Přeskočit na obsah

Werwolf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Werwolf
„Vlčí hák“
„Vlčí hák“
Vznik1944
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Werwolf byl nacistický plán, jehož příprava začala v roce 1944 a jehož cílem bylo vytvořit odbojovou sílu, která by působila v týlu nepřítele v době, kdy spojenci postupovali přes Německo, paralelně s tím, jak Wehrmacht bojoval na frontových liniích.[1] Existují však názory, že samotný plán i následné zprávy o partyzánské činnosti byly vytvořeny Josephem Goebbelsem prostřednictvím propagandy šířené v posledních týdnech války jeho stanicí „Radio Werwolf“ a že s reálnou vojenskou jednotkou neměly žádnou přímou souvislost.

Tito němečtí záškodníci, kteří prováděli svoji činnost na konci druhé světové války a bezprostředně po ní. Jejich pojmenování werwolf – vlkodlak je odvozeno od mystického zjevení, napůl člověka, napůl šelmy, která se živí lidskou krví.

Vznik

[editovat | editovat zdroj]
Vlajka Werwolf

Již během neúspěšných tažení německé armády na východní frontě uvažovali někteří vedoucí nacističtí pohlaváři o tom, zda by v případě nepříznivého vývoje druhé světové války či dokonce porážky Německa mělo vzniknout záškodnické či partyzánské hnutí, které by bojovalo proti nepříteli. V průběhu války byly zpracovány varianty možného odboje, jedna z nich pracovníkem zpravodajského oddělení Reinhardem Gehlenem, další nechal vyhotovit Heinrich Himmler. Na přelomu léta a podzimu roku 1944 zahájil Heinrich Himmler Unternehmen Werwolf (Operace Werwolf) a nařídil SS-Obergruppenführerovi Hans-Adolf Prützmannovi, aby začal organizovat elitní jednotku dobrovolnických sil, které měly tajně působit v týlu nepřítele. V původní koncepci měly být jednotky Werwolf regulérní uniformované vojenské či polovojenské formace, vycvičené k provádění skrytých operací za nepřátelskými liniemi obdobně jako spojenecké speciální síly, například Commandos.[2][3] Nikdy nebylo zamýšleno, aby jednaly mimo kontrolu německého vrchního velení (OKW) nebo aby bojovaly v civilním oblečení, a v případě zajetí očekávaly, že s nimi bude zacházeno jako s vojáky.[2]

Prützmann byl jmenován Generalinspekteur für Spezialabwehr (generální inspektor pro zvláštní obranu) a byl pověřen úkolem zřídit velitelství jednotky v Berlíně a organizovat a instruovat její příslušníky. Prützmann studoval partyzánské taktiky používané sovětskými partyzány během svého působení na okupovaných územích Ukrajiny a záměrem bylo tyto taktiky předat členům operace Werwolf.[4]

Podle německých důstojníků vyslýchaných po válce ti, kteří byli obeznámeni s činností Prützmannova ústředního úřadu, uváděli, že byl – stejně jako jeho velitel – neefektivní, slabý a bez inspirace, a že Prützmann sám byl navíc „…marnivý, líný a chlubivý“. Walter Schellenberg, šéf zahraniční rozvědky Heinricha Himmlera, tvrdil, že Himmlerovi řekl, že celá operace je „…zločinná a hloupá“.[2]

Rekruti

[editovat | editovat zdroj]

Gauleiteři měli navrhovat vhodné rekruty, kteří pak byli cvičeni na tajných místech v Porýní a Berlíně. Hlavní výcvikové středisko na západě se nacházelo na zámku Hülchrath poblíž Erkelenz, kde bylo počátkem roku 1945 cvičeno přibližně 200 rekrutů, většinou pocházejících z Hitlerjugend.[5]

Werwolf měl původně asi pět tisíc členů rekrutovaných z SS a Hitlerjugend. Tito rekruti byli speciálně cvičeni v partyzánské taktice. Operace Werwolf dokonce zašla tak daleko, že zřídila krycí společnosti, aby zajistila pokračování bojů v těch oblastech Německa, které byly obsazeny (všechny tyto „krycí společnosti“ byly během osmi měsíců odhaleny a zrušeny). Jakmile však vyšlo najevo, že údajně nedobytná Alpská pevnost, odkud mělo nacistické vedení řídit operace v případě obsazení zbytku Německa, byla jen dalším klamem, byl Werwolf v posledních týdnech války přeměněn na teroristickou organizaci.

