Wikipedista:Adam Hauner/Bomb/Letecký útok na Plzeň 20. prosince 1944

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Letecký útok na Plzeň 20. prosince 1944 byla operace amerických vzdušných sil (USAAF) před Vánoci 1944, v průběhu druhé světové války. Při denním náletu bombardérů USAAF na západočeské město Plzeň byly cílem Škodovy závody a hlavní nádraží, škody však utrpěl i Měšťanský pivovar a střed města.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Plzeňské Škodovy závody, od začátku okupace součást koncernu strojíren Reichswerke Hermann Göring,[1] byly pro nacistické Německo velmi důležité, neboť byly jednou z největších zbrojních továren v Evropě.[2] Škodovka, velká strojírna, významný výrobce zbraní a lokomotiv, se stala cílem spojeneckých vzdušných útoků,[3][1] neboť podle spojeneckých představ mělo její zničení zhoršit německé možnosti pokračovat ve válce, tedy ji zkrátit a ušetřit mnoho lidských životů. Na konci roku 1944 musela Třetí říše odrážet na východu útok postupující Rudé armády, od jihu přes Itálii se přibližovaly americké a britské jednotky a od vylodění v Normandii v létě byla otevřená západní fronta.[4] Výkon zbrojního průmyslu byl pro německé velení důležitý a Albert Speer dokázal i za těchto okolností zvedat jeho produkci.[4]

Předchozí útoky[editovat | editovat zdroj]

Britské Královské letectvo (RAF) se snažilo na Škodovy závody zaútočit od roku 1940. Poloha továrny v týlu nepřítele a tedy na hranici doletu bombardovacích letadel značně omezovala možnosti útoků. Úspěch nočních náletů komplikovala i náročná navigace, neznalost terénu české krajiny, přelet rozsáhlého nepřátelského území a německá protivzdušná obrana. S odstupem po náletu na Plzeň provedeném RAF v noci ze 13. na 14. května 1943 navázali Američané v roce 1944 denními nálety. Při únorovém náletu v rámci operace Argument, říjnovém a ani při předchozím prosincovém nebyla Škodovka výrazně poškozena.[5]

Letecký útok[editovat | editovat zdroj]

Předvánoční čas byl pro 15. leteckou armádu USAAF aktivní, když den za dnem útočila na produkci pohonných hmot nepřítele. 20. prosince vzlétaly bombardéry z jižní Itálie již pátý den za sebou.[6] Odstartovalo 454 těžkých bombardérů B-17 Flying Fortress a B-24 Liberator, aby zasáhly Řezno, německé rafinérie, seřaďovací nádraží v rakouském Linci, Salzburgu a Villachu a plzeňskou zbrojovku.[6] Doprovod jim dělalo více než 300 stíhacích letounů P-38 Lightning a P-51 Mustang.[6]

Útok 75 bombardérů na Plzeň začal ve 12:22. Ve stejné době se na ústředním hřbitově konala pietní akce vzpomínající na zahynulé při náletu 16. prosince.[7][8]:232 Spojencům se podařilo zasáhnout Škodovy závody, zvláště dělovku, soustružnu nábojů a mechanické dílny.[9] V areálu následně začalo na několika místech hořet.[9] Při snaze zasáhnout hlavní nádraží jako významný železniční uzel dopadly bomby v pásu od historického jádra města až k nádraží,[10][8]:232 aniž by bylo nádraží zasaženo.

Náletům se v tento den nevyhnul ani plzeňský Měšťanský pivovar. Letecký útok byl oznámen sirénou v 11:37, zaměstnanci měli proto dostatek času přemístit se do protileteckého krytu. V 12:26 bylo asi během půl minuty do prostoru podniku jednorázově shozeno 24 trhavých bomb.

