Vjačeslav Druzjaka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vjačeslav Druzjaka
В’ячеслав Михайлович Друзяка

Vjačeslav Druzjaka v r. 2007
Narození 16. květen
Stanislav, Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz, nyní UkrajinaUkrajina Ukrajina
Povolání muzikant, dirigent, hudební pedagog, skladatel, básník, publicista
Národnost ukrajinská
Etnikum slovanský
Stát Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
UkrajinaUkrajina Ukrajina
Česká republikaČeská republika Česká republika
Alma mater Kyjevská státní konservatoř, nyní Národní hudební akademie Petra Čajkovského (1968)
Období 1989 - dosud
Žánr píseň, balada, poema
Významná díla Ukrajina – mij biľ i nadija (2010)
Manžel(ka) Marie Druzjaková, rozena Pluhařová
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vjačeslav Druzjaka, ukrajinsky В’ячеслав Михайлович Друзяка (*16. května 1940, obec Stanislav Bilozerského okresu Chersonské oblasti, Ukrajina), současný ukrajinský lyrický básník, překladatel, muzikant, dirigent, skladatel, hudební pedagog a publicista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině námořníka Mychajla Druzjaky (*1912, †1979) a učitelky Lidie (*1919, †2009), rozené Nečypurenkové. Má jednoho sourozence mladšího bratra Oleksandra (*1949).

Maturoval na střední škole ve Stanislavě (1957), kde jeho učitelem ukrajinštiny a ukrajinské literatury byl ředitel školy a spisovatel Kosť Holoboroďko (*1899, †1973). Absolvoval Nikopolské pedagogické učiliště (1960) a, po základní vojenské službě (19601963), také Kyjevskou státní konservatoř (1968) v oboru knoflíkový akordeon ve třídě profesora Ivana Aleksějeva (*1923, †1992) a v oboru sborové dirigování ve třídě profesora Pavla Muravského.

Ještě jako student Nikopolského pedagogického učiliště začal v únoru 1959 pracovat tam jako koncertní mistr. Pak působil jako dirigent a učitel hry na knoflíkový akordeon a sborového dirigování v Lipecku (19681970) v Ruské federaci, v Mykolajivě (19701972) a v Oděse (19721997) na Ukrajině.

První básně napsal ještě jako student střední školy, ale začal je publikovat teprve v r. 1989.

Člen Národního svazu spisovatelů Ukrajiny (1999), České asociace ukrajinistů (2000) a společností „Ukrajinská iniciativa“ v České republice, zakládající člen „Sdružení Čechů z Bohemky a jejich přátel“ při občanském sdružení „Exulant“ (2000).

Od r. 1997 bydli s manželkou v Milovicích (okres Nymburk, Středočeský kraj).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Autor sbírek básní „Vikno lymanu“ (1995), „Stepovyj vsesvit“ (1997), „V obijmach radosti i žurby“ (2007), „Ukrajina – mij biľ i nadija“ (2010), četných básní, poem a poetických překladu z ruštiny, angličtiny a češtiny v časopisech, sbornících a na Internetu, článků, interviewů a hudby k vlastním písním a k básním-písním Pavla Hirnyka, Antona Michajlevského, Lavrentije Nahorného, Viktora Naruševyče, Boryse Olijnyka, Oleha Olijnykiva, Bohdana Sušynského, Valerije Trochliba aj. Kolem 20 jeho písní často zní v ukrajinském rozhlase a v televizi a některé na rozhlasových stanicích Svobodná Evropa a Hlas Ameriky.

Je znám jako pěvec jižně ukrajinské přírody, rodného kraje a slavné kozácké historie Ukrajiny, ale nevynechává také tragické událostí v životě svého národa, zejména, hladomor-holocaust 19321933, píše o současné ukrajinské emigraci do východní a západní Evropy, braní mateřskou řeč apd. Např. v poemě „Genocyd“ (2005), čes. „Genocida“ popsal hladomor 19321933 v české obci Bohemka v Mykolajivské oblasti na Ukrajině, odkud pochází jeho manželka-múza Marie Druzjaková-Pluhařová.

