Bičenka drůbeží: Porovnání verzí
lf, kat, cs, typo |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 34: | Řádek 34: | ||
}}</ref> Přenáší se přímým kontaktem s infikovaným jedincem. |
}}</ref> Přenáší se přímým kontaktem s infikovaným jedincem. |
||
== Historie == |
== Historie binomického jména == |
||
Bičenka drůbeží byla poprvé popsána jako původce holubí nemoci zvané anglicky "canker" S. Rivoltou v roce 1878. Rivolta organismus objevil v horní části trávicího traktu holubího mláděte a pojmenoval ho ''Cercomonas gallinae''. Rivolta poté také pojmenoval parazita, kterého objevil uvnitř holubích jater, ''Cercomonas hepaticum''. Myslel si, že se s ''gallinae'' od sebe liší. Později se zjistilo, že ''Cercomonas gallinae'' a ''Cercomonas hepaticum'' jsou jeden a ten samý organismus. Jméno bylo nakonec změněno na ''Trichomonas gallinae'', jelikož nepatří mezi cerkomonády, nýbrž mezi trichomonády.<ref name=":3" /> |
Bičenka drůbeží byla poprvé popsána jako původce holubí nemoci zvané anglicky "canker" S. Rivoltou v roce 1878. Rivolta organismus objevil v horní části trávicího traktu holubího mláděte a pojmenoval ho ''Cercomonas gallinae''. Rivolta poté také pojmenoval parazita, kterého objevil uvnitř holubích jater, ''Cercomonas hepaticum''. Myslel si, že se s ''gallinae'' od sebe liší. Později se zjistilo, že ''Cercomonas gallinae'' a ''Cercomonas hepaticum'' jsou jeden a ten samý organismus. Jméno bylo nakonec změněno na ''Trichomonas gallinae'', jelikož nepatří mezi cerkomonády, nýbrž mezi trichomonády.<ref name=":3" /> |
||
== Morfologie == |
== Morfologie == |
||
Bičenka drůbeží je jednobuněčný jednojaderný bičíkatý organismus. |
Bičenka drůbeží je jednobuněčný jednojaderný bičíkatý organismus. Jádro je vejcovitého tvaru a jeho velikost je přibližně 3µm. |
||
Nemá [[Mitochondrie|mitochondrii]], místo toho u ní můžeme nalézt [[Hydrogenozom|hydrogenozomy]]. Hydrogenozomy jsou specializované organely, které jsou funkčně podobné mitochondriím, neobsahují ovšem zpravidla žádnou [[DNA]]. Tyto specializované organely využívají k získávání energie cestu fermentace namísto Krebsova cyklu, jako je tomu u běžné mitochondrie.<ref name=":0" /> |
|||
[[File:Trichomonas gallinae sketch.jpg|thumb|Morfologie bičenky drůbeží, 1-Volné bičíky, 2-Jádro, 3-Axostyl, 4-Hydrogenozomy podél axostylu, 5-Parabazální fibrila, 6-Hydrogenozomy podél kosty, 7-Parabazální tělísko, 8-Undulující membrána podložená kostou,|alt=]] |
[[File:Trichomonas gallinae sketch.jpg|thumb|Morfologie bičenky drůbeží, 1-Volné bičíky, 2-Jádro, 3-Axostyl, 4-Hydrogenozomy podél axostylu, 5-Parabazální fibrila, 6-Hydrogenozomy podél kosty, 7-Parabazální tělísko, 8-Undulující membrána podložená kostou,|alt=]] |
||
Bičenka se vyskytuje v anteriorní části trávicí soustavy hostitele pouze ve formě trofozoitů, bičíkatých stádií. Tvar těla je vejcovitý až hruškovitý. Velikost těla se pohybuje mezi 6-18µm. Buňky mají čtyři přední volné bičíky a jeden zpětný bičík, který tvoří [[Undulující membrána|undulující membránu]] dosahující do přibližně dvou třetin těla. Charakteristickým znakem bičenky drůbeží je absence volného konce zpětného (posteriorního) bičíku. Undulující membrána je ještě podložena žíhanou fibrilou, tzv. kostou. |
Bičenka se vyskytuje v anteriorní části trávicí soustavy hostitele pouze ve formě trofozoitů, bičíkatých stádií. Tvar těla je vejcovitý až hruškovitý. Velikost těla se pohybuje mezi 6-18µm, takže jsou přibližně stejně velké jako červené krvinky. |
||
Buňky mají čtyři přední volné bičíky (8–13 μm) a jeden zpětný bičík, který tvoří [[Undulující membrána|undulující membránu]] dosahující do přibližně dvou třetin těla. Charakteristickým znakem bičenky drůbeží je absence volného konce zpětného (posteriorního) bičíku. Undulující membrána je ještě podložena žíhanou fibrilou, tzv. kostou. |
|||
Vyskytují se u nich dvě zvláštní [[Cytoskelet|cytoskeletární]] struktury. První specializovanou strukturou je [[axostyl]], což je [[Mikrotubulus|mikrotubulární]] tyčinka, která má opěrnou funkci, prochází celou buňkou a mírně přesahuje zadní část těla. Druhou cytoskeletární strukturou je pelta, která tvoří jakousi čepičku z mikrotubulů nad jádrem buňky. [[Golgiho aparát|Golgiho komplex]] je spojen s jádrem parabazálními fibrilami za vzniku tzv. [[Parabazální aparát|parabazálního aparátu]] (od toho název celého kmene Parabasalia).<ref name=":3">{{Citace periodika |
