Cynismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Cynismus (z řec. κυνικός kynikós, kousavý < κύων kyón, pes) označuje původně životní postoj a myšlení antických kyniků. Dnes znamená cynik člověka, který jedná bezohledně a beze studu, který zraňuje city druhých, zejména zpochybňuje a zesměšňuje to, co druzí uznávají jako základní morální a lidské hodnoty.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Označení cynismus v moderním slova smyslu se objevuje od počátku 19. století v souvislosti s kritikou osvícenství a s rozpadem závazného mravního a náboženského řádu. Má přinejmenším dvě odlišné podoby:

  • Praktický cynismus, jak se projevuje zejména v bezohledném a bezcitném cynickém jednání; Fjodor Michajlovič Dostojevskij jej charakterizuje zásadou: „není-li Boha, je všechno dovoleno“.
  • Intelektuální cynismus jako trpkou a rezignovanou kritiku skutečnosti: Cynik je ten, kdo má ideály, ale je přesvědčen, že se stejně nedají uskutečnit. Také černý humor je hravou formou intelektuálního cynismu.
Cynismus je umění vidět věci takové, jaké jsou, a ne takové, jaké by být měly. (Oscar Wilde)

Cynismus ve filosofii[editovat | editovat zdroj]

Ještě v 18. století mělo slovo cynismus jednoznačně hanlivý význam. Jeden z prvních, kdo si všiml možnosti intelektuálního cynismu jako kritiky pověr a falešných autorit, byl Denis Diderot, který ve svém „Pojednání o dramatické poezii“ (1758) napsal: „Cynismus, tak ohavný ve společnosti, je na jevišti výtečný“. Na to pak navázal Gotthold Ephraim Lessing, Johann Wolfgang Goethe a další. Pojem cynismu hrál velkou roli v Marxově kritice role peněz v kapitalistické společnosti: peníze, které všechno nivelizují, umožňují nové zotročení člověka. Osvobozující funkci intelektuálního cynismu naopak vysoko hodnotil Friedrich Nietzsche.[1]

Německý filosof Peter Sloterdijk, který cynismu věnoval knihu „Kritika cynického rozumu“ (1983), hájí intelektuální cynismus jako způsob, jak se vymanit z otroctví moderní společnosti a jejích neosobních sil a získat si vůči nim „sebezáchovný odstup“. Naproti tomu ostře napadá současné formy praktického cynismu, „cynický rozum“, který je podle něho vždy spojen s ovládáním a mocí nad lidmi, ať už jde o cynismus státu, vědy, lékařství, sexuality či církví.[2]

Kdo je to cynik? Člověk, který zná cenu všeho, ale nezná hodnotu ničeho.
— Oscar Wilde[3]
Cynik je parazit civilizace. Živí se tím, že ji popírá, protože je přesvědčen, že se nezhroutí.
— José Ortega y Gasset[4]
Cynik? Tak říka idealista realistovi.
— ze seriálu Jistě, pane ministře!

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Filosofický slovník. Olomouc 1998, ISBN 80-7182-064-4. Heslo Cynismus, str. 72n.
  • Ottův slovník naučný, heslo Kynismus. Sv. 15, str. 492

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.hwph.ch/inhalt/artikelbeispiel_2.html
  2. Filosofický slovník. Olomouc 1998, heslo Cynismus, str. 72n.
  3. O. Wilde, "Vějíř Lady Windermerové"
  4. Ortega y Gasset, "Vzpoura davů"

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]