Povstání tchaj-pchingů: Porovnání verzí
m standardizace; kosmetické úpravy |
oběti ztráta území |
||
| Řádek 68: | Řádek 68: | ||
| poznámky = 20 000 000 mrtvých (většinou civilistů) |
| poznámky = 20 000 000 mrtvých (většinou civilistů) |
||
}} |
}} |
||
'''Povstání tchaj-pchingů''' ([[1850]]—[[1871]]) byla rolnická vzpoura v [[Čína|Číně]] proti mandžuské říši [[Dynastie Čching|Čching]], jíž byla Čína součástí. Povstání vypuklo roku 1850 v provincii [[Kuang-si]], vůdcem byl [[Chung Siou-čchüan]], křesťanský konvertita, který na ovládaném území založil nezávislý stát – Nebeskou říši velkého míru ({{Vjazyce|zh}}: [[Český přepis čínštiny|český přepis]] ''Tchaj-pching tchien kuo'', [[pchin-jin]] Tàipíng Tiān Guó, [[Čínské znaky|znaky]] 太平天囯), kontrolující částečně nebo úplně provincie [[Chu-pej]], [[An-chuej]], [[Ťiang-si]] a [[Če-ťiang]], od roku 1853 s hlavním městem v [[Nanking]]u. Na území ovládaném tchaj-pchingy žilo kolem 30 milionů lidí. |
'''Povstání tchaj-pchingů''' ([[1850]]—[[1871]]) byla rolnická vzpoura v [[Čína|Číně]] proti mandžuské říši [[Dynastie Čching|Čching]], jíž byla Čína součástí. Povstání vypuklo roku 1850 v provincii [[Kuang-si]], vůdcem byl [[Chung Siou-čchüan]], křesťanský konvertita, který na ovládaném území založil nezávislý stát – Nebeskou říši velkého míru ({{Vjazyce|zh}}: [[Český přepis čínštiny|český přepis]] ''Tchaj-pching tchien kuo'', [[pchin-jin]] Tàipíng Tiān Guó, [[Čínské znaky|znaky]] 太平天囯), kontrolující částečně nebo úplně provincie [[Chu-pej]], [[An-chuej]], [[Ťiang-si]] a [[Če-ťiang]], od roku 1853 s hlavním městem v [[Nanking]]u. Na území ovládaném tchaj-pchingy žilo kolem 30 milionů lidí. |
||
| ⚫ | Povstání zasáhlo většinu Číny, rebelové ohrožovali i [[Peking]]. Po mnohaletých válkách byli rebelové poraženi čchingskou armádou za pomoci [[Spojené království|Spojeného království]] a [[Francie]]. Války způsobily masivní ztráty na lidských životech, jež se odhadují na 20–30 milionů,<ref name="concise.britannica.com">[http://concise.britannica.com/ebc/article-9380148/Taiping Taiping Rebellion - Britannica Concise]</ref> a ohromné škody na majetku, což by z konfliktu dělalo třetí nejkrvavější, po první a druhé světové válce.<ref name="armadninoivny">http://www.armadninoviny.cz/cinska-invaze-na-sibir3f.html</ref> |
||
Povstalci zde provedli radikální reformy, prosazujíce rovnost lidí. Tradiční čínská náboženství, [[Konfucianismus|konfuciánství]], [[buddhismus]] a [[taoismus]] nahradili specifickou formou [[křesťanství]], v jejíž čele stál Chung Siou-čchüan považující se za mladšího bratra [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]].<ref name="Britannica, Taiping Rebellion">[http://www.britannica.com/EBchecked/topic/580815/Taiping-Rebellion Britannica, Taiping Rebellion]</ref> |
Povstalci zde provedli radikální reformy, prosazujíce rovnost lidí. Tradiční čínská náboženství, [[Konfucianismus|konfuciánství]], [[buddhismus]] a [[taoismus]] nahradili specifickou formou [[křesťanství]], v jejíž čele stál Chung Siou-čchüan považující se za mladšího bratra [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]].<ref name="Britannica, Taiping Rebellion">[http://www.britannica.com/EBchecked/topic/580815/Taiping-Rebellion Britannica, Taiping Rebellion]</ref> |