Vyskytují se u nich dvě zvláštní [[Cytoskelet|cytoskeletární]] struktury. První specializovanou strukturou je [[axostyl]], což je [[Mikrotubulus|mikrotubulární]] tyčinka, která má opěrnou funkci, prochází celou buňkou a mírně přesahuje zadní část těla. Druhou cytoskeletární strukturou je pelta, která tvoří jakousi čepičku z mikrotubulů nad jádrem buňky. [[Golgiho aparát|Golgiho komplex]] je spojen s jádrem parabazálními fibrilami za vzniku tzv. [[Parabazální aparát|parabazálního aparátu]] (od toho název celého kmene Parabasalia).<ref name=":3">{{Citace periodika |
||
| Řádek 57: | Řádek 61: | ||
| datum přístupu = 2019-12-30 |
| datum přístupu = 2019-12-30 |
||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
Bičenky neprochází nikdy fází cysty, můžeme u nich ovšem za určitých okolností pozorovat cystám podobné struktury- pseudocysty. Pseudocysty jsou sférická nebičíkatá stádia, která vznikají invaginací bičíků, což je reverzibilní proces.<ref name=":0" /> |
|||
== Hostitelská specifita == |
== Hostitelská specifita == |
||
| Řádek 78: | Řádek 84: | ||
| poznámka = DOI: 10.1002/9780813804620.ch6 |
| poznámka = DOI: 10.1002/9780813804620.ch6 |
||
| jazyk = en |
| jazyk = en |
||
}}</ref> |
|||
Především [[pěnkavovití]] jsou velmi citlivými hostiteli a velmi často je u nich infekce smrtelná. Kvůli tomu docházelo k hromadným úmrtím například [[Zvonek zelený|zvonků zelených]] v UK nebo ve Skandinávii.<ref name=":2">{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Quillfeldt |
|||
| jméno = Petra |
|||
| příjmení2 = Schumm |
|||
| jméno2 = Yvonne R. |
|||
| příjmení3 = Marek |
|||
| jméno3 = Carina |
|||
| titul = Prevalence and genotyping of Trichomonas infections in wild birds in central Germany |
|||
| periodikum = PLOS ONE |
|||
| datum vydání = 2018-09-08 |
|||
| ročník = 13 |
|||
| číslo = 8 |
|||
| strany = e0200798 |
|||
| issn = 1932-6203 |
|||
| pmid = 30092001 |
|||
| doi = 10.1371/journal.pone.0200798 |
|||
| jazyk = en |
|||
| url = https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0200798 |
|||
| datum přístupu = 2020-01-05 |
|||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
== Životní cyklus == |
== Životní cyklus == |
||
Bičenku drůbeží většinou najdeme v [[Orientace na lidském těle|anteriorní]] části [[Trávicí soustava ptáků|trávicí]] nebo [[Dýchací soustava ptáků|dýchací soustavy ptáků]]. Bičenky se přenáší z hostitele na hostitele většinou pouze přímým kontaktem. V těle hostitele pak zvyšují paraziti své počty rychlým jednoduchým podélným [[Binární dělení|binárním dělením]]. |
Bičenku drůbeží většinou najdeme v [[Orientace na lidském těle|anteriorní]] části [[Trávicí soustava ptáků|trávicí]] nebo [[Dýchací soustava ptáků|dýchací soustavy ptáků]]. Bičenky se přenáší z hostitele na hostitele většinou pouze přímým kontaktem. V těle hostitele (ústní nebo nosní dutina, jícen, vole, žlaznatý žaludek, játra) pak zvyšují paraziti své počty rychlým jednoduchým podélným [[Binární dělení|binárním dělením]]. |
||
=== Perzistence === |
|||
Nevytváří pravé [[Cysta (stádium)|cysty]], takže mimo tělo [[Hostitel|hostitele]] rychle umírají. |
|||
Umírají pomaleji, pokud jsou ve vlhkém prostředí (zabrání se tím vysušení, což je hlavní faktor, kvůli kterému bičenky mimo tělo hostitele dlouho nepřežijí). Důležitým faktorem při přežívání mimo tělo hostitele se zdá být pH a přítomnost organického materiálu ve vodě. Bičenka nejlépe přežívá v médiu o pH 7-8, ale nepřežívá v médiu o pH menším než 6. Ve vodě o pH 7, ve které se nachází organický materiál, parazit přežívá déle než 60 minut. Ve vodě o pH 5, což je pH, které můžeme nalézt v ptačích pítkách, kde jsou napadané borovicové jehlice, přežívají až 20 minut.<ref name=":4">{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Sturgill |
|||
| jméno = Forrest |
|||
| příjmení2 = Gerhold |
|||
| jméno2 = Richard |
|||
| titul = Trichomonas gallinae Persistence in Water with pH and Organic Material Variance |
|||
| periodikum = Comparative Parasitology |
|||
| datum vydání = 2016/07 |
|||
| ročník = 83 |
|||
| číslo = 2 |
|||
| strany = 237–239 |
|||
| issn = 1525-2647 |
|||
| doi = 10.1654/4799s.1 |
|||
| url = https://bioone.org/journals/Comparative-Parasitology/volume-83/issue-2/4799s.1/Trichomonas-gallinae-Persistence-in-Water-with-pH-and-Organic-Material/10.1654/4799s.1.full |
|||
| datum přístupu = 2020-01-05 |
|||
}}</ref> |
|||