Následky a škody náletu[editovat | editovat zdroj]

O život přišlo 103[11] či 130[5] lidí a přes dalších 230 jich bylo zraněno.[10] Jednalo se o druhý nejsmrtelnější nálet na Plzeň.[11]

Škodovy závody[editovat | editovat zdroj]

Během tohoto útoku utrpěla v rámci závodu nejvíce dělovka včetně její přejímací síně a dále soustružna střel, ocelárna, nedávno opravená lokomotivka a mechanické dílny.[11] Poškození vzniklá náletem a následnými požáry způsobila, že se snížil počet na zakázku vyrobených letadlových děl z původních 280 s ráží 8,8 centimetrů na pouhých 130 děl ráže 12,8 centimetrů. Ostatní úseky svůj provoz obnovily velmi rychle. Jedinou potíží zůstalo poškození kolejí tovární železnice, čímž se zastavil přísun uhlí do některých objektů, které proto musely pozastavit výrobu.[12]

Hotel Continental a okolí[editovat | editovat zdroj]

Hotel v centru města byl zasažen do jihovýchodní části budovy pumou, která prolétla střechou, několika patry a explodovala ve sklepě.[13] V krytu hotelu, který byl považován za jeden z nejbezpečnějších ve městě, zemřelo 70 lidí včetně majitele Václava Ledeckého se synem Emanuelem a tchána Arnošta Egerta.[11][14][15][16] Třetina budovy byla zdemolována a musela projít rozsáhlou rekonstrukcí, přesto byl hotel dědičkou Eugenií Ledeckou zprovozněn před koncem války.[14][17][15] Po osvobození Plzně americkou armádou sloužil hotel jako hlavní stan generála Johna Hindse a důstojníků 2. pěší divize.[14][15][18]

Šafaříkovy sady[editovat | editovat zdroj]

Prostor mezi hotelem a Západočeským muzeem za kostelem Nanebevzetí Panny Marie na okraji Šafaříkových sadů vyplňovaly obnovené novogotické hradby včetně historizujících bašt.[19] V jejich sousedství byla v roce 1910 umístěna rekonstruovaná renesanční kamenná boží muka z roku 1659, která byla přesunuta z původního umístění v Borského parku.[19] Doplňovaly je barokní sochy Flory a Pomony.[19] Do tohoto prostoru dopadla puma, která zničila část umělých hradeb, poškodila baštu, rozvalila boží muka a zničila jednu ze soch.[19][14][8]:231 Bašta a hrady byly následně strženy.[19][14] Národopisná společnost v čele s Hanušem Zápalem se chystala boží muka opravit, ale k realizaci nedošlo.[19] Z božích muk se zachoval pouze sokl, který byl z místa odvezen do depozitáře až v 90. letech.[19] Výbuch poškodil i fasádu muzea a vyrazil většinu oken.[8]:231

Budova policejního ředitelství – Gestapo[editovat | editovat zdroj]

Funkcionalistická budova policejního ředitelství na Anglickém nábřeží byla dostavená v roce 1939. V průběhu války v ní sídlily okupační orgány včetně gestapa.[20] Budova byla zasažena a silně poškozena, zvláště čtvrté a páté patro spolu s podkrovím budovy.[5][20] L. Lábek popisoval tři vyhořelá patra.[8]:231 Jaroslav Hrubý si vzpomíná, že tlaková vlna výbuchu vyrazila okna a vymetla mnoho listin na břeh a hladinu Radbuzy.[11] Obnova budovy byla zahájena v létě 1945.[20]

Kuriozitou je „osvobození“ loutek Spejbla a Hurvínka při náletu: loutkář Josef Skupa byl 17. ledna 1944 zatčen za činnost proti říši a v listopadu 1944 v Drážďanech odsouzen na 5 let do vězení.[21] Divadlo Spejbla a Hurvínka bylo zavřeno a loutky skončily na plzeňském gestapu. Po náletu a zásahu budovy byly ohořelé loutky nalezené na skládce.[21]

Poděbradova ulice[editovat | editovat zdroj]