Překládá dílo básníků, kteří jsou mu blízcí duchovně. Mezi ně patři Jan Neruda (*1834, †1891), Jaroslav Vrchlický (*1853, †1912), Ivan Bunin (*1870, †1953), české básníky z ukrajinské Volyně Jan Pospíšil (*1921, †1994) a Antonie Hřibovská (*1914, †2002) a také Howard Elliott Ashman (*1950, †1991), Vladimír Domrin (*1934, †1985), Viktor Dzjuba (*1936, †2004), Volodymyr Byčkovskij, Viktor Mamontov, Viktor Naruševyč, Valerij Trochlib, Stanislav Stryženjuk aj.

V r. 2000 vyšlo jeho první hudební albumŽuravlyni mriji“(„Jeřábí sny“) čítající 13 písni. Hudbu k jeho básním-písním psali skladatele Volodymyr Sysojev, Pavlo Rjabošapka, Oleksandr Bevz a Svitlana Perepelova.

Báseň Jana Pospíšila o rodné vísce Hlinsku
Vesničko moje na Volyni (1947) ze sbírky Setkaní a loučení (1993)
Český originál Ukrajinský překlad Vjačeslava Druzjaky
Vesničko moje na Volyni

Vesničko moje na Volyni,
tak tichá, skromná ve své kráse
když sady tvoje stříbří jíní,
i máj když z květů usmívá se.

Vzpomínka útěchou mně byla,
když sám jsem zůstal v cizí zemi,
na tebe, vesničko má milá,
nejhezčí vísko mezi všemi.

I pak, když domov svůj jsem našel
po letech bouří, trmácení,
na Volyň vracely se zase
tak často vzpomínky mé v snění.

Zda ještě bílé domky svítí
skrz zeleň zahrad? Nad potokem
zda rozkvétá na lukách kvítí
s příchodem jara každým rokem?

Zda zlatý lán pšeničných polí
objímá jako kdysi tebe?
Zda stejně krásně nad topoly
se klene ukrajinské nebe?

Tvůj obraz tolik blízký, známý,
mi zmizel v nedozírné dálno -
a často, věř mi, připadá mi,
že tomu je už dávno, dávno,

kdy naposledy tiché sbohem
jsem šeptal chvějícíma rtoma
a sám šel světem se svým bolem,
své štěstí s tebou nechal doma . . .

Domovem naším zveme nyní
vlast našich předků, českou zemí -
vesničko moje na Volyni,
po tobě stejně stýská se mi.

Cело моє там, на Волині

Cело моє там, на Волині
в зажурі тихій, серце крає,
коли сади посріблить іній,
чи май із квіту визирає.

Та думка душу мені гріла,
коли лишився на чужині.
про тебе, краю рідний, милий,
що найдорожчий в світі й нині ...

Опісля, аж знайшов родину
заживши біль, й безмежну втому,
все ж повертаюсь у дитинство
у світлих спогадах додому.

Чи білі хатки все ще сяють
крізь зелень саду? Над потоком,
чи луки рясно розцвітають,
коли весна прийде, щороку?

Духмяний лан пшениць прегарних
ще пригортається до тебе?
І чи схиляється безхмарне
в задумі українське небо?

За тебе я віддав би серце,
та поросло все те травою ...
І все ж, повір, мені здається,
що все було те не зі мною.

Коли в останнє, тихо „Збогом!“ –
прорік тремтливими вустами,
лишив я щастя за порогом,
а біль свою поніс світами.

Домівкою звемо ми нині
край наших предків - землю чеську.
В село моє, що на Волині
крізь серце протоптав я стежку...

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Sbírky[editovat | editovat zdroj]

