Letecký útok na Plzeň 16. prosince 1944

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Letecký útok na Plzeň 16. prosince 1944 byla operace amerických vzdušných sil (USAAF) na konci roku 1944, v průběhu druhé světové války. Při denním náletu bombardérů USAAF na západočeské město Plzeň měly být především poškozeny Škodovy závody, což se nepodařilo.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Plzeňské Škodovy závody, od začátku okupace součást koncernu strojíren Reichswerke Hermann Göring,[1] byly pro nacistické Německo velmi důležité, neboť byly jednou z největších zbrojních továren v Evropě.[2] Škodovka, velká strojírna, významný výrobce zbraní a lokomotiv, se stala cílem spojeneckých vzdušných útoků,[3][1] neboť podle spojeneckých představ mělo její zničení zhoršit německé možnosti pokračovat ve válce, tedy ji zkrátit a ušetřit mnoho lidských životů. Na podzim 1944 musela Třetí říše odrážet na východu útok postupující Rudé armády, od jihu přes Itálii se přibližovaly americké a britské jednotky a po vylodění v Normandii v létě se otevřela západní fronta.[4] Výkon zbrojního průmyslu byl pro německé velení důležitý a Albert Speer dokázal zvedat jeho produkci.[4]

Předchozí útoky[editovat | editovat zdroj]

Britské Královské letectvo (RAF) se snažilo na Škodovy závody zaútočit od roku 1940. Poloha továrny v týlu nepřítele a tedy na hranici doletu bombardovacích letadel značně omezovala možnosti útoků. Úspěch nočních náletů komplikovala i náročná navigace, neznalost terénu české krajiny, přelet rozsáhlého nepřátelského území a německá protivzdušná obrana. S odstupem po náletu na Plzeň provedeném RAF v noci ze 13. na 14. května 1943 navázali Američané neúspěšným náletem 22. února 1944 v rámci operace Argument a v podzimním náletem 16. října 1944. Po dvou měsících se bombardéry objevily znovu.

Letecký útok[editovat | editovat zdroj]

15. letecká armáda USAAF vyslala z jihoitalských základen znovu bombardovací svaz o síle téměř 600 bombardérů B-17 Flying Fortress a B-24 Liberator na cíle v Rakousku a bývalém Československu.[5] Plánovanými cíli byly v Rakousku chemička v Linci a seřaďovací nádraží v Innsbrucku a Villachu, v Čechách chemické závody u severočeského Záluží, kde se vyráběl syntetický benzín, a plzeňská Škodovka, navíc bylo určeno několik příležitostných rozptýlených cílů.[5] Část z těchto letadel zamířilo k leteckému útoku na Ústí nad Labem.[6] Nad Čechy provázely bombardéry stíhací letouny P-38 Lightning a P-51 Mustang.[5]

Poplachová ústředna měla informace o možném nebezpečí již v 10.50, v 11.27 byla Škodovka evakuována a ve 11.37 byl vyhlášen vzdušný poplach, který trval do 13.58.[6] Bombardéry přilétly nad Plzeň několik minut po 13. hodině a naprosto minuly svůj hlavní cíl, když rozsáhlý výrobní areál Škodových podniků jedinkrát nezasáhly.[6] Bomby dopadaly na rozsáhlé území od škodovácké zkušební střelnice u Bolevce po Doudlevce, na Bory, na vilovou čtvrť Bezovka, dělostřelecká kasárna,[7] a nedaleké letiště na Borských polích.[8]:230

Následky a škody náletu[editovat | editovat zdroj]

Při náletu přišlo o život 20 osob[9] a 50 bylo zraněno.[7][6] Pohřeb proběhl 20. prosince na ústředním hřbitově, ve stejné době však začal další nálet.[9][8]:232 Sedm domů bylo zničeno, 22 domů bylo poškozeno těžce a poškození 520 domů bylo lehké, o náhradu škod požádalo 795 osob.[6]

Záchranné práce i odstraňování následků náletu komplikovaly výbuchy časovaných pum, ať již pro nutnost evakuace okolí a dobu čekání na výbuch, tak pro samotné výbuchy.[8]:230 Jedna z časovaných bomb vybuchla až o tři dny později a narušila vodovodní potrubí, což dočasně omezilo dodávky vody do jižní části Škodových závodů.[6]

Bolevec[editovat | editovat zdroj]

Na testovací střelnici severně od Bolevce dopadlo šest bomb.[6] Přímo byla zasažena hájovna Sofronka mezi Kamenným rybníkem a silnicí na Plasy, čímž byla z části zničena.[10] Pumy poškodily i železniční trať na Žatec.[11][6]

Doudlevce[editovat | editovat zdroj]

Bomby dopadaly na čtvrť okolo Doudlevecké třídy, přičemž areál plynárny na Doudlevecké byl zasažen čtyřmi bombami, jedna z nich neexplodovala.[6] Poškození plynárny vedlo k přerušení zásobování plynem, což obyvatelům města komplikovalo běžný život a žáci se dočkali dřívějšího začátku vánočních prázdnin.[6] Poškozena byla kanalizace v tehdejší Štěnovické ulici (od konce války Zborovské) a Elektrotechnická továrna v Doudlevcích, závod Škodovky, utrpěla lehká poškození, když tlakové vlny vyrazily některá okna a světlíky.[6]

