Šalvěj luční: Porovnání verzí

Šalvěj luční
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	hluchavkotvaré (Lamiales);
Čeleď	hluchavkovité (Lamiaceae);
Rod	šalvěj (Salvia);
Binomické jméno
	Salvia pratensis; Carl von Linne
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 26. 11. 2012, 01:23

Šalvěj luční (Salvia pratensis) je fialově až modrofialově kvetoucí léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých.

Popis

Šalvěj luční je vytrvalá bylina vysoká 20 až 50 cm.^[1] Její hlavní kořen je dobře vyvinutý, oddenek je krátký a dřevnatý.
Lodyha je přímá, v horní části větvená, žlaznatě chlupatá s 1 až 3 páry listů. Přízemní růžice za květu vyvinutá. ^[2]
Listy mají podlouhlou vejčitou nebo trojúhelníkovitou čepel, která je na bázi uťatá nebo srdčitá, na okraji nepravidelně zubatá nebo vroubkovaná. Listy přízemní růžice jsou stejně jako dolní listy lodyhy dlouhé a řapíkaté, oproti nim jsou horní listy lodyhy krátké, někdy až přisedlé.
Květenství tvoří lichopřesleny o 3 až 6 květech.
Zelený kalich je tvořen dvěma pysky, přičemž horní pysk je kratší než dolní, obvykle je fialový. Horní pysk je trojcípý a dolní dvojcípý. Koruna je fialová, jen zřídka se můžeme setkat s růžovou nebo bílou korunou.
Plodem u šalvěje luční je tvrdka, ta má povětšinou vejcovitý až elipsoidní tvar.

Stanoviště

Šalvěj luční najdeme na subxerotermních až mezofilních loukách, výslunných stráních, mezích, při okrajích silnic, v příkopech nebo u železničních náspů. Roste na čerstvě vlhkých nebo vysýchavých, provzdušněných, bázemi i humusem bohatých, zásaditých až slabě kyselých hlinitých půdách. ^[3] Těžiště výskytu jsou pahorkatiny a mírně kopcovité lokality, roste však i v nížinách, vzácně pak v podhorských oblastech a vrchovinách.

Rozšíření

Rozšíření v ČR: V českém termofytiku, tedy v oblasti s teplomilnými druhy rostlin, je šalvěj luční hojně rozšířena. Najdeme ji ale i v teplějších okresech mezofytika, tedy v oblastech s květenou přechodnou, a to zejména na Moravě, ve východních, severních a středních Čechách. V chladnějších okresech mezofytika je vázána na bazický substrát, především vápence. ^[4] V nejzápadnějších oblastech Čech, mimo ojedinělé oblasti v okolí Karlových Varů, a v horských oblastech České republiky ji téměř nenajdeme. Šalvěj luční se vzácně vyskytuje v jižních Čechách, častěji se s ní můžeme setkat v okolí Strakonic, kde je vázána na zmiňované vápence.
Rozšíření ve světě: Těžiště rozšíření v jižní Evropě, kromě Pyrenejského poloostrova, ve střední a východní Evropě. Od Pyrenejí a jihovýchodní Anglie přes Francii do Německa, Polska a dále na východ. Na jihu Evropy se vyskytuje po Řecko, střední Itálii a jihovýchodní Francii. Druhotně v severozápadní Evropě, ve Skandinávii, Finsku a pobalstkých republikách. ^[5] Zcela ojediněle se šalvěj luční vyskytuje v Malé Asii, na Krymu nebo v Předkavkazí, zavlečena je též do Severní Ameriky.

Význam

Ačkoliv se jedná o léčivou rostlinu, potažmo bylinu, není šalvěj luční k těmto účelům využívána. Podstatně větší význam v lékařství má Šalvěj lékařská (Salvia officinalis). V některých případech se můžeme setkat s šalvějí luční jakožto okrasnou rostlinou. ^[6]

Odkazy

Šablona:Sisterlinks

Reference

↑ http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=49
↑ SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Hluchavkovité.
↑ SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Hluchavkovité.
↑ SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Hluchavkovité.
↑ SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Hluchavkovité.
↑ http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=49

Literatura

SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1.