Zbraně a taktika

[editovat | editovat zdroj]
Titulní strana dubnového vydání z roku 1945 časopisu Front und Heimat („Fronta a vlast: noviny německého vojáka“) s titulkem: „Werwolf útočí!“

Agenti Werwolfu měli mít k dispozici širokou škálu zbraní – od ohnivzdorných plášťů až po tlumené pistole Walther –, ve skutečnosti však šlo pouze o plány na papíře; Werwolf nikdy fakticky nedisponoval potřebným vybavením, organizací, morálkou ani koordinací.[6] Vzhledem ke kritické zásobovací situaci, které německé síly v roce 1945 čelily, nebyli velitelé existujících jednotek Wehrmachtu a SS ochotni odevzdat i to málo vybavení, které jim ještě zbývalo, ve prospěch organizace, jejíž skutečná strategická hodnota byla pochybná.

Byly podniknuty pokusy zakopat po celé zemi výbušniny, munici a zbraně (především v oblasti předválečné německo-polské hranice z doby před rokem 1939), které měly být využity Werwolfem v odbojových bojích po porážce Německa. Nejenže však byly množství zakopaného materiálu velmi malé, ale v té době bylo samotné hnutí natolik dezorganizované, že jen málo skutečných členů či velitelů vědělo, kde se tyto materiály nacházejí. Velkou část těchto „skladů“ objevili Sověti a jen nepatrná část materiálu byla Werwolfem skutečně použita.[7]

V prvních měsících roku 1945 se na výcviku rekrutů pro Werwolf podílel SS-Obersturmbannführer Otto Skorzeny, brzy však zjistil, že počet buněk Werwolfu byl výrazně nadhodnocen a že by byly jako bojová síla neúčinné. Stejně jako mnoho dalších nacistických vůdců si byl vědom, že válka je prohraná, a proto se rozhodl, že Werwolfové budou místo toho využiti jako součást nacistické „podzemní železnice“, která usnadňovala přesun po únikových trasách známých jako „krysí stezky“ a umožnila tisícům důstojníků SS a dalších nacistů uprchnout z Německa po pádu Třetí říše.[8]

Otto Skorzeny učil werwolfy záškodnické činnosti na zámečku Friedenthal u Berlína. Absolventi se učili střílet, potichu zabíjet, šifrovat, sbírat zpravodajské informace, vyhazovat vlaky do povětří, ničit budovy a mosty atd. Školili se také v systému stopařských značek, které je měly v lesním terénu dovést k jejich skrýším. Na přelomu let 1944 a 1945 znovu vyšel román tehdy již nežijícího německého autora Hermanna Lönse „Der Wehrwolf“ (česky jako Vlkodlak: Selská kronika), který pojednával o německém podzemním odporu v dobách třicetileté války, avšak který byl dán do dějinné souvislosti s blížícími se událostmi. Kniha byla vydávána ve větším nákladu než Hitlerův Mein Kampf, a četla se povinně v armádě, v SS, v Hitlerjugend i ve školách, a byla vydávána za učebnici novodobého werwolfu. V této době se začala na území Třetí říše budovat síť tajných skladů, které měly být zásobárnou pro činnost těchto německých partyzánů.

Činnost

[editovat | editovat zdroj]

Bojová aktivita werwolfu byla různá, rozdílná byla zejména ve vztahu k postupujícím spojeneckým silám. Zatímco na západě se jednotky rozpadly a zbývající bojovníci byli odhaleni na základě udání od sousedů, na východě byla jejich činnost daleko výraznější, protože zde se nemohli Němci smířit, že jsou poraženi od „židobolševiků“. Jedinou větší akcí werwolfů na západě byla Operace Karneval, při které byl zavražděn první demokraticky zvolený starosta Cách Franz Oppenhoff.

Výcvikové středisko werwolfů bylo v severních Čechách na zámku v Krásném Březně, části Ústí nad Labem.

V květnu roku 1945 v samém závěru války vydal velkoadmirál Dönitz rozkaz, v němž nařizuje werwolfům složit zbraně na západě, „protože to poškozuje náš národ“, ale o konci jejich činnosti na východě se nezmínil.