Výrazně delší přežívání parazita můžeme pozorovat u ptačího zobu (pokud nějakým způsobem dojde k navlhnutí). Zde má samozřejmě i vliv ptačího zobu. Během pokusů prováděných na [[Slunečnice|slunečnicových semínkách]] a [[Mastňák habešský|mastňáku habešském]] v porovnání s komerční směsí semínek se zjistilo, že jak u slunečnice, tak u mastňáku může parazit přežívat až 24 hodin. Nejvíce se mu ovšem dařilo na komerční směsi, kde jedinci parazita přežívali až 48 hodin.<ref name=":4" /> |
|||
V mršinách vydrží bičenky naživu až 8 hodin.<ref name=":0">{{Citace periodika |
|||
Nevytváří pravé [[Cysta (stádium)|cysty]], takže mimo tělo [[Hostitel|hostitele]] rychle umírají. Umírají pomaleji, pokud jsou ve vlhkém prostředí (zabrání se tím vysušení, což je hlavní faktor, kvůli kterému bičenky mimo tělo hostitele dlouho nepřežijí). Některé studie tvrdí, že v mršinách vydrží bičenky naživu až 8 hodin. Za určitých laboratorních podmínek bylo možné je udržet naživu [[in vitro]] až 120 hodin.<ref name=":0">{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Amin |
| příjmení = Amin |
||
| jméno = Aziza |
| jméno = Aziza |
||
| Řádek 101: | Řádek 150: | ||
| url = https://www.cambridge.org/core/journals/parasitology/article/trichomonads-in-birds-a-review/AA8C93C49511537CD1AF9EA82DD34E6F |
| url = https://www.cambridge.org/core/journals/parasitology/article/trichomonads-in-birds-a-review/AA8C93C49511537CD1AF9EA82DD34E6F |
||
| datum přístupu = 2019-12-30 |
| datum přístupu = 2019-12-30 |
||
}}</ref> Za určitých laboratorních podmínek bylo možné je udržet naživu [[in vitro]] až 168 hodin (0,9% roztok NaCl o teplotě 37°C).<ref name=":4" /> |
|||
}}</ref> Bičenky drůbeží sice nevytváří pravé cysty, vytváří ovšem struktury cystám podobné (pseudocysty), které jsou důležitým faktorem během přenosu. Pseudocysty u bičenek vznikají buněčnou invaginací vlastních bičíků, což je reverzibilní proces. Tento proces může být způsoben vysycháním, zvýšenou koncentrací kyslíku nebo nízkou teplotou. Proces transformace v pseudocystu by měl navyšovat dobu, po kterou bičenky drůbeží přežijí v trusu.<ref>{{Citace periodika |
|||
Bičenky drůbeží sice nevytváří pravé cysty, vytváří ovšem struktury cystám podobné (pseudocysty), které jsou důležitým faktorem během přenosu. Pseudocysty u bičenek vznikají buněčnou invaginací vlastních bičíků, což je reverzibilní proces. Tento proces může být způsoben vysycháním, zvýšenou koncentrací kyslíku nebo nízkou teplotou. Proces transformace v pseudocystu by měl navyšovat dobu, po kterou bičenky drůbeží přežijí v trusu.<ref>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Tasca |
| příjmení = Tasca |
||
| jméno = Tiana |
| jméno = Tiana |
||
| Řádek 193: | Řádek 244: | ||
Pokud je podezření na sekundární [[Bakteriální infekce|bakteriální infekci]], nasazují se [[Antibiotikum|antibiotika]]. |
Pokud je podezření na sekundární [[Bakteriální infekce|bakteriální infekci]], nasazují se [[Antibiotikum|antibiotika]]. |
||
=== |
===Prevence=== |
||
Protože není mnoho možností, jak léčit nákazu volně žijících ptáků, je důležitá prevence. Důležitá je hygiena zdrojů potravy a vody. Pítka se dezinfikují a nechávají se čas od času vyschnout, jelikož bičenka v suchém prostředí nepřežije. Vyschnout se nechávají jeden až dva týdny. Je to z toho důvodu, aby se zajistilo, že skutečně nepřežije ani jeden jedinec parazita. Krmítka by měla splňovat určité minimální hygienické požadavky. Zrní by se mělo pravidelně měnit a pravidelně by se měla krmítka dezinfikovat.<ref name=":0" /> |
Protože není mnoho možností, jak léčit nákazu volně žijících ptáků, je důležitá [[prevence]]. Důležitá je [[hygiena]] zdrojů potravy a vody. Pítka se dezinfikují a nechávají se čas od času vyschnout, jelikož bičenka v suchém prostředí nepřežije. Vyschnout se nechávají jeden až dva týdny. Je to z toho důvodu, aby se zajistilo, že skutečně nepřežije ani jeden jedinec parazita. Krmítka by měla splňovat určité minimální hygienické požadavky. Zrní by se mělo pravidelně měnit a pravidelně by se měla krmítka dezinfikovat.<ref name=":0" /> |
||
V domácí prevenci je velmi důležitá hygiena krmítek. Je důležitá každodenní výměna vody a také se musí zamezit akumulaci staršího zrní pod krmítkem nebo kdekoliv, kde by k akumulaci mohlo docházet.<ref>{{Citace elektronické monografie |
