Komunistická strana Číny: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m →‎Externí odkazy: {{Komunistická strana Číny}}
CermKr (diskuse | příspěvky)
12 editací
Provedla jsem úpravu, jelikož se mi zdála stránka nedostatečně vypracovaná.
značky: problematické ISBN nevhodná syntaxe v nadpisu editace z Vizuálního editoru
Řádek 18: Řádek 18:
| noviny = [[Žen-min ž'-pao]]
| noviny = [[Žen-min ž'-pao]]
}}
}}
'''Komunistická strana Číny''' ([[Čínština|čínsky]]: 中国共产党; [[Pchin-jin|pinyin]]: Zhōngguó Gòngchǎndǎng; český přepis: Čung-kuo Kung-čchan-tang; zkratka: 中共) je [[Čína|čínská]] [[politická strana]]. Byla založena roku [[1921]]. Od roku [[1949]], kdy její ozbrojené síly zvítězily v [[Čínská občanská válka|občanské válce]] nad [[Kuomintang|Nacionalisty]], zastává rozhodující úlohu při řízení [[Komunismus|komunistické]] [[Čínská lidová republika|Čínské lidové republiky]]. Počtem členů, jenž koncem roku 2010 podle čínských státních médií přesahoval 80 miliónů, je Komunistická strana Číny největší politickou stranou na světě.
'''Komunistická strana Číny''' ([[Čínština|čínsky]]: 中国共产党; [[Pchin-jin|pinyin]]: Zhōngguó Gòngchǎndǎng; český přepis: Čung-kuo Kung-čchan-tang; zkratka: 中共) je zakládající a vládnoucí politickou stranou [[Čína|Čínské lidové republiky]]. Byla založena ve francouzské koncesi v [[Šanghaj]]<nowiki/>i roku [[1921]] čínskými revolucionářskými sociality [[Chen Dixiu]] a [[Li Dazhao]].<ref name=":0">BAKEŠOVÁ, Ivana, Ondřej KUČERA a Martin LAVIČKA. ''Dějiny Čínské lidové republiky (1949–2018)''. 2019. Olomouc: Nakladatelství Lidové noviny, 2019, 448 s. <nowiki>ISBN 978-80-7422-596-3</nowiki>.</ref><ref name=":1">FAIRBANK, John King. ''Dějiny Číny''. 2010. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010, 696 s. <nowiki>ISBN 978-80-7422-007-4</nowiki>.</ref> Od roku [[1949]], kdy její ozbrojené síly zvítězily v [[Čínská občanská válka|občanské válce]] nad [[Kuomintang|Nacionalisty]], zastává rozhodující úlohu při řízení [[Komunismus|komunistické]] [[Čínská lidová republika|Čínské lidové republiky]]. Komunistická strana Číny (dále KSČ) je druhou největší politickou stranou na světě s 90,6 milióny členů, hned po indické straně [[Bharatiya Janata]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = 陈子琰
| titul = CPC members exceed 90 million - Chinadaily.com.cn
| periodikum = www.chinadaily.com.cn
| url = https://www.chinadaily.com.cn/a/201906/30/WS5d1825c6a3103dbf1432b08f.html
| datum přístupu = 2020-05-16
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = India
| jméno = Press Trust of
| titul = BJP's strength to rise by 70 million, totalling 180 million: J P Nadda
| periodikum = Business Standard India
| datum vydání = 2019-08-29
| url = https://www.business-standard.com/article/pti-stories/bjp-to-add-7-cr-new-members-totalling-18-cr-nadda-119082900946_1.html
| datum přístupu = 2020-05-16
}}</ref> Současně je také vládou, které je odpovědná největší vojenská armáda světa.


Na sjezdu strany konaném každých pět let jsou zvoleni členové [[Ústřední výbor Komunistické strany Číny|ústředního výboru]], nejvyššího orgánu strany. Ústřední výbor dále volí členy [[Politbyro ústředního výboru Komunistické strany Číny|politbyra ústředního výboru]], [[Stálý výbor politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny|stálého výboru politbyra ústředního výboru]] a [[Generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Číny|generálního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Číny]]. Od roku 2012 je generálním tajemníkem [[Si Ťin-pching]].
Na sjezdu strany konaném každých pět let jsou zvoleni členové [[Ústřední výbor Komunistické strany Číny|ústředního výboru]], nejvyššího orgánu strany. Ústřední výbor dále volí členy [[Politbyro ústředního výboru Komunistické strany Číny|politbyra ústředního výboru]], [[Stálý výbor politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny|stálého výboru politbyra ústředního výboru]] a [[Generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Číny|generálního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Číny]]. Od roku 2012 je generálním tajemníkem [[Si Ťin-pching|Xi Jinping]]. Kromě KSČ, jenž je u moci, existuje v Čínské lidové republice dalších osm politických stran.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Political Parties and Social Organizations
| periodikum = www.fmprc.gov.cn
| url = https://www.fmprc.gov.cn/mfa_eng/ljzg_665465/zgjk_665467/3579_665483/t17851.shtml
| datum přístupu = 2020-05-16
}}</ref>

