Světlana Allilujevová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Světlana Allilujevová
Svetlana Alliluyeva 1970.jpg
Rodné jménoსვეტლანა ალილუევა a Светлана Иосифовна Сталина
Narození28. února 1926
Moskva
Úmrtí22. listopadu 2011 (ve věku 85 let)
Richland Center
Příčina úmrtíkolorektální karcinom
Povolánípřekladatelka, autorka autobiografie, spisovatelka, autorka memoárů a filoložka
Alma materFakulta historie Moskevské státní univerzity
Politická příslušnostKomunistická strana Sovětského svazu
Manžel(ka)Grigorij Iosifovič Morozov (1944–1947)
Jurij Andrejevič Ždanov (1949–1950)
Ivan Svanidze (1957–1959)
William Wesley Peters (1970–1973)
Partner(ka)Brajesh Singh
Aleksei Kapler
DětiJosef Allilujev
Jekaterina Ždanovová
Chrese Evansová
RodičeJosif Vissarionovič Stalin a Naděžda Allilujevová
PříbuzníJakov Džugašvili, Vasilij Stalin, Konstantin Stěpanovič Kuzakov, Arťom Fjodorovič Sergejev, Alexandr Jakovlevič Davydov a nepojmenovaný Jugašvili (sourozenci)
Ilja Josifovič Vozněsenskij (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Světlana Josifovna Allilujevová (rusky Светлана Иосифовна Аллилуева, gruzínsky სვეტლანა ალილუევა, později známá jako Lana Peters) (28. února 1926 Moskva22. listopadu 2011 Richland Center, Wisconsin[1]) byla nejmladším dítětem a jedinou dcerou sovětského diktátora Josefa Stalina a jeho druhé ženy Naděždy Allilujevové. V roce 1967 způsobila mezinárodní rozruch, když ze Sovětského svazu emigrovala do Spojených států amerických a v roce 1978 se stala naturalizovaným občanem Spojených států amerických. Od roku 1984 do roku 1986 se nakrátko vrátila do Sovětského svazu a nechala si obnovit sovětské občanství.[2] Byla posledním přežívajícím potomkem Josefa Stalina.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Jako mnoho dětí vysokých sovětských politiků byla vychovávána chůvou a své rodiče vídala jen příležitostně. Její matka zemřela 9. listopadu 1932, kdy spáchala sebevraždu, ačkoli oficiální příčinou úmrtí bylo zanícené slepé střevo. V 16 letech se zamilovala do Alexeje Kaplera, židovského sovětského filmaře, kterému bylo 38 let. Její otec s tímto vztahem vehementně nesouhlasil a Kaplera nechal v roce 1943 odsoudit k pěti letům exilu v pracovním táboře u Vorkuty a poté byl v roce 1948 znovu odsouzen k pěti letům v pracovních táborech poblíž Inty.[3]

První dvě manželství[editovat | editovat zdroj]

O rok později se znovu zamilovala do spolužáka z Moskevské univerzity Grigorije Morozova, který byl také židovského původu. Stalin tento sňatek zdráhavě povolil, ale nikdy toto manželství neschválil. Ve vztahu s Morozovem se jim narodil v roce 1945 syn Josif. V roce 1947 se s Morozovem rozvedla. Jejím druhým manželem se v roce 1949 stal Jurij Ždanov, syn Stalinova spolupracovníka Andreje Ždanova. Z tohoto vztahu se narodila dcera Jekatěrina, ale i toto manželství skončilo v roce 1950 rozvodem.

Po Stalinově smrti[editovat | editovat zdroj]

Po smrti svého otce v roce 1953 přijala příjmení své matky a v Moskvě pracovala jako učitelka a překladatelka. Kromě ruštiny hovořila plynule francouzsky, německy a anglicky. Kvůli svému původu se stala členkou Komunistické strany SSSR. V roce 1962 se potřetí provdala za Ivana Svanidzeho, Stalinova synovce jeho první manželky Jekatěriny Svanidzeové. I toto manželství bylo krátkodobé a skončilo rozvodem v roce 1963.[4] V roce 1963, po operaci mandlí, se setkala s Braješem Singhem, indickým komunistou, který byl v Moskvě na návštěvě. Oba se do sebe zamilovali. Singh byl vážně nemocný a proto se léčil v Soči. Když v roce 1966 zemřel, odcestovala do Indie, kde jeho popel rozptýlila v řece Ganze.

Život v emigraci[editovat | editovat zdroj]

V roce 1967 navštívila americké velvyslanectví v Novém Dillí a požádala o politický azyl, který jí byl udělen. Indická vláda se kvůli tomuto kroku obávala agrese Sovětského svazu, proto odcestovala do Říma, poté do Ženevy a nakonec do New Yorku. V New Yorku uspořádala tiskovou konferenci na niž odsoudila otcův režim a sovětskou vládu, což vyvolalo ve Východním bloku rozruch. O svém životě a poměrech ve Stalinově rodině napsala několik knih. Již v roce 1963 přijala v pravoslavné církvi křest, v roce 1982 konvertovala ke katolictví, téhož roku se přestěhovala se svou dcerou do Cambridge ve Spojeném království.

V roce 1970 se provdala za amerického architekta Williama Wesleye Peterse, chráněnce Franka Lloyda Wrighta.[5] Z tohoto manželství vzešla dcera Olga Petersová později známá také jako Chrese Evans. Manželství skončilo v roce 1973 rozvodem. V roce 1984 se vrátila do Sovětského svazu, ale po neshodách s příbuznými se po necelých dvou letech vrátila do Spojených států amerických. Na sklonku života údajně odmítala hovořit rusky. Žila v Richland Center ve Wisconsinu, kde 22. listopadu 2011 zemřela na rakovinu tlustého střeva.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Svetlana Alliluyeva na anglické Wikipedii.

  1. V Americe zemřela jediná dcera ruského diktátora Stalina. iDNES.cz [online]. 2011-11-28 [cit. 2017-11-28]. Dostupné online. 
  2. MARTIN, Douglas. Lana Peters, Stalin’s Daughter, Dies at 85 (Published 2011). The New York Times [online]. 2011-11-28 [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  3. Lana Peters. The Telegraph [online]. 2011-11-29 [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. SULLIVAN, Rosemary. Stalin's daughter : the extraordinary and tumultuous life of Svetlana Alliluyeva. Toronto, Ontario: HarperCollins Publishers, 2015. Dostupné online. ISBN 9781443414449. S. 230-232. 
  5. SCOTT, Bauer. Stalin's daughter Lana Peters dies at 85 - Yahoo! News. web.archive.org [online]. 2012-07-16 [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]