Žralok modrý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxŽralok modrý
alternativní popis obrázku chybí
Žralok modrý (jižní Kalifornie)
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaparyby (Chondrichthyes)
Nadřádžraloci (Selachimorpha)
Řádžralouni (Lamniformes)
Čeleďmodrounovití (Carcharhinidae)
Rodžralok (Prionace)
Cantor, 1849
Binomické jméno
Prionace glauca
Linnaeus, 1758
Rozšíření (modrá)
Rozšíření (modrá)
Rozšíření (modrá)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žralok modrý (Prionace glauca), někdy též žralok modravý či žraloun modravý, je druh živorodého žraloka dosahující délky více než 3 metry a váhy okolo 200 kg.[2][3] Obývá hlubší, zejména chladné vody mírného a tropického pásu, ve kterých se dokáže potopit až do hloubky 350 metrů (obvykle okolo 200 m).[3][4] Jedná se spíše o nočního lovce, který se živí převážně chobotnicemi, ale nepohrdne ani rybami, mořskými savci či ptáky. Druh je i přes své celosvětové rozšíření ohrožen, jelikož je komerčně loven.[5] Odhady hovoří o 10–20 milionech každoročně ulovených žraloků. Proto je Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) hodnocen jako téměř ohrožený.[4]

Výskyt a habitat[editovat | editovat zdroj]

Žije v rozsáhlých oblastech Světového oceánu a vyjma Severního ledového oceánu a Jižního oceánu se vyskytuje ve všech ostatních do hloubky až 350 metrů.[4] Jedná se o pelagický druh, preferuje otevřené vody mírnéhotropického pásu o teplotách 7–20 °C, a při migraci využívá mořských proudů (např. z Ameriky do Evropy se dostává pomocí Golfského proudu). Obzvláště v tropech se pohybuje ve větších hloubkách, jinde se ale může ukázat u břehu. Člověku není nebezpečný (z dlouhodobého hlediska je prakticky neškodný, útočí opravdu jen velmi zřídka).[4][5][6]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli žralok modrý obývá velmi rozsáhlé území, jeho populace jsou ohroženy, přičemž hlavní příčinnou je nadměrný komerční lov (ani ne tak pro maso, jako pro ploutve a kůži). Pokud člověk nejeví zájem přímo o něj, často je usmrcen také tím, že se zachytí i do jiných rybářských sítí, které slouží pro jiné mořské živočichy. Odhadem tím každoročně zahyne 10–20 milionů žraloků.[4][7] Další hrozbou (a to i z hlediska člověka) může být kumulace těžkých kovů, především olova, v tělech těchto žraloků.[8]

Fyzické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Kostra rozevřené čelisti žraloka modrého

Žralok modrý má typické protáhlé hydrodynamické tělo s nápadně dlouhým špičatým rypcem. Už podle názvu vyniká jasně modrým zbarvením na bocích a hřbetě. Vyniká velkýma tmavýma očima. Podobně jako u ostatních žraloků je pokryt hladkou šupinatou kůží s malými zoubky. Samice ji má ale oproti samcům až třikrát silnější, neboť se do ní během kopulace zakusují. Na hřbetě se nachází dvojice ploutví, první hřbetní ploutev je značně větší než druhá ležící mezi prsní a ocasní ploutví.[6][9]

Podobně jako jiní žraloci má vysoce rozvinutý čich, zrak a hmatový smysl. Na spodní straně čenichu má navíc elektroreceptory, takzvané Lorenziniho ampule, které detekují elektromagnetická pole, jenž vytváří pohybující se svaly živé kořisti. Na krátkou vzdálenost tak dokáže rozpoznat i nehybného živočicha, kterého prozradí pouhý tlukot srdce.[6]

Obvykle dosahuje váhy 100–200 kg (vzácně zřejmě až ke 400 kg, ovšem nejvyšší údajná hmotnost 391 kg byla ustavena výpočtem nikoli zvážením)[10] a délky těla 1,8–3,8 metru (předpokládá se, že může dosáhnout i čtyř metrů). Samice rostou do větších rozměrů než samci.[5][6]