||
| Řádek 74: | Řádek 76: | ||
Tchaj-pchingové odmítali nošení copu nařízené mandžuskou vládou, byli proto nazýváni „dlouhovlasí“ ({{Vjazyce|zh}}: [[pchin-jin]] chángmáo, [[Čínské znaky|znaky]] zjednodušené 长毛, tradiční 長毛) či „vlasatí bandité“ ({{Vjazyce|zh}}: [[pchin-jin]] fà zéi, [[Čínské znaky|znaky]] 髮賊). |
Tchaj-pchingové odmítali nošení copu nařízené mandžuskou vládou, byli proto nazýváni „dlouhovlasí“ ({{Vjazyce|zh}}: [[pchin-jin]] chángmáo, [[Čínské znaky|znaky]] zjednodušené 长毛, tradiční 長毛) či „vlasatí bandité“ ({{Vjazyce|zh}}: [[pchin-jin]] fà zéi, [[Čínské znaky|znaky]] 髮賊). |
||
== Ztráta území Sibiře == |
|||
| ⚫ | Povstání zasáhlo většinu Číny, rebelové ohrožovali i [[Peking]]. Po mnohaletých válkách byli rebelové poraženi čchingskou armádou za pomoci [[Spojené království|Spojeného království]] a [[Francie]]. Války způsobily masivní ztráty na lidských životech, jež se odhadují na 20–30 milionů,<ref name="concise.britannica.com">[http://concise.britannica.com/ebc/article-9380148/Taiping Taiping Rebellion - Britannica Concise]</ref> a ohromné škody na majetku. |
||
Povstání tchaj-pchingů byl jeden z mnoha konfliktů, který se odehrával na území Číny v polovině 19 století. Čínu oslabila např. francouzsko-britská invaze (1856 -1860) během [[Opiové války|druhé opiové války]]. Situace využilo Rusko a shromáždilo na východě Číny armádu. Pod tlakem Číňané přenechali Rusku obrovské území známé jako Vnější Mandžusko. Na tomto území dnes leží např. města [[Vladivostok]] nebo [[Chabarovsk]]. Do poloviny 19. století byl čínský také ostrov Sachalin. Po [[Opiové války|opiových válkách]] donutilo Rusko Čínu k podepsání [[Ajgunská smlouva|Ajgunské smlouvy]] a [[Pekingské smlouvy 1860|Pekingské smlouvy]], po nichž Čína ztratila všechna území na sever od řek Chej-lung-ťiangu (Amuru) a východ Ussuri (Vnější Mandžusko), včetně Sachalinu ve prospěch Ruska.<ref name="armadninoivny"/> |
|||
== Reference == |
== Reference == |
||
Verze z 16. 5. 2016, 12:10
| Povstání tchaj-pchingů | |||
|---|---|---|---|
 Obraz zachycující bitvu o An-čching | |||
| Trvání | 1850 - 1864 | ||
| Místo | Čína | ||
| Výsledek | Vítězství Čchingů
| ||
| Strany | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| 20 000 000 mrtvých (většinou civilistů) | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
.svg){kind=small}
Povstání tchaj-pchingů (1850—1871) byla rolnická vzpoura v Číně proti mandžuské říši Čching, jíž byla Čína součástí. Povstání vypuklo roku 1850 v provincii Kuang-si, vůdcem byl Chung Siou-čchüan, křesťanský konvertita, který na ovládaném území založil nezávislý stát – Nebeskou říši velkého míru (čínsky: český přepis Tchaj-pching tchien kuo, pchin-jin Tàipíng Tiān Guó, znaky 太平天囯), kontrolující částečně nebo úplně provincie Chu-pej, An-chuej, Ťiang-si a Če-ťiang, od roku 1853 s hlavním městem v Nankingu. Na území ovládaném tchaj-pchingy žilo kolem 30 milionů lidí.