== Historie Komunistické strany Číny ==
KSČ vznikla v roce 1921 ve francouzské koncesi v Šanghaji jako ozvěna na [[Hnutí čtvrtého května]] v 1919, během něhož se dostávaly k čínským intelektuálům myšlenky marxismu, anarchismu či západních ideologií. Zakladatelé KSČ, [[Chen Dixiu]] a [[Li Dazhao]], považovali [[Říjnová revoluce|Říjnovou revoluci]] probíhající v carském [[Rusko|Rusku]] jako příchod nové éry pro všechny utlačované země, tím pádem včetně Číny.<ref name=":0" /><ref name=":1" /><ref name=":2">BAKEŠOVÁ, Ivana. ''Čína ve XX. století díl. 1. 2001''. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, 126 s. <nowiki>ISBN 80-244-0251-3</nowiki>.</ref> První národní kongres KSČ proběhl 23. – 31.7.1921, v té době měla KSČ pouhých 50 členů.<ref name=":3">{{Citace elektronického periodika
| titul = The 1st National Congress of the Chinese Communist Party, Representatives of the First National Congress of The Communist Party of China (CPC)
| periodikum = web.archive.org
| url = https://web.archive.org/web/20171222031024/http://www.chinatoday.com/org/cpc/cpc_1st_congress_standing_polibureau.htm
| datum vydání = 2017-12-22
| datum přístupu = 2020-05-16
}}</ref>

Členové KSČ se společně s [[Kuomintang|Kuomintangem]] účastnili tzv. [[Dlouhý pochod|Dlouhého pochodu]]. Avšak [[Čankajšek|Čangajšek]] v rámci marginalizace komunistického postavení zajistil pomocí šanghajského podsvětí, tzv. [[Zelený gang|Zeleného gangu]], jejich odstranění.<ref name=":1" /><ref name=":3" /> Jistá část důležitých komunistických představitelů ale masakru unikla a dochází k transformaci politického zaměření KSČ na zemědělce a vesničany. Následně v roce 1927 vzniká [[Čínská lidová osvobozenecká armáda]].<ref name=":2" /> Došlo tak prakticky k deformaci urbanistického organizačního aparátu, KSČ přijala demokratický centralismus a založila politbyro, jenž mělo nahrazovat funkci [[Stálý výbor politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny|Stálého výboru ústředního výboru]], čímž byla umožněna centralizace moci uvnitř strany.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Leung
| jméno = Pak-Wah
| titul = Historical dictionary of revolutionary China, 1839-1976
| url = http://archive.org/details/historicaldictio0000unse
| vydavatel = New York : Greenwood Press
| počet stran = 594
}}</ref> V roce 1931 tak na popud [[Mao Ce-tung|Mao Zedonga]] a [[Ču Te|Zhu De]] vznikl Jiangxi sovět s hlavním městem [[Žuej-ťin|Ruijin]], jenž se zároveň stalo sídlem KSČ.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Min
| jméno = M. A. O.
| titul = Establishment of the New China: Topic 3 of the Selected Topics from The Revival of China
| url = https://books.google.cz/books?id=ghBEDwAAQBAJ&pg=PA175&dq=cpc+ruijin&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwjPuf_Y64XpAhVCMewKHUrTD50Q6AEIMTAB#v=onepage&q=cpc%20ruijin&f=false.
| vydavatel = Mao Min
| počet stran = 653
| poznámka = Google-Books-ID: ghBEDwAAQBAJ
| jazyk = en
}}</ref> V roce 1934 ale Jiangxi sovět zaniká a komunisté pod nátlakem vojsk Kuomintangu odchází z provincie [[Ťiang-si|Jiangxi]] na sever, čímž začíná období známé jako Dlouhý pochod. Významným okamžikem v roce 1935 byla [[Konference v Cun-i|konference v Zunyi]], během niž došlo k rozepři mezi představiteli KSČ [[Otto braun|Otto Braunem]], [[Qin Bangxian|Qin Bangxianem]] a opozicí vedenou [[Mao Ce-tung|Mao Zedongem]].<ref name=":1" /> Následkem konference bylo uznání Mao Zedonga jakožto neformální vůdce a člena [[Stálý výbor politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny|Stálého výboru politbyra]]. V důsledku mezinárodní a vnitrostátní situace nakonec v roce 1949 vyhrává boj o pevninskou Čínu KSČ v čele v Mao Zedongem a dává tak vzniku [[Čína|Čínské lidové republiky]] k 1.10.1949.<ref name=":0" /><ref name=":3" />

Po smrti Mao Zedonga se moci ujal [[Teng Siao-pching|Deng Xiaoping]] a byl formálně přijat program „[[čtyři modernizace]]“.<ref name=":0" /><ref>BAKEŠOVÁ, Ivana. ''Čína ve XX. století díl. 2''. 2003. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, 218 s. <nowiki>ISBN 80-244-0611-X</nowiki>.</ref><ref>NAUGHTON, Barry. ''The Chinese Economy: Transitions and Growth''. 2007. Cambridge: The MIT Press, 2007, 544 s. IBSN 978-0262640640.</ref> Pod jeho vedením se politika prováděna KSČ posunula směrem k socialismu s čínskými prvky a byla zahájena ekonomická reforma Číny. Avšak tento postoj KSČ vyvolal negativní ohlas na straně maiostů, ale i progresivních liberálů, která nakonec vedli k nepokojím na náměstí [[Masakr na náměstí Nebeského klidu|Nebeského klidu v roce 1989]] (Naughton, 2007). Do roku 1981 byl předsedou KSČ [[Chua Kuo-feng|Hua Guofeng]], poté se postu ujal [[Chu Jao-pang|Hu Yaobang]]. Hu byl pak následně nahrazen ve funkci generálního tajemníka strany [[Čao C’-jang|Zhao Ziyangem]] v roce 1987.<ref>ROBERTS, J.A.G. ''A History of China''. 2011. New York: Palgrave, 2011, 389 s. <nowiki>ISBN 978-0230249844</nowiki>.</ref> V roce 1987, tedy pouhých 66 let po jejím založení, již měla KSČ 46 milionů členů. [[Ťiang Ce-min|Jiang Zemin]] se stal generálním tajemníkem KSČ v roce 1989 a [[Chu Ťin-tchao|Hu Jintao]] v roce 2002.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Yang
| jméno = Zhiyong
| titul = Prospects for tax reform in China following the 18th CPC National Congress
| periodikum = China Finance and Economic Review
| datum vydání = 2015-12
| ročník = 3
| číslo = 1
| issn = 2196-5633
| doi = 10.1186/s40589-015-0022-7
| url = http://dx.doi.org/10.1186/s40589-015-0022-7
| datum přístupu = 2020-05-16
}}</ref> Tato tzv. třetí a čtvrtá generace se snažila znovu přijít o řešením otázek sociálního charakteru, povzbuzení nacionalismu, technického rozvoje za účelem zajištění harmonizované socialistické společnosti. Současným generálním tajemníkem strany, zvoleným v roce 2012, je i současný prezident [[Si Ťin-pching|Xi Jinping]].

