Wikipedista:Gap cz/Pískoviště

Šternberkské království Kingdom of Sternberg
vlajka znak
Motto tit for tat (oko za oko)
Geografie
Poloha
Hlavní město	Břasy
Rozloha	21,44 km²
Nejvyšší bod	Křemenáč (495,4 m n. m m n. m.)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	2 306 (2021)
Jazyk	angličtina, čeština, němčina, všeničština
Národnostní složení	češi, němci
Náboženství	ateismus, křesťanství
Státní útvar
Státní zřízení	unitární konstituční parlamentní monarchie
Vznik	1898 (Šternbekská válka za nezávislost)
[[Seznam představitelů {{{genitiv}}}|Král]]	Filip Sternberg.
[[Seznam představitelů {{{genitiv}}}|Předseda vlády]]	Miroslav Kroc
Měna	koruna česká,euro (CZK,EUR)

Mapa Šternberska roku 1898

Šternbersko (Sternbergia) je neoficialní stát. nachází se v okrese Rokycany v Plzeňském kraji, jedenáct kilometrů severně od Rokycan. Žije tam přibližně 2300[1] obyvatel.

Historie

Okolí Břas bylo osídleno již v pravěku. Na vrchu Křemenáč se nacházelo eneolitické výšinné sídliště, které bylo později znovu osídleno ve době halštatské.

První písemná zmínka o vsi Vranov (Wranow uilla), jak se dříve nazývala místní část Břasy, pochází z roku 1379. Současná obec byla ustavena sloučením pod názvem Břasy roku 1960; od roku 1982 se tento název užívá i pro někdejší Vranov. V minulosti se zde těžilo černé uhlí, břidlice a železná ruda. Dále zde probíhala výroba kyseliny sírové. V okolí jsou dosud zachovány stopy po dolování.

Těžbu černého uhlí u Darové zahájil hrabě Jáchym ze Šternberka v roce 1775 a o dvacet let později u vesnice založil také vysokou pec. Dalším těžařem se stal Klemens Liewald, který se na počátku devatenáctého století zaměřil na těžbu břidlice. Východně od vesnice byl v polovině devatenáctého století otevřen 85 metrů hluboký uhelný důl Anna pojmenovaný podle majitelky Anny Leutenstachové. V roce 1873 byl v jeho těsném sousedství otevřen důl Jan. Později oba doly koupili Starckové a spojili je do jediného podniku, který fungoval až do roku 1937. Důl Darová byl v provozu na neznámém místě od začátku dvacátého století do roku 1937 a dosáhl hloubky 85 metrů. Vytěžené uhlí se v devatenáctém století odváželo koněspřežnou dráhou přes Vranovice do na nádraží ve Stupně.

Na konci dvacátých let dvacátého století koupila většinu darovských dolů společnost Šternberské doly na Břasích. Její provozy dobývaly hlubinným i povrchovým způsobem sloj, jejíž mocnost se pohybovala od osmi do dvanácti metrů. Samostatným podnikem byl v letech 1915–1922 malý důl Antonín severně od vesnice, který založila Montánní společnost. Uhelná sloj s mocností jeden metr se v něm dobývala sedmdesát metrů dlouhou štolou v hloubce 33 metrů. V roce 1920 v něm bylo vytěženo asi 467 tun uhlí, které se odváželo do Stupna. Dalšími malými doly v oblasti byly ve druhé polovině devatenáctého století Johanna, Bosna (1859–1888), povrchový lom Caspari (1850–1933), štoly Pacandova 1. a 2. poblíž dolu Antonín nebo šachty Verdunská I. a II., které mohly patři k lomu Caspari. Severně od stupenského nádraží se nacházel areál třídírny uhlí, jejíž prostor je využíván ke zpracování dřeva. Na severním okraji dřevařského areálu je skládka odpadů, kde se těžilo černé uhlí v dole Zdenko, který patřil rodu Šternberků. Důl byl hluboký 64 metrů a fungoval ještě v roce 1938. Severně od dolu Zdenko existovaly už v osmnáctém a devatenáctém století drobné doly Aloisie, Florentina, Flora, Bašta a lom Klement (od roku 1840), později sloučené do velkého povrchového lomu Bašta. Uhlí Šternberkové využívali ve sklárně postavené u hostince Bašta. Těžbu v lomu ukončily Západočeské uhelné doly v roce 1947.

