Štěpán Zichy
| Štěpán hrabě Zichy | |
|---|---|
 Erb rodu Zichyů | |
| Rakouský vyslanec v Rusku | |
| Ve funkci: 1827 – 1828 | |
| Panovník | František I. |
| Předchůdce | Heinrich Bombelles |
| Nástupce | Karl Ludwig Ficquelmont |
| Rakouský vyslanec v Prusku | |
| Ve funkci: 1811 – 1827 | |
| Panovník | František I. |
| Předchůdce | Johann Wessenberg-Ampringen |
| Nástupce | Josef Trauttmansdorff |
| Rakouský vyslanec v Sasku | |
| Ve funkci: 1805 – 1809 | |
| Panovník | František II./I. |
| Předchůdce | Klemens Metternich |
| Nástupce | Pavel III. Antonín Esterházy z Galanty |
| C. k. tajný rada | |
| Císařský komoří | |
| Narození | 13. dubna 1780 Vídeň |
| Úmrtí | 8. července 1853 (ve věku 73 let) Vídeň  Rakouské císařství |
| Titul |  hrabě |
| Choť | (1803) Františka Anna ze Starhembergu (1787–1864) |
| Rodiče | Štěpán Zichy (1755–1841) a Marie Terezie Pálffyová (1760–1833) |
| Děti | 1. Eduard Josef (1808–1839) 2. Vilém (1810–?) 3. Anna (1811–1838) 4. Marie Terezie (1813–1868) 5. Marie Anna (1824–1902) |
| Příbuzní | tchán: Ludvík ze Starhembergu (1762–1833) zeť: Jana z Waldstein-Wartenbergu (1809–1876) zeť: Antonín Kinský z Vchynic a Tetova (1817–1846) |
| Profese | aristokrat |
| Ocenění | Řád červené orlice |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Štěpán hrabě Zichy (Stephan Graf Zichy von Zich und Vászonykeö / István gróf Zichy de Zich et Vászonykeö; 13. dubna 1780 – 8. července 1853 Vídeň) byl uherský šlechtic a rakouský diplomat, zastával také čestný úřad strážce uherské koruny. Od mládí působil v diplomatických službách, vynikl jako dlouholetý rakouský vyslanec v Prusku (1811–1827). Jeho dcery se provdaly do českých rodin Valdštejnů a Kinských. Valdštejnové jako dědictví převzali panství Číčov na Slovensku.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z uherského šlechtického rodu Zichyů,[1] byl jediným synem c. k. komořího hraběte Štěpána Zichyho (1755–1841), po matce Marii Terezii, rozené Pálffyové (1760–1833), měl také příbuzenské vazby na rodiny Esterházyů nebo Batthyányů.[2] Po studiích vstoupil do diplomatických služeb, na nižších postech začínal v Berlíně a Londýně, kde se oženil s hraběnkou Františkou Starhembergovou, dcerou rakouského vyslance ve Velké Británii knížete Ludvíka Starhemberga. Starhemberg byl po nějakou dobu Zichyho mentorem v diplomacii. V letech 1805–1809 byl Štěpán Zichy vyslancem v Sasku.
V letech 1811–1827 zastával funkci rakouského vyslance v Prusku, kde během dlouholetého pobytu získal řadu cenných kontaktů, mimo jiné byl i oblíbencem krále Fridricha Viléma III. Po napoleonských válkách byl delegátem na několika mezinárodních kongresech (Opava, Lublaň, Verona). Při odchodu z Pruska obdržel Řád červené orlice. V letech 1827–1828 byl rakouským velvyslancem v Rusku, ale protože jeho rodině nevyhovovaly zdejší klimatické podmínky, po necelých dvou letech na funkci rezignoval. Poté žil v soukromí ve Vídni. Byl též c. k. tajným radou a komořím. V Uhrách vlastnil panství Číčov u Komárna, které pak sňatkem přešlo na spřízněný rod Valdštejnů.
V roce 1803 se v anglickém městě Twickenham oženil s hraběnkou Františkou Annou Starhembergovou (1787–1864), dcerou diplomata knížete Ludvíka Starhemberga. Měli spolu pět dětí, oba synové zemřeli v mládí. Dcera Marie Terezie (1813–1868) se provdala za hraběte Jana Nepomuka z Valdštejna (1809–1876), který následně zdědil velkostatek Číčov. Další dcera Marie Anna (1824–1902) byla manželkou předčasně zemřelého hraběte Antonína Kinského (1817–1846).