V domácí prevenci je velmi důležitá hygiena krmítek. Je důležitá každodenní výměna vody a také se musí zamezit akumulaci staršího zrní pod krmítkem nebo kdekoliv, kde by k akumulaci mohlo docházet.<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| Řádek 204: | Řádek 255: | ||
== Rozšíření == |
== Rozšíření == |
||
Bičenka drůbeží je kosmopolitní. To znamená, že je to celosvětově rozšířený parazit. Jeho hlavní hostitel, kvůli kterému se nejspíše rozšířila do celého světa, je [[holub skalní]]. |
Bičenka drůbeží je kosmopolitní organismus. To znamená, že je to celosvětově rozšířený parazit. Jeho hlavní hostitel, kvůli kterému se nejspíše rozšířila do celého světa, je [[holub skalní]]. |
||
=== Prevalence === |
|||
[[Prevalence]] se liší u každého druhu a na každém kontinentu a pohybuje se od 6 % u [[Hrdlička karolinská|hrdličky karolinské]] (''Zenaida macroura''), přes 34 % u [[Holub hřivnáč|holuba hřivnáče]] (''Columba palumbus'') až po 95 % u holubičky ''Zenaida asiatica.''<ref name=":0" /> |
|||
[[Prevalence]] se liší u každého druhu, na každém kontinentu, v každém státu. Nejvyšší prevalence je obecně u řádu [[měkkozobí]], velmi citlivé k infekci jsou ovšem také [[pěnkavovití]]. |
|||
V USA se prevalence pohybuje se od 6 % u [[Hrdlička karolinská|hrdličky karolinské]] (''Zenaida macroura''), přes 34 % u [[Holub hřivnáč|holuba hřivnáče]] (''Columba palumbus'') až po 95 % u holubičky ''Zenaida asiatica.''<ref name=":0" /> |
|||
V Evropě se samozřejmě prevalence liší v každém státu a s každým druhem. Podle studie z roku 2017, která zjišťovala prevalenci u několika druhů z řádu [[měkkozobí]] v západní a jižní Evropě, byla obecně nejvyšší prevalence u [[Holub doupňák|holuba doupňáka]] (86%). U [[Holub hřivnáč|holuba hřivnáče]] a [[Hrdlička divoká|hrdličky divoké]] byla o něco nižší (70% a 67%). Posledním zástupcem v této studii byla [[hrdlička zahradní]], která měla nejnižší prevalenci, která byla ale vypočítána jen z pěti zástupců (60%).<ref name=":5">{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Marx |
|||
| jméno = Melanie |
|||
| příjmení2 = Reiner |
|||
| jméno2 = Gerald |
|||
| příjmení3 = Willems |
|||
| jméno3 = Hermann |
|||
| titul = High prevalence of Trichomonas gallinae in wild columbids across western and southern Europe |
|||
| periodikum = Parasites & Vectors |
|||
| datum vydání = 2017-05-18 |
|||
| ročník = 10 |
|||
| číslo = 1 |
|||
| strany = 242 |
|||
| issn = 1756-3305 |
|||
| pmid = 28521843 |
|||
| doi = 10.1186/s13071-017-2170-0 |
|||
| url = https://doi.org/10.1186/s13071-017-2170-0 |
|||
| datum přístupu = 2020-01-05 |
|||
}}</ref> |
|||
==== Německo ==== |
|||
Nejvyšší prevalence v Německu je samozřejmě u řádu [[měkkozobí]], kde se prevalence pohybuje kolem 50%. U ostatních řádů, jako jsou pěvci, sovy a dravci, se prevalence pohybuje mezi 28-36%. V Německu také docházelo k masovým vymíráním [[Zvonek zelený|zvonků zelených]] způsobeným bičenkou(v roce 2009 se odhaduje přibližně 80 000 jedinců zemřelo).<ref name=":2" /> |
|||
Podle další studie, která v roce 2017 studovala prevalenci u několika druhů z řádu [[měkkozobí]] v západní a jižní Evropě, je nejvyšší prevalence u [[Holub doupňák|holuba doupňáka]]. Zde mluvíme o 86% prevalenci , 79 z 92 jedinců bylo nakažených. Dále u [[Holub hřivnáč|holuba hřivnáče]], kde mluvíme o 70% prevalenci , kdy 61 z 87 jedinců bylo nakažených. Jediný zástupce [[Hrdlička divoká|hrdličky divoké]] v této studii byl také infikovaný.<ref name=":5" /> |
|||
==== Francie ==== |
|||
Podle studie provedené v prvním kvartálu roku 2017, kdy došlo k 105 případům nákazy bičenkou drůbeží, byla prevalence nejvyšší u [[Zvonek zelený|zvonka zeleného]] (74% případů). Méně už tomu bylo u [[Stehlík obecný|stehlíka obecného]] (18% případů), [[Pěnkava obecná|pěnkavy obecné]] (7% případů) a nejméně případů u [[Pěvuška modrá|pěvušky modré]] (1% případů).<ref>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Chavatte |
|||
| jméno = Jean-Marc |
|||
| příjmení2 = Giraud |
|||
| jméno2 = Philippe |
|||
| příjmení3 = Esperet |
|||
| jméno3 = Delphine |
|||
| titul = An outbreak of trichomonosis in European greenfinches Chloris chloris and European goldfinches Carduelis carduelis wintering in Northern France |
|||
| periodikum = Parasite |
|||
| ročník = 26 |
|||
| issn = 1252-607X |
|||
| pmid = 30957740 |
|||
| doi = 10.1051/parasite/2019022 |
|||
| poznámka = PMID: 30957740 |
|||
PMCID: PMC6452646 |
|||
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6452646/ |