Dnešní Pražská ulice, tehdy pojmenovaná Poděbradova v části vedoucí od historického jádra, byla zasažena několika pumami. Dvojice domů naproti Pallově ulici, tvořící blok s domem U Zvonu, byla zničena stejně jako mansardový dům čp. 9.[8]:231 Kino Hvězda fungující od roku 1922 bylo těžce zasaženo v přední části.[22][23][8]:231 Při poválečné obnově majitelka, Československá strana národně socialistická, opravila většinu poškození budovy, ale průčelí bylo jen zabedněno a již se nikdy nedočkalo kvalitní fasády.[23]

U Jána[editovat | editovat zdroj]

Navazující most U Jána přes řeku Radbuzu byl v roce 1942 zásadně rekonstruován, když byla předchozí ocelová konstrukce nahrazena železobetonovou.[24] Při náletu byla průletem pumy proražena v nové konstrukci přibližně 1 metr široká díra, puma však neexplodovala.[11][8]:231 Na základě informací o letecké pumě a o možné likvidaci munice vhozením do řeky při odzbrojování německé armády byl před rekonstrukcí mostu v letech 2005–2006 proveden pyrotechnický průzkum a riziko exploze vyloučil.[25] V sousedství mostu byl zničen dům čp. 15.[24]

Měšťanský pivovar[editovat | editovat zdroj]

Většina z 18 zabitých osob zemřela v troskách zasažených budov.[26][27] Dalších 21 osob bylo při náletu zraněno. Materiální škody byly velmi rozsáhlé a týkaly se téměř všech úseků závodu. Zasažen byl úřednický dům, štoky, správní budova, spilky, pivovarská chladírna, strojnická dílna, technická kancelář, laboratoře, reprezentační budova, kantýnu u hlavní brány[28] a několik obytných budov pro zaměstnance. Hlavní severní zeď se úplně zřítila a hrozilo zřícení poškozeného komínu kotelny ležákových chladíren. Další škody se týkaly porušení terénu v areálu, uskladněných materiálů a připraveného zboží, či zasypání strojů sutinami. Poškozena byla nejznámější stavba pivovaru, Jubilejní brána, která byla následně opravena až v roce 1959.[29] Čtyři z pum shozených do areálu pivovaru neexplodovaly a po dvou dnech je zneškodnil pyrotechnik.[30] V důsledku těžkého poškození se výroba v pivovaru zastavila na tři dny.[31][26] Nálet nejvíce ovlivnil spilky a štoky umístěné podél řeky, ze kterých se dochovala jen část spilky č. 10.[28][32]

Městské lázně[editovat | editovat zdroj]

Nejmodernější městské lázně předválečného Československa byly na Denisově nábřeží postaveny v letech 1929–1932 podle návrhu architekta B. Bendelmayera adaptovaného L. Fialou.[33][34] Při zásahu leteckou pumou bylo zničeno velkoryse pojaté průčelí s osmi sloupy a celá střední část budovy.[33] Při obnově po skončení války již architekt V. Neckář původní podobu neobnovil.[33][35]

Nádražní, Sirková, ...[editovat | editovat zdroj]

