Wikipedistka:Ivas1950/Pískoviště

Akroltiri, archeologické naleziště
	Soubor:Https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/5a/Ancient Akrotiri.jpeg/1280px-Ancient Akrotiri.jpeg
Údaje o muzeu
Stát	Santorini, Řecko Santorini, Řecko
Město	Akrotiri
Založeno	Od roku 1967
Zaměření	Mínojská kultura
Vyhledávané exponáty	Vykopávky prehistorického města
Mapa
	Mapa
Zeměpisné souřadnice	25°14′28,68″ s. š., 36°12′37,8″ v. d.
	Webové stránky
	Tento box: zobrazit; diskuse;

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Externsteine na německé Wikipedii.

Reference

Česká družina byla za první světové války jednotka dobrovolníků složená z Čechů žijících v Rusku a později též z válečných zajatců, předchůdkyně ruských československých legií.

Vznik

Před I. světovou válkou žilo v carském Rusku podle některých pramenů až sto tisíc Čechů a Slováků (900 000 Čechů a 60 000 Slováků), přišli sem za prací a byli to v prvé řadě zemědělci, kteří se usidlovali v oblasti kolem Volyně. Mimoto sem přicházeli také zástupci různých firem, sládci a také příslušníci Sokola, kteří zde vyučovali tělocvik a šířili sokolské ideje. Ti pak pobývali ve velkých městech, jako byl Kyjev, Petrohrad, Varšava (patřila tehdy Rusku), Moskva a i Novosibirsk, a vyvíjeli zde spolkovou činnost.

V pozadí vzniku České družiny 12. srpna 1914 (20. srpna ji schválila vojenská rada tvořená různými krajanskými spolky) stála politická činnost těchto spolků a jejich snaha projevit loajalitu vůči carovi. Češi na Rusi byli totiž rakouskými poddanými, a proto jim po vzniku války hrozila internace a deportace na Sibiř.

Prakticky šlo o to, aby Češi hlásící se do ruské armády nebyli rozptýleni po jednotkách, ale vytvořili jednotku jednu (později zařazenou pod Kyjevský válečný okruh) v síle jednoho praporu o dvou rotách (předpokládalo se, že se přihlásí kolem 500 dobrovolníků). Zájemců bylo však o dost více, kolem 700, od prosince 1914 se jim začalo říkat Starodružiníci, na rozdíl od později příchozích zajatců, kteří nesli označení Novodružiníci. Tím se družina rozrostla na čtyři roty. Na počátku jí velel podplukovník Lotocký. Později, od října 1914, stál v jejím čele pplk. Sozentovič. Slavnostní přísaha s předáním a svěcením svatováclavského praporu (tento výjev je znám ze zelené prvorepublikové poštovní známky) proběhla podle tehdejšího ruského kalendáře 11. října, tedy v den svátku sv. Václava 28. září 1914, na Sofijském náměstí v Kyjevě. 22. října byli Češi odesláni na frontu.

Česká družina byla připojena k vojsku generála Radka Dmitrijeva, k jeho III. armádě v Haliči. Po přesunu do Radyvyliva vyrazila družina k Brodcům, k rakouským hranicím. Překročila je 27. října 1914.

Dne 8. listopadu, na výročí bitvy na Bílé hoře, vykonal generál Radko Dmitrijev přehlídku České družiny.Stala se z ní divizní rozvědka. České jednotky prováděly bojový průzkum a sběr „jazyků“ (Syrový, Čeček, Švec). Mimo jiné se věnovaly i propagandistické činnosti, zaměřené na slovanské národnosti v rakouských bojových jednotkách.

Do prvních bojů se družina zapojila 14. listopadu u Tarnova, 16. listopadu u Biele na Dunajci a 18. listopadu u Radlova. 19. listopadu následovala srážka s maďarskými husary u Niedziliesky (první bojová akce).

Boje na Dunajci

Získání prvního defekta v 28. pluku (Pražské děti), šikovatele Lehečky a organizování slavného hromadného přeběhu, který se nekonal a měl za následek vystřídání 28. pluku 14. rakouským.

V březnu 1915 začala ruská ofenzíva, pochod do Karpat přes Pilzno, Jaslo (kde o téměř 30 let později Čechoslováci bojovali znovu), Medzilaborce.

Čeští dobrovolníci byli připojeni k 48. divizi generála Kornilova. 17. dubna 1915 Dumbrovka, Smilno, průlom u Zborova, Kompošpaták, Bardejov. Při ofenzívě 20. března se Rusům vzdalo bez boje 3000 příslušníků 21. zeměbranecké divize, např. 11. písecký pluk a 3. dubna konečně i 28. pražský u Stebnícké Huty.

Do konce roku 1915 vstoupilo do České družiny 2 225 dobrovolníků, 31 z nich padlo.

Infobox

Práce s obrázky

Dvorní malíři rudolfínské Prahy

portrétisté	Giuseppe Arcimboldo (1527–1593) • Matthäus Gundelach (1566–1654) • Joseph Heintz starší (1564–1609) • Jacob Hoefnagel (1573/5–1630/3) • Hans Hoffmann (1530–1591/2) • Bartholomeus Spranger (1546–1611) • Dirck de Quade van Ravesteyn (1565/70–1620) • Hans von Aachen (1552/56–1615) • Giovanni Battista Ferro (?-?) • Daniel Fröschl (1572/73–1613) • Jeremias Günther (?–?) • Giulio Licinio (1527–1591) • Jakob Seisenegger (1505–1567) • Francesco Terzio (1523–1591)

krajináři	Roelandt Savery (1576/8–1639) • Pieter Stevens (1567–1624) • Paulus van Vianen (1570–1613) • Hans Vredeman de Vries (1526/7–1606/9)

kreslíři	Florian Abel (?–1564) • Ottavio Strada starší (1550–1606)

sochaři (a kreslíři)	Hans Mont (1546–1582/85) • Adrian de Vries (1556–1626)

miniaturisté	Joris Hoefnagel (1542–1600/1) • Matyáš Hutský (1546–1599)

rytci	Aegidius Sadeler (1568/70–1625/9) • Hendrick Goltzius (1558–1617) • Jacob Matham (1571–1631) • Martino Rota (1520?–1583)

Sbírky Rudolfa II. • Kunstkomora Rudolfa II.