Endoplazmatické retikulum: Porovnání verzí
nadpis společně pro drsné a hladké ER |
+evoluční původ |
||
| Řádek 44: | Řádek 44: | ||
| datum = 1953-05-01 |
| datum = 1953-05-01 |
||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
== Evoluční původ == |
|||
Endoplazmatické retikulum se vyskytuje v buňkách všech [[eukaryota|eukaryotických]] (jaderných) organismů, ačkoliv je někdy velmi redukované a sotva znatelné.<ref name=mironov>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Mironov |
|||
| jméno = A. A. |
|||
| příjmení2 = Banin |
|||
| jméno2 = V. V. |
|||
| příjmení3 = Sesorova |
|||
| jméno3 = I. S. |
|||
| spoluautoři = et al. |
|||
| titul = Evolution of the endoplasmic reticulum and the Golgi complex |
|||
| periodikum = Adv Exp Med Biol. |
|||
| rok = 2007 |
|||
| ročník = 607 |
|||
| strany = 61-72 |
|||
| url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17977459 |
|||
| issn = 0065-2598 |
|||
}}</ref><ref name=dacks>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Dacks |
|||
| jméno = J. B. |
|||
| příjmení2 = Field |
|||
| jméno2 = M. C. |
|||
| titul = Evolution of the eukaryotic membrane-trafficking system: origin, tempo and mode |
|||
| periodikum = J Cell Sci. |
|||
| rok = 2007 |
|||
| číslo = Pt 17 |
|||
| ročník = 120 |
|||
| strany = 2977-85 |
|||
| url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17715154 |
|||
| issn = 0021-9533 |
|||
}}</ref> Společný předek všech eukaryot s nejvyšší pravděpodobností vlastnil funkční [[endomembránový systém|systém vnitřních membrán]] včetně ER. Tomu nasvědčuje i rozšíření proteinových rodin, důležitých pro funkci ER, napříč všemi eukaryotickými organismy. K těmto univerzálně se vyskytujícím bílkovinám patří [[coat protein]]y, [[SNARE]], [[GTPázu aktivující protein|GAPy]] a [[guanine nucleotide exchange factor|GEFy]].<ref name=dacks /> O průběhu vzniku endoplazmatického retikula bylo publikováno několik hypotéz, autorem jedné z nich je [[Thomas Cavalier-Smith]]. Ten vychází ze skutečnosti, že je ER v podstatě kontinuální s membránou [[jaderný obal|jaderného obalu]], a domnívá se, že ER vzniklo vlastně současně s [[buněčné jádro|jádrem]]. Představuje si to tak, že u předka eukaryot byla [[DNA]] navázána u [[cytoplazmatická membrána|cytoplazmatické membrány]], následně však v místě, kde byla navázána DNA, došlo k odškrcení této cytoplasmatické membrány a vzniku vnitřního váčku s DNA uvnitř. Membránový váček se na vnější straně postupně nařasil a vznikl systém endoplazmatického retikula. Následně došlo ke specializaci systému jaderné membrány a membrán ER – tyto membrány totiž začaly využívat [[kotranslační transport]] pomocí částice [[signál rozpoznávající částice|SRP]], což je něco, co cytoplazmatická membrána neumí. Byly vypracovány teorie, jak mohl tento kotranslační transport vzniknout, když proteiny k němu potřebné jsou zároveň vytvářeny právě jen díky kotranslačnímu transportu.<ref>{{citace elektronické monografie| url = http://www.protistologie.cz/files/Eukaryogeneze-Text2011.pdf| titul = Vznik eukaryotické buňky - Eukaryogeneze (protistologie 2011) | jméno=Vladimír| příjmení= Hampl}}</ref> |
|||
== Části == |
== Části == |
||
Verze z 6. 11. 2011, 11:22
Endoplazmatické retikulum (ER) je soustava vzájemně propojených miniaturních membránových cisteren a kanálků, kterou můžeme najít v cytoplazmě drtivé většiny eukaryotních buněk. Napojuje se na buněčné jádro a obvykle i na Golgiho aparát.
Endoplazmatické retikulum zvětšuje vnitřní povrch buňky, což má velký význam pro metabolické procesy. Rozlišujeme ER, na jehož vnějším povrchu jsou přisedlé ribozómy (drsné endoplazmatické retikulum), a ER bez ribozómů (hladké endoplazmatické retikulum).
