Viktor Frankl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Viktor Frankl
Rodné jméno Viktor Emil Frankl
Narození 26. března 1905
Vídeň
Úmrtí 2. září 1997 (ve věku 92 let)
Vídeň
Místo odpočinku Wiener Zentralfriedhof
Povolání chirurg, psychoterapeut, psycholog, psychiatr, lékař, pedagog, vysokoškolský pedagog a neurolog
Zaměstnavatel Vídeňská univerzita
Ocenění Čestný prsten města Vídně
Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
The Oskar Pfister Award
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Emil Frankl (26. března 1905 Vídeň2. září 1997 Vídeň) byl rakouský neurolog a psychiatr, zakladatel existenciální analýzy a logoterapie.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Viktor Frankl se narodil ve Vídni v židovské rodině krátce po té, co se jeho rodiče do Vídně přistěhovali z Pohořelic u Brna. Jeho otec byl státní úředník.

Vystudoval medicínu na Vídeňské univerzitě, během studia se specializoval na neurologii a psychiatrii. Od nadšení ze Sigmunda Freuda a jeho redukce člověka na bytost ovlivňovanou více či méně skrytými sexuálními impulzy „přešel“ ke škole Freudova oponenta Alfreda Adlera, ovšem ani s jeho výkladem člověka nebyl spokojen dlouho. Když začal po skončení studia pracovat jako psychiatr ve Vídni a pomáhal bu­dovat síť poraden po celém Rakousku zachváceném krizí, začal přicházet k názoru, že terapii je třeba vést do hlubších a duchovnějších sfér, má-li být běžnému člověku se všemi jeho starostmi užitečná.

Tvrdil, že přestal poslouchat své učitele a naučil se naslouchat svým pacientům a učit se od nich.[1] Pracoval také v poradně pro mládež, kde se mj. zabýval problémem sebevražd při vydávání vysvědčení.

Roku 1937 si založil soukromou praxi, specializovanou na neurologii a psychiatrii.

2. světová válka, koncentrační tábory[editovat | editovat zdroj]

V roce 1938, když Rakousko obsadili Němci, musel kvůli židovskému původu přestat léčit „árijské" pacienty. Ač­koli mohl mladý Frankl uprchnout do zahraničí, zůstal kvůli svým blízkým, kteří povolení vycestovat nedostali.

V roce 1940 začal pracovat v Rothschild Hospital, kde vedl neurologické oddělení. Šlo o jedinou nemocnici ve Vídni, ve které tehdy byli ještě přijímání i Židé. Jeho lékařské diagnózy v několika případech zachránily nemocné před eutanazií podle nacistického programu.

V prosinci 1941 se oženil s Tilly Grosser.

V roce 1942 byl odvelen do koncentračního tábora.[2] V průběhu války byl vězněn v Terezíně, Osvětimi a Türkheimu.[3] Za pobytu v koncentračních táborech se mu začaly rýsovat hlavní myšlenky logoterapie. Organizoval tajná setkání a přesvědčoval spoluvězně, že budou-li mít pro co žít, přežijí.[1] On sám myslíval na svou odbornou práci a promýšlel rukopis své knihy.[4]

Život po osvobození[editovat | editovat zdroj]

Když se vrátil z koncentračních táborů, zjistil, že nejbližší členové jeho rodiny válku nepřežili. Jeho otec zemřel v Terezíně, jeho matka a bratr v Osvětimi, jeho žena zahynula v táboře Bergen-Belsen. Holokaust tak z jeho nejbližších přežila jen jeho sestra, která se zachránila emigrací do Austrálie.[5]

Ještě v roce 1945 sepsal knihu A přesto říci životu ano.

O rok později začal vést neurologickou kliniku ve Vídni, kde pracoval až do roku 1971.