== Struktura Komunistické strany Číny ==
[[Soubor:18th National Congress of the Communist Party of China.jpg|náhled|Národní kongres KSČ]]
KSČ je vládnoucí stranou [[Čína|Čínské lidové republiky]] určující směr národní politiky, kdy vláda a vojsko jsou podřízeny KSČ. Nejvýznamnější osobou KSČ je funkce [[Generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Číny|generálního tajemníka ÚV KSČ]], kterou v současnosti zastává [[Si Ťin-pching|Xi Jinping]] společně s funkcí prezidenta a předsedy [[Ústřední vojenká komise|Ústřední vojenské komise]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = 陈子琰
| titul = CPC members exceed 90 million - Chinadaily.com.cn
| periodikum = www.chinadaily.com.cn
| url = https://www.chinadaily.com.cn/a/201906/30/WS5d1825c6a3103dbf1432b08f.html
| datum přístupu = 2020-05-16
}}</ref> Nejdůležitějším orgánem KSČ je Národní kongres KSČ, během něhož jsou každých pět let voleni členové dalších orgánů KSČ, včetně prezidenta a premiéra.<ref name=":4">THE US-CHINA BUSINESS COUNCIL. ''China’s 2017 Communist Party Leadership Structure & Transition.'' [online]. The US-China Business Council [15.4.2020]. Dostupné z: <nowiki>https://www.uschina.org/sites/default/files/chinas_2017_communist_party_leadership_structure_transition_updated.pdf</nowiki>.</ref>

=== Národní kongres KSČ ===
Národní kongres KSČ je největším orgánem, jehož členové se schází jednou za pět let.<ref name=":5">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Blog
| jméno = Fairbank Center
| titul = INFOGRAPHIC: How the CCP Rules, a Guide to China’s Leaders of Party and State
| periodikum = Medium
| url = https://medium.com/fairbank-center/infographic-how-the-ccp-rules-a-guide-to-chinas-leaders-of-party-and-state-ee9517e8bc74
| datum vydání = 2019-06-07
| jazyk = en
| datum přístupu = 2020-05-16
}}</ref> Národní kongres KSČ se většinou schází v období měsíce října nebo listopadu a místem konání je Velká síň lidu v [[Peking|Pekingu]]. V současnosti má orgán 2 980 členů, tento počet ale není pevně stanoven.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = China elects 2,980 deputies to national legislature - Xinhua {{!}} English.news.cn
| periodikum = www.xinhuanet.com
| url = http://www.xinhuanet.com/english/2018-02/23/c_136994898.htm
| datum přístupu = 2020-05-16
}}</ref> Mezi pravomoci [[Národní kongres komunistické strany Číny|Národního kongresu KSČ]] patří volba členů do Ústředního výboru a Ústředního výboru pro disciplinárního kontrolu, přezkoumání zpráv vycházející jednání členů ústředního výboru a ústředního výboru disciplinární kontroly, projednávání a provádění stranických politik či revize stranické ústavy.<ref name=":4" /> Nicméně diskuze související s těmito tématy jsou většinou projednávány před kongresem.

=== Ústřední výbor KSČ ===
Ústřední výbor je orgánem, který provádí stranickou politiku v obdobích mezi zasedáními Národního kongresu KSČ. Ústřední výbor je povinen se scházet alespoň jednou ročně.<ref>CHINA BANKING NEWS. ''Central Committee of the Chinese Communist Party（中国共产党中央委员会）''. [online]. 2020 [cit. 2020-4-26]. Dostupné z:   <nowiki>http://www.chinabankingnews.com/wiki/central-committee-of-the-chinese-communist-party-%EF%BC%88%E4%B8%AD%E5%9B%BD%E5%85%B1%E4%BA%A7%E5%85%9A%E4%B8%AD%E5%A4%AE%E5%A7%94%E5%91%98%E4%BC%9A%EF%BC%89/</nowiki>.</ref> Členové jsou složeni z nejdůležitějších osobností zastupující provinční vlády, kdy jsou tito delegáti voleni ze 40 volebních jednotek včetně [[Hongkong|Hongkongu]], [[Macao|Macaa]] a [[Tchaj-wan|Taiwanu]]. Dále také jsou členové vybíráni ze státních podniku, armády či veřejného sektoru.<ref name=":4" />

=== '''Politbyro ústředního výboru KSČ''' ===
Politbyro je orgánem KSČ, který vykonává funkce a pravomoci Ústředního výboru, kdy poskytuje Ústřednímu výboru pracovní zprávy.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = International Department Central Committee of CPC
| periodikum = web.archive.org
| url = https://web.archive.org/web/20120716222003/http://www.idcpc.org.cn/english/profile/brief.htm
| datum vydání = 2012-07-16
| datum přístupu = 2020-05-16
}}</ref> V Politbyru jsou rozhodnutí přijímána na základě konsensu, nikoliv na základě většinového hlasování.<ref name=":6">MILLER, Lyman H.. ''Hu Jintao and the Party Politburo''. China Leardership Monitor, Vol: Winter 2009, No. 9, pp. 1 – 11. [cit. 2020-4-22]. Dostupené z: <nowiki>https://media.hoover.org/sites/default/files/documents/clm9_lm.pdf</nowiki>.</ref> Politbyro má v současnosti 25 členů, kdy většina z nich zastává důležité funkce na regionální či národní úrovni.<ref name=":4" /> Politbyro se schází alespoň jednou měsíčně, je vždy svoláváno [[Generální tajemník ÚV KSČ|generálním tajemníkem ÚV KSČ]].

