Wikipedie:WikiProjekt Slezsko/Národnostní problematika

Slezské obyvatelstvo a hranice v průběhu historie

V době bronzové náleželo Slezsko k Lužické kultuře. Po této době Slezsko obýval germánský kmen Silingů. Kolem roku 550 až 600 po Kristu se datuje příchod slovanských kmenů na území Slezska.

Vandalové drancující Řím

Germánské osídlení Slezska následovalo po příchodu Vandalů, větší skupina zahrnující Silingy, ze severu podél řek Odry a Visly. Název Slezsko je pravděpodobně odvozen z tohoto germánského kmene „Silinger“ (někdy také Selinger), kdy ve staroněmčině byl název pro Slezsko Slesie(n).^[zdroj?] Archeologické nálezy osvědčily, že v předgermánském osídlení obývali zemi také Keltové. Na tomto území existují keltské i germánské nálezy, ale některé z pozdější doby vykazují, že tyto dva kmeny a to germánské a keltské spolu postupně splývaly v jeden. Vandalové (germánský kmen) odcházeli v tzv. stěhování národů nejčastěji směrem na jih, přičemž však nemálo Vandalů (Germánů) ve Slezsku setrvalo. Přicházející Slované žili pospolu se zbytkami Germánů, co neodešli během stěhování národů. Také tady archeologický výzkum ukázal splynutí mezi těmito dvěma kmenovými etniky, a to Slovanů a Germánů.^[zdroj?]

Slezsko nejdříve patřilo k Velkomoravské říši, po roku 992 do roku 1348 bylo Slezsko jako vévodství v polském království. Tato slezská země byla po mongolských vpádech obyvatelstvem slabě osídlena. Slezští Piastovci ve 13. století proto pozvali do země německé osadníky zřejmě z oblastí Porýní, franské oblasti a Vlamska a podobně, takže v době vysídlení Němců v letech 1945 až 1947 bylo v Dolním Slezsku, větší část Slezska, a ve zbytku Slezska, v Horním Slezsku, velmi rozsáhlé území s majoritním, v častém případě de facto i takřka ojedinělým, německým obyvatelstvem. S připojením k českým zemím v roce 1348 bylo Slezsko část Svaté říše římské. Po Bílé Hoře se Slezsko dostalo s českými zeměmi do Rakouska. V Dolním Slezsku žili zejména protestanti, jenž byl jeden z mnoha důvodu pro pozdější tři války o Slezsko známé jako „Války o dědictví rakouské“. V Horním Slezsku, kde byli Němci i Slezané hlavně římští katolíci, byla hranice mezi těmito národnostmi nevelká.Co je to „nevelká národnostní hranice“? V Dolním Slezsku byla „národnostní hranice“ ještě více povolná, v 19. století takřka všichni obyvatelé splynuli a slovanský dialekt Slezštiny se v Dolním Slezsku přestal vyvíjet i používat. V roce 1740/45, při Slezských válkách Fridricha II. či Válkách o dědictví rakouské, náležela většina Slezska Království pruskému a od roku 1871 do 1945 náleželo Německé říši. Zbytek Slezska zůstal Rakousku, dnešní České Slezsko je územně prakticky totožné s bývalým tzv. Rakouským Slezskem, které bylo větší např. o dnešní polskou část Těšínska, ale nepatřilo do něj Hlučínsko. V té době byla v Dolním Slezsku úřední řečí němčina, v Horním Slezsku však existovala dvojjazyčná území, tedy území kde se používala jak němčina, tak slezština.^[zdroj?]

Od konce druhé světové války náleží největší část Slezska k Polsku; od tzv. Postupimské dohody. Toto polské Slezsko bylo rozděleno na dnešní samosprávný celky do Dolnoslezského vojvodství s hlavní metropolí Vratislav, dále do Opolského vojvodství s hlavní metropolí Opolí a Slezského vojvodství s hlavní metropolí Katovicemi. Malá část historického Slezska náleží i do Lubušského vojvodství a do Velkopolského vojvodství dále na severu do Vojvodství Malopolského. Polskou část Horní Lužice zahrnuje Vojvodství Dolnoslezské. Na druhé straně leží i polské území ve „Slezských“ vojvodstvích. Historické hrabství Kladsko v Sudetech na hranici s Čechami (do té doby součást Čech) se stalo součástí Slezska teprve Hubertusburským mírem (1763) a je s hlavní metropolí Kladsko v dnešní části Dolnoslezského vojvodství.

Malá část jižního Slezska, České Slezsko (územně prakticky totožné s bývalým Rakouským Slezskem), náleží k Česku. Další část dřívější pruské provincie Slezsko leží ve Sasku, tato oblast náleží avšak i do historické Horní Lužice. Tato oblast je někdy považována za Slezskou Lužici (Niederschlesischer Oberlausitzkreiss).

Do útěku a vyhnání většiny obyvatelstva Slezska po důsledcích druhé světové války do Německa bylo Slezsko německé území obývané převážně Němci používající tzv. Slezskou Němčinu (viz tabulku ve Slezské problematice níže), jenž náleží do středoněmecké oblasti Němčiny. V Horním Slezsku, zejména Opolí a jeho okolí, žije mezi po válce přistěhovalým polským obyvatelstvem zbytek Němců.^[zdroj?] V Horním Slezsku žijí kromě Němců i Slezané, kteří mají s Němci na rozdíl od Poláků historicky velmi dobré vztahy.

