Viliam Gerik
| Viliam Gerik | |
|---|---|
.jpg) Viliam Gerik | |
| Narození | 28. prosince 1920 Slovenský Meder, dnes Palárikovo  Československo |
| Úmrtí | 29. dubna 1947 (ve věku 26 let) Praha Československo |
| Příčina úmrtí | oběšení |
| Národnost | Slováci |
| Povolání | voják |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Viliam Gerik (28. prosince 1920, Slovenský Medér, dnes Palárikovo[1] – 29. dubna 1947, Praha[2]) byl voják československé zahraniční armády ve Velké Británii a příslušník výsadku Zinc, odsouzený po válce k trestu smrti za spolupráci s gestapem.
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 28. prosince 1920 ve Slovenském Mederu. Otec Peter byl kolář, matka Aloisie, za svobodna Havlasová, byla v domácnosti. Měl čtyři sourozence.
V letech 1927 až 1936 absolvoval ve Slovenském Mederu lidovou a občanskou školu. Vyučil se obchodním příručím a pracoval v hotelu Luxor v Bratislavě. V roce 1939 se pokoušel získat práci ve Francii, ale nedostal pracovní povolení.
V exilu[editovat | editovat zdroj]
Slovensko opustil 28. října 1939. Vlakem se přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Bejrút v Libanonu dostal do francouzského přístavu Marseille. Dne 16. prosince 1939 byl v Agde odveden do československého zahraničního vojska[pozn. 1] a krátce nato zařazen do poddůstojnické školy pro radiotelegrafisty. Zúčastnil se bojů o Francii. Po francouzské porážce odplul dne 12. července 1940 lodí do Anglie.
V Anglii byl zařazen do spojovací čety 2. praporu. Po vytipování byl zařazen k výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od 25. října 1940 do 26. března 1942 absolvoval sabotážní, parašutistický a radiotelegrafistický kurz. Počátkem roku 1942 působil jako telegrafista ve vojenské radiové ústředně ve Woldinghamu, kde přijímal a vysílal radiodepeše do okupovaného Československa. Dne 1. února 1942 byl povýšen do hodnosti svobodníka. Výcvik zakončil v šifrovacím kurzu a byl zařazen do operace Zinc jako radiotelegrafista. Nadřízenými byl charakterizován jako pozorný, vnímavý a inteligentní, se vzorným chováním.
Nasazení[editovat | editovat zdroj]
Skupina Zinc byla vysazena v noci z 27. na 28. března 1942 na území protektorátu Čechy a Morava. Skupina byla kvůli navigační chybě vysazena místo na úpatí moravských Chřibů na moravsko-slovenském pomezí u slovenské obce Gbely. Před přechodem hranice s protektorátem se skupina rozdělila, Gerik spolu s Arnoštem Mikšem přešli u Rohatce hranici a vlakem odjeli do obce Buchlovice na záchytnou adresu. Zde se pokusili o vysílání, radiová stanice však nebyla v pořádku a vysílání se nezdařilo. Po setkání s velitelem Pechalem bylo rozhodnuto, že Gerik s Mikšem odjedou do Prahy. V Praze se Gerik ocitl v neznámém prostředí, nepodařilo se mu navázat kontakt s představiteli domácího odboje a po dvoudenním čekání na Arnošta Mikše se 4. dubna 1942 přihlásil na Policejním ředitelství v Praze, odkud byl okamžitě předán pražské úřadovně gestapa. Gestapu poskytl informace o složení skupiny Zinc i skupiny Out Distance. Prozradil také úkryt vysílacích stanic na Slovensku. Gerik předpokládal, že jako Slovák bude vydán úřadům Slovenského státu, to se ale nestalo a Gerik se stal konfidentem gestapa.
Jako spolupracovník gestapa se podílel na identifikaci těla Arnošta Mikše, který se zastřelil po přestřelce s protektorátními četníky. Udal také téměř všechny osoby, které mu poskytly pomoc. Z popudu gestapa prověřoval některé adresy, na kterých se mohli skrývat parašutisté. Účastnil se dobývání kostela sv. Cyrila a Metoděje a následné identifikace těl, za což mu byla vyplacena odměna.
Později se snažil vymanit ze spolupráce s gestapem a navázat kontakt s odbojem. Jeho snaha byla odhalena (mj. ho udal jeho spolukonfident Augustin Přeučil[4]), dne 6. dubna 1943 byl zatčen a odeslán do samovazby na Pankráci, poté do Terezína a odtud do koncentračního tábora Dachau.
Po válce[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Dne 29. dubna 1945 byl v Dachau osvobozen americkou armádou. Poté, co se 24. května přihlásil na Ministerstvu národní obrany v Praze, byl uvězněn ve vazbě na Hradčanech. Odtud se mu podařilo uprchnout, ale krátce nato byl znovu zadržen. Mimořádným lidovým soudem byl 29. dubna 1947 uznán vinným ze zločinu vojenské zrady a odsouzen k trestu smrti. Téhož dne v 11.45 byl společně s Karlem Čurdou popraven.
Čestmír Šikola, příslušník paraskupiny Clay, který jako zpravodajský důstojník 2. oddělení Hlavního štábu ČSA v březnu 1947 vyslýchal Gerika a Čurdu ve věznici na Pankráci, označil trest smrti pro Gerika (nikoliv však pro Čurdu) za nepřiměřený kvůli okolnostem, ve kterých se Gerik po seskoku nalézal.[5] Rovněž Eduard Stehlík považuje Gerikovo provinění za nesouměřitelné s případem Karla Čurdy.[6]
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
- 1944 –
Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
_BAR.svg){kind=small}
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámka[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Podle záznamu vojáka[1] byl odveden v 16. prosince 1939 v Agde. Podle údaje v kmenovém listu byl odveden v dubnu bez vročení.[3] Protože Československý národní výbor vznikl v Paříži v říjnu 1939, je patrně míněn rok 1940.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Záznam vojáka [online]. Vojenský ústřední archiv [cit. 2021-06-04]. Heslo Gerik (Gérik), Vilém. Dostupné online.
- ↑ Čurda a Gerik popraveni. Rudé právo. 30. 4. 1947, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Knihovna Akademie věd ČR [online]. [cit. 2021-06-04]. Heslo GERIK Viliam. Dostupné online.
- ↑ PADEVĚT, Jiří. Zrádce a kolaborant Augustin Přeučil – Ve službách gestapa udával i ostatní udavače | Krvavá léta | Televize Seznam. Praha: Televize Seznam, 2020. Dostupné online.
- ↑ Šikola (2014)
- ↑ STEHLÍK, Eduard. Naši (anti)hrdinové očima Eduarda Stehlíka: Viliam Gerik [online]. konzervativninoviny.cz, 2021-01-10 [cit. 2022-05-28]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.
- ŠIKOLA, Čestmír; POSPÍŠIL, Jaroslav. CLAY-EVA ve vzpomínkách radisty skupiny a spolupracovníků. Praha: Nakladtelství P3K s.r.o., 2014. 142 s. ISBN 978-80-87343-29-6. S. 58–64.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Viliam Gerik na Wikimedia Commons - Kmenový list
- V. Gerik na forum.valka.cz
