Tony Conrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tony Conrad
Tony Conrad (2009)
Tony Conrad (2009)
Rodné jméno Anthony Schmaltz Conrad
Narození 7. března 1940
Concord, New Hampshire
Úmrtí 9. dubna 2016 (ve věku 76 let)
Cheektowaga, New York
Národnost americká
Povolání režisér, hudebník, skladatel
Vzdělání Harvardova univerzita
Manžel/ka Beverly Grant Conrad (do 1976)
Paige Sarlin (do 2016)
Příbuzní matka Mary Elizabeth Parfitt
otec Arthur Emil Conrad
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tony Conrad, rodným jménem Anthony Schmaltz Conrad, (7. března 19409. dubna 2016) byl americký experimentální režisér, hudebník (hrál převážně na housle, ale také na kytaru) a hudební skladatel.

Dětství a počátky kariéry[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Anthony Schmaltz Conrad dne 7. března 1940 v Concordu ve státě New Hampshire. Vyrůstal ve městě BaltimoreMarylandu a Severní Virginii. Byl prvním potomkem svých rodičů, Arthura Emila Conrada a Mary Elizabeth Parfitt. Jeho otec byl malířem, byl například autorem portrétu jihokarolinského senátora Johna C. Calhouna, který se nachází v recepci Senátu Spojených států amerických.[1] Různé zdroje uvádějí, že si jeho otec změnil příjmení ze Schmaltz na Conrad během druhé světové války. Je absolventem Harvardovy univerzity v oboru matematiky.[2][3] Již zde se začal zajímat o avatgardní hudební myšlenky Američana Johna Cage a Němce Karlheinze Stockhausena.[1] Studium dokončil v roce 1962, následně krátce pracoval jako počínačový programátor, avšak brzy se odstěhoval do New Yorku.[1][4] Začal více zajímat o zdejší experimentální hudební scénu, jíž se brzy stal součástí.[1][5]

Šedesátá léta[editovat | editovat zdroj]

V New Yorku Conrad brzy začal vystupovat se skladatelem a saxofonistou La Monte Youngem, jehož poprvé potkal již v roce 1959 v Berkeley, jeho manželkou Marian Zazeelaovou a perkusionistou Angusem MacLisem.[3] Kapela vystupovala převážně pod Youngovým jménem, ale také jako Theatre of Eternal Music. S Youngovou kapelou později vystupoval například i v ateliéru George Segala.[6] Později se k jeho ansáblu přidal také Velšan John Cale.[7] Ještě roku 1962 Conrad spolupracoval také s experimentálním režisérem Jackem Smithem.[6] Ten právě v této době začal předčítat své texty za doprovodu hudebníků.[6] Z jejich spolupráce vzešlo několik nahrávek, které v roce 1998 vyšly na kompilačním albu s názvem Les Evening Gowns Damnées.[6] Jiné společné nahrávky jsou součástí alba Silent Shadows on Cinemaroc Island.[8] Conrad rovněž obstaral zvukový doprovod ke Smithovu filmu Flaming Creatures, v němž také vystupoval.[1] Conrad v té době žil v bytě na Ludlow Street.[6] Ve stejném domě žili i další lidé z newyorské avantgardní scény.[6] V té době dále pořídil i několik nahrávek s MacLisem, které o mnoho let později vyšly na albu The Cloud Doctrine.[9] Conrad dále spolupracoval, v rámci Youngova ansáblu, s dalšími hudebníky, jako byl například Terry Jennings.[10]

V roce 1964 začal Conrad ke svým houslím, stejně jako Cale k viole, připojovat elektrický snímač a rovněž na své nástroje namontovali kytarové struny.[11][12] Do poloviny šedesátých let vznikla řada nahrávek, na nichž se Conrad podílel, velké množství však zůstalo nevydané. Koncem roku 1964, podle jiných zdrojů počátkem roku následujícího, se Conrad s Calem setkali se zpěvákem a kytaristou Lou Reedem.[13] Kvartet, jehož součástí byl i bubeník Walter De Maria, začalo brzy vystupovat pod názvem The Primitives.[14] Conrad i Cale však nadále mimo aktivity tohoto uskupení pokračovali i ve svých vlastních projektech, stejně jako nadále zůstávali v Youngově ansáblu. Conrad například v prosinci 1964 nahrál 32 minutovou skladbu „Four Violins“. Ke skladbě byly od začátku postupně do dalších stop magnetofonu přidávány další houslové party.[14] V roce 1997 vyšla na albu Early Minimalism Volume One.[15] V lednu 1965 skupina The Primitives odehrála sérii koncertu, avšak již v únoru toho roku pravděpodobně neexistovala.[16]

