Stehlík obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Stehlík obecný

Stehlík obecný
Stehlík obecný
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: pěnkavovití (Fringillidae)
Rod: stehlík (Carduelis)
Binomické jméno
Carduelis carduelis
Linné, 1758
Mapka s rozšířením: C. c. carduelis - 1 hnízdiště, 2 oblasti s celoročním výskytem c. c. caniceps- 3 hnízdiště, 4 oblasti s celoročním výskytem
Mapka s rozšířením:

C. c. carduelis - 1 hnízdiště, 2 oblasti s celoročním výskytem

c. c. caniceps- 3 hnízdiště, 4 oblasti s celoročním výskytem

Stehlík obecný (Carduelis carduelis) je malý pěvec z čeledi pěnkavovití s rozsáhlým areálem rozšíření.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 12 cm
  • Rozpětí křídel: 23 cm
  • Hmotnost: 16 g

Stehlík obecný má štíhlé tělo, dlouhá křídla, silný zašpičatělý narůžovělý zobák a hnědé končetiny. Je velice pestře zbarvený, svrchu béžově, křídla má zčásti černá s bílými skvrnami a jasným žlutým pruhem, zespodu je bílý, hlava má charakteristickou červenou masku, zbytek hlavy je černobílý. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně a je často obtížné je rozlišit. Mladí ptáci červenou masku postrádají.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hojně se vyskytuje v celé Evropě vyjma větší části Skandinávského poloostrova, v Asii východně až po Bajkalské jezero a jižně po Himálaj a v severní a severovýchodní Africe. Jedinci, kteří unikli z umělých odchovů, vytvořili stálou populaci i v Austrálii a na Novém Zélandu.

Je částečně tažný, na zimu z větší části migruje do jižní a západní Evropy. V České republice se vyskytuje celoročně, v zimě je však o něco vzácnější.

Bionomie a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Stehlíka obecného běžně nalezneme v otevřených lesích, na mýtinách, v zahradách, ovocných sadech nebo v kulturní krajině.

Stehlík na hnízdě
Carduelis carduelis carduelis

Nejčastěji se ozývá zvonivým a svižným „tiglitt“ nebo drsným „čree“.

Mimo období hnízdění se velice často objevuje na polích, loukách nebo opuštěných a zarostlých pozemcích, kde vyhledává malá semena různých druhů, nejčastěji hvězdicovitých rostlin (různé pcháče, pupalka, lociky, mrkvovité...), ale i bříz nebo olší. Zvláště mláďata jsou vedle nezralých semen krmena také drobným hmyzem. Na podzim a v zimě se většinou seskupuje do početných, často i více jak 40členných hejn. Během nepříznivého zimního období také často zalétává na krmítka.

Hnízdí od května do srpna a ročně mívá 1 snůšku (při zničení snůšky 2 - 3). Do většinou dobře ukrytého hnízda na větvích vysokých listnatých stromů klade 3 až 6 vajec, na kterých sedí 11 - 14 dní. Mláďata opouštějí hnízdo po dalších 13 - 15 dnech.

Chov a kulturní význam[editovat | editovat zdroj]

Stehlíci při hnízdění v kleci

Nádherně zbarvený stehlík obecný poutal pozornost umělců i prostých lidí a byl v minulosti vítanou kořistí čižbářů. Od prehistorie, po celý středověk a v novověku až do poloviny 19. století byl spolu s jinými pěnkavovitými ptáky běžně chytán (i jako zdroj potravy). Stehlík v křesťanské symbolice může souviset s dětstvím Krista, ale může být považován i za výraz vztahu mezi milujícími se osobami a v tomto smyslu být přenosný i na výše zmíněný mystický poměr Krista a Panny Marie. Podle středověkých legend např. stehlík vytrhával trny z hlavy Kristovy, nesoucího svůj kříž na Golgotu a červeň peříček kolem jeho zobáku bývá pak ztotožňována s krví Kristovou, kterou se stehlík přitom potřísnil.[1]

Postupně se pro svůj atraktivní vzhled a příjemný zpěv stal oblíbeným a ceněným "klecním" ptákem. Chov stehlíků, zejména v západní Evropě, neztratil nikdy na své popularitě. Známí jsou pestře zbarvení kříženci stehlíka s kanárem. V současnosti jsou i v ČR chování a dále rozmnožováni jedinci v přímé péči člověka pocházející z registrovaných chovů (v souladu s platným zákonem na ochranu přírody a krajiny). Takový chov je cenným zdrojem poučení a i informací o bionomii druhu. V zajetí jsou vedle většího poddruhu (C. carduelis major) stále populárnější četné barevné mutace.[2]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje a reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků European Goldfinch na anglické Wikipedii a Szczygieł na polské Wikipedii.

  1. http://publib.upol.cz/~obd/fulltext/Aesthetica16/Aesthetica16_03.pdf
  2. http://agapornis.cz/penkavoviti/