Společné jmění manželů
Společné jmění manželů (SJM) vzniká uzavřením manželství. Jde o specifickou formu spoluvlastnictví, která může vzniknout jen mezi manžely a která má vlastní úpravu odlišnou od obecného spoluvlastnictví.
V letech 1950–1964 se tento právní institut nazýval zákonné společenství majetkové,[1] poté až do roku 1998 bezpodílové spoluvlastnictví manželů[2] a až od roku 1998 jde o společné jmění manželů.[3]
Rozsah SJM
[editovat | editovat zdroj]Zákonný režim
[editovat | editovat zdroj]V zákonném režimu patří do společného jmění manželů majetek, který získá jeden nebo oba manželé po dobu trvání manželství kromě následujících výjimek:
- Věci, které slouží k osobní potřebě jednoho z manželů – např. zubní kartáček, parfém, spodní prádlo apod.
- Věc, kterou jeden z manželů nabyl darem nebo děděním. O společné jmění manželů by se jednalo pouze v případě, kdyby dárce nebo zůstavitel projevil výslovné přání, aby daná věc patřila oběma manželům společně.
- Vše, co jeden z manželů nabyl jako náhradu nemajetkové újmy. Zejména se jedná o náhrady za bolestné, nemoci z povolání apod.
- Vše, co jeden z manželů nabude jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví.
- To, co jeden z manželů nabyl náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního vlastnictví.
Nová právní úprava určuje, že součástí společného jmění manželů je i zisk, který plyne z majetku, který náleží do vlastnictví pouze jednomu z manželů.
Součástí společného jmění manželů jsou i dluhy vzniklé za trvání manželství kromě následných výjimek:
- Dluhy vzniklé za trvání manželství a týkající se majetku, který náleží pouze jednomu z manželů
- Dluhy, které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého manžela, a nejedná se o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.[4]
Smluvený režim
[editovat | editovat zdroj]Smluvený režim je založen smlouvou, která může být uzavřena před i během trvání manželství. Upravují se v ní povinnosti a práva, týkající se společného jmění. Ujednání je třeba uzavřít formou veřejné listiny. Smluvený režim může mít následující podoby:
- oddělení jmění,
- jmění v režimu vyhrazujicím vznik společného jmění ke dni zániku manželství nebo
- rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu.[5]
Režim založený rozhodnutím soudu
[editovat | editovat zdroj]Je zásah do zákonného režimu ze strany soudu. Soudní řízení se zahajuje na základě návrhu jednoho z manželů. Soud rozhoduje o zúžení nebo zrušení společného jmění manželů. Pro rozhodnutí soudu je hlavní důvod, který soud musí shledat za závažný. Za závažné důvody jsou vždy považovány:
- manželův věřitel požaduje zajistit pohledávku majetkem nad rámec majetku tohoto manžela,
- manžela lze považovat za marnotratného a
- manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika.
Režim založený rozhodnutím soudu lze změnit smlouvou manželů nebo rozhodnutím soudu, pokud závažné důvody pominuly. Zároveň nesmí rozhodnutí vyloučit schopnost manžela zabezpečovat rodinu a bere zřetel na práva třetí osoby.[6]
Správa SJM
[editovat | editovat zdroj]Správa SJM podle zákonného režimu
[editovat | editovat zdroj]Majetek užívají a udržují oba manželé společně. Běžné záležitosti (nákupy, opravy) může vykonávat každý sám. Nejde-li o běžné záležitosti, např. využití majetku k podnikání, je potřeba souhlasu obou manželů. Ze závazků patřících do společného jmění a právního jednání týkajících se společného jmění jsou oba oprávněni a povinni společně a nerozdílně.[7]
Správa SJM podle smluveného režimu
[editovat | editovat zdroj]Smluvený režim ujednává, který manžel bude spravovat společné jmění nebo jeho součást a jakým způsobem. Manžel, který spravuje veškeré společné jmění smí právně jednat pouze se souhlasem druhého manžela
Správa SJM podle režimu založeného rozhodnutím soudu
