Lucien Bianchi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lucien Bianchi
BianciLucien 19680802.jpg
Stát Belgie Belgie
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní sezóny 1959 - 1963, 1965, 1968
Týmy ENB, UDT Laystall, Reg Parnell, Scuderia Centro Sud, Cooper
Závody 19(17)
Mistr světa 0 (nejlépe 17. místo)
Vyhrané závody 0
Stupně vítězů 1
Pole positions 0 (nejlépe 12. místo)
Nejrychlejší kola 0
První závod Grand Prix Belgie 1960
Poslední závod Grand Prix Mexika 1968

Luciano Bianchi (10. listopadu 1934 Milán - 30. března 1969 Le Mans) byl belgický automobilový závodník, účastník Formule 1, vítěz závodu 24 hodin v Le Mans 1968. Šlo o prastrýce francouzského závodníka Julese Bianchiho a bratra Maura Bianchiho.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Itálii a do Belgie se přestěhoval v raném dětství se svým otcem, který byl automobilovým mechanikem pro Alfu Romeo. Do Belgie byl přeložen do týmu, kde jezdil Johnny Claes, vynikající jazzový hudebník a závodník ve Formuli 1. Společně s bratrem Maurem měli od dětství blízko k automobilovému sportu.

Závodit začal ve svých 17 letech v závodě Alpine Rally v roce 1951. Prvního úspěchu dosáhl za volantem vozu Lancia, když spolu s Johnny Claesem dojeli třetí v dálkové rally Liege-Řím-Liege. Již svůj druhý start v závodě na 24 h Le Mans v roce 1957 proměnil ve vítězství ve třídě S2000, celkově dojel sedmý. Velice úspěšný byl i v závodě sportovních vozu Tour de France, který vyhrál třikrát za sebou (1957-1959). V roce 1959 se pokoušel kvalifikovat do Grand Prix Monaka 1959, bez úspěchu. Téhož roku získal třetí místo v nemistrovském závodě formule 1 v Grand Prix Pau 1959.

Formule 1[editovat | editovat zdroj]

Opravdový vstup mezi elitu Formule 1 zažil v roce 1960, po vítězství v závodě na 1000 kilometrů Paříže, projevili zájem o jeho služby v týmu Equipe National Belge, který měl k dispozici zastaralý Cooper T51, přesto hned při prvním startu získal 1 bod za šesté místo v Grand Prix Belgie 1960. Neúspěchy ve Formuli 1 v letech 1961 a 1962 kompenzuje vítězstvím v prestižním závodě na 12 hodin Sebringu 1962 ve dvojici s Jo Bonnierem. Další vítězství ve sportovních vozech si připsal hned vzápětí na Grand Prix Angoly. Formule 1 jako by mu nebyla souzena, sezóna 1963 mu přinesla pouze odstoupení v domácí Grand Prix Belgie a Lucien se na čas odmlčel. Sebevědomí si povzbudil v Zandvoortu, kde dojel druhý s vozem Formule 2 a především dalším vítězstvím v Tour de France v roce 1964. V roce 1965 se znovu vrátili do formule 1, ale pouze pro domácí velkou cenu, kde získal 12 místo. Neúspěchy ve formuli 1 vedou k myšlence startovat za oceánem v legendárním závodě na 500 mil v Indianapolis, ale ani tady se mu nedaří do slavného závodu se nekvalifikoval a v dalším závode v Trentonu dojel na 17 místě. Návrat do Evropy mu prospěl a čtvrté místo v závodě na 1000 km v Nurburgring mu vlilo novou krev do žil.

Návrat do Formule 1 pojal zcela famózním způsobem, když dojel třetí v Grand Prix Monaka 1968 a zaznamenal tak nejlepší sezónu ve své kariéře. Navíc přidal i vítězství v závodě 24 hodin Le Mans, 6 hodin ve Watkins Glen a v Mugellu. Navíc se účastnil s vozem Citroen známých maratónů Liegi-Sofia-Liegi a Londýn-Sydney: kdy byl ve vedení celé soutěže než ho potkala nešťastná nehoda s vozem, který se připletl mezi soutěžící, necelých 7 kilometrů před cílem.