Externí odkazy

http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=49

Galerie šalvěj luční na Wikimedia Commons

[1] ttp://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=49

[2] SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Hluchavkovité.

[3] SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Hluchavkovité.

[4] SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Hluchavkovité.

[5] SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Hluchavkovité.

[6] ttp://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=49

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

@@ Řádek 31: / Řádek 31: @@
 == Rozšíření ==
 * '''Rozšíření v ČR''': V českém [[Geografie Česka|termofytiku]], tedy v oblasti s teplomilnými druhy rostlin, je '''šalvěj luční''' hojně rozšířena. Najdeme ji ale i v teplějších okresech [[Geografie Česka|mezofytika]], tedy v oblastech s květenou přechodnou, a to zejména na [[Morava|Moravě]], ve východních, severních a [[Středočeský kraj|středních Čechách]]. V chladnějších okresech [[Geografie Česka|mezofytika]] je vázána na bazický substrát, především [[Vápenec|vápence]]. <ref>{{citace monografie | jméno = Bohumil | příjmení = Slavík | titul = Květena České republiky 6 | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 770 | kapitola = Hluchavkovité | strana = 704 | isbn = 80-200-0306-1 }}</ref> V nejzápadnějších oblastech [[Čechy|Čech]],  mimo ojedinělé oblasti v okolí [[Karlovy Vary|Karlových Varů]], a v horských oblastech [[Česká republika|České republiky]] ji téměř nenajdeme. '''Šalvěj luční''' se vzácně vyskytuje v [[Jihočeský kraj|jižních Čechách]], častěji se s ní můžeme setkat v okolí [[Strakonice|Strakonic]], kde je vázána na zmiňované [[vápenec|vápence]].
-* '''Rozšíření ve světě''': Těžiště rozšíření v [[jižní Evropa|jižní Evropě]], kromě [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejského poloostrova]], ve střední a východní [[Evropa|Evropě]]. Od [[Pyreneje|Pyrenejí]] a jihovýchodní [[Anglie|Anglie]] přes [[Francie|Francii]] do [[Německo|Německa]], [[Polsko|Polska]] a dále na východ. Na jihu [[Evropa|Evropy]] se vyskytuje po [[Řecko]], střední [[Itálie|Itálii]] a jihovýchodní [[Francie|Francii]]. Druhotně v severozápadní [[Evropa|Evropě]], ve [[Skandinávie|Skandinávii]], [[Finsko|Finsku]] a pobalstkých republikách. <ref>{{citace monografie | jméno = Bohumil | příjmení = Slavík | titul = Květena České republiky 6 | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 770 | kapitola = Hluchavkovité | strana = 704 | isbn = 80-200-0306-1 }}</ref> Zcela ojediněle se '''šalvěj luční''' vyskytuje v [[Malá Asie|Malé Asii]], na [[Krym|Krymu]] nebo v [[Předkavkazí|Předkavkazí]], zavlečena je též do [[Severní Amerika|Severní Ameriky]].
+* '''Rozšíření ve světě''': Těžiště rozšíření v [[jižní Evropa|jižní Evropě]], kromě [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejského poloostrova]], ve střední a východní [[Evropa|Evropě]]. Od [[Pyreneje|Pyrenejí]] a jihovýchodní [[Anglie]] přes [[Francie|Francii]] do [[Německo|Německa]], [[Polsko|Polska]] a dále na východ. Na jihu [[Evropa|Evropy]] se vyskytuje po [[Řecko]], střední [[Itálie|Itálii]] a jihovýchodní [[Francie|Francii]]. Druhotně v severozápadní [[Evropa|Evropě]], ve [[Skandinávie|Skandinávii]], [[Finsko|Finsku]] a pobalstkých republikách. <ref>{{citace monografie | jméno = Bohumil | příjmení = Slavík | titul = Květena České republiky 6 | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 770 | kapitola = Hluchavkovité | strana = 704 | isbn = 80-200-0306-1 }}</ref> Zcela ojediněle se '''šalvěj luční''' vyskytuje v [[Malá Asie|Malé Asii]], na [[Krym|Krymu]] nebo v [[Předkavkazí]], zavlečena je též do [[Severní Amerika|Severní Ameriky]].
 == Význam ==