Wikipedista:Pandelfin/Nové Dvory (okres Kutná Hora)

Nové Dvory
Zámecký kostel Svatého Martina v Nových Dvorech
Lokalita
Status	městys
Pověřená obec	Kutná Hora
Obec s rozšířenou působností	Kutná Hora
Okres	Kutná Hora
Kraj	Středočeský
Historická země	Čechy
Základní informace
Rozloha	9,05 km²
Katastrální území	Nové Dvory u Kutné Hory
Nadmořská výška	208 m n. m.
PSČ	285 31
Počet částí obce	2
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	2
Kontakt
Adresa úřadu městyse	Masarykovo nám. 11, 285 31 Nové Dvory ou_nd@novedvory.cz
Starostka	Vanda Vöröšová
Oficiální web: www.novedvory.cz
Další údaje
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.

Nové Dvory (německy Neuhof) jsou městys čtyři kilometry severovýchodně od centra města Kutná Hora, u soutoku říček Klejnárky a Vrchlice. Nové Dvory mají dvě místní části – Nové Dvory a Ovčáry. Celkem zde žije obyvatel. Historické jádro obce je městskou památkovou zónou.

Historie

Nové Dvory byla původně ves s hospodářským dvorem patřící cisterciáckému klášteru v Sedlci. Po husitských válkách se však dostala do soukromého majetku. Po porážce Stavovského odboje roku 1547 král Ferdinand I. Habsburský Nové Dvory spolu s celým žehušickým panstvím a řadou obcí patřících městu Kolín konfiskoval a poté daroval Karlu ze Žerotína. Nové Dvory se tak staly centrem nově vzniklého panství. Kašpar Melichar ze Žerotína zde proto vybudoval čtyřkřídlý renesanční zámek, který je v přestavěné podobě dochován dodnes.

Na městečko byla obec povýšena roku 1701. Od 4. března 2014 jsou Nové Dvory znovu městysem.

Územněsprávní začlenění

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Pardubice, politický i soudní okres Kutná Hora
• 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Kutná Hora
• 1868 země česká, politický i soudní okres Kutná Hora
• 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Kutná Hora
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Kutná Hora
• 1945 země česká, správní i soudní okres Kutná Hora
• 1949 Pražský kraj, okres Kutná Hora
• 1960 Středočeský kraj, okres Kutná Hora
• 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Kutná Hora

Rok 1932

V městysi Nové Dvory u Kutné Hory (přísl. Ovčáry, 1140 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, katol. kostel, četnická stanice) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: lékař, biograf Sokol, cihelna, cukrář, Rolnický akciový cukrovar v Ovčárech, drogerie, 3 holiči, 5 hostinců, 2 klempíři, 2 koláři, kominík, kovář, 2 výroby kovového zboží, malíř pokojů, natěrač, obchod s obuví Baťa, 2 obuvníci, 2 pekaři, pivovar, pokrývač, porodní asistentka, 3 řezníci, sedlář, sklenář, 7 obchodů se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Nové Dvory, 3 trafiky, 3 truhláři, 2 velkostatky, zahradnictví, 2 zámečníci.

