaklenutá žebrovou klenbou. Otisk arkýře je patrný na vnější straně paláce. Ve třetím patře byl jediný velký sál s dalším prevétem. Palác byl vytápěn kachlovými kamny a zastřešen prejzovou krytinou.[3]
Půlkruhový palác nebo věž se dochoval hůře. Asi v polovině výšky byl z obvodu věže na dřevěných trámech vysazen ochoz přístupný portálkem, nad kterým byla dvě okna. Během úprav na konci 15. století bylo zdivo věže na vnitřní a částečně i na vnější straně rozšířeno ze dvou na více než čtyři metry. Důvodem bylo zvýšení odolnosti proti případnému ostřelování hradu děly z protějšího návrší. Ve stejné době byla zastavěna i část nádvoří.[4]
Celý hrad obepínala parkánová hradba a pod ní ještě příkop. Parkán se pod věží s bránou mírně rozšiřoval a stála zde nějaká, jen nepatrně dochovaná, hospodářská budova. Zejména na jižní straně hradu se parkánová hradba nedochovala.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-13]. Identifikátor záznamu 131306 : Hrad Egrberk. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d HEFNER, Zdeněk. Hrad Egerberk. Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 28–32. ISSN 0231-5076.
- ↑ a b c d HEFNER, Zdeněk. Hrad Egerberk. Pokračování. Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 2, s. 60–64. ISSN 0231-5076.
- ↑ a b c HEFNER, Zdeněk. Hrad Egerberk. dokončení. Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 3, s. 92–96. ISSN 0231-5076.
- ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Egerberk, s. 129–130.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Egerberk – hrad, s. 111–112.
- HEFNER, Zdeněk. Popis paláce hradu Egerberk – díla dvorské stavební hutě Václav IV. Hláska. 2011, roč. XXII, čís. 1, s. 1–4. Dostupné online.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého – Litoměřicko a Žatecko. Svazek 14. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 445 s. ISBN 80-7277-208-2. Kapitola Egrberk hrad, s. 70–76.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Egerberk na Wikimedia Commons
