Zdzisław Jachimecki

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Zdzisław Jachimecki
Zdzislaw Jachimecki Polish composer.jpg
Základní informace
Narození 7. července 1882
Lvov
Úmrtí 27. října 1953 (ve věku 71 let)
Varšava
Povolání muzikolog, hudební skladatel, hudební pedagog, dirigent a vysokoškolský učitel
Ocenění Řád Bílého lva
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdzisław Jan Jachimecki (7. července 1882 Lvov27. října 1953 Krakov) byl polský hudební historik, hudební skladatel, profesor na Jagellonské univerzitě a člen Polské akademie umění.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Zdzisław Jachimecki
Pamětní deska v ul. Grodzkie číslo 47 v Krakově, kde Zdzisław Jachimecki bydlel

Byl synem Wojciecha Jachimeckého, majitele krejčovské dílny a Bronisławy Kraśniewiczové. Navštěvoval gymnázium ve Lvově a od dětství hrál na klavír a housle. Studoval teorii hudby na Lvovské národní hudební akademii (1899-1901) a poté hudební vědu na univerzitě ve Vídni (1902-1906). Na Jagellonské univerzitě obhájil v roce 1906 doktorát prácí Žalmy Mikołaje Gomółky a v roce 1910 habilitoval prácí Italské vlivy v polské hudbě od roku 1540 do 1640 pod vedením Guida Adlera. V letech 1907-1913 přednášel o historii hudby na kurzech Baranieckého a na Hudební akademii v Krakově. Od roku 1910 učil dějiny a teorii hudby na Jagellonské univerzitě. V roce 1921 se stal profesorem, a v akademickém roce 1932/1933 byl děkanem filozofické fakulty. Přednášel na univerzitách v Itálii, Německu a Rakousku. Byl ředitelem krakovského Hudebního spolku a spolupracoval s místním divadlem. Pro Polský rozhlas připravil v letech 1926-1934 různé hudební pořady, soutěže a asi 400 koncertů.

Byl zatčen Nacisty při Sonderaktion Krakau a vězněn od listopadu 1939 do března 1940. Po válce se vrátil do funkce vedoucího katedry. Spolupracoval s mnoha časopisy, jako byly "Echo Muzyczne", "Czas", "Przegląd Polski", "Nowa Reforma", "The Slavonic and East European Review" (Londýn), "The Musical Quarterly" (New York), "La Revue Musicale" (Paříž) a "Kritika" (Praha). V roce 1930 se stal korespondenčním a v roce 1947 řádným členem Polské akademie umění. Byl jedním ze zakladatelů muzikologického oddělení Svazu polských skladatelů (1948), členem pařížské Société française de musicologie a Vídeňské chopinovské společnosti.

Polské Radio jej vyznamenalo za pořad o životě Fryderyka Chopina. Získal Zlatý kříž za zásluhy, Řád znovuzrozeného Polska (1936), Řád italské koruny (1926) a československý Řád Bílého lva (1933).

Jako skladatel komponoval sólové i sborové písně, například Powój, Królewna). Napsal komedii Wysokie C (1916) a do polštiny přeložil libreto opery Figarova svatba.

Na poli vědy se zabýval dějinami novodobé hudby, dějinami polské renesanční hudby a životopisectvím. Byl autorem mnoha syntetických zpracování dějin hudby a hudební kultury v Polsku od středověku po 20. století.

Zabýval se operní tvorbou 19. a 20. století, stejně jako mapováním života a tvorby Fryderyka Chopina, vydal sbírku jeho korespondence s rozsáhlou úvodní částí a výklady (1949). Jako jeden z prvních se zabýval dílem a životem Bartłomieje Pękiela a Władysława Żeleńského. Napsal první monografii o tvorbě Karola Szymanowského. Zkoumal také písně Stanisława Moniuszka.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Mozart. W 150 rocznicę urodzin (1906)
  • Hugo Wolf (1908)
  • Józef Haydn (1910)
  • Ryszard Wagner (1911)
  • Wspomnienia Kurpińskiego (1911)
  • Artega i Wagner jako teoretycy dramatu muzycznego (1912)
  • Hudba na dvoře Vladislava II. Jagellonského, 1424-1430 (1915)
  • Moniuszko (1921)
  • Fryderyk Chopin (1927)
  • Na marginesie pieśni studenckiej z XV-go wieku (1930)
  • Nieuwzględnione dotychczas źródło melodii Bogurodzicy (1930)
  • Średniowieczne zabytki polskiej kultury muzycznej (1930)
  • Mikołaj Gomółka i jego poprzednicy w historii muzyki polskiej (1946)
  • Muzykologia i piśmiennictwo muzyczne w Polsce (1948)
  • Chopin, rys życia i twórczości (1947)
  • Z pism (1957-1961, 3 tomy)
  • Władysław Żeleński (1959)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Biogramy uczonych polskich, Część I: Nauki społeczne, zeszyt 1: A-J, Wrocław 1983

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zdzisław Jachimecki na polské Wikipedii.