Lucien Bianchi

Lucien Bianchi
Narození	10. listopadu 1934; Milán
Úmrtí	30. března 1969 (ve věku 34 let); Le Mans
Národnost	Belgie
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní roky	1959 - 1963, 1965, 1968
Týmy	ENB, UDT Laystall, Reg Parnell, Scuderia Centro Sud, Cooper
Závody	19(17)
Mistr světa	0 (nejlépe 17. místo)
Vyhrané závody	0 (nejlépe 3. místo)
Stupně vítězů	1
Body celkem	6
Pole positions	0 (nejlépe 12. místo)
Nejrychlejší kola	0
První závod	Grand Prix Belgie 1960
Poslední závod	Grand Prix Mexika 1968
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luciano Bianchi (10. listopadu 1934 Milán - 30. března 1969 Le Mans) byl belgický automobilový závodník, účastník Formule 1, vítěz závodu 24 hodin v Le Mans 1968. Šlo o prastrýce francouzského závodníka Julese Bianchiho a bratra Maura Bianchiho.

Biografie

Narodil se v Itálii a do Belgie se přestěhoval v raném dětství se svým otcem, který byl automobilovým mechanikem pro Alfu Romeo. Do Belgie byl přeložen do týmu, kde jezdil Johnny Claes, vynikající jazzový hudebník a závodník ve Formuli 1. Společně s bratrem Maurem měli od dětství blízko k automobilovému sportu.

Závodit začal ve svých 17 letech v závodě Alpine Rally v roce 1951. Prvního úspěchu dosáhl za volantem vozu Lancia, když spolu s Johnny Claesem dojeli třetí v dálkové rally Liege-Řím-Liege. Již svůj druhý start v závodě na 24 h Le Mans v roce 1957 proměnil ve vítězství ve třídě S2000, celkově dojel sedmý. Velice úspěšný byl i v závodě sportovních vozu Tour de France, který vyhrál třikrát za sebou (1957-1959). V roce 1959 se pokoušel kvalifikovat do Grand Prix Monaka 1959, bez úspěchu. Téhož roku získal třetí místo v nemistrovském závodě formule 1 v Grand Prix Pau 1959.

Formule 1

Opravdový vstup mezi elitu Formule 1 zažil v roce 1960, po vítězství v závodě na 1000 kilometrů Paříže, projevili zájem o jeho služby v týmu Equipe National Belge, který měl k dispozici zastaralý Cooper T51, přesto hned při prvním startu získal 1 bod za šesté místo v Grand Prix Belgie 1960. Neúspěchy ve Formuli 1 v letech 1961 a 1962 kompenzuje vítězstvím v prestižním závodě na 12 hodin Sebringu 1962 ve dvojici s Jo Bonnierem. Další vítězství ve sportovních vozech si připsal hned vzápětí na Grand Prix Angoly. Formule 1 jako by mu nebyla souzena, sezóna 1963 mu přinesla pouze odstoupení v domácí Grand Prix Belgie a Lucien se na čas odmlčel. Sebevědomí si povzbudil v Zandvoortu, kde dojel druhý s vozem Formule 2 a především dalším vítězstvím v Tour de France v roce 1964. V roce 1965 se znovu vrátili do formule 1, ale pouze pro domácí velkou cenu, kde získal 12 místo. Neúspěchy ve formuli 1 vedou k myšlence startovat za oceánem v legendárním závodě na 500 mil v Indianapolis, ale ani tady se mu nedaří do slavného závodu se nekvalifikoval a v dalším závode v Trentonu dojel na 17 místě. Návrat do Evropy mu prospěl a čtvrté místo v závodě na 1000 km v Nurburgring mu vlilo novou krev do žil.

Návrat do Formule 1 pojal zcela famózním způsobem, když dojel třetí v Grand Prix Monaka 1968 a zaznamenal tak nejlepší sezónu ve své kariéře. Navíc přidal i vítězství v závodě 24 hodin Le Mans, 6 hodin ve Watkins Glen a v Mugellu. Navíc se účastnil s vozem Citroen známých maratónů Liegi-Sofia-Liegi a Londýn-Sydney: kdy byl ve vedení celé soutěže než ho potkala nešťastná nehoda s vozem, který se připletl mezi soutěžící, necelých 7 kilometrů před cílem.

