Vjačeslav Druzjaka

Vjačeslav Druzjaka
В’ячеслав Михайлович Друзяка
Vjačeslav Druzjaka; В’ячеслав Михайлович Друзяка
	Vjačeslav Druzjaka v roce 2007
Narození	16. května 1940 (84 let); Stanislav, Sovětský svaz, nyní Ukrajina
Povolání	hudební skladatel, spisovatel, básník, překladatel, dirigent a hudební pedagog
Národnost	ukrajinská
Etnikum	slovanský
Stát	Sovětský svaz; Ukrajina; Česko
Alma mater	Kyjevská státní konservatoř, nyní Národní hudební akademie Petra Čajkovského (1968)
Období	1989–dosud
Žánr	píseň, balada, poema
Témata	hudba a literatura
Významná díla	Ukrajina – mij biľ i nadija (2010)
Manžel(ka)	Marie Druzjaková, rozená Pluhařová
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vjačeslav Druzjaka, ukrajinsky В’ячеслав Михайлович Друзяка, (* 16. května 1940 obec Stanislav Bilozerského okresu Chersonské oblasti) je současný ukrajinský lyrický básník, překladatel, hudebník, dirigent, skladatel, hudební pedagog a publicista.

Život

Narodil se v rodině námořníka Mychajla Druzjaky (1912–1979) a učitelky Lidie (1919–2009), rozené Nečypurenkové. Má mladšího bratra Oleksandra (* 1949).

Maturoval na střední škole ve Stanislavě (1957), kde jeho učitelem ukrajinštiny a ukrajinské literatury byl ředitel školy a spisovatel Kosť Holoboroďko (1899–1973). Absolvoval Nikopolské pedagogické učiliště (1960) a, po základní vojenské službě (1960–1963), také Kyjevskou státní konservatoř (1968) v oboru knoflíkový akordeon ve třídě profesora Ivana Aleksějeva (1923–1992) a v oboru sborové dirigování ve třídě profesora Pavla Muravského (1914–2014).

Ještě jako student Nikopolského pedagogického učiliště začal v únoru 1959 pracovat tam jako koncertní mistr. Pak působil jako dirigent a učitel hry na knoflíkový akordeon a sborového dirigování v Lipecku (1968–1970) v Ruské federaci, v Mykolajivě (1970–1972) a v Oděse (1972–1997) na Ukrajině.

První básně napsal ještě jako student střední školy, ale začal je publikovat až v roce 1989.

Člen Národního svazu spisovatelů Ukrajiny (1999), České asociace ukrajinistů (2000) a společností „Ukrajinská iniciativa“ v České republice, zakládající člen „Sdružení Čechů z Bohemky a jejich přátel“ při občanském sdružení Exulant (2000).

Od roku 1997 žije s manželkou Marií v Milovicích v okrese Nymburk.

Dílo

Autor sbírek básní „Vikno lymanu“ (1995), „Stepovyj vsesvit“ (1997), „V obijmach radosti i žurby“ (2007), „Ukrajina – mij biľ i nadija“ (2010), četných básní, poem a poetických překladu z ruštiny, angličtiny a češtiny v časopisech, sbornících a na Internetu, článků, interviewů a hudby k vlastním písním a k básním-písním Pavla Hirnyka, Antona Michajlevského, Lavrentije Nahorného, Viktora Naruševyče, Boryse Olijnyka, Oleha Olijnykiva, Bohdana Sušynského, Valerije Trochliba aj. Kolem 20 jeho písní často zní v ukrajinském rozhlase a v televizi a některé na rozhlasových stanicích Svobodná Evropa a Hlas Ameriky.

Je znám jako pěvec jižně ukrajinské přírody, rodného kraje a slavné kozácké historie Ukrajiny, ale nevynechává také tragické událostí v životě svého národa, zejména, hladomor-holocaust 1932–1933, píše o současné ukrajinské emigraci do východní a západní Evropy, braní mateřskou řeč apd. Např. v poemě „Genocyd“ (2005), čes. „Genocida“ popsal hladomor 1932–1933 v české obci Bohemka v Mykolajivské oblasti na Ukrajině, odkud pochází jeho manželka-múza Marie Druzjaková-Pluhařová.