V roce 1947 si vzal svou druhou ženu, Eleonoru Katharinu Schwindt. Byla to katolička, a tak manželé chodili jak do kostela, tak do synagogy, a slavili jak Vánoce, tak chanuku. Měli spolu dceru Gabrielu, která se stala dětskou psycholožkou.[6]

V roce 1955 získal titul profesora neurologie a psychiatrie na vídeňské univerzitě. Založil také Rakouskou lékařskou společnost pro psychoterapii. V roce 1961 se stal hostujícím profesorem na Harvardově univerzitě, ale přednášel a vedl semináře na řadě dalších univerzit po celém světě. Obdržel 29 čestných doktorátů.

Publikoval 39 knih, které byly přeloženy do 40 jazyků. Jeho američtí příznivci koncem 70. let založili v Berkeley Logoterapeutický institut (Viktor Frankl Institute of Logotherapy).

Zemřel na srdeční selhání ve věku 92 let.

Dát životu smysl[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Logoterapie.

Viktor Frankl vystihl lidskost člověka, jeho logoterapie vidí v člověku bytost hledající smysl a reaguje na volání po smyslu, které dnes nezaslechnuto zanikne.[7] Jsou tři možnosti, jak dát životu smysl:

  • vykonáním činu - smysluplné lidské dílo je zacíleno za hranice vlastního já; nevyžaduje přitom hrdinské činy - každý čin vykonaný s ohledem na druhé se stává sebepřesahujícím, lidským a smysluplným
  • prožitím zážitku, který obohacuje a povznáší, přičemž nejvyšší hodnotou je láska
  • utrpením, které je součástí každého života[1]. I v beznadějné situaci (např. neoperativní karcinom), z níž není úniku, vidí za jistých okolností smysl.[8]

Franklovi je dále připisován termín nedělní neuróza. Jde o formu úzkosti, která je výsledkem vědomí životní prázdnoty po skončení pracovního týdne. Demonstruje se pocitem nespokojenosti, který pramení z existenčního vakua a absence smyslu, a ústí do stavu nudy, apatie a prázdnoty. Člověk je v tomto stavu cynický, postrádá směr a pochybuje o smyslu většiny svých životních aktivit.[9]

Frankl je duchovním otcem myšlenky, podle níž by socha Svobody na východním pobřeží Spojených států měla být doplněna sochou Zodpovědnosti na pobřeží západním [10]:

Svoboda nicméně není posledním slovem. Svoboda je jen částí příběhu a polovinou pravdy. Je pouze negativním aspektem celého fenoménu, jehož pozitivním aspektem je odpovědnost. Svoboda je ve skutečnosti ohrožena tím, že zdegeneruje do pouhé libovůle, pokud není prožívána zodpovědně. A proto doporučuji, aby socha Svobody na východním pobřeží byla doplněna sochou Zodpovědnosti na pobřeží západním.
— Viktor E. Frankl

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Viktor E. Frankl: Logoterapie
  2. Jolana Poláková. ...vždyť se mnou jsi Ty. Teologické texty. 1995, čís. 3, s. 108. Dostupné online [.jpg, cit. 19-1-2010]. (český) 
  3. Viktor E. Frankl (na stránkách Společnosti pro logoterapii a existenciální analýzu) [online]. [cit. 2008-11-09]. Dostupné online.  
  4. Anotace ke knize When life calls out to us, books.google.cz (anglicky)
  5. Viktor Frankl: Život, který dává smysl
  6. REDSAND, Anna S. Viktor Frankl: A life worth living (anglicky), Clarion Books, 2006
  7. Dr. Kazimier Popielski, předmluva knihy: Elisabeth Lukas I tvoje utrpení má smysl, Cesta 1998, str. 7, ISBN 80-85319-79-9
  8. Viktor E. Frankl Vůle ke smyslu, Cesta 1997, str. 19, ISBN 80-85319-63-2
  9. V. E. Frankl - cíl a smysl života
  10. Statue of Responsibility, Daily Herald, 8. 5. 2005 (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]