Wikipedista:Yopie/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Přemysl Jan Vanke
Narození30. května 1923
Opava, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Povolánímalíř, grafik, ilustrátor
Chybí svobodný obrázek.

Přemysl Jan Vanke(*30.5.1923 Opava-Kateřinky) je český malíř a grafik[1].

Narodil se do rodiny umělecky založeného odborného učitele měšťanských škol v Opavě Václava Jana Vankeho (*1890 Nová Ves u Mladé Vožice, + 1947 Planá nad Lužnicí) a Marie Dominiky, roz. Tiché (*1897 Kateřinky, + 1942 Praha) v Opavě-Kateřinkách, dětství prožil v Opavě, kde byl také členem a později vedoucím tamního 2. skautského oddílu.

Po absolvování obecné školy studoval v letech 1934 - 1938 České reálné gymnasium v Opavě, maturitu složil v Táboře, kde také absolvoval skautskou Lesní školu vedenou MUDr. Josefem Cyvínem. Skautingu zůstal věrný po celý život, po obnovení Junáka v r. 1989 pracoval v kulturní skupině. Od mládí se zabýval sportem, hrou na klavír, kresbou a malbou. V roce 1940 byl zapsán na Umělecko-průmyslovou školu v Praze (od r. 1946 byla transformována na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze). Studoval v ateliéru prof. Františka Kysely a prof. Josefa Nováka.

Po absolvování školy se rozhodl věnovat sklářství, získal stipendium a nastoupil do brusírny skla v Sobotce, kde po zvládnutí techniky navrhoval a realizoval nové vzory na výrobky. Později nastoupil do sklářské huti foukaného skla v Horní Chřibské a v Kamenickém Šenově spolupracoval s vynikajícím sklářem a rytcem Štěpánem Rathem6 7 8. Po návratu do Prahy spolupracoval s návrhářským oddělením Skloexportu a v podniku Mozaika Praha se podílel na mozaikách (opravy Zlaté brány Svatovítské katedrály, památník na Vítkově, apod.). Protože se chtěl vyhnout angažované tvorbě, specializoval se později na knižní grafiku a nikdy podstatně nevystavoval svá díla, která většinou rozdal přátelům a známým, případně prodával v zahraničí.

Celý život experimentoval s různými výtvarnými technikami – tkaním, kamenosochařstvím, keramikou, ale nejvíce se věnoval grafice, krajinomalbě a zejména ilustracemi knih. Specializoval se na knihy, věnované přírodě a myslivectví, a zejména na precizní ilustrace rostlin. Nejvýznamnějšími díly je kniha Systém a evoluce vyšších rostlin 9 (R. Hendrych, SPN Praha 1977) a nejrozšířenější Plody planých a parkových rostlin 10 (A. Mikula, SPN Praha 1979). V roce 1959 se oženil s Alenou, roz. Šáchovou, se kterou má syna Ondřeje (*1961). V 70. letech zakoupil letní chatu v Bělčicích u Blatné, okolní kraj se stal vděčnou inspirací pro jeho krajinářskou tvorbu.

Výstavy a ceny[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace v knihách[editovat | editovat zdroj]

  • 1969 M. Soukup: Máte doma kočku? Praha: Státní zemědělské nakladatelství
  • 1969 Ladislav Dvořák: Chováme králíky. Praha: Státní zemědělské nakladatelství
  • 1970 Stanislav Mottl: Myslivecká příručka. Praha: Státní zemědělské nakladatelství
  • 1970 Václav Černík: Řez ovocných stromů, Praha: Státní zemědělské nakladatelství
  • 1971 Alois Mikula: Za zvěří rovin a hor.  Praha: Státní zemědělské nakladatelství
  • 1972 Josef Čelůstka: Až zazní volání.  Praha: Státní zemědělské nakladatelství
  • 1972 Jiří Volf: Po stopách koní. Praha: Státní pedagogické nakladatelství
  • 1973 Vlach-Kovařík: Myslivecké zvyky a tradice. Praha: Státní zemědělské nakladatelství
  • 1973 Jaroslav Kozlík, Oskar Balatka: Tělesná výchova: 3. ročník ZDŠ. Praha: Státní pedagogické nakladatelství
  • 1973 Jaromír Javůrek: Lovecké praktikum. Praha: Státní zemědělské nakladatelství
  • 1973 Jaromír Javůrek: Halali. Praha: Státní zemědělské nakladatelství
  • 1974 Kol.: Základy tělesné výchovy dětí do šesti let.  Praha: Státní pedagogické nakladatelství
  • 1974 Hromas – Lochman – Macour: Lovecké trofeje českých zemí. Praha: Státní zemědělské nakladatelství
  • 1975 Jaroslav Suchý: Jak se mění člověk. Praha: Státní pedagogické nakladatelství
  • 1976 G.G.Sosnovskij: Medvědí stopou: vzpomínky starého myslivce.  Praha: Státní zemědělské nakladatelství
  • 1978 Josef Čelůstka: Wenn das Rufen der Hirsche erklingt Jagerzählungen. Praha: Artia Verlag
  • 1979 Alois Mikula: Plody planých a parkových rostlin.  Praha: Státní pedagogické nakladatelství
  • 1979 Radovan Hendrych: Systém a evoluce vyšších rostlin. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 517 s.
  • 1980 H. Střihavková – F. Síbrt: Přírodopis pro 5. ročník základní školy.  Praha: Státní pedagogické nakladatelství
  • 1980 Metodická příručka k učebnici Přírodopis pro 5. ročník základní školy.  Praha: Státní pedagogické nakladatelství
  • 1980 Čestmír Böhm: Skalničky našich zahrad. Praha: Státní zemědělské nakladatelství
  • 1981 František Kyncl: Řez ovocných dřevin, Praha: Státní zemědělské nakladatelství
  • 1982 H. Střihavková – F. Síbrt: Prírodopis 5 pre 5. ročník základnej školy. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo
  • 1983 Alois Švenda: Technologie a příprava výroby dříví v lesním hospodářství ČSR. Praha: Státní zemědělské nakladatelství
  • 1983 Hana Nováková-František Burda: Zemědělská technologie pro III. ročník gymnázií.  Praha: Státní pedagogické nakladatelství
  • 1984 Hana Nováková-František Burda: Zemědělská technologie pro 4. ročník gymnázií.  Praha : Státní zemědělské nakladatelství
  • 1985 Václav Tureček: Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství
  • 1985 Čestmír Böhm: Okrasné listnáče našich zahrad. Praha: Státní zemědělské nakladatelství
  • 1985 Vladimír Hříbal: Voda v zahradě a vodní rostliny. Praha: Státní zemědělské nakladatelství
  • 1986 H. Střihavková – F. Síbrt: Přírodopis 5 pro 5. ročník základní školy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství
  • 1987 Antonín Dolejší: Zelenina na zahrádce. Praha: Státní zemědělské nakladatelství
  • 1991 Dolejší-Kott-Šenk: Méně známé ovoce.  Praha: Brázda
  • 1992 J. Tykač – M. Pinc: Rozkvetlá okna, balkóny a lodžie. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda
  • 1996 Jiřina Růžičková: Sadovnictví, Praha: Květ

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d abART

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]