Období druhé světové války a život v obci pohledem místních kronik a pamětnice

Počátek války

Novodvorští občané v napětí sledovali, jak se vyvíjí situace a co nejspíš bude s jejich obcí a republikou. Na obyvatelích obce začíná být cítit stále větší napětí a očekávání. O tom jsou zmínky v obecní kronice: „Nekonečná vyjednávání s národními menšinami v Československu zvláště se stranou SdP udržuje obyvatelstvo obce ve stálém napětí. Obyvatelé tehdy získávali informace o tom co se děje, pouze z tisku, a to se značným zpožděním anebo poté z rozhlasového vysílání. Rozhlasový přijímač nebyl v každé rodině, a tak se často stávalo, že se lidé scházeli a poslouchali vysílání u sousedů a podobně. Obecní kronika komentuje takto: „Sobotní projev presidenta republiky Dr. E. Beneše vzbudil velký ohlas a příznivý dojem skoro v celém světe svou klidnou rozvážností, touhou po smírném vyřešení sporných záležitostí a možnou odhodlaností pro případ nejhorší. Dnes má promluvit v Norimberku říšský kancléř Adolf Hitler. Při napjaté mezinárodní situaci, očekává se jeho projev s napjetím (sic). Všechny demokratické státy v Evropě i USA souhlasí s námi a obdivují se naší trpělivosti.“ Po mnichovské konferenci, která se konala v noci z 29. na 30. září 1938, bylo rozhodnuto, že hraniční území s německým obyvatelstvem bude postoupeno říši. Obecní kronika se zmiňuje následovně: „V Mnichově se patrně dělili o naši kůži. President Roosewelt (sic) a Sovětské Rusko je pro mezinárodní konferenci. V poledne se konala ministerská rada za předsednictví presidenta Dr. Ed. Beneše, jež přijala usnesení mnichovské konference čtyř mocností na odstoupení pohraničních území Německu. Náš spojenec Francie ta „čestná a ušlechtilá“ Francie vykonávaly s Anglií takový nátlak, že naše vláda jim i hrozbě Německa musila ustoupiti, neboť jsme zůstali úplně osamoceni. Je to opravdu „černý pátek“ Č.S.R. Zítřkem má býti zněmčené území předáno Německu.“ Tuto zprávu se občané Nových Dvorů dověděli pomocí rozhlasového projevu, který uvedl generál Jan Syrový.

Opatření narušující běžný život občanů

Válčení a celá tato těžká doba se promítla do každodenních činností novodvorských občanů. Různá nařízení, vývěsky a podobně, byly nedílnou součástí jejich života. V té době byly pravidelně odváděny dávky vajec, tuků, později i dobytka. To je jen málo z toho, co se v životě obyvatel změnilo. Výuka německého jazyka na základních školách, změna otevírací doby obchodů, následně přídělový systém. Židé směli nakupovat pouze v předem stanovených hodinách, nesměly se jim půjčovat knihy z místní knihovny a například nesměli ani opustit okres. O tom se zmiňuje kronika ve svém záznamu ze dne 10. listopadu 1940: „Židé nesmějí opustiti okres v zájmu veřejného klidu.“ Další záznam je ještě přísnější, pokud vezmeme v potaz, že před válkou byla přátelství mezi židovskými a nežidovskými rodinami naprosto běžná: „Přísný zákaz všem občanům obce by se nestýkali se Židy.“ Tato opatření se však netýkala pouze židovských obyvatel. Důsledky všech těchto restrikcí pocítili zanedlouho všichni. Všichni se museli vyrovnávat s nárazy krutých skutečností a prožívali dny plné strachu a úzkosti. Stále více a více lidí mizelo ve vězení a koncentračních táborech. Důvodem často bylo údajná činnost proti Říši, porušení některého z nařízení, ale mnohdy to byly banality.

Kulturní život v obci

V těchto složitých dobách bylo nutné, aby se lidem dopřálo i trochu odpočinku a zábavy. Jak to bylo možné, pořádaly se taneční zábavy anebo promítání filmů. Ke tradičním společenským akcím se tehdy řadily nejvíce náboženské svátky jako Velikonoce a tradiční pouť v Sedlci, kam se každý rok vydávalo mnoho lidí z okolí. Tato tradice přežívá až do dnešní doby. Dalším svátkem byl 1. květen, kdy se slavil svátek práce. Byly promítány české filmy, kde hráli přední čeští herci jako například Vlasta Burian, Nataša Gollová, Zita Kabátová či Jaroslav Marhan. Při těchto filmech bylo vždy plné hlediště. Nacistická propaganda se však promítla i do této oblasti, jak vzpomíná paní Hanzlíková: „Když jsme chodili do kina, tak hodinu před filmem nás otravovali promítáním záběrů z fronty a že pořád vítězí a vítězí. Hodinu! Věřte tomu, hodinu. Když někdo chtěl odejít, aby se nemusel na to dívat, tak už ho na film potom nepustili. Museli jsme se na to dívat a pořád vítězili a vítězili. Najednou přestali vítězit a oni na těch filmech pořád vítězili a vítězili.“