Historie výzkumu
První pozorování endoplazmatického retikula se uskutečnily již světelným mikroskopem, ale výzkumníci neměli představu o tom, co vlastně pozorují. Příkladem jsou Nisslova tělíska objevená Franzem Nisslem v nervových buňkách v roce 1884.[1] Endoplazmatické retikulum jako takové však bylo ve srovnání s ostatními organelami objeveno až poměrně pozdě – v roce 1945 – a to v souvislosti s použitím elektronová mikroskopie ke studiu buněk.[2] Práce se jmenovala A Study of Tissue Culture Cells by Electron Microscopy a jejími autory byli Keith R. Porter, Albert Claude a Ernest F. Fullam.[3] Bylo popsáno ve fixovaných ptačích buňkách jako systém vzájemně propojených váčků a vláken o velikosti kolem 100–150 mikrometrů. V následujících letech se popisu této struktury věnovali i další studie a v roce 1953 Keith R. Porter poprvé navrhl termín „endoplazmatické retikulum“.[2][4]
Evoluční původ
Endoplazmatické retikulum se vyskytuje v buňkách všech eukaryotických (jaderných) organismů, ačkoliv je někdy velmi redukované a sotva znatelné.[5][6] Společný předek všech eukaryot s nejvyšší pravděpodobností vlastnil funkční systém vnitřních membrán včetně ER. Tomu nasvědčuje i rozšíření proteinových rodin, důležitých pro funkci ER, napříč všemi eukaryotickými organismy. K těmto univerzálně se vyskytujícím bílkovinám patří coat proteiny, SNARE, GAPy a GEFy.[6] O průběhu vzniku endoplazmatického retikula bylo publikováno několik hypotéz, autorem jedné z nich je Thomas Cavalier-Smith. Ten vychází ze skutečnosti, že je ER v podstatě kontinuální s membránou jaderného obalu, a domnívá se, že ER vzniklo vlastně současně s jádrem. Představuje si to tak, že u předka eukaryot byla DNA navázána u cytoplazmatické membrány, následně však v místě, kde byla navázána DNA, došlo k odškrcení této cytoplasmatické membrány a vzniku vnitřního váčku s DNA uvnitř. Membránový váček se na vnější straně postupně nařasil a vznikl systém endoplazmatického retikula. Následně došlo ke specializaci systému jaderné membrány a membrán ER – tyto membrány totiž začaly využívat kotranslační transport pomocí částice SRP, což je něco, co cytoplazmatická membrána neumí. Byly vypracovány teorie, jak mohl tento kotranslační transport vzniknout, když proteiny k němu potřebné jsou zároveň vytvářeny právě jen díky kotranslačnímu transportu.[7]
Části
Drsné ER
Tento typ endoplazmatického retikula má význam především při syntéze strukturálních a enzymatických bílkovin. Ty jsou pak za pomoci ER a Golgiho komplexu transportovány do různých míst buňky.
Hladké ER
Hladké endoplazmatické retikulum propojuje hrubé ER a Golgiho aparát a zajišťuje transport různých makromolekul mezi těmito dvěma systémy. Dále hraje významnou roli při syntéze lipidů, hormonů a v zabezpečování pohybu iontů vápníku ve svalových vláknech. Hladké ER v příčně pruhovaných svalových vláknech se nazývá sarkoplazmatické retikulum.
Odkazy
Reference
- ↑ KIERNAN, John A. Staining Sections of the Central Nervous System [online]. Dostupné online.
- ↑ a b PALADE, G. E.; PORTER, K. R. Studies on the endoplasmic reticulum. I. Its identification in cells in situ. J Exp Med.. 1954, roč. 100, čís. 6, s. 641-56. Dostupné online. ISSN 0022-1007.
- ↑ PORTER, Keith R.; CLAUDE, Albert; FULLAM, Ernest F. A Study of Tissue Culture Cells by Electron Microscopy. The Journal of Experimental Medicine. 1945-03-01, roč. 81, čís. 3, s. 233-246. Dostupné online. ISSN 0022-1007.
- ↑ PORTER, Keith R. Observation on a Submicroscopic Basophilic Component of Cytoplasm. The Journal of Experimental Medicine. 1953-05-01, roč. 97, čís. 5, s. 727-750. ISSN 0022-1007.
- ↑ MIRONOV, A. A.; BANIN, V. V.; SESOROVA, I. S., et al. Evolution of the endoplasmic reticulum and the Golgi complex. Adv Exp Med Biol.. 2007, roč. 607, s. 61-72. Dostupné online. ISSN 0065-2598.
- ↑ a b DACKS, J. B.; FIELD, M. C. Evolution of the eukaryotic membrane-trafficking system: origin, tempo and mode. J Cell Sci.. 2007, roč. 120, čís. Pt 17, s. 2977-85. Dostupné online. ISSN 0021-9533.
- ↑ HAMPL, Vladimír. Vznik eukaryotické buňky - Eukaryogeneze (protistologie 2011) [online]. Dostupné online.