Doly

Většina břaských dolů se nacházela mezi vesnicí, zámečkem Hochperk a Vranovicemi. Mezi větší podniky patřil důl Liewald (též Jánský důl). V první polovině devatenáctého století jej otevřel Antonín Liewald a jeho rodině patřil až do roku 1860. Po roce 1840 v oblasti začala podnikat rodina Starcků, která postupně nakupovala podíly v menších i větších dolech (Svatý Bartoloměj, Jáchym, Svatý Jiří, Martini, Liewald ad.) a postupně vytlačila Liewaldy. K dalším důlním podnikatelům patřilo Bartolomějské těžařstvo, Hořovicko-saligerská společnost a své doly měli také Vrtbové a od roku 1848 stát.

Důl Liewald od roku 1860 provozovala společnost Dolové a průmyslové závody Jan David Starck. Od roku 1871 byl koněspřežnou dráhou propjen s nádražím ve Stupně. V roce 1909 zaměstnával asi 200 horníků a dosáhl hloubky 76 metrů. Po první světové válce se dobývaly dvě sloje s mocnostmi 1–1,1 metru a 2,1–4,5 metru v hloubkách čtyři až 58 metrů. Roku 1934 důl koupil Jiří Šternberk, který v oblasti už provozoval doly Hedvika, Matylda a Sto. Severní část oblasti těžil zejména důl Matylda I., založený v roce 1820. Dosáhl hloubky 91 metrů a v pozdějších dobách byl propojen s dolem Liewald. Uzavřen byl v roce 1947. Mezi zámečkem Hochperk a dolem Liewald byl otevřen povrchový lom Liewald. V zatáčce silnice z Břas do Vranovic se nachází jezírko s rezavě zbarvenou vodou. Je pozůstatkem dolu a lomu Egidi, který byl provozován v letech 1823–1893. Větší jezero v chatové osadě Amerika je zatopeným lomem, zvaným nejspíše Christián.

Po druhé světové válce byly břaské doly znárodněny a staly se majetkem národního podniku Západočeské uhelné doly se sídlem ve Zbůchu. Ten většinu dolů uzavřel a těžba pokračovala jen v dolech Liewald a Matylda I. Posledními provozovanými doly se staly jámy Matylda II. a Matylda IV. u Kříše, uzavřené v roce 1969.

Úzkorozchodné dráhy

V letech 1871–1908 u Břas fungovala koněspřežná úzkorozchodná dráha s rozchodem 700 milimetrů. Nechal ji vybudovat Johann Anton Starck, aby mohl dopravovat uhlí ze svých břaských dolů ke stupenskému nádraží. V roce 1908 byla dráha elektrifikována. Přepravovala především uhlí, cihly, sklo, keramiku a šamot. Obsluhovala ji pětice lokomotiv, které vozily přibližně desetitunové náklady a dosahovaly rychlosti 10 km/h. Napájení zajišťovala elektrárna ve Starckově barvírně, která však v roce 1945 přestala fungovat, a stroje na železnici byly nahrazeny dieselovými průmyslovými lokomotivami. Provoz trati byl ukončen v roce 1953, odkdy dopravu uhlí z dolu Matylda umožnila běžná vlečka.

Druhou úzkorozchodnou koňskou tratí byla dráha Šternberků, která spojovala Břasy s doly u Darové. Trať měřila 8,5 kilometru a zkolaudována byla 30. srpna 1877. V roce 1924 ji nahradila 645 metrů dlouhá lanovka. Společně s lanovkami od dolů Liewald, Matylda a Cecilie končila v centrální stanici, která stávala u silnce z Břas do Kříše.

