Žloukovice
| Žloukovice | |
|---|---|
 pohled na Žloukovice od jihozápadu | |
| Lokalita | |
| Charakter | velká vesnice |
| Obec | Nižbor |
| Okres | Beroun |
| Kraj | Středočeský kraj |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°0′50″ s. š., 13°57′23″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 295 (2021)[1] |
| Katastrální území | Žloukovice (5,84 km²) |
| PSČ | 267 05 |
| Počet domů | 96 (2011)[2] |
  Žloukovice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 197661 |
| Kód k. ú. | 797669 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žloukovice (3. pád Žloukovicím, německy Žlaukowitz, latinsky Slukowicz) jsou vesnice, část obce Nižbor v okrese Beroun ve Středočeském kraji. Vesnice je vzdálená zhruba 10 km severozápadně od okresního města Beroun a 12 km jihovýchodně od Rakovníka. Žloukovice se rozkládají na ploše necelých 6 kilometrů čtverečních v severovýchodní části Křivoklátské vrchoviny a CHKO Křivoklátsko v nadmořské výšce 235 m n. m. Zastavěné území dělí řeka Berounka na dvě části – na pravém břehu leží historické jádro vsi, Žloukovická hájovna a nepravidelná chatová zástavba (včetně osady Červánek s tábořištěm Jitřenka), na levém břehu potom rekreační objekty drtivě převažují. Do katastrálního území Žloukovic spadají lesy kolem Ježkova vrchu (393 m n. m.) a Křížového potoka. Obcí prochází regionální železniční trať Beroun–Rakovník, která překonává Berounku na příhradovém mostě z roku 1974. Žije zde 295[1] obyvatel. První písemná zmínka pochází z roku 1357.[3]
Historie
[editovat | editovat zdroj]| „ |
Et ne super decimis huius ulla possit imposterum oriri dubietas/ eo quod nostre intentionis existit/ quod si futuris temporibus census nostros/ ad Castrum ipsum spectantes/ ampliari/ seu augeri contigerit/ ex hoc nichil ipsis utilitatis accrescat Nec eciam de censuum eorum diminutione/ deputate ipsis decime in aliquo minuantur . Idcirco decimas easdem tam in pecunia quam in blado specifice duximus per singula exprimendas. Et sunt hec . (...) In Villa Slukowicz Quadragintasex grossi . et duo parui. |
“ |
— zakládací listina karlštejnské kapituly, latinský originál a český překlad | ||
Jméno vesnice je odvozeno od sousedního potoka jménem Žloukava, jehož celý tok se ovšem nachází v katastrálním území obce Račice. Žloukovice jsou poprvé zmiňovány v zakládací listině karlštejnské kapituly z roku 1357. V roce 1382 je král Václav IV. natrvalo připojil k nižborskému panství, ke kterému patřily až do konce vrchnostenské éry v roce 1848. Tehdejší ves v majetku Karla Egona knížete z Fïrstenbergu čítala 309 obyvatel žijících v 41 domech.[4] V té době stála zvonička i všechny dochované roubené chalupy.
Pro svoji odlehlost od obchodních cest, hornatost katastru i horší kvalitu půdy nepředstavovaly Žloukovice významnější sídelní útvar. V místech dnešní kapličky si postavili chalupy především chalupníci a uhlíři, kteří v okolních lesích pálili dřevěné uhlí pro nižborskou huť. Spojení se světem umožnilo až vybudování železniční trati, jejíž zdejší výstavbu řídil ing. Jan Křitel Urban. V letech 1873–1874 včetně velmi tvrdého zimního období spojil oba břehy řeky příhradový most o třech pilířích. Jeho současná podoba však pochází až z přestavby z roku 1974. Železniční zastávku zřídila obec teprve v roce 1921. Odstřel části čerchovské skály v roce 1935 umožnil vybudování silnice do Nižboru.
Od roku 1863 začala v obci působit knihovna a v témže roce nastoupily místní děti do nové jednotřídní školy. Pro celkový úbytek obyvatel po druhé světové válce došlo roku 1949 k jejímu zrušení a od té doby docházejí žáci do Nižboru. V roce 1898 vznikl zásluhou učitele Dominika Juppy Sbor dobrovolných hasičů. Pro zakoupenou čtyřkolovou stříkačku na koňský potah byla v roce 1908 u žloukovické hospody postavena první hasičská zbrojnice.
V osmdesátých letech dvacátého století zanikla připojením k Nižboru samostatnost obce. V současnosti ve vesnici bydlí zhruba 200 stálých obyvatel. Existence téměř 600 rekreačních objektů však zvláště v letních měsících přivádí do Žloukovic násobně více lidí. Ve vesnici působí Sbor dobrovolných hasičů a Klub přátel Žloukovic. Dříve ve Žloukovicích měly svoje pobočky i Mezinárodní červený kříž, Sokol a další organizace.
