Epona

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Galská bohyně Epona, 3. stol. n.l., Freyming (Moselle), Francie (Musée Lorrain, Nancy)

Epona (čti "eipouna" nebo "eipóna") je kontinentální keltská bohyně, která má kořeny v Galii. Její jméno je odvozeno z galského výrazu pro koně - epo, ke kterému je přidána koncovka ona, která svědčí o božství. Její jméno tak může znamenat buď "koňská bohyně" nebo "božský kůň". Byla uctívána jako domácí bohyně chovatelů koní, obecněji také jako bohyně hojnosti a prosperity (např. v Burgundsku). Jejím atributem je kůň. Bývá ztotožňována s Velkou matkou a se zemí, jejím božským protějškem je Teutatés. Tuto bohyni od Galů převzali i dobyvatelští Římané coby Eponae. Ve vojenských oblastech Rýna a Dunaje ji vzývali velitelé jezdeckých oddílů římské armády, měla ochraňovat jezdce a jeho koně. Měla také velký ohlas u římských lidových mas (jde o jediné keltské domácí božstvo, které Římané od Keltů převzali). Stopy jejího uctívání (sošky, votivní nápisy) byly nalezeny až v Plovdivu v Bulharsku, také v Rumunsku a Jugoslávii. V českých zemích byla uctívána obdobná bohyně jménem Kotys.

O tom, že by se Eponin kult rozšířil také do Británie, v současnosti neexistuje mnoho důkazů. Sice je doložena existence tamního koňského kultu, nebylo ale dosud prokázáno, že by se kryl s kultem Epony.

Atributy Epony[editovat | editovat zdroj]

Epona bývá zobrazována charakteristickým způsobem ve společnosti koní - buď jede na klisně (po ženském způsobu nebo obkročmo, se sedlem i bez sedla), nebo je zobrazena mezi dvěma a více koňmi (vesměs kobylami, které někdy - coby zosobněné mateřství - kojí hříbata). Výjimečně bývá zpodobněna ve voze. Mívá na sobě široký plášť a spodní roucho se sklady, nebo bývá nahá (buď jen do pasu, nebo úplně). K jejím atributům patří koňský postroj, uzda a jezdecký bič. Na některých místech mívá také atributy vládkyně - její zpodobnění z galské Alesie má na hlavě korunu, ve votivních nápisech v Rumunsku a býv. Jugoslávii se o ní mluví jako o „svaté královně Eponě“.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Botheroydovi, S. a P. „Lexikon keltské mytologie.“ Ivo Železný, Praha, 1998.
  • Greenová, M. „Keltské mýty.“ Levné knihy, Praha, 2006.
  • McCoyová, E. „Keltské mýty a magie.“ Volvox Globator, Praha, 1999.