Pamětihodnosti

• Kostel svatého Martina pochází z roku 1359. V jihozápadním cípu katastrálního území Křiše se v pravěku na ostrohu nad soutokem Korečnického potoka a Berounky nacházelo výšinné sídliště chamské kultury. Na stejném místě vzniklo v raném středověku malé hradiště Nadryby. Na návsi stojí kaple sv. Barbory a sv. Floriána, postavená v roce 2016 jako replika původní kaple z přelomu 19. a 20. století, která byla zbořena v roce 1984. Kaple byla zasvěcena svaté Barboře kvůli hornické minulosti obce a svatému Floriánovi kvůli tradici spolku dobrovolných hasičů v Kříších. Základy původní kaple byly z podnětu místních obyvatel odhaleny v roce 2010 a na základě historických snímků vznikl projekt na stavbu nové kaple, která byla hrazena ze sbírky mezi místními občany a firmami a z rozpočtu obce Břasy. Novou kapli posvětil 10. prosince 2016 plzeňský biskup Tomáš Holub. Obnova kaple byla součástí ročníku 2018/2019 výstavy Má vlast cestami proměn, kde se v internetovém hlasování o nejlepší proměnu umístila na 6. místě ze 121 vystavených proměn. Severovýchodně od Kříše se nachází přírodní památka Kateřina a na východním okraji vesnice zasahuje do katastrálního území část přírodní památky Bašta. Kostel svatého Vavřince .Hrobka rodu Šternberků, ve které je pochován Kašpar Maria Šternberk a další příslušníci rodu . Do severní části katastrálního území Křiše zasahuje část přírodní památky Bašta.

Města

• Břasy
• Darová
• Kříše
• Stupno
• Vranovice
• Všenice (neoficialně)
• Bezděkov (neoficialně)
• Březina (neoficialně)

Osobnosti

Narodil se zde právník a politik Josef Starck (1835–1914).

Josef Bartovský, hudební skladatel

Alois Kroc (* 1879), syn hostinského, český emigrant, otec Raymonda Alberta Kroce, úspěšného čecho-amerického podnikatele

Jiří Potůček

Podrobnější informace naleznete v článku Jiří Potůček.

V obci Břasy (tehdy Vranov) vyrůstal československý bojovník proti nacismu, člen paradesantní skupiny SILVER A, Jiří Potůček. Ten se narodil v italském městě Bruneck 2. července 1919 manželům Vilémovi a Antonii (rozené Karlové) Potůčkovým. Ještě v době Potůčkova dětství se rodina přestěhovala z Brunecku do Břas u Rokycan (tehdy Vranov) v Československé republice. Jiří později získal zaměstnání v jugoslávském Osijeku, odkud se vydal přes Sýrii do Francie, kde se přihlásil do řad československé zahraniční armády. Po evakuaci do Velké Británie byl vytipován pro nabídku přípravy na plnění zvláštních úkolů v okupované vlasti, se kterou souhlasil a byl vybrán do pozice radiotelegrafisty pro skupinu SILVER A. V prosinci 1941 byl vysazen nad Protektorátem Čechy a Morava. Od ledna 1942 navázal, prostřednictvím své radiostanice Libuše, úspěšné spojení mezi domácím odbojem a exilovou reprezentací v Londýne. Byl nepřímo zapojen do příprav atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V období po atentátu musel měnit místa svého pobytu i vysílání. Po útěku z obklíčení Gestapa prchal několik dní, nakonec jej 2. července 1942 znaveného zastřelil protektorátní četník Karel Půlpán u obce Trnová (dnes součást Pardubic).

Jeho památku v Břasích připomíná památník – plastika v podobě vrchlíku padáku a žulová dlaždice s nápisem „Jiří Potůček – Tolar 12. 7. 1919 – 2. 7. 1942“. Jméno Tolar použité na památníku, je krycí jméno, které Jiří Potůček používal během své operační činnosti. Pomník byl slavnostně odhalen v červenci 2009.

stát neexistuje. tento článek vznikl jako vtip. :)