Atentát na Heydricha a jeho následky

Sílící snahy všech odbojových organizací v Protektorátu vrcholily v roce 1941 a tudíž byl v září toho roku vyslán do Prahy zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, který uplatňoval především politiku „cukru a biče“. „Pokusil se jednak získat českou dělnickou třídu zlepšením sociálních a pracovních podmínek k práci pro německé válečné úsilí, jednak bezohledně potlačit vůli k odporu.“ Na pomoc protektorátnímu Československu byli vysílání parašutisté s cílem obnovit rozhlasové vysílání mezi československým a zahraničním odbojem. Skupina Anthropoid však měla zcela jiný úkol – provést atentát na říšského protektora Heydricha. Tento úkol byl vymyšlen především aby Čechoslováci dokázali svou součinnost se spojenci a to, že se nesmířili s nacistickou okupací.

K této akci byli vybráni Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří v ranních hodinách 27. května 1942 tento atentát také spáchali. Heydrich zemřel na následky poranění vnitřních tkání a napadení bakteriemi. Karel Hermann Frank, v té době vyšší vedoucí SS a protektorátní policie, se chopil příležitosti a počal s nejvyššími represemi a opatřeními, které měly za úkol vyhledat atentátníky a nastolit znovu tvrdou nacistickou moc v odbojném Protektorátu. Obecní kronika se o události zmiňuje pouze takto: „Vyhláška o útočnících atentátu na Heydricha, pátrání a vypsání další odměny na dopadení pachatelů. V obci domovní prohlídky.“ Paní Hanzlíková rovněž vzpomíná na tuto dobu: „To jsme se všichni báli jeden druhýho. Tenkrát v každý rodině nebylo rádio. To bylo tenkrát „per huba“ všecko, věděli jsme, že tam byl baloňák, taška a že ho zastřelili. No pak jsme se dověděli z rozhlasu, že umřel, tak to víte, že jsme měli radost, ale nemohli jsme nic říct. Všichni jsme se báli. Měli jsme radost, že konečně nad těma Němcema někdo vyhrál.“

Osvobození a konec války v roce 1945

Ku Praze se blížila americká vojska, ale jelikož měla na základě dohody se sovětskou armádou vstup do Prahy zakázán a Sověti byli ještě daleko, přispěchala na pomoc Praze vojska vlasovců, která sídlila i na zámku Kačina u Nových Dvorů. Na konec války vzpomíná paní Hanzlíková: „Tady to bylo bouřlivý, protože na Kačině byli vlasovci a 5. května začalo povstání v Praze, to byla sobota. My jsme tu slyšeli rány z děla, z tý Prahy, to jsme slyšeli. Rádio hlásilo „přijďte pomáhat Praze, kdo máte ruce“ a tak jsme u toho radia byli od rána do večera, a když se vlasovci začali stěhovat, tak jsme mysleli, že jedou na Prahu.“

Konec války znamenal však i odchod německých vojsk a úředníků, kteří se za sebou snažili pálit mosty. Paní Hanzlíková popisuje situaci přesunu vojsk: „Tady utíkali přes Malín a tam někoho i zastřelili. Vlítli do baráku a stříleli. Víte proč? Protože tam byla pověšená česká vlajka. Já jsem ty kluky znala, víte, to byli takový krásný kluci. Vytáhli chlapy před barák a zastřelili je, to bylo hrozný.“

S některými vojáky z ruské osvobozenecké armády se však dala navázat i přátelství, jak vzpomíná paní Hanzlíková: „Potom, když sem přišli ty Rusové, tak jsme se s nima kamarádili. Achmédo k nám chodil, ten měl hodinky a kapesník a pořád se s tím chlubil. Nebo žehlička – ten se tomu divil. Byl takový jednoduchý. Můj táta byl truhlář a tak Achmédovi vyrobil kazetu se zrcátkem a ten měl takovou radost, když to otevřel a viděl se tam. Hroznou radost měl. Nechal si tam dát klíček a poutko, jako u kufříku a Achmédo se mohl radostí potrhat. Ale byl to opravdu hodný kluk. Bydleli tady, jak je ta hospoda (objekt na adrese Masarykovo náměstí č.p. 26), tady bydleli, ty Rusové.“