Vysídlení Němců po druhé světové válce

Poštovní známka na památku desátého výročí odsunu v roce 1945

Po druhé světové válce připadlo území východně od linie Odra-Nisa (a tedy i prakticky celé Německé Slezsko) Polsku. K posunu německo-polské hranice směrem na západ došlo na základě dohod učiněných pod tlakem Sovětského svazu na Jaltské a Postupimské konferenci. Po převzetí této části Slezska začala hned v prvních chvílích silná a nekompromisní polonizace.^[zdroj?] Definitivní přičlenění Slezska do Polska mělo za důsledek velmi silné oslabení až takřka zničení původních obyvatel Slezska.^[zdroj?]

Na začátku roku 1945 začali první útěky Němců (Němci tvořili tehdy v této části Slezska necelých 80 % obyvatelstva)^[zdroj?] směrem na západ před drancující Rudou armádou. O necelý půlrok později však začalo organizované vysidlování Němců polským státem a vzhledem k Bierutovým dekretům byl i zabaven majetek vysídlenců ve prospěch polského státu.

Mnoho uprchlých slezských Němců před Rudou armádou se chtělo vrátit zpět do Slezska, ale neuspěli. V polské části Horního Slezska zůstalo okolo 1,2 milionů Němců a okolo 150 000 v Dolním Slezsku. Důvod proč mohlo v Horním Slezsku zůstat tolik Němců je jejich nejednoznačná národní identita (dvojjazyčnost a neukončené etnické vědomí) – často se jednalo o Slezany kteří byli zapsání na Volkslistu, a odborná kvalifikace pracovníků v uhelných dolech. Důvod pro nevysídlení 150 000 Němců z Dolního Slezska byla jejich užitečnost a kvalifikovanost.

Obyvatelstvo Slezska v roce 1900

Kategorie	Pruské Slezsko		Rakouské Slezsko		Celkem
	počet	procentuelně	počet	procentuelně	počet	procentuelně
Celkem	4.942.611	100 %	680.422	100,0%	5.623.033	100,0%
Němci	3.741.300	75,7%	304.149	44,7%	4.045.449	71,9%
Poláci	1.100.831	22,3%	225.900	33,2%	1.326.731	23,6%
Češi	100.480	2,0%	150.373	22,1%	250.853	4,5%

Musíme si však uvědomit, že i Slezané mluvící „slovanskými dialekty“ spadali v době nacionalismu pod tzv. Deutsche Volksliste

Z nevysídlených Němců hned po válce začali sami po čase odcházet do Spolkové republiky Německo většinou z důvodů politických i hospodářských. Tyto vlny byly v 70. a 80. letech minulého století. Další vlna emigrace byla na začátku 90. let 20. století po pádu komunistického režimu. Většina Němců žila ve Spolkové republice Německo, ale malá část i v Německé demokratické republice. Sčítání lidu polské republiky v roce 2002 dal najevo o zbytku přeživších Němců ve Slezsku. V polské části Slezska žilo 140.895 Němců (1,61 % celkového obyvatelstva Slezska), z toho v Dolnoslezském vojvodství 2.158/0,074 %, v Opolském vojvodství 106.855/10,033 % a ve Vojvodství slezském 31.882/0,672 %.

Vlastnictví uprchlých a vyhnaných Němců bylo v roce 1945 skrze polské dekrety beznáhrady zkonfiskováno. Pozdější „uprchlíci“ ze Slezska naproti vysídlencům hned po válce měli výhodu neztracení veškerého majetku, dokonce po pádu režimu se někteří dočkali i navrácení jejich majetku v Polsku. Počet úmrtí při vyhnání německého obyvatelstva ze Slezska není přesně znám.

Poválečná doba

Do Slezska přicházelo nové polské obyvatelstvo k osídlení měst a vesnic po německých vyhnanců z velké části centrálního a východního Polska. K tomu přišlo několik desítek tisíc obyvatel mezi dubnem a červencem roku 1947 v rámci akce Visla (Akcja Wisła) z jížního východního Polska. K této vlně došlo při vyhnání Poláků Ukrajinci v anektované části východního polského území Sovětským svazem. Další menší počet Poláků přicházel z Bosny, Rumunska, Francie, ale také řečtí komunisté. Do Dolního Slezska přišlo také více jak 100.000 židů,^[zdroj?] ale později se odstěhovávali do Izraele nebo do USA.

Území Slezska, které patřilo do roku 1938 Československu bylo celé (jeho sudetská i pruská část) navrácena. Německé obyvatelstvo bylo vyhnáno při dekretu Dr. Edvarda Beneše.

Západně od tzv. linie Odra-Nysa, kde byla malá část provincie Slezska, zůstala Německu. Musíme si uvědomit, že tato část německé provincie Slezska už nepatřila historicky ke Slezsku ale k Lužici. Tato dnešní část leží v Sasku.

Slezané se hospodářsky vyvíjí pozitivně, zvláště úspěšní jsou v automobilovém průmyslu v Bielsko-Biała a v Glivicích. Vratislav a jeho okolí je nejoblíbenější investiční plac v Polsku. V minulém desetiletí ve všech slezských vojvodstvích byl zrealizován velký počet infrastrukturních projektů včetně dálnice A4. Ve Vratislavi má vzniknout do roku 2011 nové mezinárodní letiště.

V lednu 2005 byl Sejmem schválen nový zákon o národnostních menšinách. V důsledku tohoto zákonu se okolo 20 obcí v Horním Slezsku s populací více jak 20 % obyvatel německé národnosti stali dvojjazyčné.