Značně poškozené bylo severní sousedství hlavního nádraží. L. Lábek hodnotil stav Sirkové a Nádražní ulice jako hotovou spoušť.[8]:231 Budova obecné a měšťanské školy z roku 1887 v Nádražní ulici, dnes sídlo okresního soudu, byla zasažena a znatelně poškozena v jihozápadním křídle.[11][5] V obytné čtvrti mezi nádražím a areálem pivovaru bylo mnoho zničených domů. Např. byla zasažena a zničena Útulna rodiček ve Wenzigově č. 5, porodnice, kde se narodil M. Horníček, J. Suchý či K. Gott.[36][37][38] Poslední nevybuchlá bomba byla v Nádražní ulici nalezena v červenci 2007, šlo o přibližně 250kg pumu o délce jeden metr.[39][40]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek je založen na diplomové práci „Bombardování města Plzně za období Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945“, jejíž autorkou je Karolína Kahovcová a která byla autorkou uvolněna pod licencí GFDL a CC-BY-SA 3.0.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b DOLEJŠÍ, Milan. Bomby určené Škodovce poničily město. Nálet z května 1943 byl první kapitolou bombardování Plzně. ČT24 [online]. Česká televize, 2018-05-12 [cit. 2019-12-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ SMATANA, Ľubomír. Místo Škodovky bombardovali Britové ústav pro choromyslné. Hrdina.cz [online]. Český rozhlas [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ lub. Nálet na Dobřany: Navigátoři si spletli Škodovku s psychiatrickou léčebnou. ČT24 [online]. Česká televize, 2013-04-16 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b ave. Bomby na Plzeň. Před 75 lety se Spojenci pokusili odstavit Škodovku v rukou nacistů. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-10-16 [cit. 2019-12-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d KORELUS, Pavel. Před sedmdesáti lety poznala Plzeň bombardování. Plzeňský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2014-12-20 [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c MCKILLOP, Jack. USAAF Combat Operations 1941–1945: December 1944. Aircrew Remembered site [online]. Aircrew Remembered [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ DOUŠA, Jaroslav; MARTINOVSKÝ, Ivan, et al. Dějiny Plzně v datech : od prvních stop osídlení až po současnost. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 788 s. (Dějiny českých měst). ISBN 80-7106-723-7. S. 360–362. 
  8. ↑ a b c d e f g h i PEŘINOVÁ, Anna. Ladislav Lábek a Zdeněk Wirth – přátelství i spolupráce. České Budějovice, 2011 [cit. 2020-01-04]. 269 s. Diplomová práce. Ústav archivnictví a pomocných věd historických, Filozofická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Marie Ryntová. Dostupné online.
  9. ↑ a b RESZCZYŃSKÁ, Markéta. Před 75 lety zasypaly plzeňskou Škodovku bomby. Z lázní se stal masový hrob. Plzeňský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2019-12-20 [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Archiv města Plzně, fond Sbírka Honzík 1, Plzeň, 393, Svobodný směr 12. 8. 1945
  11. ↑ a b c d e f g KORELUS, Pavel. Čtrnáctý únor 1945. První nálet posledního roku války. Plzeňský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2015-02-14 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  12. ↑ KARLICKÝ, Vladimír, a kolektiv autorů. Svět okřídleného šípu : koncern Škoda Plzeň 1918-1945. 1. vyd. Plzeň: Škoda a. s. ve spolupráci s nakladatelstvím Paseka, 1999. 651 s. ISBN 80-7185-269-4, ISBN 978-80-7185-269-8. OCLC 44526325 S. 559. 
  13. ↑ PONCAROVÁ, Jana. Eugenie : příběh české hoteliérky. 1. vyd. Praha: Albatros Media, 2019. 376 s. ISBN 8026716981, ISBN 9788026716983. Kapitola Příběh o příběhu, s. 368. 
  14. ↑ a b c d e HÁNA, Jiří; VAINDL, Ladislav. V Hotelu Continental za války bomby zabily přes sedmdesát lidí. Plzeňský deník. 2008-10-31. 
