Grand Prix Itálie (XXII Gran Premio d'Italia) byla 7. závodem sezóny 1951, který se konal 16. září 1951 na okruhu Autodromo Nazionale Monza. V závodě zvítězil Alberto Ascari na voze Ferrari.
Tým Alfa Romeo SpA přijel do Itálie prakticky potvrdit titul mistra světa pro Juana Manuela Fangia, který vedl o 10 bodů před Ascarim na Ferrari, a pomáhat mu měli Giuseppe Farina, Toulo de Graffenried a Felice Bonetto. Ferrari muselo vyhrát, aby před poslední velkou cenou mohlo pomýšlet na titul a Scuderia Ferrari vyrukovala s vůbec nejsilnější sestavou; Alberto Ascari, Luigi Villoresi, Piero Taruffi, José Froilan González, kteří ve svých rukou třímali superrychlé Ferrari 375 poháněné 12 válcovým V motorem. Další Ferrari sedlali soukromníci Chico Landi (Ferrari 375), Rudi Fischer (Ferrari 212) a Peter Whitehead (Ferrari 125). Talbot přestal být podporován továrnou a do závodu se s těmito vozy představili jen soukromníci Louis Rosier, Louis Chiron, Pierre Levegh, Yves Giraud-Cabantous, Johnny Claes a Jacques Swaters, kteří bodovali jen sporadicky, protože překonat rudou hradbu v podobě vozů Ferrari a Alfa Romeo bylo nemožné. Dalším francouzským týmem byl Equipe Gordini, ale čtyřválcové motory ve vozech Simca Gordini T15 nestačili na konkurenci a tak piloti Robert Manzon, André Simon a Maurice Trintignant nemohli pomýšlet na bodové ohodnocení. Jediným britským týmem byl BRM Ltd, který připravil vozy BRM P15, pilotované Reg Parnellem a Keni Richardsonem.
Poté, co Ferrari vyhrálo předchozí dva závody ve Velké Británii a v Německu, Juan Manuel Fangio vrátil úder v nemistrovském závodě v Bari. Již kvalifikace ukázala vyrovnanost obou týmů, v první řadě stáli dvě Alfy a dvě Ferrari. Druhá řada byla opět rudá a jen zelené BRM Rega Parnella narušovala její kompletnost. BRM nakonec oba své vozy stáhl a do závodu neodstartovaly pro problémy s mazáním.
Nejlépe odstartoval Fangio s Ascarim, který se ve třetím kole před Fangia dostal. Poté se strhla bitva o vedení právě mezi oběma aktéry v boji o titul. Mezitím odstoupily dvě Alfy, v prvním kole de Graffenried a v šestém kole Farina, i když Farina dokázal převzít vůz po Bonettim a dojet na třetím místě. Ve třináctém kole musel Fangio do boxu a na čele se ocitla hned trojice vozů Ferrari (Ascari, Gonzalez, Villoresi). Ascari s Gonzalezem své pozice již nikomu nepřepustili, mezitím se strhl boj o třetí příčku. Nejprve se Bonetto prosmykl před Villoresiho a vzápětí ho zdolal i Fangio, který se po návratu na trať propadl na páté místo. Ve třicátém kole se v Bonettově voze objevil Farina a po Fangiově odstoupení ve 39 kole zachránil Alfě třetí příčku. Ze zbytku světa se nejlépe dařilo, na šesté pozici, Simonovi na Simce, který ovšem ztrácel na italské vozy 6 kol. Vítězství Ascariho a odstoupení Fangia udělalo šampionát ještě zajímavějším, neboť rozdíl mezi oběma kandidáty byly pouhé dva body
- Poznámky
- ^1Je zde použita šablona
{{Note}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. – Včetně bodu navíc za nejrychlejší kolo.
- ^2Je zde použita šablona
{{Note}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. – Jean Behra tajně nahradil Trintignanta, kterému nebylo dobře. Tým o tom neinformoval organizátory, protože by tým přišel o část startovného. Behra si dokonce vzal Trintignantovu přilbu, aby se zamaskoval.
Giuseppe Farina 1'56.5 Alfa Romeo- 5. nejrychlejší kolo pro Giuseppe Farinu
- 12. nejrychlejší kolo pro Alfu Romeo
- 5. nejrychlejší kolo pro Itálii
- 1. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 40
- 1-3 kolo Juan Manuel Fangio
- 4-7 kolo Alberto Ascari
- 8-13 kolo Juan Manuel Fangio
- 14-80 kolo Alberto Ascari
Juan Manuel Fangio 1'53.2 Alfa Romeo- 8. Pole position pro Juana Manuela Fangia
- 10. Pole position pro Alfu Romeo
- 9. Pole position pro Argentinu
- 1. Pole position pro vůz se startovním číslem 38
- V závodě debutovali Chico Landi, Ken Richardson, Hans Stuck
- Byly představeny vozy Alfa Romeo 159M, OSCA 4500G
- První pole positions pro startovní číslo 38
- První nejrychlejší kolo pro startovní číslo 40
- 10 pole positions pro Alfu Romeo
- ↑ Italy 1951 - Qualifications • STATS F1 [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ LANG, Mike. Grand Prix! Vol 1. [s.l.]: Haynes Publishing Group, 1981. ISBN 0-85429-276-4. S. 35. Je zde použita šablona
{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ 1951 Italian Grand Prix [online]. formula1.com [cit. 2015-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 January 2015. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ Italy 1951 - Championship • STATS F1 [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Juan Manuel FangioAlfa Romeo
Giuseppe FarinaAlfa Romeo
Reg Parnell
Toulo de Graffenried
André Simon
Chico Landi
Louis Chiron
Johnny Claes
Hans Stuck
Lee Wallard
.svg){kind=small}
Reg Parnell
Louis Rosier
Toulo de Graffenried
