Vlašský dvůr
| Vlašský dvůr | |
|---|---|
 Vlašský dvůr | |
| Účel stavby | |
mincovna | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický, renesanční |
| Výstavba | 1300 |
| Přestavba | 1496–1499, 1577–1579, 17. století, 1860, 1893–1898 |
| Stavebník | Václav II. |
| Poloha | |
| Adresa | Havlíčkovo náměstí, Kutná Hora,  Česko |
| Souřadnice | 49°56′54″ s. š., 15°16′7″ v. d. |
  Vlašský dvůr | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 11747/2-1043 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vlašský dvůr, někdy nazývaný Kutnohorská mincovna, je zachovaný zeměpanský hrádek v Kutné Hoře v sousedství kostela svatého Jakuba. Jeho jádrem je bývalý královský palác s mincovnou, založený před rokem 1300 králem Václavem II.[1] a později několikrát přestavěný. Razily se zde stříbrné mince – pražské groše,[2] a tolary. Je chráněn jako kulturní památka[3] a od roku 1962 také jako národní kulturní památka ČR.[4] Objekt byl dostavěn kolem roku 1400 pro krále Václava IV., další úpravy provedeny v 90. letech 15. století pro krále Vladislava II., Jagellonského, tehdy byl také z jižní strany přistavěn dům mincmistra. Po skončení provozu mincovny ve druhé čtvrtině 18. století začal dvůr chátrat. Teprve v letech 1893-1899 jej architekt Ludvík Lábler razantně obnovil v novogotické puristické podobě. K jeho spolupracovníkům patřil sochař a řezbář Jan Kastner, jehož novogotické vybavení místností (nábytek, architektura oltářů v kapli, aj.) jsou tak dokonale stylové, že je historikové umění těžko odlišovali od středověkých.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Uzavřený objekt na půdorysu nepravidelného čtverce má čtyři křídla. Z vnitřního nádvoří vedou původní nyní zazděné portály vstupů do osmi dílen (šmiten) královských horních měst. Každá šmitna byla označena tesaným městským znakem, z nichž se dochovalo šest fragmentů: jsou to znaky Litoměřic, Kladska, Jihlavy, Opavy, Mostu a Písku. Provoz mincovny byl zahájen roku 1300 a ukončen roku 1727. Vlašský dvůr je palác s několika síněmi, s honosnou domácí kaplí, pod níž je pokladnice s okovanými dveřmi a v kameni tesanou latinskou výstrahu. Její překlad zní „Nedotýkej se mne!“
- Zasedací síň (také Audienční síň) byla zcela adaptována koncem 19. století, má novogotický trámový strop a nástěnné malby: Dekret Kutnohorský a Volba Vladislava Jagellonskéhoz let 1899–1900 od malířů Karla Klusáčka a bratří Jaroslava a Špillarových. K roku 1488 byla rezidenční část dvora adaptována pro krále Vladislava Jagellonského. Z doby renesance se dochovala bronzová pamětní deska; z řezbářské dílny Jana Kastnera jsou konšelské lavice a ostatní dřevěné vybavení, rekonstruoval také poškozené části gotických oltářů.
- Kaple sv. Václava a sv. Ladislava v prvním patře je gotický síňový prostor se síťovou klenbou sklenutou na střední pilíř, pětibokým presbytářem v arkýři vybíhá do nádvoří. Je dílem parléřovské huti a vznikla současně se soukromou kaplí krále Václava IV., která byla umístěna pod ní v přízemí. Byla vysvěcena roku 1389. Má dekorativní novogotickou výmalbu stěn z 19. století. Cenné pozdně gotické vybavení tvořily tři oltáře. Malovaná oltářní archa s reliéfem Smrti Panny Marie a malbou čtyř světic na křídlech byla objednána v Norimberku. Votivní obraz s bolestným Kristem v hrobě mezi svatými Václavem a Ladislavem objednal nejvyšší mincmistr Českého království Jan Horstoffar z Malesic a dal se na něm znázornit jako klečící prosebník spolu s králem Vladislavem Jagellonským (v kapli je kopie, originál desky je v muzeu).
- Hranolová věž v průčelí
- Kašna na nádvoří
Návštěvnost Vlašského dvora, který je veřejně přístupný, dosahuje 25 až 47 tisíc návštěvníků ročně.[5]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Zasedací síň -
Nádvoří -
Šmitny -
Mincovní dílna -
Arkýř kaple
_(11).jpg)
_(12).jpg)
_(6).jpg)
_(5).jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Vlašský dvůr, s. 602.
- ↑ ZÁRUBA, František. Vlašský dvůr. In: DURDÍK, Tomáš. Castellologica Bohemica XI. Praha: Společnost přátel starožitností, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-86124-98-8, ISBN 978-80-86204-21-5. S. 233–286.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-11]. Identifikátor záznamu 126491 : Palác Vlašský dvůr. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Národní památkový ústav. Vlašský dvůr v Kutné Hoře (Kutná Hora) [online]. Národní památkový ústav [cit. 2015-04-18]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Vlašský dvůr, s. 601–602.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Čáslavsko. Svazek XII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 331 s. Kapitola Vlašský dvůr a Hrádek, s. 257–259.
- Helena ŠTROBLOVÁ a Blanka ALTOVÁ (eds): Kutná Hora. Nakladatelství Lidové noviny : Praha 2000, s. 315-317, 352-353.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlašský dvůr na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Vlašský dvůr
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Vlašský dvůr – královská mincovna
- Informace o Vlašském dvoře na stránkách Průvodcovské služby Kutná Hora