|||
| datum přístupu = 2020-01-05 |
|||
}}</ref> |
|||
==== Španělsko ==== |
|||
Podle studie z roku 2017, která studovala prevalenci u několika druhů z řádu [[měkkozobí]] v západní a jižní Evropě, byla nejvyšší prevalence u [[Hrdlička divoká|hrdličky divoké]]. Zde mluvíme o 98% prevalenci, kdy 41 z 42 jedinců bylo infikovaných. Druhým a posledním zástupcem z této studie ve Španělsku byla [[hrdlička zahradní]] s prevalencí 33%, kdy byl infikován 1 ze 3 jedinců.<ref name=":5" /> |
|||
<br /> |
|||
== Reference == |
== Reference == |
||
{{Překlad|jazyk=en|článek=Trichomonas gallinae|revize=921856787}}<references /> |
{{Překlad|jazyk=en|článek=Trichomonas gallinae|revize=921856787}}<references /> |
||
Verze z 5. 1. 2020, 22:37
 Bičenka drůběží | |
|---|---|
 Zvonek zelený nakažený bičenkou drůběží | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | Eukaryota |
| Říše | Excavata |
| Kmen | bičenkovci (Parabasalia) |
| Třída | bičenky (Trichomonadea) |
| Řád | trichomonády (Trichomonadida) |
| Čeleď | Trichomonadidae |
| Rod | bičenka (Trichomonas) |
| Binomické jméno | |
| Trichomonas gallinae Rivolta, 1878 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bičenka drůbeží (Trichomonas gallinae) je anaerobní pětibičíkatý parazitický prvok s kosmopolitním výskytem. Patří do třídy Trichomonadea z kmene Parabasalia. Parazituje v trávicí soustavě ptáků a způsobuje vážné ptačí onemocnění zvané trichomonóza. Má se za to, že je to starodávný parazit, který u dinosaurů způsoboval podobné příznaky jako u dnešních ptáků.[1] Přenáší se přímým kontaktem s infikovaným jedincem.
Historie binomického jména
Bičenka drůbeží byla poprvé popsána jako původce holubí nemoci zvané anglicky "canker" S. Rivoltou v roce 1878. Rivolta organismus objevil v horní části trávicího traktu holubího mláděte a pojmenoval ho Cercomonas gallinae. Rivolta poté také pojmenoval parazita, kterého objevil uvnitř holubích jater, Cercomonas hepaticum. Myslel si, že se s gallinae od sebe liší. Později se zjistilo, že Cercomonas gallinae a Cercomonas hepaticum jsou jeden a ten samý organismus. Jméno bylo nakonec změněno na Trichomonas gallinae, jelikož nepatří mezi cerkomonády, nýbrž mezi trichomonády.[2]
Morfologie
Bičenka drůbeží je jednobuněčný jednojaderný bičíkatý organismus. Jádro je vejcovitého tvaru a jeho velikost je přibližně 3µm.
Nemá mitochondrii, místo toho u ní můžeme nalézt hydrogenozomy. Hydrogenozomy jsou specializované organely, které jsou funkčně podobné mitochondriím, neobsahují ovšem zpravidla žádnou DNA. Tyto specializované organely využívají k získávání energie cestu fermentace namísto Krebsova cyklu, jako je tomu u běžné mitochondrie.[3]
Bičenka se vyskytuje v anteriorní části trávicí soustavy hostitele pouze ve formě trofozoitů, bičíkatých stádií. Tvar těla je vejcovitý až hruškovitý. Velikost těla se pohybuje mezi 6-18µm, takže jsou přibližně stejně velké jako červené krvinky.
Buňky mají čtyři přední volné bičíky (8–13 μm) a jeden zpětný bičík, který tvoří undulující membránu dosahující do přibližně dvou třetin těla. Charakteristickým znakem bičenky drůbeží je absence volného konce zpětného (posteriorního) bičíku. Undulující membrána je ještě podložena žíhanou fibrilou, tzv. kostou.
Vyskytují se u nich dvě zvláštní cytoskeletární struktury. První specializovanou strukturou je axostyl, což je mikrotubulární tyčinka, která má opěrnou funkci, prochází celou buňkou a mírně přesahuje zadní část těla. Druhou cytoskeletární strukturou je pelta, která tvoří jakousi čepičku z mikrotubulů nad jádrem buňky. Golgiho komplex je spojen s jádrem parabazálními fibrilami za vzniku tzv. parabazálního aparátu (od toho název celého kmene Parabasalia).[2]
Bičenky neprochází nikdy fází cysty, můžeme u nich ovšem za určitých okolností pozorovat cystám podobné struktury- pseudocysty. Pseudocysty jsou sférická nebičíkatá stádia, která vznikají invaginací bičíků, což je reverzibilní proces.[3]
Hostitelská specifita
Bičenky drůbeží parazitují výhradně na ptácích. Na člověka ani na jiné savce se infekce nepřenáší.[4]
Za hlavního hostitele se považuje holub skalní, kterému je přičítáno rozšíření parazita do celého světa. Dále jsou důležité příbuzné rody ze skupiny holubovití jako hrdlička zahradní, holub hřivnáč, holub domácí zdivočelý.
Další skupinou ptáků, která je hostitelem bičenky drůbeží, jsou dravci. Příkladem budiž jestřáb, orel, sokol nebo sovy.