Conrad nadále hrál s Calem, avšak již ne s Reedem. Z dubna 1965 pochází například jejich společná nahrávka Day of Niagara.[17] Reed nadále zůstal s Calem v kontaktu a často spolu hráli.[18] Název jejich společné kapely se později ustálil na The Velvet Underground. Conrad také přispěl k tomu, aby si kapela zvolila právě tento název.[1] Dostal se totiž ke knize The Velvet Underground, avšak existuje i možnost, že knihu skupině představil MacLise, který s ní v té době vystupoval.[19] Jeho prvním filmovým počinem je The Flicker. Jde o experimentální dílo tvořené pulzujícím stroboskopickým efektem, v němž se střídá černá a bílá barva.[1] Před filmem bylo vydáno upozornění, že by některým divákům mohl způsobit epileptický záchvat a že diváci zůstávají v promítací místnosti na vlastní nebezpečí.[1] Na dalších snímcích pracoval se svou manželkou Beverly Grant, kterou potkal při natáčení Smithova filmu Normal Love, v němž oba vystupovali,[20] v roce 1963.[1] Mezi jejich filmy patří například Coming Attractions, který byl příběhem stárnoucího transsexuála jménem Francis Francine.[1] Se svou manželkou Beverly se rozvedl v roce 1976.[1]

Pozdější život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1973 vytvořil projekt Yellow Movie.[1] V roce 1972 navštívil se svou manželkou Západní Německo.[1] Zde opět spolupracoval s Youngem, později zde představoval své experimentální filmy.[21] Zde spolu s německou krautrockovou skupinou Faust nahrál album Outside the Dream Syndicate, jež vyšlo následujícího roku.[22] V roce 1976 se usadil v newyorském Buffalu a začal vyučovat na zdejší univerzitě.[1] Pedagogy zde byli také další avatgardní filmaři Paul Sharits a Hollis Frampton.[1] Conrad se následně věnoval převážně videoinstalacím a natočil také několik filmů ve formátu super 8mm.[1] Na univerzitě se rovněž setkal Paige Sarlin, s níž se později oženil.[1] Měl syna Theodora.[1]

Roku 1993 se po mnoha letech začal věnovat veřejném hraní hudby.[23] Dne 28. dubna 1994 Conrad opět spolupracoval se skupinou Faust. Tentokrát spolu vůbec poprvé odehráli koncert. Odehrál se v newyorském klubu Knitting Factory. Další společný koncert následoval 17. února 1995 v Queen Elizabeth HallLondýně.[24] Dále spolupracoval s řadou mladších avantgardních hudebníků, jako byli například Jim O'Rourke, Rhys Chatham a Genesis P-Orridge.[23] Umělec Tony Oursler jej v roce 1997 zařadil do svého dokumentárního seriálu Synesthesia. Rovněž spolupracoval s dalšími umělci, mezi něž patří například Mike Kelley.[1] V roce 2005 představil své vizuální dílo na festivalu Lyon Biennial, následně na přehlídkách Whitney Biennial (2006) a Biennale di Venezia (2009).[25] V roce 2011 vystupoval na festivalu All Tomorrow's Parties, jehož kurátorem toho roku byli členové skupiny Animal Collective.[26] Roku 2012 měl v New Yorku vlastní výstavu Doing the City.[27] V dubnu 2015 vystoupil společně s Johnem Calem při otevření nové budovy muzea Whitney Museum of American Art.[28] V srpnu 2015 znovu vystoupil se skupinou Faust, tentokrát v Berlíně.[29][30] Na přelomu dubna a května 2016 měl se skupinou znovu vystupovat, nyní na americkém festivalu Big Ears Festival.[31] Rovněž zde měl vystupovat se svým projektem Amplified Drone Strings. Obě vystoupení se nakonec uskutečnila, avšak Conrad se jich kvůli hospotalizaci neúčastnil.[32] Místo Conrada se skupinou Faust zahrála hudebnice Laurie Anderson.[33] Zemřel v newyorském městě Cheektowaga ve věku 76 let.[1] Dlouhodobě bojoval s rakovinou prostaty, bezprostřední příčinou smrti byl zápal plic.[34]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • Flaming Creatures (1963) − zvuk
  • The Flicker (1965) − režisér
  • The Eye of Count Flickenstein (?) − režisér
  • Film Feedback (?) − režisér
  • The Invasion of Thunderbolt Pagoda (1968) − herec
  • Coming Attractions (1970) − režisér
  • Straight and Narrow (1970) − režisér
  • Yellow Movie (1973) − režisér
  • Articulation of Boolean Algebra for Film Opticals (1975) − režisér
  • Phonograph andCycles of 3's and 7's (1977) − režisér
  • Hail the Fallen (1981) − režisér
  • In Line (1986) − režisér
  • Birth of a Nation (1997) – sám sebe
  • Jonas at the Ocean (2002) – sám sebe
  • Jack Smith and the Destruction of Atlantis (2006) – sám sebe
  • Tony Conrad: DreaMinimalist (2008) – sám sebe
  • Tony Conrad: Completely in the Present (2016) – sám sebe

