Přeskočit na obsah

Vojtěch III. Salcburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho biskupská Milost
Vojtěch III. Salcburský
salcburský arcibiskup
Církevřímskokatolická
Arcidiecézesalcburská
Jmenování1168
Zasvěcený život
Institutpremonstráti
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • mělnický probošt (1168–1172, 1178–1200)
  • salcburský arcibiskup (1168–1177, 1183–1200)
Osobní údaje
Rodné jménoVojtěch/Adalbert
(něm. Adalbert III. von Böhmen)
Datum narození1145
Datum úmrtí8. dubna 1200 (ve věku 54–55 let)
Místo úmrtíSalcburk
RodičeVladislav II. Český a Gertruda Babenberská
PříbuzníAnežka Přemyslovna, Richsa Česká, Bedřich I. Český, Přemysl Otakar I., Vladislav Jindřich a Svatopluk (sourozenci)
Povoláníkatolický kněz a katolický biskup
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch III. Salcburský, jinak též Adalbert (německy Adalbert III. von Böhmen; 11458. duben 1200) byl třetí syn českého knížete a krále Vladislava II. a jeho první manželky Gertrudy Babenberské, salcburský arcibiskup v letech 11681177 a 11831200 z dynastie Přemyslovců.

Arcibiskup

[editovat | editovat zdroj]

Jako u mnoha Přemyslovců se o Vojtěchově vládě příliš mnoho neví.[ujasnit] V mládí vyrůstal ve Strahovském klášteře a vstoupil do premonstrátského řádu. V roce 1168 se stal proboštem mělnické kapituly a poté byl v témže roce 1168 zvolen salcburským arcibiskupem. Jeho předchůdcem v tomto úřadě byl Konrád Babenberský, jeho strýc z matčiny strany. Vojtěch ovšem musel respektovat vůli salcburské kapituly, která byla nakloněna papeži Alexandrovi III., nikoli Kalixtovi III., který byl zvolen z vůle císaře Fridricha I. Barbarossy. Vladislav II. sice Barbarossovi nabídl finanční částku na respektování Vojtěcha v úřadu arcibiskupa, ale ten Vojtěcha na sněmu v Bamberku v roce 1169 odmítl uznat.[1]

Císaři se nakonec přece jen podařilo Vojtěcha/Adalberta sesadit v roce 1177 a na jeho místo se dostal Konrád II. z Wittelsbachu. Vojtěch odjel do Čech, kde ho přijal kníže Soběslav II. Na tehdejší dobu to bylo velice ušlechtilé gesto, protože mezi sebou právě v tu dobu soupeřili potomci Vladislava I. (Vojtěch) a Soběslava I. (tedy Soběslav II.)

V roce 1183 se mohl Vojtěch vrátit do salcburského episkopátu – Barbarossovi se zřejmě zdáli synové Vladislava dostatečně nakloněni. V roce 1184 nepřítomnosti knížete Bedřicha využil syn Soběslava I. Václav, jenž přitáhl k Pražskému hradu, který hájila Bedřichova manželka Alžběta Uherská. Zatímco Bedřich se snažil získat pomoc v zahraničí, táhl mu na pomoc za velkého plenění jeho bratr arcibiskup Vojtěch. Před blížícím se vojskem Václav uprchl ze země.[2]

Coby arcibiskup Vojtěch zakládal špitály a díky privilegiu Filipa Švábského z roku 1198 postavil i velký románský dóm. V jeho době byla na pozemcích arcidiecéze objevena ložiska soli a význam arcibiskupství tak vzrůstal. Velmi nápomocen byl po roce 1197 i českým zájmům v říši. Zemřel na jaře 1200 a byl pohřben před oltářem sv. Ondřeje v salcburském dómu.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Břetislav I.
 
 
Vratislav II.
 
 
 
 
 
 
Jitka ze Svinibrodu
 
 
Vladislav I.
 
 
 
 
 
 
Kazimír I. Obnovitel
 
 
Svatava Polská
 
 
 
 
 
 
Dobroněga Kyjevská
 
 
Vladislav II.
 
 
 
 
 
 
Poppo z Bergu-Schelklingenu
 
 
Jindřich z Bergu
 
 
 
 
 
 
Žofie Uhorská
 
 
Richenza z Bergu
 
 
 
 
 
 
Diepold II. z Vohburgu
 
 
Adelheid z Mochentalu
 
 
 
 
 
 
Luitgarda Zähringenská
 
Vojtěch III. Salcburský
 
 
 
 
 
Arnošt Babenberský
 
 
Leopold II. Babenberský
 
 
 
 
 
 
Adelaida Wettinská
 
 
Leopold III. Babenberský
 
 
 
 
 
 
Rapoto I. ze Chamu
 
 
Ida z Formbachu
 
 
 
 
 
 
Mathilde
 
 
Gertruda Babenberská
 
 
 
 
 
 
Jindřich III. Černý
 
 
Jindřich IV. Sálský
 
 
 
 
 
 
Anežka z Poitou
 
 
Anežka Sálská
 
 
 
 
 
 
Ota Savojský
 
 
Berta Savojská
 
 
 
 
 
 
Adelheid Turínská
 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Meiller: Regesta archiepiscoporum Salisburgensium.
  1. ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 660 s. ISBN 80-7106-196-4. S. 263. 
  2. BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 653–654. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Jurata
Znak z doby nástupu 5. probošt mělnický
11681172
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jeroným
Předchůdce:
Benedikt
Znak z doby nástupu 8. probošt mělnický
11781200
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ondřej z Gutenštejna