---

Novodvorsko a okolí v odborné literatuře

Josef Ledr byl historikem, který se v roce 1849 narodil v Sezemicích u Pardubic. Po vystudování Učitelského ústavu v Hradci Králové se přestěhoval do Nových Dvorů a začal působit na místní škole, nejprve jako učitel, později i jako ředitel. Novodvorskou školu vedl až do roku 1899. Poté přestoupil do Uhlířských Janovic, kde zastával opět pozici ředitele dívčí a chlapecké školy. Ledr zpracoval dílo s názvem Děje panství a města Nových Dvorů. Věnoval se ale i dějinám ostatních obcí, kde působil a tak vznikly i Dějiny Přelouče, Malína a Uhlířských Janovic.

Děje panství a města Nových Dvorů od Josefa Ledra

Toto vcelku rozsáhlé dílo, které poprvé vyšlo v roce 1884 v Kutné Hoře, se věnuje vzniku a dějinám Nových Dvorů od jejich založení až do roku 1883, kdy historikova práce na díle skončila. Osídlení novodvorské oblasti již v první polovině 9. století dokládá Ledr na nálezech popelnic při kopání základů zdejšího cukrovaru v roce 1860.  Při těchto výkopových a přípravných pracích pro stavbu cukrovaru v Ovčárech se našlo velké množství bronzových předmětů. Nález byl ohlášen hraběti, který s velkým potěšením nařídil veškeré další náležitosti. Tak se stalo, že byly nalezeny nejrůznější bronzové šperky, náramky či dokonce spínadla. Hrabě Chotek tyto předměty daroval Českému muzeu. Vznik Nových Dvorů Ledr datuje zhruba k době založení sedleckého kláštera, kdy je „Nový dvůr“ zmíněn v seznamu statků kláštera Kolem tohoto dvora se v budoucnu vytvořila vesnička, která patřila Sedleckému klášteru až do dob husitských. Po válkách husitských byl Sedlecký klášter vypálen a jeho statky ponejvíce zabrány Zikmundem. Toto připadlo i na Nové Dvory, které 18. listopadu 1436 zapsal císař Zikmund svým majestátem knězi Bedřichovi ze Strážnice. Z tohoto majestátu pochází i jedna z prvních písemných zmínek o Nových Dvorech. Pokud se přeneseme do doby po třicetileté válce, zjistíme, že Nové Dvory velice často měnily majitele a v rozmezí let 1674-1679 byly třikrát prodány. Ledr udává, že ceny, za které se panství prodávalo, byly vzhledem k rozloze panství velmi nízké, přesto však adekvátní, jelikož toto území bylo zpustošené a zarostlé trávou. Obyvatelé, kteří zde zůstali, museli dlouho poté ještě robotovat na panských statcích. V roce 1679 se tedy Nové Dvory dostaly do rukou hraběte Věžníka, jehož iniciály jsou dodnes patrny na městském erbu. Pod jeho vedením a správou se Nové Dvory velmi rychle vzpamatovaly z útrap třicetileté války a Věžník k nim přikoupil a přičlenil velké množství dalších pozemků. Za vlády císaře Leopolda I. byly na žádost Bernarda Věžníka Nové Dvory povýšeny na městečko. Zajímavostí je, že když se za doby tereziánské konalo v okolí Nových Dvorů vojenské cvičení, přijela se tehdy podívat do Nových Dvorů i Marie Terezie s manželem Františkem Štěpánem Lotrinským. Jako místo pro jejich setrvání byl zvolen novodvorský zámek, kde se na jejich počest pořádaly hostiny a slavnosti, které řídil sám hrabě Batthyany. Dalšími kapitolami, jak u Ledra bývá zvykem, jsou kapitoly obsahující informace o místní škole a o poměrech po roce 1848.