Poválečná činnost Werwolfu v Sudetech

[editovat | editovat zdroj]

V lednu 1945 se v „hlavním městě“ werwolfu v Ústí nad Labem konala schůzka vybraných hodnostářů Sudetské župy, která se zabývala působením této organizace v českém pohraničí. Dne 31. ledna 1945 obdržel státní tajemník úřadu říšského protektora K. H. Frank instrukce k akci „W“ s rozpisem kurzů, které se měly konat ve škole Sudetské župy SA v Doksech. V Sudetech byla postupně vytvářena další výcviková centra a budovány tajné sklady, přičemž hlavním skladem zbraní a třaskavin se stal zámek v Krásném Březně. Organizace se vytvářela od března roku 1945 a vstupovali do ní většinou mladí lidé z řad Hitlerjugend a Svazu německých dívek. Činnost werwolfu začala již při osvobozování Československa, kdy němečtí záškodníci prováděli útoky nejen na vojáky Rudé armády, ale jsou zaznamenány i akce proti Američanům v západních Čechách.

Po ukončení bojů druhé světové války docházelo ke střetům s československou armádou, která obsazovala pohraničí. Menší vojenské jednotky byly napadány střelbou ze zálohy, docházelo k teroristickým pumovým útokům. Příslušníci werwolfu prováděli útoky proti českým civilistům, kteří byli před válkou vyhnáni a vraceli se zpět do svých domovů, mnohdy docházelo k ničení jejich majetku, nezastavili se ani před vražděním německých antinacistů. Ještě roku 1946 došlo k vraždám několika československých policistů. Československo se tak stalo paradoxně zemí, kde teroristická a záškodnická činnost werwolfu po ukončení války byla ze všech zemí nejvyšší.

V červenci 1945 došlo k výbuchu skladiště válečného materiálu v Krásném Březně, který se nacházel několik metrů od bývalého výcvikového střediska werwolfu. Obrovský výbuch, jehož příčina nikdy nebyla uspokojivě vysvětlena a doložena, nejenže zabil na místě desítky lidí, ale zničil i velké zásoby strategicky důležitého materiálu. O tomto incidentu informovala i tajná vysílačka werwolfů, která vysílala až do konce léta 1945. Bezprostředně po výbuchu následoval masakr německých civilistů, kterému učinily přítrž jednotky československého vojska.

Údajné akce Werwolfu

[editovat | editovat zdroj]
Hrob Franze Oppenhoffa v Cáchách.

Řada případů odbojové činnosti byla připisována aktivitám Werwolfu:

  • 25. března 1945 – Pod krycím názvem Unternehmen Karneval byl před svým domem zavražděn nově jmenovaný starosta Cách Franz Oppenhoff. Atentát provedla jednotka SS složená z frekventantů výcviku Werwolfu ze zámku Hülchrath, mezi nimiž byla i Ilse Hirsch. Na místo byli letecky dopraveni na rozkaz Heinricha Himmlera.[9]
  • 28. března 1945 – Starosta východní části Ruhrské oblasti ve městě Meschede byl zavražděn, přestože Meschede se stále nacházelo za německými liniemi a nebylo obsazeno až do poloviny dubna. Rádio Werwolf později oznámilo, že atentát provedli agenti Werwolfu.[10]
  • 30. března 1945 – Rádio Werwolf se přihlásilo k odpovědnosti za smrt generálmajora Maurice Roseho, velitele americké 3. obrněné divize,[11] který byl ve skutečnosti zabit v boji příslušníky 507. těžkého tankového praporu.[12]
  • 21. dubna 1945 – Major John Poston, styčný důstojník polního maršála Bernarda Montgomeryho, byl krátce před kapitulací Německa přepaden a zabit neidentifikovanými útočníky; ve skutečnosti však Poston zahynul při přepadu provedeném regulérními jednotkami.[14]
  • 22. dubna 1945 – Rádio Werwolf tvrdilo, že jednotka Werwolfu složená z německých občanů z Leuna a Merseburgu pronikla do závodu na výrobu syntetických paliv v Leuně a odpálila výbušniny, které zničily čtyři tovární budovy a vyřadily závod z provozu.[15]
  • 28. dubna 1945 – Vraždy v Penzbergu: příslušníci Werwolfu jsou údajně odpovědní za vraždu starosty města Penzberg v Bavorsku a dalších čtrnácti osob kvůli jejich roli při osvobození vězňů a zabránění ničení majetku.
  • 5. června 1945 – Bylo tvrzeno, že zničení policejního velitelství americké vojenské správy v Brémách dvěma výbuchy, při nichž zahynulo 44 osob,[16] bylo útokem souvisejícím s Werwolfem. Neexistuje však důkaz, že šlo o akci Werwolfu, a nikoli o výbuchy nevybuchlé munice nebo časované munice.
  • 31. července 1945 – Sklad munice v Ústí nad Labem (Aussig an der Elbe), převážně sudetoněmeckém městě v severních Čechách, explodoval; zahynulo 26 nebo 27 lidí a desítky byly zraněny.[18] Výbuch byl připisován organizaci Werwolf a vedl k Ústeckému masakru etnických Němců.