Targa Florio[editovat | editovat zdroj]

Se sportovními vozy si velice rozuměl a proto i jeho účast na závodech pro tuto kategorii byla hojná. Nenechal si ujít i slavný závod Targa Florio, kde poprvé startoval v roce 1964 s vozem Alpine M63B a v závodě skončil na 15. místě. V následující sezóně došlo k osudovému spojeni s Alfou Romeo a její vůz Alfa Romeo Giulia TZ '64 dokázal dovézt na 7. místě. V roce 1966 s modernizovaným typem Alfa Romeo Giulia TZ/2 dojel 10. Na sicilskou trať závodu Targa Florio se vrátil po roční pauze v roce 1968, s revolučním vozem Alfa Romeo T33/2 a zajistil si tak nejlepší umístění v tomto závodě, když dojel třetí.

Le Mans[editovat | editovat zdroj]

V závodě na 24 hodi se poprvé představil v roce 1956 za volantem vozu Ferrari 500TR se střídal s krajanem Alainem den Changym. Jejich snažení skončilo po 8 hodinách, když se porouchalo řízení. Již svůj druhý start v závodě na 24h Le Mans v roce 1957 se týmž vozem, proměnil ve vítězství ve třídě S2000, celkově dojel sedmý. Na další úspěch si musel počkat do roku 1964, kdy s vozem Ferrari 250 GTO 1964 skonči druhý ve třídě GT a pátý celkově. V letech mezi těmito úspěchy se pokoušel startovat s různými vozy jako např.Maserati Tipo 151/1 Coupe, Ferrari 250 GT Berlinetta SWB nebo Aston Martin DP 215, ale nikdy neviděl cíl. V roce 1966 se spoji se slavným vozem Ford GT40 a ten ho také dovezl k celkovému vítězství v roce 1968.

Zemřel na následky zranění, které utrpěl při testech nového vozu Alfa Romeo T33. Jeho vůz sjel z trati a narazil do telegrafního sloupu.

Kompletní výsledky ve formuli 1[editovat | editovat zdroj]

(Legenda, tučně vyznačené závody znamenají zisk pole position)

Rok Tým Šasi Motor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Umístění Body
1959 Equipe National Belge Cooper T51 (F2) Climax V8 MON
DNQ
500
NED
FRA
GBR
GER
POR
ITA
USA
- 0
1960 Equipe National Belge Cooper T51 Climax L4 ARG
MON
500
NED
BEL
6
24. místo 1
Fred Tuck Cars FRA
Ret
GBR
Ret
POR
ITA
USA
1961 Equipe National Belge Emeryson 1001 Maserati L4 MON
DNQ
NED
- 0
Lotus 18 Climax L4 BEL
Ret
UDT Laystall Racing Team Lotus 18/21 FRA
Ret
GBR
Ret
GER
ITA
USA
1962 Equipe National Belge Lotus 18/21 Climax Straight-4 NED
MON
BEL
9
FRA
GBR
- 0
ENB Maserati L4 GER
16
ITA
USA
RSA
1963 Reg Parnell (Racing) Lola 4 Climax V8 MON
BEL
Ret
NED
FRA
GBR
GER
ITA
USA
MEX
RSA
- 0
1965 Scuderia Centro Sud BRM P57 BRM V8 RSA
MON
BEL
12
FRA
GBR
NED
GER
ITA
USA
MEX
- 0
1968 Cooper Car Co. Cooper T86B BRM V12 RSA
ESP
MON
3
BEL
6
NED
Ret
FRA
GBR
GER
Ret
ITA
CAN
NC
USA
Ret
MEX
Ret
17. misto 5
Vítěz 24h Le Mans
Předchůdce:
Dan Gurney
A. J. Foyt
1968
Lucien Bianchi
Pedro Rodríguez
Nástupce:
Jacky Ickx
Jackie Oliver