[editovat | editovat zdroj]Soud na základě návrhu druhého manžela rozhodne, jakým způsobem bude společné jmění spravováno, pokud jeden z manželů při správě společného jmění jedná proti zájmu druhého manžela, rodiny nebo rodinné domácnosti.[9]
Zánik SJM
[editovat | editovat zdroj]Společné jmění manželů zaniká:
- zánikem manželství – rozvod, smrt nebo prohlášení za mrtvého,
- prohlášením konkurzu na jednoho z manželů,[10]
- uložením trestu propadnutí majetku jednomu z manželů.[11]
V případě zániku společného jmění manželů se musí provést jeho písemné vypořádání, při kterém se vychází z toho, že podíly obou manželů na zaniklém společného jmění jsou stejné. Pokud nedojde k dohodě, rozhodne o vypořádání na návrh jednoho z manželů soud v civilním řízení (jde o tzv. iudicium duplex). Pokud by ani k tomuto vypořádání nedošlo, nastupuje po třech letech od zániku společného jmění právní fikce, že k vypořádání došlo. V takovém případě platí, že movité věci si bývalí manželé rozdělili podle toho, u kterého z nich se nacházejí, u ostatních movitých věcí, dluhů a u nemovitých věcí vzniká podílové spoluvlastnictví, přičemž jejich podíly jsou stejné.[12]
Bydlení manželů
[editovat | editovat zdroj]Manželé mají své obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost. Právní termín obydlí znamená místo, kde osoby skutečně bydlí. Manželé se musí dohodnout na adrese rodinné domácnosti; pokud se dohodnou, mohou bydlet odděleně. Platí zásada, že pokud má jeden z manželů výhradní právo bydlení v domě nebo bytě, vznikne uzavřením manželství právo bydlet i druhému manželovi. Totéž platí i v případě nájemního práva. Platí zásada, že nájemní právo vzniká i v případě, kdy nájemní smlouva je uzavřena již za trvání manželství.
Na zřeteli je ochrana rodiny, zákon ukládá zdržet se všeho a předejít všemu, co by mohlo bydlení rodiny znemožnit nebo ohrozit.[13]
Bydlení po zániku manželství
[editovat | editovat zdroj]Úprava bydlení po zániku manželství:
- smrt manžela - nájemcem bytu zůstává pozůstalý manžel, pokud v tomto bytě/domě měli manželé rodinnou domácnost. Totéž platí, když jeden z manželů opustí rodinnou domácnost s úmyslem nevrátit se.
- rozvod manželství – pokud se manželé nedohodnou a mají společné právo na bydlení, zrušení lze dosáhnout podáním návrhu o zrušení společného práva soudu. Na zřeteli je ochrana slabšího z manželů a hlavně ochrana zájmu nezletilých dětí. Bude-li soud rozhodovat, který z manželů má dům/byt opustit, měl by rozhodnout i o náhradním bydlení. Rozvedený manžel, který má opustit byt/dům, má právo bydlení, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, pokud mu byla náhrada soudem přiznána. Ochranná doba je nejdéle na dobu jednoho roku.[14]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ § 22–29 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném
- ↑ Čl. II zákona č. 91/1998 Sb.
- ↑ NOVOTNÝ, Petr. Nový občanský zákoník. Rodinné právo. 1. vyd. Praha: Grada, 2014. 194 s. ISBN 978-80-247-5167-2. S. 55. Dále jen „Novotný“.
- ↑ § 709–711 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“)
- ↑ § 716–717 občanského zákoníku
- ↑ § 724–727 občanského zákoníku
- ↑ § 713 a 715 občanského zákoníku
- ↑ § 723 občanského zákoníku
- ↑ § 728 občanského zákoníku
- ↑ § 268 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon
- ↑ § 66 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
- ↑ § 736–742 občanského zákoníku
- ↑ Novotný, s. 70–72
- ↑ Novotný, s. 72–73
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PSUTKA, Jindřich. Společné jmění manželů. Praha: C. H. Beck, 2015. 320 s. ISBN 978-80-7400-565-7.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- GRUBNEROVÁ, Barbora. Co je to společné jmění manželů? [online]. 2018-11-05 [cit. 2018-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-18.
- Zúžení společného jmění [online]. Notářská komora České republiky [cit. 2018-12-18]. Dostupné online.