=== '''Stálý výbor politbyra ústředního výboru KSČ''' ===
Stálý výbor politbyra se schází alespoň jedenkrát týdně a jeho 7 členů projednává zásadní otázky na národní úrovni. Orgán byl založen na 8. národním kongresu v roce 1958 a převzal politickou roli tehdejšího Sekretariátu KSČ.<ref>LI, Cheng. ''Intra-Party Democracy in China: Should We Take It Seriously?'' China Leadershop Minitor, Vol: Fall 2009, No. 30, pp. 1- 14. Dostupné z: <nowiki>https://www.brookings.edu/wp-content/uploads/2016/06/fall_china_democracy_li.pdf</nowiki>.</ref><ref>ALBRAMI, Regina; MALESKY Edmund and Yu ZHENG. ''Accountability and Inequality in Single-Party Regimes: A Comparative Analysis of Vietnam and China''. University of California Press, 2008. Dostupné z: <nowiki>http://www.sscnet.ucla.edu/polisci/cpworkshop/papers/Malesky.pdf</nowiki>.</ref>

=== '''Generální tajemník Komunistické strany Číny''' ===
Povinnosti generálního tajemníka ÚV KSČ je svolávání zasedání Ústředního výboru politbyra, Politbyra a současně řídit práci Sekretariátu.<ref name=":4" /><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = 16th National Congress of the Communist Party of China, 2002
| periodikum = web.archive.org
| url = https://web.archive.org/web/20071018054320/http://www.china.org.cn/english/features/49109.htm#4
| datum vydání = 2007-10-18
| datum přístupu = 2020-05-16
}}</ref> Generální tajemník ÚV KSČ současně zastává funkce [[Prezident Čínské lidové republiky|prezidenta]] a předsedy Ústředního výboru politbyra. Funkce generálního tajemníka KSČ nahradila v roce 1982 funkci předsedy KSČ.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Chinese Communist Party {{!}} political party, China {{!}} Britannica.com
| periodikum = web.archive.org
| url = https://web.archive.org/web/20191002223447/https://www.britannica.com/topic/Chinese-Communist-Party
| datum vydání = 2019-10-02
| datum přístupu = 2020-05-16
}}</ref>

=== '''Ostatní orgány KSČ''' ===

==== '''Sekretariát''' ====
Sekretariát je odpovědný za provádění rozhodnutí Politbyra a Ústředního výboru politbyra. Sekretariát je veden generálním tajemníkem ÚV KSČ a odpovídá také za koordinaci úkolů stanovených Politbyrem a řídí rutinní operacemi, například jednotlivými útvary, komisemi, novinami, apod.<ref name=":4" />

'''Ústřední vojenská komise'''

Ústřední vojenská komise vydává směrnice týkající se Čínské lidové osvobozenecké armády, včetně jmenování vedoucích pozic, rozmístění vojsk, kontrola jaderných zbraní, armádního rozpočtu, apod.<ref name=":4" /><ref name=":5" />

'''Malé vedoucí skupiny'''

Malé vedoucí skupiny jsou platformou poskytující konzultační a koordinační podporu, která formuje rozhodnutí členů strany k nalezení konsensu o otázkách týkající se politiky, armády a vlády.<ref name=":4" /><ref name=":6" /> Příkladem malých skupin může být Malá vedoucí skupina pro finanční záležitosti, Malá vedoucí skupina pro hospodářské záležitosti, atd.<ref name=":6" />

'''Ústřední výbor pro disciplinární kontrolu'''

Ústřední výbor pro disciplinární kontrolu odpovídá za vymáhání práv a předpisů uvnitř strany, současně je vedoucí výborem v boji proti korupci.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = China Hints at Domestic Role for National Security Commitee
| periodikum = web.archive.org
| url = https://web.archive.org/web/20131122234820/https://www.voanews.com/content/china-hints-at-domestic-role-for-national-security-commitee/1789176.html
| datum vydání = 2013-11-22
| datum přístupu = 2020-05-16
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Panda
| jméno = Ankit
| titul = What Will China’s New National Security Council Do?
| periodikum = thediplomat.com
| url = https://thediplomat.com/2013/11/what-will-chinas-new-national-security-council-do/
| jazyk = en-US
| datum přístupu = 2020-05-16
}}</ref>


== Sjezdy a velikost strany ==
== Sjezdy a velikost strany ==
Řádek 137: Řádek 285:
| nedostupné = ano
| nedostupné = ano
}}</ref>
}}</ref>
|-
|XVIII.
|2012
|82 600 000
|-
|XIX.
|2017
|89 000 000<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = 19th CPC National Congress
| periodikum = www.xinhuanet.com
| url = http://www.xinhuanet.com/english/special/19cpcnc/leadership.htm
| datum přístupu = 2020-05-16
}}</ref>
|}
|}