Jedná se o první druh žraloka, na kterém byl testován tzv. „protižraločí oděv“ v podobě oblečení z kovových kroužků.[5]

Žralok modrý je přirozeně zvědavý a kontaktní, ale agresivní prakticky vůbec není

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožování, dožití[editovat | editovat zdroj]

Žralok modrý je živorodý druh. Během kopulace se samec zakusuje do hřbetu samice, mezi první a druhou hřbetní ploutví. K inseminaci dojde zasunutím samčího orgánu do urogenitálního otvoru samice. Po páření samec partnerku opouští. Samice je březí 9–12 měsíců a rodí 25–130 mláďat (někdy i podstatně méně, v závislosti na věku a velikosti jedince), v severním Pacifiku obvykle v období od prosince do dubna. Žralok modrý je ihned po narození samostatný a přibližně 35–44 cm dlouhý. Dospěje ve věku asi 4–6 let, při délce těla kolem dvou metrů. Dožít se může 15–16 let (příležitostně i 20 let), v zajetí podstatně méně, asi 8 let, kvůli nedostatečným podmínkám.[3][6]

Při jeho cestách je často následován lodivodem mořským

Přirození nepřátelé, paraziti, soužití[editovat | editovat zdroj]

Kromě člověka, je tento druh napadán jinými většími žraloky (např. žralokem bílým a žralokem mako), kosatkou dravou a lachtanem kalifornským.[6]

Žralok modrý může hostit několik druhů parazitů, například Kroyeria carchariaeglauci, Kroyeria lineata, Pandarus floridanus, Phyllothereus cornutus a mnoho dalších, a při svých putováních je často doprovázen lodivodem mořským.[6]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Žralok modrý je spíše noční predátor a jeho častou potravou jsou chobotnice, sépie, olihně, humři, krevety, krabi, menší příbuzní, ryby žijící v hejnech (např. makrely, sledi, tresky, tuňáci), mořští savci a příležitostně i ptáci. Je známo 13 případů nevyprovokovaného útoku na člověka, z toho byly 4 smrtelné.[11] [4][9][12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. Prionace glauca. Florida Museum [online]. 2017-05-08 [cit. 2019-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c Prionace glauca summary page. FishBase [online]. [cit. 2019-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f STEVENS, J. Prionace glauca (Blue Shark). www.iucnredlist.org [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2009 [cit. 2019-08-26]. Dostupné online. 
  5. a b c d Žraloci.cz - Žralok modravý [online]. Žraloci.cz [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g AXTELL, Alexandra; BOUCREE, Joseph. Prionace glauca (Blue Shark). Animal Diversity Web [online]. 2012 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. BAILLEUL, Diane; MACKENZIE, Alicia; SACCHI, Olivier. Large‐scale genetic panmixia in the blue shark (Prionace glauca): A single worldwide population, or a genetic lag‐time effect of the “grey zone” of differentiation?. Evolutionary Applications. 2018-02-22, roč. 11, čís. 5, s. 614–630. PMID: 29875806 PMCID: PMC5978958. Dostupné online [cit. 2019-08-27]. ISSN 1752-4571. DOI 10.1111/eva.12591. PMID 29875806. 
  8. LOPEZ, Sebastián A.; ABARCA, Nicole L.; MELÉNDEZ, Roberto C. Heavy Metal Concentrations of Two Highly Migratory Sharks (Prionace Glauca and Isurus Oxyrinchus) in the Southeastern Pacific Waters: Comments on Public Health and Conservation. Tropical Conservation Science. 2013-03, roč. 6, čís. 1, s. 126–137. Dostupné online [cit. 2019-08-27]. ISSN 1940-0829. DOI 10.1177/194008291300600103. (anglicky) 
  9. a b databáze ryb : Žralok modravý [online]. [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. 
  10. large blue sharks. elasmollet.org [online]. [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. 
  11. Species Implicated in Attacks. International Shark Attack File [online]. [cit. 2023-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Apex Predators - Blue Sharks Feeding on Anchovy Baitball. web.archive.org [online]. 2013-04-21 [cit. 2019-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]