Stranická škola ústředního výboru Komunistické strany Číny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stranická škola ústředního výboru Komunistické strany Číny
中共中央党校 a 中共中央黨校
Logo univerzity
Logo
Rok založení1933
Vedení
Prezident (CEO)Čchen Si
ViceprezidentSie Čchun-tchao
Počty akademiků
Studentů celkem1 300
Další informace
SídloChaj-tien, Peking
AdresaPeking, Čína
UliceTa-jou-čuang 100
Zeměpisné souřadnice40°0′25,23″ s. š., 116°16′48,87″ v. d.
https://www.ccps.gov.cn/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stranická škola ústředního výboru Komunistické strany Číny (čínsky znaky zjednodušené 中共中央党校) je vysokoškolská instituce, která vychovává kádry Komunistické strany Číny.[1][2][3] V roce 2012 na ní studovalo přibližně 1 600 studentů. Současným ředitelem je Čchen Si, člen politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny. Sídlí v pekingském obvodu Chaj-tien v blízkosti Starého letního paláce a Letního paláce.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Škola byla založena v roce 1933 v Žuej-ťin v Ťiang-si. Po odchodu čínské Rudé armády na Dlouhý pochod se rozpadla a byla znovu obnovena v zimě roku 1936. Její činnost byla pozastavena v roce 1947, kdy se Komunistická strana Číny stáhla z Jen-anu. V roce 1948 byla znovu otevřena v Pching-šanu v provincii Che-pej a poté, co Komunistická strana Číny v roce 1949 obsadila Peking, byla přesunuta do Pekingu.[4]

V roce 1955 byla reorganizována tak, aby spadala přímo pod ústřední výbor Komunistické strany Číny.[5] V roce 1966 byla během kulturní revoluce zrušena a v březnu 1977 byla obnovena.[6] V letech 1989–2017 stál v čele školy nejvýše postavený tajemník sekretariátu ÚV KS Číny, který byl současně členem stálého výboru politbyra ÚV KS Číny.

Nesouhlas[editovat | editovat zdroj]

V červnu 2020 kritizovala generálního tajemníka ÚV KS Číny Si Ťin-pchinga Cchaj Sia, bývalá profesorka školy. Ve dvacetiminutovém zvukovém záznamu na čínských sociálních sítích označila Si Ťin-pchinga za „mafiánského bosse“ a vládnoucí komunistickou stranu za „politickou zombie“. Uvedla, že všichni jsou Si Ťin-pchingovi otroci a že neexistují lidská práva a právní stát. Navrhla, aby Si Ťin-pching odešel do důchodu.[7] Dne 17. srpna 2020 byla vyloučena ze školy a byl jí zrušen starobní důchod.[8]

Ředitelé[editovat | editovat zdroj]

  1. Li Wej-chan (李维汉): 1933–1935
  2. Tung Pi-wu (董必武): 1935–1937
  3. Li Wej-chan (李维汉): 1937–1938
  4. Kchang Šeng (康生): 1938–1939
  5. Teng Fa (邓发): 1939–1942
  6. Mao Ce-tung (毛澤東): 1942–1947
  7. Liou Šao-čchi (刘少奇): 1948–1953
  8. Kchaj Feng (凯丰): 1953–1954
  9. Li Čuo-žan (李卓然): 1954–1955
  10. Jang Sien-čen (杨献珍): 1955–1961
  11. Wang Cchung-wu (王从吾): 1961–1963
  12. Lin Feng (林枫): 1963–1966
  13. Chua Kuo-feng (华国锋): 1977–1982
  14. Wang Čen (王震): 1982–1987
  15. Kao Jang (高扬): 1987–1989
  16. Čchiao Š’ (乔石): 1989–1993
  17. Chu Ťin-tchao (胡锦涛): 1993–2002
  18. Ceng Čching-chung (曾庆红): 2002–2007
  19. Si Ťin-pching (习近平): 2007–2013
  20. Liou Jün-šan (刘云山): 2013–2017
  21. Čchen Si (陈希): 2017–současnost

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Central Party School of the Chinese Communist Party na anglické Wikipedii.