Verze z 16. 5. 2020, 23:59

ikona
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Komunistická strana Číny
Logo
Datum založení1. červenec 1921
PředsedaSi Ťin-pching
Generální tajemník
Si Ťin-pching
ZakladatelČchen Tu-siou a Li Ta-čao
SídloČung-nan-chaj
Peking
IdeologieMarxismus-leninismus
Maoismus
Tengův model socialismu s čín. specifiky
Politická pozicekrajní levice
Mezinárodní org.Mezinárodní komunistický seminář, Mezinárodní zasedání komunistických a dělnických stran
Mládežnická org.Čínská komunistická liga mládeže Mladí pionýři Číny
Stranické novinyŽen-min ž'-pao
Počet členů77 995 000
BarvyČervená, žlutá
Oficiální webNews on CPC
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Komunistická strana Číny (čínsky: 中国共产党; pinyin: Zhōngguó Gòngchǎndǎng; český přepis: Čung-kuo Kung-čchan-tang; zkratka: 中共) je zakládající a vládnoucí politickou stranou Čínské lidové republiky. Byla založena ve francouzské koncesi v Šanghaji roku 1921 čínskými revolucionářskými sociality Chen Dixiu a Li Dazhao.[1][2] Od roku 1949, kdy její ozbrojené síly zvítězily v občanské válce nad Nacionalisty, zastává rozhodující úlohu při řízení komunistické Čínské lidové republiky. Komunistická strana Číny (dále KSČ) je druhou největší politickou stranou na světě s 90,6 milióny členů, hned po indické straně Bharatiya Janata.[3][4] Současně je také vládou, které je odpovědná největší vojenská armáda světa.

Na sjezdu strany konaném každých pět let jsou zvoleni členové ústředního výboru, nejvyššího orgánu strany. Ústřední výbor dále volí členy politbyra ústředního výboru, stálého výboru politbyra ústředního výboru a generálního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Číny. Od roku 2012 je generálním tajemníkem Xi Jinping. Kromě KSČ, jenž je u moci, existuje v Čínské lidové republice dalších osm politických stran.[5]

Historie Komunistické strany Číny

KSČ vznikla v roce 1921 ve francouzské koncesi v Šanghaji jako ozvěna na Hnutí čtvrtého května v 1919, během něhož se dostávaly k čínským intelektuálům myšlenky marxismu, anarchismu či západních ideologií. Zakladatelé KSČ, Chen Dixiu a Li Dazhao, považovali Říjnovou revoluci probíhající v carském Rusku jako příchod nové éry pro všechny utlačované země, tím pádem včetně Číny.[1][2][6] První národní kongres KSČ proběhl 23. – 31.7.1921, v té době měla KSČ pouhých 50 členů.[7]

Členové KSČ se společně s Kuomintangem účastnili tzv. Dlouhého pochodu. Avšak Čangajšek v rámci marginalizace komunistického postavení zajistil pomocí šanghajského podsvětí, tzv. Zeleného gangu, jejich odstranění.[2][7] Jistá část důležitých komunistických představitelů ale masakru unikla a dochází k transformaci politického zaměření KSČ na zemědělce a vesničany. Následně v roce 1927 vzniká Čínská lidová osvobozenecká armáda.[6] Došlo tak prakticky k deformaci urbanistického organizačního aparátu, KSČ přijala demokratický centralismus a založila politbyro, jenž mělo nahrazovat funkci Stálého výboru ústředního výboru, čímž byla umožněna centralizace moci uvnitř strany.[8] V roce 1931 tak na popud Mao Zedonga a Zhu De vznikl Jiangxi sovět s hlavním městem Ruijin, jenž se zároveň stalo sídlem KSČ.[9] V roce 1934 ale Jiangxi sovět zaniká a komunisté pod nátlakem vojsk Kuomintangu odchází z provincie Jiangxi na sever, čímž začíná období známé jako Dlouhý pochod. Významným okamžikem v roce 1935 byla konference v Zunyi, během niž došlo k rozepři mezi představiteli KSČ Otto Braunem, Qin Bangxianem a opozicí vedenou Mao Zedongem.[2] Následkem konference bylo uznání Mao Zedonga jakožto neformální vůdce a člena Stálého výboru politbyra. V důsledku mezinárodní a vnitrostátní situace nakonec v roce 1949 vyhrává boj o pevninskou Čínu KSČ v čele v Mao Zedongem a dává tak vzniku Čínské lidové republiky k 1.10.1949.[1][7]

Po smrti Mao Zedonga se moci ujal Deng Xiaoping a byl formálně přijat program „čtyři modernizace“.[1][10][11] Pod jeho vedením se politika prováděna KSČ posunula směrem k socialismu s čínskými prvky a byla zahájena ekonomická reforma Číny. Avšak tento postoj KSČ vyvolal negativní ohlas na straně maiostů, ale i progresivních liberálů, která nakonec vedli k nepokojím na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 (Naughton, 2007). Do roku 1981 byl předsedou KSČ Hua Guofeng, poté se postu ujal Hu Yaobang. Hu byl pak následně nahrazen ve funkci generálního tajemníka strany Zhao Ziyangem v roce 1987.[12] V roce 1987, tedy pouhých 66 let po jejím založení, již měla KSČ 46 milionů členů. Jiang Zemin se stal generálním tajemníkem KSČ v roce 1989 a Hu Jintao v roce 2002.[13] Tato tzv. třetí a čtvrtá generace se snažila znovu přijít o řešením otázek sociálního charakteru, povzbuzení nacionalismu, technického rozvoje za účelem zajištění harmonizované socialistické společnosti. Současným generálním tajemníkem strany, zvoleným v roce 2012, je i současný prezident Xi Jinping.