---

Přírodní poměry

Do severovýchodní části katastrálního území Nové Dvory u Kutné Hory zasahuje část přírodní památky Kačina.

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také na stránce Seznam kulturních památek v Nových Dvorech (okres Kutná Hora).

Zámek

Podrobnější informace naleznete na stránce Nové Dvory (zámek).

Součástí zámku vybudovaného Kašparem Melicharem ze Žerotína byl také trojkřídlý arkádový dvůr, z něhož se však dodnes dochovala pouze boční křídla, přičemž levé bylo na konci 18. století přestavěno na byty. Součástí této výstavby je i doposud dochovaná věž, k níž byl v baroku, zřejmě za Bernarda Věžníka z Věžník přistavěn v rámci obnovy zámku kostel svatého Martina. Další obnovu zámku provedl na konci 18. století Jan Rudolf Chotek ovšem dosti necitlivým způsobem (demolice a přestavba části arkádového nádvoří atp.), přesto mu zámek komfortem nevyhovoval, a proto vybudoval v letech 1802–1822 nedaleký empírový zámek Kačina (stojící už na katastrálním území sousední obce Svatý Mikuláš). Zámek nadále sloužil jako příležitostné sídlo rodiny Jindřicha Chotka (1802–1864), učitelem kreslení jeho dětí zde do roku 1857 byl malíř Eduard Herold.

Doprava

Na území obce se nachází křížení silnic I/2 v úseku Kutná Hora – Nové Dvory – Přelouč se silnicí I/38 v úseku Kolín – Čáslav. V obci začíná silnice II/327 Nové Dvory – Týnec nad Labem. Dále územím vedou silnice III. třídy:

• III/3271 ze silnice II/327 na Starý Kolín
• III/3272 Malín – Hlízov
• III/33818 Jakub – Ovčáry – I/38
• III/33820 Ovčáry – I/2

Železniční stanice ani zastávka na území městyse není; pouze nejzápadnější výběžek novodvorského katastrálního území je protnut krátkým úsekem trati 230 vedoucí z Kolína do Havlíčkova Brodu. Nejbližší železniční stanicí je Kutná Hora hlavní nádraží, ležící ve vzdálenosti 2 km centra městyse na výše uvedené trati a na začátku trati 235 do Zruče nad Sázavou.

Příměstské autobusové linky spojovaly obec v pracovních dnech roku 2011 s Čáslaví, Kolínem, Kutnou Horou, Semtěší, Týncem nad Labem a Vrdy (dopravce Veolia Transport Východní Čechy). O víkendu byla obec bez dopravní obsluhy.

Rodáci

• Jaroslav Humberger (1902–1945) – spisovatel a novinář, oběť holokaustu.

Fotogalerie

• 
  Arkádová chodba spojující zámek s kaplí sv. Martina
• 
  Průčelí zámku
• 
  Zámecká kaple sv. Martina
• 
  Brána do zámeckého parku
• 
  Bývalá jízdárna a stará pošta naproti zámku
• 
  Fara a kostel sv. Anny
• 
  Socha svatého Václava
• 
  Památkově chráněný dům čp. 43 (bývalá hospoda)
• 
  Masarykovo náměstí s restaurací a radnicí
• 
  Dům čp. 111
• 
  Masarykovo náměstí

Odkazy

Literatura

• KIBIC ML., Karel. Zámecká věž a kostel sv. Martina v Nových Dvorech. Průzkumy památek. 2007-12-30, roč. XIV, čís. 2, s. 114-127. Dostupné v rámci WikiProjektu Knihovna. ISSN 1212-1487. 
• LEDR, Josef. Děje panství a města Nových Dvorů. Praha: Nákladem knihkupectví Karla Šolce, 1884. 240 s. Dostupné online. 
• ZAVADIL, Antonín. Kutnohorsko slovem i obrazem. Kutná Hora, 1912.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pandelfin/Nové Dvory (okres Kutná Hora) na Wikimedia Commons
• Wikipedista:Pandelfin/Nové Dvory (okres Kutná Hora) v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)