Žao Šu-š’

Žao Šu-š’
Žao Šu-š’
Narození	1903; Linchuan District
Úmrtí	2. března 1975 (ve věku 71–72 let)
Alma mater	Šanghajská univerzita
Povolání	politik
Politická strana	Komunistická strana Číny
Funkce	tajemník šanghajského městského výboru KS Číny (1949–1950)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žao Šu-š’ (čínsky pchin-jinem Ráo Shùshí, znaky zjednodušené 饶漱石, tradiční 饒漱石; 23. listopadu 1903 – 2. března 1975) byl čínský komunistický politik. Do Komunistické strany Číny vstoupil roku 1925, účastnil se občanské války i války s Japonskem, ve kterých se vypracoval na tajemníka středočínského byra ÚV KS Číny a politického komisaře Nové 4. armády, později Šantungské polní armády, Východočínské polní armády a Východočínského vojenského okruhu. V prvních letech Čínské lidové republiky stál v čele správy východní Číny jako první tajemník východočínského byra ÚV KS Číny a předseda východočínského vojensko-administrativního výboru, po přeložení do Pekingu vedl organizační oddělení ÚV KS Číny. Roku 1954 byl v souvislosti s Kao Kangovou aférou a dalšími obviněními s kontrarevoluční činnosti odvolán z funkcí a roku 1955 zatčen. Následující léta vesměs strávil ve vězení.

Život

Žao Šu-š’ se narodil 23. listopadu 1903 v okrese Lin-čchuan na východě provincie Ťiang-si. Studoval na střední škole v Nan-čchangu,^[1] od roku 1922 na Šanghajské univerzitě, následujícího roku vstoupil do Socialistického svazu mládeže Číny a roku 1925 do Komunistické strany Číny. Byl aktivní jak v komunistické straně, tak ve svazu mládeže, působil v Šanghaji a Ťiang-si, krátce byl generálním sekretářem svazu mládeže. Účastnil se povstání v Šanghaji roku 1927, roku 1928 odjel na studijní pobyt do Anglie, Francie a Sovětského svazu. Roku 1929 se vrátil do Číny, pracoval v Mandžusku jako tajemník svazu mládeže a zástupce tajemníka mandžuského výboru KS Číny.

V letech 1930-1931 byl více než rok vězněn kuomintangskými úřady. Po propuštění z vězení odjel do Sovětského svazu. V roce 1932 se vrátil do Šanghaje, kde působil jako předseda šanghajských odborů a vedoucí oddělení propagandy a generální tajemník všečínských odborů. Roku 1936 byl vyslán do Spojených států a Francie, kde působil jako tajemník zámořského výboru ÚV KS Číny a podílel se na práci čínskojazyčného tisku.

V roce 1939 se vrátil do Číny; sloužil v Nové 4. armádě jako zástupce tajemníka jihovýchodního byra ÚV KS Číny. V roce 1941, kdy byla Nová 4. armáda napadena kuomintangskou armádou a ztratila většinu svých vedoucích představitelů, převzal vedení politického oddělení armády. Po sloučení jihovýchodního byra ÚV s byrem střední nížiny do středočínského byra se stal zástupcem tajemníka byra (Liou Šao-čchiho).

V březnu 1942 byl Liou přeložen do Jen-anu a Žao ho nahradil jako zastupující tajemník a komisař Nové 4. armády, zodpovídal tak za řízení strany ve střední Číně, jako komisař se podílel na řízení vojenských operací podřízených vojsk. Na VII. sjezdu KS Číny v roce 1945 byl zvolen členem ústředního výboru^[1] a v srpnu téhož roku se obě jeho zastupující funkce v Nové 4. armádě změnily v regulérní.

Po vypuknutí další fáze čínské občanské války zastával funkci politického komisaře Šantungské polní armády, Východočínské polní armády a Východočínského vojenského okruhu, ve kterém sloužilo více než 360 000 vojáků. Koncem roku 1945 byl jmenován prvním tajemníkem východočínského byra ÚV KS Číny. Nicméně rok 1946 strávil v Pekingu, kde se účastnil jednání s kuomintangskými představiteli^[1] a pracoval v sekretariátu ústředního výboru, přičemž přechodně řídil organizační oddělení ÚV. Až v lednu 1947 se vrátil do Šan-tungu k vojskům Východočínské polní armády (od února 1949 3. polní armády).

Po vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949 zastával Žao vedle funkce prvního tajemníka východočínského byra ÚV KS Číny také úřad předsedy východočínského vojensko-administrativního výboru, byl členem ústřední lidové vlády^[1] a prvním tajemníkem šanghajského městského výboru KS Číny (leden 1949 – leden 1950).