Struktura Komunistické strany Číny

Národní kongres KSČ

KSČ je vládnoucí stranou Čínské lidové republiky určující směr národní politiky, kdy vláda a vojsko jsou podřízeny KSČ. Nejvýznamnější osobou KSČ je funkce generálního tajemníka ÚV KSČ, kterou v současnosti zastává Xi Jinping společně s funkcí prezidenta a předsedy Ústřední vojenské komise.[14] Nejdůležitějším orgánem KSČ je Národní kongres KSČ, během něhož jsou každých pět let voleni členové dalších orgánů KSČ, včetně prezidenta a premiéra.[15]

Národní kongres KSČ

Národní kongres KSČ je největším orgánem, jehož členové se schází jednou za pět let.[16] Národní kongres KSČ se většinou schází v období měsíce října nebo listopadu a místem konání je Velká síň lidu v Pekingu. V současnosti má orgán 2 980 členů, tento počet ale není pevně stanoven.[17] Mezi pravomoci Národního kongresu KSČ patří volba členů do Ústředního výboru a Ústředního výboru pro disciplinárního kontrolu, přezkoumání zpráv vycházející jednání členů ústředního výboru a ústředního výboru disciplinární kontroly, projednávání a provádění stranických politik či revize stranické ústavy.[15] Nicméně diskuze související s těmito tématy jsou většinou projednávány před kongresem.

Ústřední výbor KSČ

Ústřední výbor je orgánem, který provádí stranickou politiku v obdobích mezi zasedáními Národního kongresu KSČ. Ústřední výbor je povinen se scházet alespoň jednou ročně.[18] Členové jsou složeni z nejdůležitějších osobností zastupující provinční vlády, kdy jsou tito delegáti voleni ze 40 volebních jednotek včetně Hongkongu, Macaa a Taiwanu. Dále také jsou členové vybíráni ze státních podniku, armády či veřejného sektoru.[15]

Politbyro ústředního výboru KSČ

Politbyro je orgánem KSČ, který vykonává funkce a pravomoci Ústředního výboru, kdy poskytuje Ústřednímu výboru pracovní zprávy.[19] V Politbyru jsou rozhodnutí přijímána na základě konsensu, nikoliv na základě většinového hlasování.[20] Politbyro má v současnosti 25 členů, kdy většina z nich zastává důležité funkce na regionální či národní úrovni.[15] Politbyro se schází alespoň jednou měsíčně, je vždy svoláváno generálním tajemníkem ÚV KSČ.

Stálý výbor politbyra ústředního výboru KSČ

Stálý výbor politbyra se schází alespoň jedenkrát týdně a jeho 7 členů projednává zásadní otázky na národní úrovni. Orgán byl založen na 8. národním kongresu v roce 1958 a převzal politickou roli tehdejšího Sekretariátu KSČ.[21][22]

Generální tajemník Komunistické strany Číny

Povinnosti generálního tajemníka ÚV KSČ je svolávání zasedání Ústředního výboru politbyra, Politbyra a současně řídit práci Sekretariátu.[15][23] Generální tajemník ÚV KSČ současně zastává funkce prezidenta a předsedy Ústředního výboru politbyra. Funkce generálního tajemníka KSČ nahradila v roce 1982 funkci předsedy KSČ.[24]

Ostatní orgány KSČ

Sekretariát

Sekretariát je odpovědný za provádění rozhodnutí Politbyra a Ústředního výboru politbyra. Sekretariát je veden generálním tajemníkem ÚV KSČ a odpovídá také za koordinaci úkolů stanovených Politbyrem a řídí rutinní operacemi, například jednotlivými útvary, komisemi, novinami, apod.[15]

Ústřední vojenská komise

Ústřední vojenská komise vydává směrnice týkající se Čínské lidové osvobozenecké armády, včetně jmenování vedoucích pozic, rozmístění vojsk, kontrola jaderných zbraní, armádního rozpočtu, apod.[15][16]

Malé vedoucí skupiny

Malé vedoucí skupiny jsou platformou poskytující konzultační a koordinační podporu, která formuje rozhodnutí členů strany k nalezení konsensu o otázkách týkající se politiky, armády a vlády.[15][20] Příkladem malých skupin může být Malá vedoucí skupina pro finanční záležitosti, Malá vedoucí skupina pro hospodářské záležitosti, atd.[20]

Ústřední výbor pro disciplinární kontrolu

Ústřední výbor pro disciplinární kontrolu odpovídá za vymáhání práv a předpisů uvnitř strany, současně je vedoucí výborem v boji proti korupci.[25][26]

Sjezdy a velikost strany

Komunistickou stranu Číny tvořila při založení malá skupina, delegáti I. sjezdu zastupovali přes 50 členů strany. Početnost strany postupně rostla, na tisíc členů roku 1925, necelých 58 tisíc roku 1927, 40 tisíc roku 1928 a stoupl na 1,2 miliónu roku 1945. Po získání moci a založení Čínské lidové republiky roku 1949 velikost strany několikanásobně vzrostla.

Roku 2007 podle čínských státních médií měla KS Číny 73 miliónů 360 tisíc členů.[27] Do konce roku 2010 jejich počet vzrostl na 80 269 000, přičemž v roce 2010 21,017 miliónu osob požádalo o vstup do strany, 3,075 bylo přijato a 801 tisíc zemřelo nebo stranu opustilo; ze členů strany bylo 22,5 % žen a 6,6 % příslušníků národnostních menšin.[28]

Devět komentářů ke komunistické straně

Mezinárodní mediální skupina The Epoch Times 19. listopadu 2004 zveřejnila sérii článků nazvanou Devět komentářů ke komunistické straně[29]. Dokument podává necenzurovanou historii Čínské komunistické strany, která hovoří o její povaze, o tom, jak se postavila proti tradičním formám čínské kultury, o vztazích mezi členy strany a vyjmenovává zločiny, kterých se dopustila.

