Taranis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bronzová galořímská socha nalezená u města Le Châtelet ve střední Francii, možné zpodobnění Taranida.[1]

Taranis, Taranus či Tanarus je galský bůh hromovládce. Podle Marca Lucana byl spolu s Toutatem a Esem nejdůležitějším galským božstvem, ale podle archeologických nálezů se zdá že jeho kult nejspíše nebyl příliš rozšířen, jeho jméno bylo nalezeno pouze na sedmi oltářích, zpravidla nijak okázalých, nalezených od Británie po Balkán. Je možné že muž utopený ve 4. století př. n. l. v rašeliništi u Lindowa byl obětován jemu či Teutatovi.[1] [2]

Jméno Taranis lze spojit se staroirským torann a velšským taran, oboje ve významu „hrom“. Tato slova vychízí z praindoevropského kořene *trHon „hrom“, stejně jako jména dalších indoevropských hromovládců: germánského Donara-Thóra a chetitského Tarhunny nebo také latinské tonare „hřmít“ a védské (s)tan- „hrom“.[2][3]

Velšským protějškem Taranida může být hrdina Taran, který přežil velkou bitvu popisovanou v Mabinogi.[1]

Písemné prameny[editovat | editovat zdroj]

Možné zobrazení Taranida s kolem na Gundestrupském kotli[1]

Mezi písemné prameny zmiňující Taranida patří pouze epos římského básníka Marca Lucana z 1. století Farsalské pole a komentář k tomuto dílu, zvaný Bernské komentáře, který však pochází až z 9. století. Lucanus uvádí následující galské bohy ctěné lidskými obětmi:

...příšernou krvavou oběť tam Teutatovi nosí,

krutému božstvu, a hroznému Esovi v svatyni hrůzné,
oltáři Taranise – je krutý jak Diāna skythská.[pozn. 1][4]

Bernské komentáře označují Taranida za pána války a ztotožňují jej s Jupiterem, ale zároveň také s Dis Paterem, což je římské božstvo, které Caesar ztotožnil s vládcem mrtvých od kterého Galové odvozují svůj původ. Komentáře dále uvádí specifický způsob usmrcení lidských obětí daným třem božstvům, Taranidovi upálením v dřevěné bedně.[1]

Hypotézy[editovat | editovat zdroj]

Podle Jaana Puhvela odpovídá trojice Esus, Taranis, Teutates římské triádě Jupiter, Mars, Quirinus a severské Ódin, Thór, Frey. Taranida tak chápe jako v rámci trojfunkční hypotézy jako božstvo válečného stavu.[4]

McKillop odmítá, s ohledem na další písemné prameny a archeologické doklady, ztotožnění Taranida a Dis Patera uvedené v Bernských komentářích a Dis Patera spojuje spíše se Sucellem.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. skytskou Dianou je myšlena Artemis Taurica známá z tragédie Ifigénie na Tauridě.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f MACKILLOP, James. Keltské bájesloví. Praha: Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80--7106-881-5. S. 34, 64, 68, 125 203. 
  2. a b WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 249. 
  3. TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 49-50. 
  4. a b PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 199, 203.