Tabríz

Tabríz ; تبریز‎
Poloha
Souřadnice	38°4′44″ s. š., 46°17′20″ v. d.
Nadmořská výška	1340 m n. m.
Časové pásmo	UTC+03:30
Stát	Írán
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	1 781 km²
Počet obyvatel	1 558 693 (2016)
Etnické složení	Ázerbájdžánci, Peršané
Náboženské složení	šíitští muslimové
Správa
Starosta	Alí Rezá Novín
Telefonní předvolba	+98 411
PSČ	51368
Označení vozidel	15
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tabríz (persky تبریز‎, ázerbájdžánsky تبريز, Təbriz) je čtvrté největší město v Íránu a středisko provincie Východní Ázerbájdžán. Město se rozkládá v údolí, v nadmořské výšce 1350 m na soutoku řek Kuri a Adži, severně od něj se vypíná masiv stratovulkánu Kúh-e Sahand (3750 m n. m.) V roce 2006 zde žilo 1 460 961 obyvatel, z velké části etnických Ázerbájdžánců.

V Tabrízu je mezinárodní letiště, které má ale jen regionální význam. Hlavními odvětvími zdejšího průmyslu jsou strojírenství, petrochemický průmysl a výroba automobilů a stavebních hmot. Jde o druhé nejprůmyslovější město Íránu.

Přírodní podmínky

Klima v Tabrízu charakterizují suchá léta a poměrně tuhé zimy (s teplotami těsně nad bodem mrazu). Nejvyšší letní teploty se pohybují kolem 33 °C, ročně zde spadne zhruba 310 milimetrů srážek. Geologicky je celá oblast značně nestabilní, což se projevuje častými zemětřeseními.

Historie

Tabríz, kulturní centrum íránského Ázerbájdžánu, byl založen nejspíš za vlády dynastie Sásánovců (224–651), nelze však úplně vyloučit, že je mnohem starší – na jednom asyrském nápisu je zmiňována pevnost jménem Tauri, snad identická s dnešní metropolí. Podle staré místní legendy, vesměs zpochybňované, vzniklo město v době arabské nadvlády koncem 8. století a jeho zakladatelkou byla manželka chalífy Hárúna ar-Rašída Zubajda, jež se po těžké nemoci zdržovala v těchto končinách.

Ve 12. století byl založen kostel arménské apoštolské církve, nahrazený roku 1785 novostavbou. Období rozkvětu Tabríz zažil především ve 13. a 14. století za vlády mongolských ílchánů, kdy se stal dočasně hlavním městem říše. Jeho osudy byly poté velmi proměnlivé – v roce 1392 ho vypálil Tímúr Lenk, v 15. století jej obnovila turkmenská dynastie Karakojunlu, jejíž vládce Džahánšáh (1438–1467) se zde usídlil, v raném novověku o něj zápasili perští Safíovci s Osmanskými Turky. V dobách Safíovců se Tabríz stal nakrátko opět hlavním městem říše.

Po nástupu dynastie Kádžárovců roku 1795 se město změnilo v rezidenci perského korunního prince, jeho větší rozvoj však nastal až v první polovině 20. století, kdy vznikly moderní čtvrtě, zčásti postavené pod vlivem tehdejší sovětské architektury. V letech 1945–1946 byl Tabríz sídlem prosovětské „Lidové vlády Ázerbájdžánu“.

Pamětihodnosti

Modrá mešita z 15. století, dokončená Džahánšáhem z rodu Karakojunlu, poškozená zemětřesením z roku 1779-1780, zčásti obnovená. Je zbudována ze šestibokých cihel na čtvercovém půdorysu, se střední kupolí. Vstupuje se do ní značně poškozeným ívánem ze severní strany. Název je odvozen z obkladů modře a bíle glazovanými obkladačkami a mozaikami, má také mramorové nápisové desky.
Arg-e Alíšáh - první stavba z let 1316–1335 sestávala z mešity, modliteben a knihovny, jejím stavebníkem byl Tádžuddín Alíšáh Tabrízí, vezír ílchána Öldžejtü. Při zemětřesení v roce 1641 se část zřítila. V období kolem rusko-perské války (1804-1828) byl areál přestavěn pro vojenské účelyː přibyla slévárna děl, vojenské velitelství, kasárna a citadela, ve které bydlel íránský generál ruského původu Samson Jakovlevič Makincev (Samson Chan, 1780-1849) s manželkou, dcerou prince Alexandra Gruzínského. Také během ruské vojenské okupace města v roce 1911 zde Rusové měli velitelství. Za dynastie Pahlaví od roku 1979 byly přístavby z 19. století zbořeny.
- Nová městská mešita Grand Musalla o kapacitě téměř 1000 lidí byla postavena vedle Arg-eAlíšahu v roce 1997.
Páteční mešita ze seldžucké éry
Bazar v Tabrízu - historický komplex staveb, patří společně s bazarem v Isfahanu k nejstarším a podle plochy je dokonce největším zastřešeným obchodním, ubytovacím a náboženským střediskem tohoto typu na světě^[1]. Byl založen asi roku 1270, od středověku byl významnou zastávkou na Hedvábné stezce; Marco Polo jej zmiňuje pod názvem "Tauris".

V roce 2010 byl bazar zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO.

Muzea

Sa'at Tower - hodinová věž z roku 1931; architektura stylu art deco; přiléhá k budově radnice; je sídlem městské expozice tabrízských koberců
Muzeum textilu - vystavuje rovněž místní produkci koberců, dále folklórní oděvy a šátky
Ázerbájdžánské muzeum - hlavní archeologické a historické muzeum města, má tři oddělení; v galerii vystavuje svá díla současný sochař a malíř Ahad Hosseini.

Další významná turisticky atraktivní místa byla v minulosti poničena periodicky se opakujícím zemětřesením, nejničivěji zasáhla roku 1641 a 1780.

Vzdělání

Ázerbájdžánská univerzita Šáhida Madaniho byla založena roku 1987.

Galerie

Modrá mešita
Interiér Modré mešity
Velký bazar
Arg e'Alíšáh
Grand Musalla při ramadanu 2018

Partnerská města

Odkazy

Reference

↑ https://www.iotpe.com/IJTPE/IJTPE-2011/IJTPE-Issue9-Vol3-No4-Dec2011/3-IJTPE-Issue9-Vol3-No4-Dec2011-pp18-24.pdf srovnávací studieː International Journal on Technical and Physical Problems of Engineering (IJTPE, 2011)

Literatura

Rashad, Mahmoud, Iran. Geschichte, Kultur und lebendige Traditionen – antike Stätten und islamische Kunst in Persien, DuMont Reiseverlag, Ostfildern 2006, ISBNː‎ 978-3770133857, s. 166–169.

Související články

Seznam měst v Íránu

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Tabríz na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Tabríz v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Tabríz na Encyklopedii Orientu Archivováno 5. 2. 2005 na Wayback Machine.
Tabrízská univerzita Archivováno 29. 10. 2016 na Wayback Machine.
Technická univerzita v Tabrízu
Tabrízská lékařská univerzita Archivováno 3. 3. 2021 na Wayback Machine.
Islámská univerzita v Tabrízu Archivováno 9. 5. 2019 na Wayback Machine.

[1] ttps://www.iotpe.com/IJTPE/IJTPE-2011/IJTPE-Issue9-Vol3-No4-Dec2011/3-IJTPE-Issue9-Vol3-No4-Dec2011-pp18-24.pdf srovnávací studieː International Journal on Technical and Physical Problems of Engineering (IJTPE, 2011)

[1]