Bezovka, Bory a Valcha[editovat | editovat zdroj]

Vilová čtvrť Bezovka ležící západně od Klatovské třídy byla těžce postižena.[6] Podle dopisu Ladislava Lábka napsaného několik dní po náletu byla v ulici V Bezovce zničena minimálně jedna vila, dvě z poloviny a mnoho dalších bylo poškozených.[8]:230 Poškozen byl i Lábkův rodinný dům v Mánesově ulici, obzvláště výbuchem časované pumy před vilou Rudolfa Brunnera.[12][8]:135, 230

Bomby dopadaly na domy jižně od tehdejšího Schillerova náměstí (dnes náměstí Míru). Tehdejší Vyšší průmyslová škola na rohu Klatovské třídy byla zasažena dvěma či třemi pumami, které zničily střechu a druhé poschodí.[6] Zničená část školy nesloužila výuce, protože v ní sídlilo protiletecké velitelství Wehrmachtu.[6] V oblasti Schillerova náměstí, Klatovské, Čechovy, Dvořákovy, Máchovy a Žitné (dnes Politických vězňů) je zaznamenáno poškození 27 domů, které patřily Škodovým závodům nebo dělnickým spolkům, o pravděpodobném poškození mnoho dalších v jiném vlastnictví záznamy schází.[6] Z uvedených byly dva domy poškozené středně, u zbylých šlo o škody na oknech a dveřích, přičemž škody byly vyčísleny na necelých 400 tisíc korun.[6]

Poškozeny byly vojenské objekty západně od Bezovky a Bor jako kasárna Luftwaffe či borské letiště, kde se vznítilo tankovací zařízení.[6] Roztroušeně bomby dopadaly do okolí Valchy, kde poškodily železniční trať na Klatovy.[11][6]

Připomínka události[editovat | editovat zdroj]

Pamětní kříž

Nálet připomíná kříž vztyčený jižně od hráze Kamenného rybníka zachráněnými rodinami Dischingerových, Nových a Trepkových, obyvatel zasažené hájovny Sofronka.[13][14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek je založen na diplomové práci „Bombardování města Plzně za období Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945“, jejíž autorkou je Karolína Kahovcová a která byla autorkou uvolněna pod licencí GFDL a CC-BY-SA 3.0.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b DOLEJŠÍ, Milan. Bomby určené Škodovce poničily město. Nálet z května 1943 byl první kapitolou bombardování Plzně. ČT24 [online]. Česká televize, 2018-05-12 [cit. 2019-12-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ SMATANA, Ľubomír. Místo Škodovky bombardovali Britové ústav pro choromyslné. Hrdina.cz [online]. Český rozhlas [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ lub. Nálet na Dobřany: Navigátoři si spletli Škodovku s psychiatrickou léčebnou. ČT24 [online]. Česká televize, 2013-04-16 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b ave. Bomby na Plzeň. Před 75 lety se Spojenci pokusili odstavit Škodovku v rukou nacistů. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-10-16 [cit. 2019-12-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c MCKILLOP, Jack. USAAF Combat Operations 1941–1945: December 1944. Aircrew Remembered site [online]. Aircrew Remembered [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r EISENHAMMER, Miroslav. Škody způsobené městu Plzni nálety v době druhé světové války. In: BYSTRICKÝ, Vladimír, et. al. Západočeský historický sborník 5. Plzeň: Státní oblastní archiv v Plzni, 1999. Kapitola Rok 1944, s. 284–286.
  7. ↑ a b BUKOVSKÝ, Stanislav. Pozvání na odhalení památníku. iZ – informační Zpravodaj městského obvodu Plzeň 2 – Slovany. Úřad městského obvodu Plzeň 2 – Slovany, 4. 2014, roč. 12, čís. 2, s. 16. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e PEŘINOVÁ, Anna. Ladislav Lábek a Zdeněk Wirth – přátelství i spolupráce. České Budějovice, 2011 [cit. 2020-01-04]. 269 s. Diplomová práce. Ústav archivnictví a pomocných věd historických, Filozofická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Marie Ryntová. Dostupné online.
  9. ↑ a b DOUŠA, Jaroslav; MARTINOVSKÝ, Ivan, et al. Dějiny Plzně v datech : od prvních stop osídlení až po současnost. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 788 s. (Dějiny českých měst). ISBN 80-7106-723-7. S. 360–362. 
  10. ↑ LIŠKOVÁ, Jiřina. Z Plzně přes Bukovec k Dolanskému mostu a přes Věžku a Druztovou zpět do Plzně. Turistika.cz [online]. Turistika.cz, 2009-12-27 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Archiv města Plzně, fond Sbírka Honzík 1, Plzeň, 393, Svobodný směr 12. 8. 1945
  12. ↑ Rodinný dům Ladislava Lábka, Plzeňský. Slavné vily [online]. FOIBOS [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  13. ↑ Křížky a vetřelci: Kříž u hájovny Sofronka [online]. Plzeň: Projekt Křížky a vetřelci / Pěstuj prostor [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  14. ↑ Kříž na památce bombardování u Kamenného rybníka. Drobné památky [online]. Martin Milichovský, 2014-02-25 [cit. 2021-04-27]. Dostupné online. 
Letecké útoky na Plzeň za druhé světové války
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Letecký_útok_na_Plzeň_16._prosince_1944&oldid=23275044“