  1. ↑ LIU, Alan P. L. Rebirth and Secularization of the Central Party School in China. S. 105–125. The China Journal [online]. [cit. 2022-10-23]. Roč. 62, čís. 62, s. 105–125. DOI 10.1086/tcj.62.20648116. 
  2. ↑ BUCKLEY, Chris. ‘Red Cradles’ Nurture China’s Next Generation of Communist Leaders. The New York Times [online]. 2021-07-04 [cit. 2022-10-23]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. 
  3. ↑ Party Rules: China’s Communist Party Goes for Quality Over Quantity. The Wall Street Journal [online]. 2017-01-05 [cit. 2022-10-23]. Dostupné online. ISSN 0099-9660. 
  4. ↑ SHAMBAUGH, David. Training China's Political Elite: The Party School System. S. 824–827. The China Quarterly [online]. [cit. 2022-10-23]. S. 824–827. DOI 10.1017/S0305741008001148. 
  5. ↑ TIAN, Gang; TSAI, Wen-Hsuan. Ideological Education and Practical Training at a County Party School: Shaping Local Governance in Contemporary China. S. 1–25. The China Journal [online]. [cit. 2022-10-23]. S. 1–25. ISSN 1324-9347. DOI 10.1086/711562. 
  6. ↑ DOYON, Jérôme; KELLER, Franziska Barbara. Knowing the wrong cadre? Networks and promotions in the Chinese party-state. S. 1036–1053. Political Studies [online]. [cit. 2022-10-23]. S. 1036–1053. Dostupné online. ISSN 0032-3217. DOI 10.1177/0032321719888854. 
  7. ↑ 前中共中央党校教授蔡霞：换人 中国才有希望 [online]. 2020-06-04 [cit. 2022-10-23]. Dostupné online. (čínsky) 
  8. ↑ 中央党校（国家行政学院） 严肃处理退休教师蔡霞严重违纪问题 [online]. [cit. 2022-10-23]. Dostupné v archivu. (čínsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Komunistická strana Číny
Ideologie a politika
Ústřední orgány
Ústřední výbor
orgány ÚV
aparát ÚV
oddělení
komise
další
volební období
1. • 2. • 3. • 4. • 5. • 6. • 7. • 8. • 9. • 10. • 11. • 12. • 13. • 14. • 15. • 16. • 17. • 18. • 19. • 20.
Sjezdy
I. (1921) • II. (1922) • III. (1923) • IV. (1925) • V. (1927) • VI. (1928) • VII. (1945) • VIII. (1956/58) • IX. (1969) • X. (1973) • XI. (1977) • XII. (1982) • XIII. (1987) • XIV. (1992) • XV. (1997) • XVI. (2002) • XVII. (2007) • XVIII. (2012) • XIX. (2017) • XX. (2022)
Stranická škola ústředního výboru Komunistické strany Číny
ředitel
Li Wej-chan (1933–1935) • Tung Pi-wu (1935–1937) • Li Wej-chan (1937–1938) • Kchang Šeng (1938–1939) • Teng Fa (1939–1942) • Mao Ce-tung (1942–1947) • Liou Šao-čchi (1948–1953) • Kchaj Feng (1953–1954) • Li Čuo-žan (1954–1955) • Jang Sien-čen (1955–1961) • Wang Cchung-wu (1961–1963) • Lin Feng (1963–1966) • škola zrušena (1966–1977) • Chua Kuo-feng (1977–1982) • Wang Čen (1982–1987) • Kao Jang (1987–1989) • Čchiao Š’ (1989–1993) • Chu Ťin-tchao (1993–2002) • Ceng Čching-chung (2002–2007) • Si Ťin-pching (2007–2013) • Liou Jün-šan (2013–2017) • Čchen Si (2017– )
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stranická_škola_ústředního_výboru_Komunistické_strany_Číny&oldid=23581808“