Překládá dílo básníků, kteří jsou mu blízcí duchovně. Mezi ně patří Jan Neruda (1834–1891), Jaroslav Vrchlický (1853–1912), Ivan Alexejevič Bunin (1870–1953), české básníky z ukrajinské Volyně Jan Pospíšil (1921–1994) a Antonie Hřibovská (1914–2002) a také Howard Elliott Ashman (1950–1991), Vladimír Domrin (1934–1985), Viktor Dzjuba (1936–2004), Volodymyr Byčkovskij, Viktor Mamontov, Viktor Naruševyč, Valerij Trochlib, Stanislav Stryženjuk aj.

V roce 2000 vyšlo jeho první hudební album „Žuravlyni mriji“(„Jeřábí sny“) čítající 13 písni. Hudbu k jeho básním-písním psali skladatelé Volodymyr Sysojev, Pavlo Rjabošapka, Oleksandr Bevz a Svitlana Perepelova.

Báseň Jana Pospíšila o rodné vísce Hlinsku
Vesničko moje na Volyni (1947) ze sbírky Setkaní a loučení (1993)

Český originál

Ukrajinský překlad Vjačeslava Druzjaky

Vesničko moje na Volyni

Vesničko moje na Volyni,
tak tichá, skromná ve své kráse
když sady tvoje stříbří jíní,
i máj když z květů usmívá se.

Vzpomínka útěchou mně byla,
když sám jsem zůstal v cizí zemi,
na tebe, vesničko má milá,
nejhezčí vísko mezi všemi.

I pak, když domov svůj jsem našel
po letech bouří, trmácení,
na Volyň vracely se zase
tak často vzpomínky mé v snění.

Zda ještě bílé domky svítí
skrz zeleň zahrad? Nad potokem
zda rozkvétá na lukách kvítí
s příchodem jara každým rokem?

Zda zlatý lán pšeničných polí
objímá jako kdysi tebe?
Zda stejně krásně nad topoly
se klene ukrajinské nebe?

Tvůj obraz tolik blízký, známý,
mi zmizel v nedozírné dálno –
a často, věř mi, připadá mi,
že tomu je už dávno, dávno,

kdy naposledy tiché sbohem
jsem šeptal chvějícíma rtoma
a sám šel světem se svým bolem,
své štěstí s tebou nechal doma . . .

Domovem naším zveme nyní
vlast našich předků, českou zemí –
vesničko moje na Volyni,
po tobě stejně stýská se mi.

Cело моє там, на Волині

Cело моє там, на Волині
в зажурі тихій, серце крає,
коли сади посріблить іній,
чи май із квіту визирає.

Та думка душу мені гріла,
коли лишився на чужині.
про тебе, краю рідний, милий,
що найдорожчий в світі й нині ...

Опісля, аж знайшов родину
заживши біль, й безмежну втому,
все ж повертаюсь у дитинство
у світлих спогадах додому.

Чи білі хатки все ще сяють
крізь зелень саду? Над потоком,
чи луки рясно розцвітають,
коли весна прийде, щороку?

Духмяний лан пшениць прегарних
ще пригортається до тебе?
І чи схиляється безхмарне
в задумі українське небо?

За тебе я віддав би серце,
та поросло все те травою ...
І все ж, повір, мені здається,
що все було те не зі мною.

Коли в останнє, тихо „Збогом!“ –
прорік тремтливими вустами,
лишив я щастя за порогом,
а біль свою поніс світами.

Домівкою звемо ми нині
край наших предків - землю чеську.
В село моє, що на Волині
крізь серце протоптав я стежку...