Měsíc po zveřejnění dokumentu se ve světě zvedla vlna událostí. Někteří Číňané založili Centra pro vystupování z KS Číny a také vzniká lidové hnutí zvané "Tuidang"[30], které se rozšířilo po celé Číně a zpochybňuje její dosavadní status quo. V důsledku vlivu hnutí Tuidang začaly tisíce Číňanů vystupovat z KS Číny a jejích spřízněných organizací.

Soudní procesy proti vůdcům strany

Sjezdy a počet členů KS Číny[31]
Sjezd Počet členů
Pořadí Datum
I. 1921 přes 50
II. 1922 195
III. 1923 420
IV. 1925 994
V. 1927 57 967
VI. 1928 40 000
VII. 1945 1 210 000
VIII. 1956 10 730 000
IX. 1969 22 000 000
X. 1973 28 000 000
XI. 1977 35 000 000
XII. 1982 39 650 000
XIII. 1987 46 000 000
XIV. 1992 51 000 000
XV. 1997 59 000 000
XVI. 2002 66 000 000
XVII. 2007 73 000 000[32]
XVIII. 2012 82 600 000
XIX. 2017 89 000 000[33]

11. listopadu 2009 přijal po dvou letech vyšetřování španělský soudce Ismael Moreno žalobu za genocidu a mučení. Mezi obviněnými figuruje pět vysokých představitelů Komunistické strany Číny, kteří se mají zodpovídat za svou roli při pronásledování duchovní praxe Fa-lun-kung. Poprvé soud uznal kampaň proti Fa-lun-kungu za odpovídající definici genocidy z hlediska právního. Mezi obviněnými je i bývalý vůdce Číny, Ťiang Ce-min (Jiang Zemin), Luo Kan (Luo Gan) – bývalý ředitel Úřadu 610, Po Si-laj (Bo Xilai) – bývalý ministr obchodu, Ťia Čching-lin (Jia Qinglin) – čtvrtý nejvýše postavený člen Strany a Wu Kuan-čeng (Wu Guanzheng) – předseda interního disciplinárního výboru Strany.[34][35][36]