Mezi hostitele patří 19 zástupců z řádu měkkozobí v čele s holubem skalním, 26 zástupců z řádu dravci, 9 zástupců z řádu sovy. Další řády obsahující některé hostitele jsou: papoušci, pěvci, hrabaví, krátkokřídlí a vrubozubí.[5]
Především pěnkavovití jsou velmi citlivými hostiteli a velmi často je u nich infekce smrtelná. Kvůli tomu docházelo k hromadným úmrtím například zvonků zelených v UK nebo ve Skandinávii.[6]
Životní cyklus
Bičenku drůbeží většinou najdeme v anteriorní části trávicí nebo dýchací soustavy ptáků. Bičenky se přenáší z hostitele na hostitele většinou pouze přímým kontaktem. V těle hostitele (ústní nebo nosní dutina, jícen, vole, žlaznatý žaludek, játra) pak zvyšují paraziti své počty rychlým jednoduchým podélným binárním dělením.
Perzistence
Nevytváří pravé cysty, takže mimo tělo hostitele rychle umírají.
Umírají pomaleji, pokud jsou ve vlhkém prostředí (zabrání se tím vysušení, což je hlavní faktor, kvůli kterému bičenky mimo tělo hostitele dlouho nepřežijí). Důležitým faktorem při přežívání mimo tělo hostitele se zdá být pH a přítomnost organického materiálu ve vodě. Bičenka nejlépe přežívá v médiu o pH 7-8, ale nepřežívá v médiu o pH menším než 6. Ve vodě o pH 7, ve které se nachází organický materiál, parazit přežívá déle než 60 minut. Ve vodě o pH 5, což je pH, které můžeme nalézt v ptačích pítkách, kde jsou napadané borovicové jehlice, přežívají až 20 minut.[7]
Výrazně delší přežívání parazita můžeme pozorovat u ptačího zobu (pokud nějakým způsobem dojde k navlhnutí). Zde má samozřejmě i vliv ptačího zobu. Během pokusů prováděných na slunečnicových semínkách a mastňáku habešském v porovnání s komerční směsí semínek se zjistilo, že jak u slunečnice, tak u mastňáku může parazit přežívat až 24 hodin. Nejvíce se mu ovšem dařilo na komerční směsi, kde jedinci parazita přežívali až 48 hodin.[7]
V mršinách vydrží bičenky naživu až 8 hodin.[3] Za určitých laboratorních podmínek bylo možné je udržet naživu in vitro až 168 hodin (0,9% roztok NaCl o teplotě 37°C).[7]
Bičenky drůbeží sice nevytváří pravé cysty, vytváří ovšem struktury cystám podobné (pseudocysty), které jsou důležitým faktorem během přenosu. Pseudocysty u bičenek vznikají buněčnou invaginací vlastních bičíků, což je reverzibilní proces. Tento proces může být způsoben vysycháním, zvýšenou koncentrací kyslíku nebo nízkou teplotou. Proces transformace v pseudocystu by měl navyšovat dobu, po kterou bičenky drůbeží přežijí v trusu.[8]
Trichomonóza
Trichomonóza je infekce horní části trávicího traktu ptáků. Je to onemocnění všeobecně rozšířené. Bičenky drůbeží parazitují výhradně na ptácích. Na člověka ani na jiné savce se infekce nepřenáší.[4] Nejčastěji se toto onemocnění vyskytuje u holubů, ale infikovat se mohou i další druhy včetně domácích ptáků nebo dravců.
Přenos
K přenosu dochází třemi způsoby. Prvním a nejčastějším způsobem je přenos z dospělce na mládě při krmení. Druhým způsobem je přenos z kontaminované pitné vody nebo potravy. Třetím způsobem je přenos na dravce z infikované kořisti.
Z dospělce na mládě
S tímto způsobem přenosu se můžeme setkat u holubů. Dochází k němu, když nakažený dospělec (přenašeč) nakazí svého nedávno vylíhlého potomka při krmení (tzv. holubím mlékem).
U holubů se často stává, že se dospělci nějakým způsobem nakazí, ale rok nebo i déle se u nich neprojeví žádné příznaky. Tito asymptomatičtí dospělci jsou ovšem přímým zdrojem nákazy pro svá mláďata.
Přenos z vody
S tímto způsobem přenosu se setkáme u domácích ptáků, jako jsou kur domácí nebo krocan. Dochází k přenosu přes vodu kontaminovanou výkaly nebo slinami. Tento přenos musí proběhnout velmi rychle, jelikož bičenka není schopná dlouho přežít mimo hostitele. Napadení domácích ptáků je tedy spíše výjimečné.
Divocí holubi nebo jiní zástupci skupiny měkkozobí jsou hlavními zdrojem nákazy pro domácí ptáky. Právě jejich výkaly kontaminují pitnou vodu pro domácí ptáky. [3]
Přenos z potravy
Toto je nejčastější způsob přenosu na dravce. Dravec uloví infikovaného ptáka a nakazí se.
Průběh onemocnění
Inkubační doba se pohybuje mezi 4-14 dny. Případy nemoci dělíme na akutní a chronické.
Vážnost onemocnění a s ním spojených příznaků závisí na několika faktorech. Závisí na patogenním potenciálu kmene parazita. Většina kmenů je pouze málo virulentní či avirulentní a u většiny hostitelů se nesetkáme s makroskopickými lézemi. Záleží také na citlivosti hostitele k infekci, stejně jako na celkovém stavu hostitele.
Výše bylo zmíněno, že u holubů často dochází k tomu, že nakažený dospělec je pouze asymptomatickým přenašečem, který je zdrojem nákazy pro svá mláďata. U mláďat může kromě klasického průběhu onemocnění docházet také k úmrtí bez předchozích viditelných příznaků nemoci.