Památky
[editovat | editovat zdroj]- Železniční most – příhradový most o třech pilířích s cestou pro pěší, původní z let 1873–1874, současný z roku 1974
- Kaplička se zvoničkou – u usedlosti čp. 40, stavba s čtvercovým půdorysem z přelomu 18. a 19. století, zakončená jehlancovitou střechou s dřevěnou lucernou
- Pomník padlým v první světové válce – umístěný u usedlosti čp. 17, s nápisem „Obětem války ve Žloukovicích. 1914–1918. V. Čermák, B. Koželuh, P. Leiprt, F. Moravec, V. Novák, F. Petrbok čp. 5, F. Petrbok čp. 17.“
- Usedlosti čp. 3 a 5 – areál se zděným domem, roubenými hospodářskými objekty a zahradou z přelomu 18. a 19. století
- Usedlost čp. 16 – roubený přízemní dům z konce 18. století, dlouhodobě chátrající, zapsán na seznamu ohrožených památek
- Sýpka – u usedlosti če. 514, roubený patrový jednokomorový špýchar z konce 18. století, upravený pro rekreační účely
- Kříž – u usedlosti čp. 2
- Kříž a lípa s posezením – na rozcestí polních cest západně od vesnice
- Křížová cesta – čtrnáct zastavení vede od Žloukovické hájovny směrem na Hrachovku do místa zvaného U Obrázku, kde je vztyčen renovovaný litinový kříž z Milevska; cesta byla vysvěcena 22. srpna 2020[5]; v katastru obce Račice
- Historický mezník fürstenberského panství – u lesní cesty západně od vesnice, v katastru obce Račice
- Přírodní rezervace Kabečnice – na levém břehu Berounky v katastru obce Sýkořice
Demografie
[editovat | editovat zdroj]| rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| počet obyvatel | 397 | 337 | 283 | 271 | 263 | 250 | 266 | 210 | 248 | 259 | 220 | 164 | 179 | 252 |
| počet domů | 49 | 53 | 52 | 52 | 50 | 51 | 59 | 77 | 70 | 79 | 77 | 83 | 87 | 96 |
Správa
[editovat | editovat zdroj]Starostové
[editovat | editovat zdroj]- Jan Kouba, 1850–1857
- Václav Luc, 1857–1861
- František Petrbok, 1862
- Jan Šretr, 1862–1867
- Jan Kouba, 1867
- Jan Šretr, 1867–1898
- František Petrbok, 1898–1909
- František Tarant, 1909–1913
- Antonín Petrbok, 1913–1919
- František Novák, 1919–1922
- Antonín Petrbok, 1922–1945
Předsedové MNV
[editovat | editovat zdroj]- Václav Šťastný, 1945–1951
- Karel Horák, 1951–1952
- Karel Tesař, 1952–1961
- František Lemon, 1961–1964
- Karel Horák, 1964
- Josef Kos, 1964–1971
- František Lemon, 1971–1979
Žloukovice patřily do majetku karlštejnské kapituly, roku 1382 přešly mezi statky panství Nižbor.
Na Lothově mapě z roku 1847 jsou Žloukovice zakresleny v hranicích historického Rakovnického kraje. V době krajského zřízení v letech 1855–1862 se předmětným samosprávným krajem stal kraj pražský. Od roku 1948 příslušela obec do Pražského kraje, od roku 1960 do Středočeského kraje a do stejnojmenného i po roce 2000.
Historicky spadala obec do politického okresu Rakovník a soudního okresu Křivoklát. Pod dosavadní okres Beroun přešla až r. 1950. K 1. 1. 1980 se Žloukovice staly součástí obce Nižbor.
Církevní správu vykonává římskokatolická farnost Beroun, kostel Povýšení sv. Kříže na nižborském zámku je filiální.
Infrastruktura
[editovat | editovat zdroj]Nacházejí se zde restaurace s tanečním sálem (čp. 20), staré a nové budovy hasičské zbrojnice, dvě půjčovny lodí, tábořiště Jitřenka a Blackfoot.
Žloukovice téměř ze všech stran obepínají lesy, které jsou vhodné pro turistiku. Podél potoka Vůznice a Benešova luhu se rozkládá národní přírodní rezervace se zříceninou hradu Jenčov, výhled na Berounku se turistovi naskytne z vyhlídek na Čerchově a Kabečnici. Berounka nabízí možnosti koupání. Zámky Dřevíč a Leontýn v blízkosti vesnice nejsou veřejnosti přístupné.
Během posledních let bylo opraveno několik vodních zdrojů pro veřejné užívání. U Žloukovické hájovny si mohou návštěvníci napustit vodu z pumpy. Do míst na pravém břehu plánuje obec zavést vodovod.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Po pravém břehu řeky vede z Nižboru do Žloukovic silnice III. třídy. Ostatní automobilové trasy včetně obslužnosti celého levého břehu jsou možné pouze po nezpevněných cestách. Z důvodu rekreačního charakteru většiny území žádá obec o jízdu se sníženou rychlostí. Autobusový spoj č. 649 zajišťuje v pracovní dny spojení mezi Žloukovicemi, Nižborem a Stradonicemi. V Nižboru lze přestoupit na Beroun a Králův Dvůr. Přes území obce vede regionální železniční trať Beroun–Rakovník se zastávkou Žloukovice na pravém břehu. Spoje jezdí zhruba v dvouhodinových intervalech. Železniční most nabízí i přechod pro pěší.
Parkování je volné.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Letecký pohled na železniční most -
Pohled na jádro vsi z železničního mostu -
Jádro Žloukovic se zvoničkou -
Památkově chráněné roubené chalupy čp. 3 a 5
.jpg)
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Růžková (2006), s. 92
- ↑ Palacký (1848), s. 20
- ↑ Obermajer Jaroslav. Křížová cesta ve Žloukovicích. In Nižborský list, roč. 16 (č. 3), s. 4. Obec Nižbor, Nižbor 2020.
- ↑ III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011. III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 [online]. [cit. 2020-03-31]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- LULÁK Jan. Obecní kronikářství na Nižborsku do roku 1948 se zaměřením na obec Žloukovice. Bakalářská práce FF UK, 2019. Dostupné online
- PALACKÝ František. Popis království českého. PhDr. Ivo Sperát, 2019. ISBN 978-80-87542-29-3.
- RŮŽKOVÁ Jiřina (ed.). Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, I. díl. Český statistický ústav, 2006. ISBN 80-250-1310-3. Dostupné online
- Žloukovická kronika
