Konrád II. Babenberský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Konrád II. Babenberský
Erzbischof Konrad von Salzburg.JPG
Narození 1115
Úmrtí 28. září 1168 (ve věku 52–53 let)
Salzburg
Rodiče Leopold III. Babenberský a Agnes z Waiblingenu
Příbuzní Anežka Babenberská, Gertruda Babenberská, Judita Babenberská, Jindřich II. Babenberský, Leopold IV. Babenberský, Ota z Freisingu, Vojtěch II. Babenberský, Berta z Bollu, Konrád III., Richilda Štaufská a Fridrich II. Švábský (sourozenci)
Funkce katolický biskup
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konrád II. Babenberský (1115?28. září 1168 Salcburk) byl pasovský biskup (11481164) a salcburský arcibiskup (11641168) z rodu Babenberků.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem rakouského markraběte Leopolda III. a jeho druhé manželky Anežky z Waiblingenu, která byla dcerou císaře Jindřicha IV. a vdovou po Fridrichovi Švábském. Konrád tak byl spřízněn s předními říšskými rody. Byl nevlastním bratrem německého krále Konráda III. a strýcem pozdějšího císaře Fridricha Barbarossy.[1] V roce 1140 se stal proboštem kapitoly v Utrechtu a v roce 1143 v Hildesheimu. Od roku 1148 byl biskupem v Pasově a v roce 1164 se stal arcibiskupem v Salcburku.

Ve sporu mezi papežem Alexandrem III. a vzdoropapežem Paschalem III. podporovaným Fridrichem Barbarossou se pokusil zastávat neutrální stanovisko. V březnu 1166 však císař Fridrich svolal říšský sněm na kterém uvalil na Salcburk říšskou klatbu a rozhodl, že jeho majetky měly být rozděleny mezi světskou šlechtu. Konrád povolal k obraně své leníky, ale po čase se musel stáhnout do hor. Během bojů vyhořela v dubnu 1167 katedrála v Salcburku a Konrád začal s její obnovou. Dříve než mohlo dojít k výraznějšímu zklidnění situace arcibiskup Konrád 29. září 1168 zemřel.[2]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. OPLL, Ferdinand. Fridrich Barbarossa. Císař a rytíř. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2001. 354 s. ISBN 80-7185-342-9. S. 28. 
  2. VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4. S. 91–92. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BRUNNER, Karl. Österreichische Geschichte 907–1156. Herzogtümer und Marken: vom Ungarnsturm bis ins 12. Jahrhundert. Wien: Ueberreuter, 1994. 560 s. ISBN 3-8000-3521-9. (německy) 
  • DOPSCH, Heinz; BRUNNER, Karl; WELTIN, Maximilian. Österreichische Geschichte 1122–1278. Die Länder und das Reich : der Ostalpenraum im Hochmittelalter. Wien: Ueberreuter, 1999. 620 s. ISBN 3-8000-3532-4. (německy) 
  • LECHNER, Karl. Die Babenberger : Markgrafen und Herzoge von Österreich 976–1246. 5. vyd. Wien ; Köln ; Weimar: Böhlau, 1994. 478 s. ISBN 3-205-98229-0. (německy) 
  • POHL, Walter; VACHA, Brigitte. Die Welt der Babenberger : Schleier, Kreuz und Schwert. Graz ; Wien ; Köln: Styria, 1995. 319 s. ISBN 3-222-12334-9. (německy) 
  • VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Eberhard I. z Biburgu
Znak z doby nástupu Arcibiskup salcburský
11641168
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Vojtěch III. Salcburský