Trichomonóza může mít hladký průběh nebo může být fatální, kdy smrt přijde mezi 4.-18. dnem od infekce. Přestože u většiny ptáků bičenka nepřežije posteriorně od žlaznatého žaludku, u holubů ano. Na rozdíl od ostatních ptáků nakažených bičenkou drůbeží může u holubů docházet k tzv. sekundární invazi orgánů virulentními kmeny parazita. Tato viscerální forma zasahuje játra a gastrointestinální trakt. [3]
Příznaky
Základními příznaky onemocnění u ptáků jsou netečnost, načepýřené peří a menší úniková vzdálenost. Ptákům napadeným bičenkami tečou sliny, často mají mokré opeření kolem zobáku, těžce polykají, vyplivují potravu nebo i těžce dýchají, mohou u nich být viditelné i otoky na krku. Onemocnění trvá několik dnů až týdnů. V konečných stadiích bývají ptáci viditelně vyhublí.[4]
U nově nakažených se vytváří bílé až nažloutlé léze v ústní dutině. Později jich přibývá a přesouvají se i do dalších částí trávicí soustavy. Tyto léze se mohou vyvinout v pevné nekrotické masy, které zablokují lumen jícnu. Tyto zvětšující se léze nakonec mohou vést k blokaci jícnu a průdušnice, což poté vede v lepších případech k pohublosti, v horších k udušení. Mezi další příznaky patří neschopnost postavit se nebo udržet rovnováhu. Také může docházet k průjmům.
Parazit nezpůsobuje jen léze v trávicí soustavě, může také napadnout třeba oči nebo mozek, kam se dostane krví.[3]
Diagnóza
Diagnóza se stanovuje mikroskopickým nálezem parazita ve výtěrech z volete. Využívají se preparáty jak barvené (Giemsa), tak nebarvené (nativní). Je možné parazita kultivovat v médiu. Diagnóza je podložena klinickým nebo pitevním vyšetřením.
InPouch metoda se zdá být nejlepší metodou diagnózy přímo v terénu.[9] InPouch je tvořen vysoce bariérovým plastem rezistentním na kyslík, se dvěma komorami ve tvaru V, které jsou spojeny úzkým kanálkem. InPouch umožňuje uživateli jednoduše vzorek inokulovat, okamžitě provést mikroskopii vzorku (nativní preparát) a uchovávat (volitelně) jej před převozem do laboratoře kvůli inkubaci a interpretaci výsledku. [10]
Léčba
K léčbě se využívá 2-amino-5-nitrothiazol a zdá se, že k němu zatím není rezistence.[2] Dále se používají nitrofurany a nitroimidazoly (metronidazol), ke kterým už jsou některé kmeny více či méně rezistentní. Existence rezistentních kmenů se přičítá především podávání dávek metronidazolu nebo jiných léků zdravým závodním holubům jako prevence.[3] Během léčby ovšem záleží na vážnosti onemocnění. Ve velmi pokročilých fázích už je prognóza velmi nejistá.
Pokud je podezření na sekundární bakteriální infekci, nasazují se antibiotika.
Prevence
Protože není mnoho možností, jak léčit nákazu volně žijících ptáků, je důležitá prevence. Důležitá je hygiena zdrojů potravy a vody. Pítka se dezinfikují a nechávají se čas od času vyschnout, jelikož bičenka v suchém prostředí nepřežije. Vyschnout se nechávají jeden až dva týdny. Je to z toho důvodu, aby se zajistilo, že skutečně nepřežije ani jeden jedinec parazita. Krmítka by měla splňovat určité minimální hygienické požadavky. Zrní by se mělo pravidelně měnit a pravidelně by se měla krmítka dezinfikovat.[3]
V domácí prevenci je velmi důležitá hygiena krmítek. Je důležitá každodenní výměna vody a také se musí zamezit akumulaci staršího zrní pod krmítkem nebo kdekoliv, kde by k akumulaci mohlo docházet.[11]
Rozšíření
Bičenka drůbeží je kosmopolitní organismus. To znamená, že je to celosvětově rozšířený parazit. Jeho hlavní hostitel, kvůli kterému se nejspíše rozšířila do celého světa, je holub skalní.
Prevalence
Prevalence se liší u každého druhu, na každém kontinentu, v každém státu. Nejvyšší prevalence je obecně u řádu měkkozobí, velmi citlivé k infekci jsou ovšem také pěnkavovití.