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t HOBERMAN, J.. Tony Conrad, Experimental Filmmaker and Musician, Dies at 76 [online]. The New York Times, 2016-04-09, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. FERENC, Petr. Hudba, která si neříká krautrock. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 2012. 436 s. ISBN 978-80-7207-860-8. S. 123. Dále jen „Ferenc“. 
  3. a b UNTERBERGER, Richie. White Light/White Heat: Velvet Underground den po dni. Překlad Petr Ferenc. Praha : Volvox Globator, 2011. 364 s. ISBN 978-80-7207-821-9. S. 20. Dále jen „Unterberger“. 
  4. IASIMONE, Ashley. Tony Conrad, Avant-Garde Musician and Filmmaker, Dies at 76 [online]. Billboard, 2016-04-09, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ANKENY, Jason. Tony Conrad [online]. Allmusic, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d e f Unterberger, s. 22.
  7. Unterberger, s. 26.
  8. Unterberger, s. 33.
  9. Unterberger, s. 27.
  10. Unterberger, s. 29.
  11. Unterberger, s. 30.
  12. Ferenc, s. 124.
  13. Unterberger, s. 35.
  14. a b Unterberger, s. 37.
  15. Unterberger, s. 37.
  16. Unterberger, s. 40.
  17. Unterberger, s. 45.
  18. Unterberger, s. 41.
  19. Unterberger, s. 50.
  20. BEAUMONT-THOMAS, Ben. 'People thought we were on drugs – and we were!' … Tony Conrad, the great avant-garde adventurer [online]. The Guardian, 2016-03-22, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Ferenc, s. 125.
  22. FERENC, Petr. tony conrad with faust: outside the dream syndicate [online]. His Voice, 2003-02, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online.  
  23. a b MINSKER, Evan. Tony Conrad Has Died [online]. Pitchfork Media, 2016-04-09, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Ferenc, s. 128.
  25. RUSSETH, Andrew. Tony Conrad, Wide-Ranging Innovator in Music, Film, and Art, Dies at 76 [online]. Art News, 2016-04-09, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. LEVINE, Nick. Pioneering drone music composer and filmmaker Tony Conrad dies, aged 76 [online]. NME, 2016-04-09, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. COTTER, Holland. Tony Conrad: ‘Doing the City: Urban Community Interventions’ [online]. The New York Times, 2012-09-27, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. John Cale + Animal Collective [online]. The Thread, 2016-02, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. MCCUSKER, John. Tony Conrad and Faust at the Berlin Atonal Festival, 2015 [online]. Frieze, 2015-09-09, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. FREEMAN, Albert. Drone And Dusted: Tony Conrad Interviewed [online]. The Quietus, 2016-04-09, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. WEINGARTEN, Christopher R.. Big Ears 2016: Laurie Anderson, Philip Glass Collab Part of Epic Lineup [online]. Rolling Stone, 2015-10-20, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. An Update from Tony Conrad’s Team [online]. Big Ears Festival, 2016-03-31, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. KREPS, Daniel. Tony Conrad, Pioneering Musician and Filmmaker, Dead at 76 [online]. Rolling Stone, 2016-04-09, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. DABKOWSKI, Colin. Tony Conrad, avant garde pioneer and UB professor, dies at 76 [online]. The Buffalo News, 2016-04-09, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]