V roce 1953 byl přeložen do Pekingu a v dubnu 1953 (nebo už v srpnu 1952)^[1] jmenován vedoucím organizačního oddělení ÚV KS Číny, které mělo na starosti povyšování vyšších kádrů a doporučování kandidátů. Působil také ve Státní plánovací komisi a v celostátním vedení odborů.^[1] Kao Kang, který byl v roce 1953 také přeložen do Pekingu (z Mandžuska), soupeřil s Liou Šao-čchim o vliv ve vedení strany a státu. Kao věřil, že má podporu Mao Ce-tunga, Mao se však jednoznačně postavil za Liou Šao-čchiho. Lioua zprvu kritizoval také Žao, po Maově odmítnutí kritiky však prohlašoval, že s Liouem nesouhlasil v několika jednotlivých problémech, nikdy se však nestavěl proti němu a nechtěl jeho odvolání z funkcí. Přesto (kvůli konfliktu s členem politbyra Kchang Šengem) byl v dubnu 1954 zbaven vedení organizačního oddělení, které převzal Teng Siao-pching a označen za hlavního spojence Kao Kanga. Kao Kang v bezvýchodné situaci spáchal sebevraždu, Čao byl kromě účasti v Kao Kangově aféře obviněn z podpory Pchan Chan-niena (ve 30. a 40. letech blízkého spolupracovníka Čou En-laje a jednoho z vedoucích představitelů komunistických zpravodajských služeb, začátkem 50. let místostarosty Šanghaje) a některých dalších komunistů viněných ze zrady a spolupráce s Japonskem, roku 1955 vyloučen ze strany a uvězněn. Ve vězení se u něj projevila schizofrenie a roku 1965 byl podmínečně propuštěn. Po vypuknutí kulturní revoluce byl v roce 1967 znovu zadržen. Zemřel ve vězení 2. března 1975 ve věku 72 let. V 80. letech byli Pchan a další rehabilitováni a Žaova spolupráce s nimi přestala být pokládána za důkaz kontrarevoluční činnosti.

Otec Žao Šu-š’a, Žao S’-čcheng (1882–1958), působil jako místopředseda lidové vlády, resp. viceguvernér, provincie Ťiang-si.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rao Shushi na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. München: K. G. Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 380–381. (anglicky)

Externí odkazy

TEIWES, Frederick C. Politics and Purges in China: Rectification and the Decline of Party Norms, 1950-1965. 2. vyd. Armonk, NY: M.E. Sharpe, 1993. 593 s. ISBN 1563242265. (anglicky)

[bartke97_380_381-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. München: K. G. Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 380–381. (anglicky)

[1]

Ústřední lidová vláda Čínské lidové republiky (1949–1954)

předseda	Mao Ce-tung

místopředsedové	Ču Te • Liou Šao-čchi • Sung Čching-ling • Čang Lan • Li Ťi-šen • Kao Kang

generální sekretář	Lin Po-čchü

členové	55 členů (bez předsedy, místopředsedů a generálního sekretáře)

podřízené centrální úřady	Státní administrativní rada (Čou En-laj) • Lidová revoluční vojenská rada (Mao Ce-tung) • Nejvyšší lidový soud (Šen Ťün-žu) • Nejvyšší lidová prokuratura (Luo Žung-chuan) • od listopadu 1952 Státní plánovací komise (Kao Kang)

podřízené regionální úřady	od prosince 1952 Východočínský administrativní výbor (Žao Šu-š’, do dubna 1953) • od ledna 1953 Středojižní administrativní výbor (Lin Piao, od května 1953 úřadující předseda Jie Ťien-jing) • od ledna 1953 Severovýchodní administrativní výbor (Kao Kang, do února 1954) • od ledna 1953 Severozápadní administrativní výbor (Pcheng Te-chuaj) • od února 1953 Severočínský administrativní výbor (Liou Lan-tchao) • od února 1953 Jihozápadní administrativní výbor (Liou Po-čcheng)

Představitelé Šanghaje po roce 1949

tajemníci městského výboru KS Číny	Žao Šu-š’ (1949–1950) • Čchen I (1950–1954) • Kche Čching-š’ (1954–1965) • Čchen Pchi-sien (1965–1967) • Čang Čchun-čchiao (1971–1976) • Su Čen-chua (1976–1979) • Pcheng Čchung (1979–1980) • Čchen Kuo-tung (1980–1985) • Žuej Sing-wen (1985–1987) • Ťiang Ce-min (1987–1989) • Ču Žung-ťi (1989–1991) • Wu Pang-kuo (1991–1994) • Chuang Ťü (1994–2002) • Čchen Liang-jü (2002–2006) • Chan Čeng (úřadující, 2006–2007) • Si Ťin-pching (2007) • Jü Čeng-šeng (2007–2012) • Chan Čeng (2012–2017) • Li Čchiang (2017–2022) • Čchen Ťi-ning (2022– )

starostové	Čchen I (1949–1958) • Kche Čching-š’ (1958–1965) • Cchao Ti-čchiou (1965–1967) • Čang Čchun-čchiao (1967–1976) • Su Čen-chua (1976–1979) • Pcheng Čchung (1979–1980) • Wang Tao-chan (1980–1985) • Ťiang Ce-min (1985–1988) • Ču Žung-ťi (1988–1991) • Chuang Ťü (1991–1995) • Sü Kchuang-ti (1995–2001) • Čchen Liang-jü (2001–2003) • Chan Čeng (2003–2012) • Jang Siung (2012–2017) • Jing Jung (2017–2020) • Kung Čeng (2020– )

předsedové městského lidového shromáždění	Jen Jou-min (1979–1981) • Chu Li-ťiao (1981–1988) • Jie Kung-čchi (1988–1998) • Čchen Tchie-ti (1998–2003) • Kung Süe-pching (2003–2008) • Liou Jün-keng (2008–2013) • Jin I-cchuej (2013–2020) • Ťiang Čuo-čching (2020–2023) • Tung Jün-chu (2023) • Chuang Li-sin (2024– )

předsedové městského výboru ČLPPS	Kche Čching-š’ (1955–1958) • Čchen Pchi-sien (1958–1967) • Pcheng Čchung (1977–1979) • Wang I-pching (1979–1983) • Li Kuo-chao (1983–1988) • Sie Si-te (1988–1993) • Čchen Tchie-ti (1993–1998) • Wang Li-pching (1998–2003) • Ťiang I-žen (2003–2008) • Feng Kuo-čchin (2008–2013) • Wu Č’-ming (2013–2018) • Tung Jün-chu (2018–2023) • Chu Wen-žung (2023– )