21. prosince 2009 vynesl Argentinský soudce Octavio Araoz de Lamadrid z Federálního soudu č. 9 rozsudek v historickém procesu se dvěma bývalými čelními čínskými funkcionáři. Bývalý předseda komunistické strany Číny Ťiang Ce-min (Jiang Zemin) a šéf Úřadu 610 Luo Kan (Luo Gan) byli souzeni za svoji zodpovědnost ve stále probíhajícím pronásledování milionů praktikujících duchovní disciplíny Fa-lun-kung ze strany čínského komunistického režimu. Součástí rozsudku je i nařízení k zadržení obou funkcionářů, kteří se v současnosti nacházejí v Číně. Pokud obvinění vycestují do země, která má s Argentinou smlouvu o vydávání zločinců, musí být zadrženi a převezeni do Argentiny, aby byli postaveni před soud a poskytli prohlášení na svou obhajobu. Rozhodnutí soudu představuje historický precedent. [37][38]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d BAKEŠOVÁ, Ivana, Ondřej KUČERA a Martin LAVIČKA. Dějiny Čínské lidové republiky (1949–2018). 2019. Olomouc: Nakladatelství Lidové noviny, 2019, 448 s. ISBN 978-80-7422-596-3.
  2. ↑ a b c d FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. 2010. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010, 696 s. ISBN 978-80-7422-007-4.
  3. ↑ 陈子琰. CPC members exceed 90 million - Chinadaily.com.cn. www.chinadaily.com.cn [online]. [cit. 2020-05-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ INDIA, Press Trust of. BJP's strength to rise by 70 million, totalling 180 million: J P Nadda. Business Standard India. 2019-08-29. Dostupné online [cit. 2020-05-16]. 
  5. ↑ Political Parties and Social Organizations. www.fmprc.gov.cn [online]. [cit. 2020-05-16]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b BAKEŠOVÁ, Ivana. Čína ve XX. století díl. 1. 2001. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, 126 s. ISBN 80-244-0251-3.
  7. ↑ a b c The 1st National Congress of the Chinese Communist Party, Representatives of the First National Congress of The Communist Party of China (CPC). web.archive.org [online]. 2017-12-22 [cit. 2020-05-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ LEUNG, Pak-Wah. Historical dictionary of revolutionary China, 1839-1976. [s.l.]: New York : Greenwood Press 594 s. Dostupné online. 
  9. ↑ MIN, M. A. O. Establishment of the New China: Topic 3 of the Selected Topics from The Revival of China. [s.l.]: Mao Min 653 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: ghBEDwAAQBAJ. 
  10. ↑ BAKEŠOVÁ, Ivana. Čína ve XX. století díl. 2. 2003. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, 218 s. ISBN 80-244-0611-X.
  11. ↑ NAUGHTON, Barry. The Chinese Economy: Transitions and Growth. 2007. Cambridge: The MIT Press, 2007, 544 s. IBSN 978-0262640640.
  12. ↑ ROBERTS, J.A.G. A History of China. 2011. New York: Palgrave, 2011, 389 s. ISBN 978-0230249844.
  13. ↑ YANG, Zhiyong. Prospects for tax reform in China following the 18th CPC National Congress. China Finance and Economic Review. 2015-12, roč. 3, čís. 1. Dostupné online [cit. 2020-05-16]. ISSN 2196-5633. DOI 10.1186/s40589-015-0022-7. 
  14. ↑ 陈子琰. CPC members exceed 90 million - Chinadaily.com.cn. www.chinadaily.com.cn [online]. [cit. 2020-05-16]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c d e f g h THE US-CHINA BUSINESS COUNCIL. China’s 2017 Communist Party Leadership Structure & Transition. [online]. The US-China Business Council [15.4.2020]. Dostupné z: https://www.uschina.org/sites/default/files/chinas_2017_communist_party_leadership_structure_transition_updated.pdf.
  16. ↑ a b BLOG, Fairbank Center. INFOGRAPHIC: How the CCP Rules, a Guide to China’s Leaders of Party and State. Medium [online]. 2019-06-07 [cit. 2020-05-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ China elects 2,980 deputies to national legislature - Xinhua | English.news.cn. www.xinhuanet.com [online]. [cit. 2020-05-16]. Dostupné online. 
  18. ↑ CHINA BANKING NEWS. Central Committee of the Chinese Communist Party（中国共产党中央委员会）. [online]. 2020 [cit. 2020-4-26]. Dostupné z:   http://www.chinabankingnews.com/wiki/central-committee-of-the-chinese-communist-party-%EF%BC%88%E4%B8%AD%E5%9B%BD%E5%85%B1%E4%BA%A7%E5%85%9A%E4%B8%AD%E5%A4%AE%E5%A7%94%E5%91%98%E4%BC%9A%EF%BC%89/.
  19. ↑ International Department Central Committee of CPC. web.archive.org [online]. 2012-07-16 [cit. 2020-05-16]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b c MILLER, Lyman H.. Hu Jintao and the Party Politburo. China Leardership Monitor, Vol: Winter 2009, No. 9, pp. 1 – 11. [cit. 2020-4-22]. Dostupené z: https://media.hoover.org/sites/default/files/documents/clm9_lm.pdf.
  21. ↑ LI, Cheng. Intra-Party Democracy in China: Should We Take It Seriously? China Leadershop Minitor, Vol: Fall 2009, No. 30, pp. 1- 14. Dostupné z: https://www.brookings.edu/wp-content/uploads/2016/06/fall_china_democracy_li.pdf.
  22. ↑ ALBRAMI, Regina; MALESKY Edmund and Yu ZHENG. Accountability and Inequality in Single-Party Regimes: A Comparative Analysis of Vietnam and China. University of California Press, 2008. Dostupné z: http://www.sscnet.ucla.edu/polisci/cpworkshop/papers/Malesky.pdf.
  23. ↑ 16th National Congress of the Communist Party of China, 2002. web.archive.org [online]. 2007-10-18 [cit. 2020-05-16]. Dostupné online. 
  24. ↑ Chinese Communist Party | political party, China | Britannica.com. web.archive.org [online]. 2019-10-02 [cit. 2020-05-16]. Dostupné online. 
  25. ↑ China Hints at Domestic Role for National Security Commitee. web.archive.org [online]. 2013-11-22 [cit. 2020-05-16]. Dostupné online. 
  26. ↑ PANDA, Ankit. What Will China’s New National Security Council Do?. thediplomat.com [online]. [cit. 2020-05-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ China Radio International - Čínský rozhlas pro zahraničí. Počet členů KS Číny v celé zemi překročil 73 milionů 360 tisíc [online]. Beijing: 2007-10-08 [cit. 2012-02-19]. Dostupné online. 
  28. ↑ XIONG, Tong. China's Communist Party members exceed 80 million [online]. Beijing: Xinhua, 2011-06-24 [cit. 2012-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ Devět komentářů ke komunistické straně [online]. The Epoch Times (Da Ji Yuan, Velá Epocha) [cit. 2011-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-27. 
  30. ↑ Tuidang - část 1: Proč 100 milionů Číňanů vystoupilo z KS Číny? [online]. New TAng Dynasty Television [cit. 2011-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  31. ↑ Press center The 17th National Congress of the Communist Party of China. cpc in brief [online]. Beijing: 2007-10-7 [cit. 2012-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-23. (anglicky) 
  32. ↑ International Department of Central Committee of CPC. Party Congresses [online]. Beijing: [cit. 2012-02-19]. Kapitola The Seventeenth National Congress. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-03. (anglicky) 
  33. ↑ 19th CPC National Congress. www.xinhuanet.com [online]. [cit. 2020-05-16]. Dostupné online. 
  34. ↑ Spanish Judge Calls Top Chinese Officials to Account for Genocide [online]. canadafreepress.com [cit. 2010-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Spanish court indicts Chinese officials for genocide [online]. secretchina.com [cit. 2010-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ Španělsko bude soudit vysoké čínské představitele za genocidu [online]. theepochtimes.com (Velká Epocha) [cit. 2010-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-26. 
  37. ↑ Argentine judge asks China arrests over Falun Gong [online]. reuters.com [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Argentinský soudce vydal příkaz k zadržení bývalých čínských pohlavárů za genocidu Falun Gongu [online]. theepochtimes.com (Velká Epocha) [cit. 2010-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-02. 

Související články

Šablona:Obsahuje čínský text

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Komunistická strana Číny
Ideologie a politika
Ústřední orgány
Ústřední výbor
orgány ÚV
aparát ÚV
oddělení
komise
další
volební období
1. • 2. • 3. • 4. • 5. • 6. • 7. • 8. • 9. • 10. • 11. • 12. • 13. • 14. • 15. • 16. • 17. • 18. • 19. • 20.
Sjezdy
I. (1921) • II. (1922) • III. (1923) • IV. (1925) • V. (1927) • VI. (1928) • VII. (1945) • VIII. (1956/58) • IX. (1969) • X. (1973) • XI. (1977) • XII. (1982) • XIII. (1987) • XIV. (1992) • XV. (1997) • XVI. (2002) • XVII. (2007) • XVIII. (2012) • XIX. (2017) • XX. (2022)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Komunistická_strana_Číny&oldid=18520782“