Bibliografie

Sbírky

VIKNO LYMANU : Liryka / Ed. L. I. Naruševyč; Grafická úprava S. Je. Sytnykov. – Odesa : Pivdeň, 1995. – 32 s. ISBN 5-7707-8281-1
[VIRŠI]. – In: Pys’mennyky Odeščyny na meži tysjačoliť: Antolohija – dovidnyk / Sest. B. I. Sušyns’kyj. – Odesa: Aľfa-Omega: OKFA, 1999. – S. 105-107. ISBN 966-571-043-5.
STEPOVYJ VSESVIT : Poeziji / Ed. V. V. Naruševyč; Úvod a grafická úprava B. I. Sušyns’kyj. – Oděsa: Čornomor’ja, 1997. – 59 s. ISBN 966-555-130-2
V OBIJMACH RADOSTI I ŽURBY: Virši / Uvod Oleksa Riznyčenko, závěr Alexandr Drbal. – První vyd. – Praha; Milovice: Vlastní nákl., 2007. - 78 s. – [Sbírka vyšla na elektronickém nosiči].
UKRAJINA – MIJ BIĽ I NADIJA: sbírka básni a písní / Úvod Oleksa Riznyčenko a Oleksandr Holoboroďko. – Kyjiv; Cherson: Prosvita, 2010. – 158 s. : portrét, noty, obr. ISBN 978-966-2133-52-3.
SELO MOJE TAM NA VOLYNI… Pereklady ta poeziji Vjačeslava Druzjaky. - In: Porohy (Praha). – Roč. 18, č. 4 (2010), s. 26-27 : 1 obr.

Články, recenze

PAMJATI VASYLJA ZEMLJAKA. – In: Porohy (Praha). – Roč. 11, č. 2 (2003), s. 10-11 : 1 obr.
SYSOJEV VOLODJA. Z NADIJEJU I BOLEM V SERCI: [O zpěvnících Volodymyra Sysojeva]. – In: Tatarbunarskij věstník (Tatarbunary, Oděská oblast). – Č. 79 / 5109 (17.10.2007), s. 1-2 : 2 obr.
CARS’KYJ PODARUNOK BIDNOHO MUZYKY: [O zpěvnících Volodymyra Sysojeva]. - In: Čornomors’ki novyny (Oděsa). – 27.10.2007.
ŠČYRO DO SVITU: [recenze na básnickou sbírku Petra Šuľhy (Kyjev)]. – In: Hovoryť i pokazuje Ukrajina (Kyjev). – 17.11.2005.

Odkazy

Reference

Literatura

DRBAL, А. „Nadchmarni stepovi stežky osvjačení Ljubovju“ : Do 65-riččja ukrajins’koho poeta Vjačeslava Druzjaky. – In: Čornomors’ki novyny (Oděsa). – 2005. – 1 veresnja.
DRBAL, A. Terpkyj kelych nezvyčajnoji doli: k 65. výročí ukrajinského básníka Vjačeslava Druzjaky. – In: Porohy (Praha). – Roč. 13, č. 3 (2005), s. 8 : 1 obr.
HOLOBOROĎKO, O. Joho stolicja – Stanislav. – In: Novyj deň (Cherson). – Č. 31 (1. 8. 2006), s. 18.
KALJAKA, M. M. Druzjaka Vjačeslav Mychajlovyč. – In: Literaturna locija Chersonščyny (ХІІ – poč. ХХІ st.): dovidnyk / Ed. Viktor Košovyj. – Cherson: Prosvita, 2009. - S. 132.
KRAT, A. Ukrajina – mij biľ i nadija: [recenze na sbírku Vjačeslava Druzjaky]. – In: Ukrajins’ka hazeta (Praha). - Č 6 / 24 (lypeň/červenec 2011), s. 12.
NATCHNENNYJ NIŽNYJ LIRYK - VJAČESLAV DRUZJAKA. – In: Porohy (Praha). – Roč. 10, č. 2 (2002), s. 8 : 2 obr.
VJAČESLAV DRUZJAKA. – In: Dovidnyk : Nacionaľna spilka pysmennykiv Ukrajiny : Adresy i telefony / Ed. Halyna Lukova – Kyjiv: Ukrajins’kyj pys’mennyk, 2006. – S. 51. ISBN 966-579-179-6
VJAČESLAV DRUZJAKA. – In: Pys’mennyky Odeščyny na meži tysjačoliť: Antolohija – dovidnyk / Sest. B. I. Sušyns’kyj. – Oděsa: Aľfa-Omega: OKFA, 1999. – S. 104. ISBN 966-571-043-5.
VJAČESLAV DRUZJAKA. – In: Pys’mennyky Ukrajiny: Biobibliohrafičnyj dovidnyk / Sest. V. P. Pavlovs’ka aj.; Ed. H. Lukova. – Kyjiv: Ukrajins’kyj pys’mennyk, 2006. – S. 123 : 1 obr. ISBN 966-579-190-7

Externí odkazy