Křečík džungarský: Porovnání verzí
| Řádek 71: | Řádek 71: | ||
== Chov == |
== Chov == |
||
U nás patří k oblíbeným domácím mazlíčkům. Je to nenáročné a tiché zvíře. |
U nás patří k oblíbeným domácím mazlíčkům. Je to nenáročné a tiché zvíře (ale v noci často běhá v běhacím kolečku, proto by měla být ubikace umístěna někde, kde křeček nebude rušit. |
||
=== Potrava === |
=== Potrava === |
||
Verze z 10. 6. 2013, 19:21
 Křečík džungarský | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | hlodavci (Rodentia) |
| Čeleď | myšovití (Muridae) |
| Rod | křečík (Phodopus) |
| Binomické jméno | |
| Phodopus sungorus (Pallas, 1773) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Křečík džungarský (Phodopus sungorus, Pallas, 1773) je malý hlodavec pocházející původně ze stepí jižní a střední Sibiře. Je zajímavý neobvyklým chováním samce, který asistuje samičce při porodu a pomáhá jí starat se o mláďata.[2]
Historie
Křečkové jsou tu ještě déle než lidé, byli tu i v době dinosaurů.[zdroj?]
Popis
Křečík džungarský se dožívá až 11 let.V zajetí 1-2, vzácně i 4 let, Má zavalité tělo většinou zbarvené šedě s tmavým pruhem na zádech, spodek těla je světle šedý až bílý. Zabarvení srsti je různé v závislosti na ročním období. V letním období je zabarvení srsti převážně tmavší. Naopak v zimním období je světlejší, až bílé, s hůře rozeznatelným pruhem na zádech. Čím drsnější prostředí, tím je změna během ročního období výraznější. Tělo má dlouhé 65-102 mm a váží 30-55 g.[3] Ocásek má maličký, od 2 do 4 mm.[3]
Zvláštní zbarvení
Kromě základního zbarvení, které se nazývá agouti, byly vyšlechtěny další dvě varianty:[4]
- Sapphire má srst s jemným, kouřově modrošedým nádechem. Toto zbarvení se někdy nesprávně nazývá modrá agouti.
- Pearl vypadá stejně jako zimní srst a navíc může být ve variantě agouti pearl (bílá s černými stíny) nebo saphire pearl (bílá s modrými stíny).
- (Poznámka: V zimě se křečíkům džungarským mění srst do bíla.)
Areál rozšíření
Křečíci žijí na různých místech Asie od Kazachstánu přes Mongolsko až do Mandžuska. Vyskytují se od nížin do hor (až 3000 m n. m.).[3]
Životní prostředí
Křečíci jsou noční zvířata, tedy jsou nejvíce aktivní v noci. Mají hmatové fousky, které používají k orientaci ve tmě. Jejich domovským prostředím je step. Ve volné přírodě začíná být křečík aktivnější s příchodem soumraku. Ke spánku se ukládá ještě před rozbřeskem.
Chov
U nás patří k oblíbeným domácím mazlíčkům. Je to nenáročné a tiché zvíře (ale v noci často běhá v běhacím kolečku, proto by měla být ubikace umístěna někde, kde křeček nebude rušit.
Potrava
Asi nejjednodušší je kupovat už připravené směsi pro hlodavce (nemusí to být směsi speciálně pro křečíky), ale křečci potřebují i živočišné bílkoviny, které jsou jen u směsí JR farm, mohou se tedy přidat například kvalitní kočičí granule (v menším množství) nebo kousek nesoleného a nekořeněného masa, které doplníme čerstvou zeleninou nebo ovocem. Ovoce je třeba dávat jen přiměřeně vzhledem k podílu cukru. Není vhodné krmit křečíka větším množství slunečnicových semen anebo ořechů, protože tato semena obsahují větší množství tuku. Zoubky si dobře obrušují a zároveň si pochutnají na tvrdém chlebu nebo knackebrotu. Lze jim natrhat pampeliškové listy, jitrocel, jetel. Rádi si pochutnají i na šešulkách kokošky pastuší tobolky. Pravou lahůdkou je pro ně drobný hmyz, zejména mouční červi, cvrčci a sarančata, která je možné v létě nachytat snad na každé louce. Křečci jsou někdy vybíraví. Rostliny není vhodné trhat u silnic nebo tam, kde lidé často venčí psy. Pokud není jiná možnost, je třeba je alespoň umýt.
Obydlí
Pro křečíka je vhodné terárium nebo plastbox. Lepší jsou uzavřené plastboxy nebo vyšší terária, protože křečík dokáže z nižšího neuzavřeného (např. pletivem) příbytku utéct. Nevhodné jsou např. jakékoliv krabice, ze kterých se může křečík prokousat ven.
Dno obydlí by mělo být pokryté hoblinami (dostatečně velkými, aby je nevdechoval). Vhodné je i trochu sena a papírové ubrousky, kterými si pak sám vystele domeček. Úkryt (domeček), ve kterém bude spát, lze vyrobit ze skořápky z kokosového ořechu. Velmi rádi se také křečíci „koupou“ v misce naplněné pískem pro činčily. To také zvyšuje kvalitu srsti.
Nesmí chybět miska s jídlem, napáječka, kousek dřeva na hryzání (nejlépe z ovocného stromu, ale ne z peckovin, jehličnanů, dubu) a nějaké prolézačky na hraní (rulička od toaletního papíru, krabička s otvory ap.).
Je třeba dát pozor na nebezpečí, která křečíkovi v domácím prostředí hrozí. Zejména pády z výšek (rádi lezou na všechno v dosahu), elektrické kabely, jedovaté rostliny a lahve s chemickými přípravky.
Obsah klece
- Klec pro křečíka džungarského by měla obsahovat domeček, napáječku, misku, kolo na běhání a minimálně jedno patro navíc.
- Domeček ke schování a spaní, může mu sloužit i jako spižírna. Otvor by měl být jen jeden kulatý a průměr by měl být velký asi 3,5 cm.
- Napáječka k napití. Kdyby měl misku s vodou snadno se v ní utopí, tímto způsobem si navíc procvičí zoubky. Některé křečíky je však nutno naučit pít dotekem koncem napáječky křečíkovy tlamičky, aby vytekla voda.
- Misku na jídlo.
- Kolo na běhání k proběhnutí.
- Patro navíc, aby křečík měl klec prostornější.
- Materiál na hnízdo (buničina, neparfémované papírové kapesníčky, toaletní papír), hodně materiálu potřebuje březí samice.
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ JUDSONOVÁ, Olivia. Sexuální poradna Dr. Tatiany pro všechna živá stvoření. 1. vyd. [s.l.]: Argo, 2003. ISBN 80-86569-50-0.
- ↑ a b c VELENSKÁ, Nataša. Hlodavci. 1. vyd. Rudná u Prahy: Vydavatelství a nakladatelství Robimaus - sdružení Magdálena a Robert Javorských, 2007. ISBN 978-80-903-3572-1. S. 89-90.
- ↑ JUDITH, Lissenberg. Křečíci. 1. vyd. Čestlice: Rebo Productions CZ, 2004. ISBN 80-7234-290-8. S. 97-98.