Ve filmu

[editovat | editovat zdroj]

Činnost werwolfů na Tachovsku během poválečného dosidlování pohraničí je tematizována ve filmu Drsná Planina (1979), do Jeseníků je zasazen děj filmu Zánik samoty Berhof (1983).

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Mazower, Mark (2008) Hitler's Empire: How the Nazis Ruled Europe Penguin Press HC. p. 546, ISBN 978-1594201882
  2. 1 2 3 Trevor-Roper Hugh (1995) [1947] The Last Days of Hitler (Seventh Edition) London: Pan Books. pp. 40–42 ISBN 978-1-4472-1861-6
  3. ↑ KLEMPERER, Victor; RODERICK H. WATT. An Annotated Edition of Victor Klemperer's LTI, Notizbuch eines Philologen. Lewiston, New York: Edwin Mellen Press, 1997. ISBN 0-7734-8681-X. S. 305.
  4. ↑ Biddiscombe 1998, s. 464
  5. ↑ DEARN, Alan; ELIZABETH SHARP. The Hitler Youth 1933–45. [s.l.]: Osprey Publishing, 2006. ISBN 1-84176-874-X. S. 16.
  6. ↑ Gilbert, James L., John P. Finnegan and Ann Bray. In the Shadow of the Sphynx: A History of Army Counterintelligence, History Office, Office of Strategic Management and Information, US Army Intelligence and Security Command, Fort Belvoir, Virginia, Dec 2005; p. 63. ISBN 1234461366 (This file might take time to load.)
  7. ↑ BEEVOR, Antony. The Fall of Berlin 1945. [s.l.]: Viking, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-670-03041-5. S. 490.
  8. ↑ Rob Vest, 'Otto Skorzeny: The Scar-Faced Commando.' [online]. [cit. 2014-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 June 2013.
  9. ↑ REMPEL, Gerhard. Hitler's Children: The Hitler Youth and the SS. [s.l.]: UNC Press, 1989. Dostupné online. ISBN 0-8078-4299-0. S. 244.
  10. ↑ Biddiscombe 1998, s. 40
  11. ↑ Biddiscombe 1998, s. 139
  12. ↑ MILLER, Edward G. Nothing Less Than Full Victory. [s.l.]: Naval Institute Press, 2007. ISBN 978-1-59114-494-6. S. 254.
  13. ↑ SCHNIBBEN, Cordt. Mein Vater, ein Werwolf. Der Spiegel. 14 April 2014, s. 62–73. (německy)
  14. ↑ WHITING, Charles. Monty's Greatest Victory. [s.l.]: Leo Cooper, 2002. S. 83.
  15. ↑ "Hitler Admits His Western Armies Have Been Reduced to Guerrillas," The New York Times, 23 April 1945; p. 1.
  16. ↑ ROEHNER, Bertrand M. Relations between allied forces and the population of germany [online]. [cit. 2007-08-03]. Dostupné online.
  17. ↑ Voice of Russia: Commandant of Berlin [online]. [cit. 2007-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 November 2009.
  18. ↑ The Blast at the munitions depot in Brezno and the massacre of the German population, 31 July 1945. December 2018/https://web.archive.org/web/20181229021521/http://www.usti-nad-labem.cz/dejiny/1945-95/ul-8-9.htm Archivováno 29. 12. 2018 na Wayback Machine. Popis masakru v češtině od Vladimíra Kaisera.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Werwolf&oldid=25671131“