Sbírka básní Vjačeslava Druzjaky „Ukrajina – mij biľ i nadija'“ (2010)
  • VIKNO LYMANU : Liryka / Ed. L. I. Naruševyč; Grafická úprava S. Je. Sytnykov. – Odesa : Pivdeň, 1995. – 32 s. – ISBN 5-7707-8281-1
  • [VIRŠI]. – In: Pys’mennyky Odeščyny na meži tysjačoliť: Antolohija – dovidnyk / Sest. B. I. Sušyns’kyj. – Odesa: Aľfa-Omega: OKFA, 1999. – S. 105-107. – ISBN 966-571-043-5.
  • STEPOVYJ VSESVIT : Poeziji / Ed. V. V. Naruševyč; Úvod a grafická úprava B. I. Sušyns’kyj. – Oděsa: Čornomor’ja, 1997. – 59 s. – ISBN 966-555-130-2
  • V OBIJMACH RADOSTI I ŽURBY: Virši / Uvod Oleksa Riznyčenko, závěr Alexandr Drbal. – První vyd. – Praha; Milovice: Vlastní nákl., 2007. - 78 s. – [Sbírka vyšla na elektronickém nosiči].
  • UKRAJINA – MIJ BIĽ I NADIJA: sbírka básni a písní / Úvod Oleksa Riznyčenko a Oleksandr Holoboroďko. – Kyjiv; Cherson: Prosvita, 2010. – 158 s. : portrét, noty, obr. - ISBN 978-966-2133-52-3.
  • SELO MOJE TAM NA VOLYNI… Pereklady ta poeziji Vjačeslava Druzjaky. - In: Porohy (Praha). – Roč. 18, č. 4 (2010), s. 26-27 : 1 obr.

Články, recenze[editovat | editovat zdroj]

  • PAMJATI VASYLJA ZEMLJAKA. – In: Porohy (Praha). – Roč. 11, č. 2 (2003), s. 10-11 : 1 obr.
  • SYSOJEV VOLODJA. Z NADIJEJU I BOLEM V SERCI: [O zpěvnících Volodymyra Sysojeva]. – In: Tatarbunarskij věstník (Tatarbunary, Oděská oblast). – Č. 79 / 5109 (17.10.2007), s. 1-2 : 2 obr.
  • CARS’KYJ PODARUNOK BIDNOHO MUZYKY: [O zpěvnících Volodymyra Sysojeva]. - In: Čornomors’ki novyny (Oděsa). – 27.10.2007.
  • ŠČYRO DO SVITU: [recenze na básnickou sbírku Petra Šuľhy (Kyjev)]. – In: Hovoryť i pokazuje Ukrajina (Kyjev). – 17.11.2005.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DRBAL, А. „Nadchmarni stepovi stežky osvjačení Ljubovju“ : Do 65-riččja ukrajins’koho poeta Vjačeslava Druzjaky. – In: Čornomors’ki novyny (Oděsa). – 2005. – 1 veresnja.
  • DRBAL, A. Terpkyj kelych nezvyčajnoji doli: k 65. výročí ukrajinského básníka Vjačeslava Druzjaky. – In: Porohy (Praha). – Roč. 13, č. 3 (2005), s. 8 : 1 obr.
  • HOLOBOROĎKO, O. Joho stolicja – Stanislav. – In: Novyj deň (Cherson). – Č. 31 (1. 8. 2006), s. 18.
  • KALJAKA, M. M. Druzjaka Vjačeslav Mychajlovyč. – In: Literaturna locija Chersonščyny (ХІІ – poč. ХХІ st.): dovidnyk / Ed. Viktor Košovyj. – Cherson: Prosvita, 2009. - S. 132.
  • KRAT, A. Ukrajina – mij biľ i nadija: [recenze na sbírku Vjačeslava Druzjaky]. – In: Ukrajins’ka hazeta (Praha). - Č 6 / 24 (lypeň/červenec 2011), s. 12.
  • NATCHNENNYJ NIŽNYJ LIRYK - VJAČESLAV DRUZJAKA. – In: Porohy (Praha). – Roč. 10, č. 2 (2002), s. 8 : 2 obr.
  • VJAČESLAV DRUZJAKA. – In: Dovidnyk : Nacionaľna spilka pysmennykiv Ukrajiny : Adresy i telefony / Ed. Halyna Lukova – Kyjiv: Ukrajins’kyj pys’mennyk, 2006. – S. 51. – ISBN 966-579-179-6
  • VJAČESLAV DRUZJAKA. – In: Pys’mennyky Odeščyny na meži tysjačoliť: Antolohija – dovidnyk / Sest. B. I. Sušyns’kyj. – Oděsa: Aľfa-Omega: OKFA, 1999. – S. 104. - ISBN 966-571-043-5.
  • VJAČESLAV DRUZJAKA. – In: Pys’mennyky Ukrajiny: Biobibliohrafičnyj dovidnyk / Sest. V. P. Pavlovs’ka aj.; Ed. H. Lukova. – Kyjiv: Ukrajins’kyj pys’mennyk, 2006. – S. 123 : 1 obr. - ISBN 966-579-190-7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]