Stanisław Moniuszko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stanisław Moniuszko
Stanisłaŭ Maniuška. Станіслаў Манюшка (T. Maleszewski, 1865).jpg
Základní informace
Narození 5. května 1819
Ubiel
Úmrtí 4. června 1872 (ve věku 53 let)
Varšava
Žánry opera
Povolání hudební skladatel, dirigent, muzikolog, hudební pedagog a vysokoškolský učitel
Nástroje varhany
Významná díla Halka
Děti Jan Czesław Moniuszko
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanisław Moniuszko (5. května 1819 Ubiel u Minsku4. června 1872 Varšava) byl polský hudební skladatel narozený na území dnešního Běloruska (tehdy Ruské impérium).

Život[editovat | editovat zdroj]

Moniuszko se narodil 5. května 1819 v Ubielu, nedaleko Minska, v dnešním Bělorusku do rodiny polsko-litevské venkovské šlechty. Matka, rozená Madziarská, měla polsko-maďarsko-arménské kořeny. Stanisław začal hrát na klavír v roce 1827. O deset let později studoval skladbu a dirigování u Carla Friedricha Rungenhagena, ředitele Singakademie v Berlíně. Nečekaný úspěch mu přinesly jedny z jeho prvních skladeb, Tři písně na slova polského národního básníka Adama Mickiewicze

Po třech letech studia v Berlíně se vrátil do Polska, v roce 1840 se oženil s Aleksandrou Müllerovou a působil ve Vilniusu jako varhaník a soukromý učitel klavíru. Měl velmi početnou rodinu – deset dětí. Spolu se sloužícími, musel živit až 18 lidí. V této době se seznámil se spisovaelem Józefem Kraszewskim a dramatikem Aleksandrem Fredrem, kteří probudili Moniuszkův zájem o dramatická díla. Zkomponoval zde své první opery, církevní skladby i světské kantáty. Začal rovněž pracovat na sbírce písní s klavírním doprovodem určených pro domácí zpívání Śpiewnik domowy, která v průběhu let narostla na 12 svazků obsahujících 267 písní.

Moniuszko často cestoval do Petrohradu, kde byly jeho koncerty velmi dobře přijaty. Získal ocenění i přátelství předních ruských skladatelů té doby (Michail Ivanovič Glinka, Alexandr Sergejevič Dargomyžskij, Milij Alexejevič Balakirev, Modest Petrovič Musorgskij a Alexander Nikolajevič Serov). Byl učitelem Césara Cui. Pro další Moniuszkovu kariéru byla důležitá cesta do Varšavy v roce 1848, kde se seznámil s Jozefem Sikorskim, budoucím vydavatelem nejvýznamnějšího polského hudebního časopisu "Ruch Muzyczny" a básníkem Włodzimierz Wolskim, libretistou Moniuszkovy nejznámější opery Halka.

V roce 1848 ve Vilniusu uvedl na scénu a řídil premiéru první (dvouaktové) verse své opery Halka. Trvalo deset let, než se politické klima uklidnilo natolik, aby bylo možné národní operu uvést znovu. Nová, čtyřaktová, verse opery měla premiéru ve Varšavě 1. ledna 1858 a byl to jednoznačný úspěch. Záhy byla uvedena v Praze (nastudoval a řídil Bedřich Smetana), v Moskvě a v Petrohradu, všude s velkým úspěchem.

Patrně i díky úspěchu opery, byl Moniuszko 1. srpna téhož roku jmenován hlavním dirigentem polské opery Velkého divadla ve Varšavě. V této funkci působil 15 let a za tu dobu uvedl v divadle prakticky všechna svá díla. Od roku 1864 učil na Varšavské konservatoři harmonni, kontrapunkt a skladbu. Rovněž řídil sbor ústavu. Mezi jeho studenty byli např. skladatelé Zygmunt Noskowski a Henryk Jarecki. V roce 1865 měla premiéru jeho opera Straszny Dwór, která byla přijata se stejným nadšením jako Halka. Společným rysem Moniuszkových oper jsou libreta zobrazující polskou šlechtu a polské zvyky a tradice. V době národního obrození slovanských národu tak podporovaly vlastenecké cítění. Ač národností Polák, jako národní tvůrce je vnímán též v Bělorusku a částečně také v Litvě (vzhledem k Republice obou národů, která zanikla před jeho narozením, a vzhledem k inspiraci v litevském folklóru).