Targa Florio

Se sportovními vozy si velice rozuměl a proto i jeho účast na závodech pro tuto kategorii byla hojná. Nenechal si ujít i slavný závod Targa Florio, kde poprvé startoval v roce 1964 s vozem Alpine M63B a v závodě skončil na 15. místě. V následující sezóně došlo k osudovému spojeni s Alfou Romeo a její vůz Alfa Romeo Giulia TZ '64 dokázal dovézt na 7. místě. V roce 1966 s modernizovaným typem Alfa Romeo Giulia TZ/2 dojel 10. Na sicilskou trať závodu Targa Florio se vrátil po roční pauze v roce 1968, s revolučním vozem Alfa Romeo T33/2 a zajistil si tak nejlepší umístění v tomto závodě, když dojel třetí.

Le Mans

V závodě na 24 hodi se poprvé představil v roce 1956 za volantem vozu Ferrari 500TR se střídal s krajanem Alainem den Changym. Jejich snažení skončilo po 8 hodinách, když se porouchalo řízení. Již svůj druhý start v závodě na 24h Le Mans v roce 1957 se týmž vozem, proměnil ve vítězství ve třídě S2000, celkově dojel sedmý. Na další úspěch si musel počkat do roku 1964, kdy s vozem Ferrari 250 GTO 1964 skonči druhý ve třídě GT a pátý celkově. V letech mezi těmito úspěchy se pokoušel startovat s různými vozy jako např.Maserati Tipo 151/1 Coupe, Ferrari 250 GT Berlinetta SWB nebo Aston Martin DP 215, ale nikdy neviděl cíl. V roce 1966 se spoji se slavným vozem Ford GT40 a ten ho také dovezl k celkovému vítězství v roce 1968.

Zemřel na následky zranění, které utrpěl při testech nového vozu Alfa Romeo T33. Jeho vůz sjel z trati a narazil do telegrafního sloupu.

Kompletní výsledky ve formuli 1

Legenda k tabulce
Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
	Nezúčastnil se (prázdné)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
^{Horní index}	Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Rok	Tým	Šasi	Motor	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10	11	12	Umístění	Body
1959	Equipe National Belge	Cooper T51 (F2)	Climax V8	MON DNQ	500	NED	FRA	GBR	GER	POR	ITA	USA				-	0
1960	Equipe National Belge	Cooper T51	Climax L4	ARG	MON	500	NED	BEL 6								24. místo	1
1960	Fred Tuck Cars	Cooper T51	Climax L4						FRA Ret	GBR Ret	POR	ITA	USA			24. místo	1
1961	Equipe National Belge	Emeryson 1001	Maserati L4	MON DNQ	NED											-	0
	Equipe National Belge	Lotus 18	Climax L4			BEL Ret
	UDT Laystall Racing Team	Lotus 18/21	Climax L4				FRA Ret	GBR Ret	GER	ITA	USA
1962	Equipe National Belge	Lotus 18/21	Climax Straight-4	NED	MON	BEL 9	FRA	GBR								-	0
1962	Equipe National Belge	ENB	Maserati L4						GER 16	ITA	USA	RSA				-	0
1963	Reg Parnell (Racing)	Lola 4	Climax V8	MON	BEL Ret	NED	FRA	GBR	GER	ITA	USA	MEX	RSA			-	0
1965	Scuderia Centro Sud	BRM P57	BRM V8	RSA	MON	BEL 12	FRA	GBR	NED	GER	ITA	USA	MEX			-	0
1968	Cooper Car Co.	Cooper T86B	BRM V12	RSA	ESP	MON 3	BEL 6	NED Ret	FRA	GBR	GER Ret	ITA	CAN NC	USA Ret	MEX Ret	17. misto	5

Vítěz 24h Le Mans
Předchůdce: Dan Gurney A. J. Foyt	1968 Lucien Bianchi Pedro Rodríguez	Nástupce: Jacky Ickx Jackie Oliver

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lucien Bianchi na Wikimedia Commons