1. stíhací peruť RAF

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Britská 1. stíhací peruť je vojenskou jednotkou Royal Air Force. V současnosti operuje ze základny RAF Cottesmore s letouny Harrier GR7. Oficiálním znakem perutě je okřídlená římská jednička, oficiálním heslem pak věta In omnibus princeps, tedy „první ve všem“.

Obsah

Historie [editovat]

První světová válka [editovat]

1. peruť tehdy ještě Royal Flying Corps (později Royal Air Force) byla založena v březnu 1916 a plně operační se stala v lednu 1917. V průběhu první světové války působila ve Francii, používala letouny Nieuport 17, Nieuport 27 a S.E.5a.

Meziválečné období [editovat]

Po skončení první světové války působila přímo ve Velké Británii, její výzbroj postupně tvořily letouny typu S.E.5a, Nieuport NighthawkSopwith Snipe. V listopadu 1926 byla peruť rozpuštěna a 1. února 1927 znovu zformována, tentokrát jako stíhací peruť protivzdušné obrany. Její výzbroj představovaly typy Armstrong Whitworth Siskin IIIaHawker Fury.

Druhá světová válka [editovat]

V říjnu 1938 dostala jednotka do výzbroje tehdy nejmodernější stíhačky Hawker Hurricane ve verzi Mk. I, s nimiž – v nejrůznějších verzích – bojovala v bojích druhé světové války až do září 1942. Do konce války pak jednotka užívala bojově letouny následujících typů: Hawker TyphoonSpitfire Mk. IX.

V letech druhé světové války u této perutě bojovala řada cizinců, z nichž mnozí se stali leteckými esy. Jmenujme alespoň Francouze Jeana Demozaye (podle některých údajů nejúspěšnějšího francouzského stíhače druhé světové války) a Čecha Karla Kuttelwaschera, nejúspěšnějšího českého a československého stíhače druhé světové války.

Po roce 1945 [editovat]

V poválečném období pak její piloti létali na letounech Spitfire Mk. 21, Gloster Meteor (různých verzí) a Hawker Hunter (různých verzí). Její poslední výzbrojí pak byly a stále ještě jsou bojové letouny s kolmým startem a přistáním typu Harrier (různých verzí).

Používané typy letadel [editovat]

Rok zavedení do výzbroje