Stanisław Moniuszko zemřel 4. června 1872 ve Varšavě na náhlé srdeční selhání a byl pohřben na hřbitově Powązki. Jeho pohřeb se stal národní událostí, jeho hudba se stala všeobecně uznávanou v Polsku a v Evropě byla přijímána jako representace "slovanské" hudby. Na jeho počest byla ve Vilniusu postavena busta na náměstí, které nese jeho jméno.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pomník skladatele v Čenstochové.
Strašný Dvůr
Pomník skladatele ve Vilniusu.

Scénická díla[editovat | editovat zdroj]

Opery
  • Halka (libreto Włodzimierz Wolski na motivy povídky Kazimierze Wojcického, 1848, přepracovaná verse 1858)
  • Sen Wieszcza (libreto Władysław Syrokomla, 1852-1853, nedokončeno)
  • Flis (Vorař, libreto: Stanisław Bogusławski, 1858)
  • Rokiczana (libreto: Józef Korzeniowski, 1858-1859, nedokončeno)
  • Hrabina (Hraběnka, libreto Włodzimierz Wolski, 1859)
  • Verbum nobile (libreto Jan Chęciński, 1861)
  • Straszny dwór (libreto Jan Chęciński, 1865)
  • Pária (libreto Jan Chęciński, 1868)
  • Trea (libreto J. S. Jasiński, 1872, nedokončeno)
Balety
  • Monte Christo (1865)
  • Na kwaterunku (1868)
  • Figle szatana (1870, rekonstruováno Rafała Augustynem roku 1984)
Operety
  • Loteria (libreto: Oskar Korwin-Milewski, 1840)
  • Żółta szlafmyca (libreto: Franciszek Zabłocki, 1841)
  • Jawnuta ( libreto: W. L. Anczyc, 1850)
  • Betty (libreto: Franciszek Szober, 1852)
  • Beata (libreto: Jan Chęciński, 1870)
  • Nocleg w Apeninach (libreto: Aleksander Fredro, 1839)
  • Ideał (libreto: Oskar Korwin-Milewski, 1840)
  • Karmaniol, czyli Francuzi lubią żartować (libreto: Oskar Korwin-Milewski, 1842)

Vokální skladby[editovat | editovat zdroj]

Kantáty
  • Milda (text Józefa Ignac Kraszewski, 1848)
  • Nijoła (text vlastní, 1848)
  • Widma (text Adam Mickiewicz, 1852)
  • Sonety krymskie (na slova 8 sonetů Adama Mickiewicze, 1867)
  • Pani Twardowska (1869)
  • Kurmine (nedokončeno)
Chrámová hudba
  • Litanie ostrobramskie č. 1–4 (1843–1855)
  • Polská mše e-moll (1855)
  • Polská mše a-moll (1856)
  • Latinská mše E-dur (1865)
  • Latinská mše Des-dur (1870)
  • Msza żałobna , g-moll (1871)
  • Msza Piotrowińska, B-dur, (1872)
Písně
  • Śpiewnik domowy (268 písní ve dvanácti svazcích, 6 svazků vydáno posmrtně)
  • Ojcze z niebios, Boże Panie
  • Dziad i baba
  • Pieśń wieczorna
  • Znasz-li ten kraj (2 verse)
  • Trzech budrysów
  • Prząśniczka
  • Złota rybka
  • Krakowiaczek
  • Kozak
  • Świtezianka
  • Czaty
  • Lirnik Wioskowy
  • Pieśń wojenna (slova Józef Kościelski)
  • Czarny krzyżyk (slova Brunon Bielawski)

Symfonické skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Koncertní předehry:
    • Bajka
    • Kain
  • Vojenská ouvertura
  • Scénická hudba k divadelním představením

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Smyčcový kvartet č. 1, d-moll (1839)
  • Smyčcový kvartet č. 2, F-dur (1840)
  • Varhanní skladby na témata chrámových písní (1862)
Klavírní skladby
  • Fraszki (2 svyzky, 1843)
  • Nocturno As-dur (1846)
  • Mazurka D-dur (1846)
  • Šest polonéz (1846)
  • Polka C-dur (1851)
  • Polka "Daniel" (1852)
  • Polka "Gabirela" (1855)
  • Jarní polka (1860)
  • Vilanelle B-dur (1851)
  • Tři valčíky (1852)
  • Svatební mazurka (1872)
  • Kolysanka (Ukolébavka) D-dur (1872)
  • Klavirní transkripce operních fragmentů a děl jiných autorů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stanisław Moniuszko na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Witold Rudziński: Moniuszko, Kraków 1972
  • Alfred Baumgartner: Der große Musikführer. Musik der Romantik. 1983 Kiesel-Verlag, ISBN 3-7023-4004-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]