V USA se prevalence pohybuje se od 6 % u hrdličky karolinské (Zenaida macroura), přes 34 % u holuba hřivnáče (Columba palumbus) až po 95 % u holubičky Zenaida asiatica.[3]
V Evropě se samozřejmě prevalence liší v každém státu a s každým druhem. Podle studie z roku 2017, která zjišťovala prevalenci u několika druhů z řádu měkkozobí v západní a jižní Evropě, byla obecně nejvyšší prevalence u holuba doupňáka (86%). U holuba hřivnáče a hrdličky divoké byla o něco nižší (70% a 67%). Posledním zástupcem v této studii byla hrdlička zahradní, která měla nejnižší prevalenci, která byla ale vypočítána jen z pěti zástupců (60%).[12]
Německo
Nejvyšší prevalence v Německu je samozřejmě u řádu měkkozobí, kde se prevalence pohybuje kolem 50%. U ostatních řádů, jako jsou pěvci, sovy a dravci, se prevalence pohybuje mezi 28-36%. V Německu také docházelo k masovým vymíráním zvonků zelených způsobeným bičenkou(v roce 2009 se odhaduje přibližně 80 000 jedinců zemřelo).[6]
Podle další studie, která v roce 2017 studovala prevalenci u několika druhů z řádu měkkozobí v západní a jižní Evropě, je nejvyšší prevalence u holuba doupňáka. Zde mluvíme o 86% prevalenci , 79 z 92 jedinců bylo nakažených. Dále u holuba hřivnáče, kde mluvíme o 70% prevalenci , kdy 61 z 87 jedinců bylo nakažených. Jediný zástupce hrdličky divoké v této studii byl také infikovaný.[12]
Francie
Podle studie provedené v prvním kvartálu roku 2017, kdy došlo k 105 případům nákazy bičenkou drůbeží, byla prevalence nejvyšší u zvonka zeleného (74% případů). Méně už tomu bylo u stehlíka obecného (18% případů), pěnkavy obecné (7% případů) a nejméně případů u pěvušky modré (1% případů).[13]
Španělsko
Podle studie z roku 2017, která studovala prevalenci u několika druhů z řádu měkkozobí v západní a jižní Evropě, byla nejvyšší prevalence u hrdličky divoké. Zde mluvíme o 98% prevalenci, kdy 41 z 42 jedinců bylo infikovaných. Druhým a posledním zástupcem z této studie ve Španělsku byla hrdlička zahradní s prevalencí 33%, kdy byl infikován 1 ze 3 jedinců.[12]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Trichomonas gallinae na anglické Wikipedii.
- ↑ WOLFF, Ewan D. S.; SALISBURY, Steven W.; HORNER, John R. Common Avian Infection Plagued the Tyrant Dinosaurs. PLoS ONE. 2009-09-30, roč. 4, čís. 9. PMID: 19789646 PMCID: PMC2748709. Dostupné online [cit. 2020-01-04]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0007288. PMID 19789646.
- ↑ a b c STABLER, Robert M. Trichomonas gallinae: A review. Experimental Parasitology. 1954-07-01, roč. 3, čís. 4, s. 368–402. Dostupné online [cit. 2019-12-30]. ISSN 0014-4894. DOI 10.1016/0014-4894(54)90035-1.
- ↑ a b c d e f g h i AMIN, Aziza; BILIC, Ivana; LIEBHART, Dieter. Trichomonads in birds – a review. Parasitology. 2014/05, roč. 141, čís. 6, s. 733–747. Dostupné online [cit. 2019-12-30]. ISSN 0031-1820. DOI 10.1017/S0031182013002096. (anglicky)
- ↑ a b c Česká společnost ornitologická [online]. [cit. 2019-12-30]. Dostupné online.
- ↑ FORRESTER, Donald J.; FOSTER, Garry W. Trichomonosis. [s.l.]: John Wiley & Sons, Ltd Dostupné online. ISBN 978-0-8138-0462-0. DOI 10.1002/9780813804620.ch6. S. 120–153. (anglicky) DOI: 10.1002/9780813804620.ch6.
- ↑ a b QUILLFELDT, Petra; SCHUMM, Yvonne R.; MAREK, Carina. Prevalence and genotyping of Trichomonas infections in wild birds in central Germany. PLOS ONE. 2018-09-08, roč. 13, čís. 8, s. e0200798. Dostupné online [cit. 2020-01-05]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0200798. PMID 30092001. (anglicky)
- ↑ a b c STURGILL, Forrest; GERHOLD, Richard. Trichomonas gallinae Persistence in Water with pH and Organic Material Variance. Comparative Parasitology. 2016/07, roč. 83, čís. 2, s. 237–239. Dostupné online [cit. 2020-01-05]. ISSN 1525-2647. DOI 10.1654/4799s.1.
- ↑ TASCA, Tiana; DE CARLI, Geraldo A. Scanning electron microscopy study of Trichomonas gallinae. Veterinary Parasitology. 2003-12-01, roč. 118, čís. 1, s. 37–42. Dostupné online [cit. 2019-12-30]. ISSN 0304-4017. DOI 10.1016/j.vetpar.2003.09.009.
- ↑ BUNBURY*, Nancy; BELL, Diana; JONES, Carl. Comparison of the InPouch TF Culture System and Wet-Mount Microscopy for Diagnosis of Trichomonas gallinae Infections in the Pink Pigeon Columba mayeri. Journal of Clinical Microbiology. 2005-2, roč. 43, čís. 2, s. 1005–1006. PMID: 15695731 PMCID: PMC548096. Dostupné online [cit. 2019-12-30]. ISSN 0095-1137. DOI 10.1128/JCM.43.2.1005-1006.2005. PMID 15695731.
- ↑ In-Pouch™ TV. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2020-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Garden Wildlife Health [online]. [cit. 2019-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c MARX, Melanie; REINER, Gerald; WILLEMS, Hermann. High prevalence of Trichomonas gallinae in wild columbids across western and southern Europe. Parasites & Vectors. 2017-05-18, roč. 10, čís. 1, s. 242. Dostupné online [cit. 2020-01-05]. ISSN 1756-3305. DOI 10.1186/s13071-017-2170-0. PMID 28521843.
- ↑ CHAVATTE, Jean-Marc; GIRAUD, Philippe; ESPERET, Delphine. An outbreak of trichomonosis in European greenfinches Chloris chloris and European goldfinches Carduelis carduelis wintering in Northern France. Parasite. Roč. 26. PMID: 30957740 PMCID: PMC6452646. Dostupné online [cit. 2020-01-05]. ISSN 1252-607X. DOI 10.1051/parasite/2019022. PMID 30957740.