  15. ↑ a b c Plzeň, hotel Continental. Místa Paměti národa [online]. Post Bellum, o.p.s. [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  16. ↑ KUTKA, Petr. Do plzeňského hotelu Continental se vrátil románový příběh majitelky Eugenie [online]. Petr Kutka, 2019-11-24 [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  17. ↑ O hotelu : Hotel Continental [online]. [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  18. ↑ Redakce. Legendární Continental zase nabídne pokoje, kavárna s restaurací se spojily. Plzeňský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2015-04-14 [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b c d e f g STRNADOVÁ, Karolína. Boží muka v Plzni jako symbol lidského bytí. Plzeň, 2012 [cit. 2020-01-03]. 62 s. Bakalářská práce. Katedra historie Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni. Vedoucí práce Eva Mušková. s. 27–28. Dostupné online.
  20. ↑ a b c LV – PK. Budova policejního ředitelství. Plzeňský architektonický manuál [online]. Plzeň 2015, o. p. s. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b SANKOT, Jiří. Příliš drahá čokoláda – Příběh Helenky Králové a její rodiny [online]. Občanské sdružení PANT [cit. 2020-01-02]. S. 6–7. Dostupné online. 
  22. ↑ JEŽEK, Petr. Na opravu nádraží v Plzni dohlíží pyrotechnici, v zemi mohou být bomby. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-02-21 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  23. ↑ a b AŠ. Národní dům československých socialistů v Plzni s kinem Hvězda. Plzeňský architektonický manuál [online]. Plzeň 2015, o. p. s. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b JČ – MK – PK. U Jána. Plzeňský architektonický manuál [online]. Plzeň 2015, o. p. s. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  25. ↑ Rekonstrukce mostu U Jána v Plzni byla dokončena. Silnice Železnice [online]. KONSTRUKCE Media, 2006-09-03 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. ISSN 1803-8441. 
  26. ↑ a b HLAVÁČEK, Ivo. K historii pivovaru a vývoji technologie v plzeňském Prazdroji. Kvasný průmysl. Roč. 13, čís. 12, s. 269. Dostupné online [cit. 2020-01-05]. 
  27. ↑ Historie pivovaru Gambrinus 1869-1969 a historie plzeňského pivovarnictví. Pivovary.Info [online]. Pivovary.Info, 2008-05-05 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  28. ↑ a b PK – JČ – MK. Nádvoří pivovarského areálu. Plzeňský architektonický manuál [online]. Plzeň 2015, o. p. s. [cit. 2020-01-05]. Dostupné online. 
  29. ↑ Ondra. Jubilejní brána na nádvoří Plzeňského Prazdroje se restauruje. Magazín TIM [online]. Eurocard, 2019-01-09 [cit. 2020-01-05]. Dostupné online. 
  30. ↑ Ústřední archiv společnosti Plzeňský Prazdroj (ÚASPP), fond Měšťanský plzeňský pivovar, 37, Hlášení škod po náletu ze dne 20. prosince 1944, Plzeň, 23. 12. 1944.
  31. ↑ Válečná historie pivovaru Světovar [online]. Sdružení přátel piva [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  32. ↑ TŘ – PK. Budova štoků a spilek Plzeňských pivovarů. Plzeňský architektonický manuál [online]. Plzeň 2015, o. p. s. [cit. 2020-01-05]. Dostupné online. 
  33. ↑ a b c AŠ. Městské lázně. Plzeňský architektonický manuál [online]. Plzeň 2015, o. p. s. [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  34. ↑ KUTKA, Petr. Plzeňské Městské lázně byly ve 30. letech skvostem města. Dnes chátrají a jejich osud je stále nejasný. Plzeňoviny.cz [online]. Petr Kutka, 2019-07-30 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  35. ↑ Plzeň - Městské Lázně. PlzDi [online]. Plzeňská divize Svazu Českých Komínářů, 2010-11-24 [cit. 2020-01-02]. Dostupné online. 
  36. ↑ Domov sv. Františka, Plzeň. Místa Paměti národa [online]. Post Bellum, o.p.s. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  37. ↑ kvk. Karel Gott: Jsem rád, že na mne rodné město nezapomíná. RADNIČNÍ LISTY města Plzně. Statutární město Plzeň, 9. 2014, roč. 19, s. 1. Dostupné online. 
  38. ↑ SUCHÝ, Jiří. Plzeň, Klatovy, Praha, Sv. Jan pod Skalou a válka :: Jiří Suchý [online]. Tomáš Edelsberger [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  39. ↑ bar, pek. Bomba z války evakuovala úřady i domy v Plzni. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2007-07-10 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  40. ↑ KOKOŠKA, Jiří. Bomba ohrozila střed Plzně. Plzeňský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2007-07-10 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Adam_Hauner/Bomb/Letecký_útok_na_Plzeň_20._prosince_1944&oldid=18003484“