Povstání zasáhlo většinu Číny, rebelové ohrožovali i Peking. Po mnohaletých válkách byli rebelové poraženi čchingskou armádou za pomoci Spojeného království a Francie. Války způsobily masivní ztráty na lidských životech, jež se odhadují na 20–30 milionů,[1] a ohromné škody na majetku, což by z konfliktu dělalo třetí nejkrvavější, po první a druhé světové válce.[2]
Povstalci zde provedli radikální reformy, prosazujíce rovnost lidí. Tradiční čínská náboženství, konfuciánství, buddhismus a taoismus nahradili specifickou formou křesťanství, v jejíž čele stál Chung Siou-čchüan považující se za mladšího bratra Ježíše Krista.[3]
Tchaj-pchingové odmítali nošení copu nařízené mandžuskou vládou, byli proto nazýváni „dlouhovlasí“ (čínsky: pchin-jin chángmáo, znaky zjednodušené 长毛, tradiční 長毛) či „vlasatí bandité“ (čínsky: pchin-jin fà zéi, znaky 髮賊).
Ztráta území Sibiře
Povstání tchaj-pchingů byl jeden z mnoha konfliktů, který se odehrával na území Číny v polovině 19 století. Čínu oslabila např. francouzsko-britská invaze (1856 -1860) během druhé opiové války. Situace využilo Rusko a shromáždilo na východě Číny armádu. Pod tlakem Číňané přenechali Rusku obrovské území známé jako Vnější Mandžusko. Na tomto území dnes leží např. města Vladivostok nebo Chabarovsk. Do poloviny 19. století byl čínský také ostrov Sachalin. Po opiových válkách donutilo Rusko Čínu k podepsání Ajgunské smlouvy a Pekingské smlouvy, po nichž Čína ztratila všechna území na sever od řek Chej-lung-ťiangu (Amuru) a východ Ussuri (Vnější Mandžusko), včetně Sachalinu ve prospěch Ruska.[2]
Reference
Související články
Literatura
- ИЛЮШЕЧКИН, В. П. Крестьянская война тайпинов. [s.l.]: Наука, 1967. (rusky)
- КАРА-МУРЗА, Г. С. Тайпины. Москва: [s.n.], 1950. (rusky)
- НЕПОМНИН, О. Е. История Китая: Эпоха Цин. XVII — начало XX века. Москва: «Восточная литература» РАН, 20005. ISBN 5-02-018400-4. (rusky)
- SPENCE, Jonathan. God's Chinese Son: The Taiping Heavenly Kingdom of Hong Xiuquan. [s.l.]: [s.n.], 1996. ISBN 0-393-03844-0. (anglicky)
- SPENCE, Jonathan D. The Search for Modern China. New York: Norton, 1999. (anglicky)
- GRAY, Jack. Rebellions and Revolutions: China from the 1800s to the 1980s. [s.l.]: [s.n.], 1990. ISBN 0-19-821576-2.
- HEATH, Ian. The Taiping Rebellion, 1851-1866. London; Long Island City: Osprey, 1994. (Osprey Military Men-at-Arms Series). ISBN 185532346X.
- HSU, Immanuel C. Y. The Rise of Modern China. [s.l.]: [s.n.], 1999. ISBN 0-19-512504-5.
- SATRAPA, Filip. Velké povstání tchaj-pchingů. Historický obzor, 2010, 21 (3/4), s. 58-73. ISSN 1210-6097.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Povstání tchaj-pchingů na Wikimedia Commons - The Taiping Rebellion [online]. [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- КОСТИНСКИЙ, Александр; МАРКОВ, Александр. Величайшая катастрофа в истории: Тайпинское восстание в Китае [online]. Радио Свобода, 2009-09-12 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (rusky)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Восстание тайпинов na ruské Wikipedii.
