Pavel III. Antonín Esterházy z Galanty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pavel III. Antonín Esterházy z Galanty
Borsos Portrait of Pál antal Esterházy 1852.jpg

Narození11. března 1786
Vídeň
Úmrtí21. května 1866 (ve věku 80 let)
Řezno
ChoťMarie Terezie z Thurn-Taxisu (od 1812)
RodičeMikuláš II. Esterházy z Galanty a Marie Josefa Esterházyová z Galanty
DětiMikuláš III. Antonín Esterházy z Galanty
Marie Terezie Esterházyová z Galanty
Terezie Rosa Esterházyová z Galanty
PříbuzníPavel IV. Esterházy z Galanty[1], Alajos Esterházy[1], Adolf Prinz Esterházy von Galántha[1], Sára Zsofia Prinzessin Esterházy von Galántha[1], Maria Terézia Prinzessin Esterházy von Galántha[1] a Antonín Mikuláš Esterházy z Galanty[1] (vnoučata)
Profesepolitik, diplomat a hudební skladatel
Oceněnírytíř Řádu sv. Alexandra Něvského
rytíř Řádu zlatého rouna
CommonsPaul III. Anton Esterházy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel III. Antonín kníže Esterházy z Galanty (maďarsky Herceg galántai Esterházy Pál III Antal, německy Paul III. Anton, Fürst Esterházy de Galantha, 10. května 1786, Vídeň21. května 1866, Řezno) byl uherský šlechtic, politik a diplomat, působící ve službách rakouských Habsburků.

Život[editovat | editovat zdroj]

Kníže Pavel III. Antonín Esterházy na dobové litografii

Pavel III. Antonín se narodil ve Vídni 10. května 1786 jako syn knížete Mikuláše II. Esterházyho a jeho manželky, lichtenštejnské princezny Marie Josefy Ermenegildy, byl tedy vnukem panujícího knížete Františka Josefa I. z Lichtenštejna.

Svou kariéru zahájil u rakouského dvora. Jako císařský pokladník dokázal utkat zásadní pouta s nejvýznamnějšími osobnostmi své doby. Mezi nimi navázal výborné vztahy s knížetem Klemensem Václavem z Metternichu a s ministerským předsedou knížetem Felixem ze Schwarzenbergu. Císařský velvyslanec v Nizozemsku a poté ve Velké Británii získal značné zkušenosti v oblasti mezinárodní diplomacie.

V roce 1833, po smrti svého otce Mikuláše II., jej vystřídal v čele rodiny Esterházyů.

Svým maďarským krajanů přislíbil, že se stane císařským vyslancem v Uhrách a podpoří získání nezávislosti na Vídni, avšak až do roku 1842 zůstával ve funkci velvyslance v Londýně.

Po návratu do Vídně se skutečně stal ministrem pro uherské záležitosti a byl propagátorem národní věci, nicméně protihabsburské klima v zemi bylo stále silnější a nekontrolovatelné i pro Esterházyho. Když nepokoje v roce 1848 propukly také v Uhrách, stál kníže před velkým dilematem, zda pomoci Maďarům, nebo setrvat na straně císaře.

Rozhodl se zůstat loajální a nadnárodní myšlence, a jako mnozí jeho předchůdci zachovat věrnost panovníkovi. Následně byl uvolněn z funkce uherského ministra a v dalších letech byl nucen žít mimo Maďarsko.

Ani rakousko-uherské vyrovnání z roku 1867 nepřineslo kýžený efekt a Pavel III. Antonín zůstal i nadále ve Vídni.

Krátce před jeho smrtí se finanční situace rodiny stala velmi vážnou, protože on sám nebyl schopen splácet dluhy, které zanechali jeho předchůdci. Do situace se vložil císař František Josef a v roce 1865 převzal všechny majetky Esterházyů až do roku 1898, kdy se rodině podařilo splatit dluh u státu.

Kníže Pavel III. Antonín Esterházy z Galanty zemřel 21. května 1866 v bavorském Řezně. Po jeho smrti jej vystřídal syn Mikuláš III. Antonín.

Manželství a děti[editovat | editovat zdroj]

Pavel III. Antonín, byl ženatý s princeznou Marií Terezií z Thurn-Taxisu, s níž měl tři děti:[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paolo III Antonio Esterházy di Galantha na italské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]