Erik I. Dánský: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 14. 2. 2012, 19:58

Šablona:Infobox panovník Erik I. Dánský (Erik Ejegod; asi 1060, Slangerup, Dánsko – 10. červenec 1103, Pafos, Kypr) byl králem Dánska v letech 1095 až 1103. Králem se stal po smrti svého bratra Olafa I. Jeho přízvisko znamená Dobrý.

Život

Erik se narodil ve městě Slangerup jako nemanželský syn Svena II. Během vlády svého nevlastního bratra Knuta IV. byl královým horlivým podporovatelem, ale během rebelie proti Knutovi byl ušetřen. Nepodprovázel Knuta do Odense, kde byl v roce 1086 zabit. Králem byl zvolen Olaf a po něm, v roce 1095, Erik. Erik I. byl mezi lidmi oblíbený a s jeho době ustaly hladomory, které za Olafa I. Dánsko sužovaly. To bylo vnímáno jako boží znamená, že Erik je pro Dánsko ten pravý král.

Středověcí kronikáři, například Saxo Grammaticus, a mýty jako popisují jako “statného chlapíka”, kteý se udržel na místě, i když s ním zkoušeli pohnout čtyři muži. Měl také pověst dobrého řečníka a hlučného muže. Zřejmě podporoval centralizovanou královskou moc, ale zdá se, že si počínal jako diplomat, který se snaží vyvarovat konfliktů se šlechtou. Podařilo se mu dosáhnout zřízení samostatného arcibiskupství v Lundu.

Erik I. se rozhodl podniknout pouť do Svaté země. Podle Danmarks Riges Krønike mělo být důvodem to, že v opilosti zabil čtyři vlastní muže. Jako regenty určil svého syna Haralda Kesju a biskupa Assera.

Erik s manželkou Bodil Thrugotsdatter a silným doprovodem cestovali přes Rusko do Konstantinopole, kde byl hostem císaře. V Konstantinopoli onemocněl, ale přesto se lodí vypravil na Kypr. Zemřel v kyperském městě Pafos v červenci 1103 a tam ho také královna nechala pohřbít. Sama onemocněla a zemřela téhož roku v Jeruzalémě.

Rodina

Erik a Bodil měli jednoho syna, kterým byl Knut Lavard. Erik měl ještě tři nemanželské syny, budoucího Erika II., Haralda Kesju a Benedikta, a dceru Ragnhildu (matku Erika III.).^[1]

Reference

↑ Huitfeldt, Arild. Danmarks Riges Krønike

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eric I of Denmark na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Erik I. Dánský na Wikimedia Commons

Nevložen titul!
1095–1103

[1] Huitfeldt, Arild. Danmarks Riges Krønike

[1]

@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 | předchůdce=       [[Olaf I. Dánský]]
 | následník=[[Niels Dánský]]
-| královna=  [[Boedil Thurgotsdatter]]
+| královna=  [[Bodil Thrugotsdatter]]
 | partner2=
 | otec =            [[Sven II. Dánský]]
@@ Řádek 29: / Řádek 29: @@
 Erik I. se rozhodl podniknout pouť do [[Svatá země|Svaté země]]. Podle ''Danmarks Riges Krønike'' mělo být důvodem to, že v opilosti zabil čtyři vlastní muže. Jako regenty určil svého syna [[Harald Kesja|Haralda Kesju]] a biskupa Assera.
-Erik s manželkou [[Boedil Thurgotsdatter]] a silným doprovodem cestovali přes [[Rusko]] do [[Konstantinopol]]e, kde byl hostem císaře. V Konstantinopoli onemocněl, ale přesto se lodí vypravil na [[Kypr]]. Zemřel v kyperském městě [[Pafos]] v červenci [[1103]] a tam ho také královna nechala pohřbít. Sama onemocněla a zemřela téhož roku v [[Jeruzalém]]ě.
+Erik s manželkou [[Bodil Thrugotsdatter]] a silným doprovodem cestovali přes [[Rusko]] do [[Konstantinopol]]e, kde byl hostem císaře. V Konstantinopoli onemocněl, ale přesto se lodí vypravil na [[Kypr]]. Zemřel v kyperském městě [[Pafos]] v červenci [[1103]] a tam ho také královna nechala pohřbít. Sama onemocněla a zemřela téhož roku v [[Jeruzalém]]ě.
 ==Rodina==
-Erik a Boedil měli jednoho syna, kterým byl [[Knut Lavard]]. Harald Kesja byl Knutův nevlastní bratr. Erik měl ještě dva nemanželské syny, budoucího [[Erik II. Dánský|Erika II.]] a Benedikta, a dceru Ragnhildu (matku [[Erik III. Dánský|Erika III.]]).<ref>[[Arild Huitfeldt|Huitfeldt, Arild]]. Danmarks Riges Krønike</ref>
+Erik a Bodil měli jednoho syna, kterým byl [[Knut Lavard]]. Erik měl ještě tři nemanželské syny, budoucího [[Erik II. Dánský|Erika II.]], Haralda Kesju a Benedikta, a dceru Ragnhildu (matku [[Erik III. Dánský|Erika III.]]).<ref>[[Arild Huitfeldt|Huitfeldt, Arild]]. Danmarks Riges Krønike</ref>
 ==Reference==

Dánští králové

Vikinští králové (c. 934–1047)	Gorm Starý • Harald I.¹ • Sven I.^1,³ • Harald II. • Knut II. Veliký^1,³ • Knut III.³ • Magnus I.¹

Estridsenové (1047–1157)	Sven II. • Harald III. • Knut IV. • Olaf I. • Erik I. • Niels • Erik II. • Erik III. • Sven III.

Valdemarové (1157–1375)	Valdemar I. • Knut VI. • Valdemar II. • Erik IV. • Abel • Kryštof I. • Erik VI. • Kryštof II. • Valdemar III. • Valdemar IV.

Folkungové (1376–1387)	Olaf II.¹

Valdemarové (1387–1412)	Markéta I.^1,²

Greifenové (1412–1439)	Erik VII.^1,²

Wittelsbachové (1440–1448)	Kryštof III. Bavorský^1,²

Oldenburkové (1448–1863)	Kristián I.^1,² • Jan I.^1,² • Kristián II.^1,² • Frederik I.^1,² • Kristián III.¹ • Frederik II.¹ • Kristián IV.¹ • Frederik III.¹ • Kristián V.¹ • Frederik IV.¹ • Kristián VI.¹ • Kristián VII.¹ • Kristián VIII.¹ • Frederik VII.

Glücksburkové (od 1863)	Kristián IX. • Frederik VIII. • Kristián X.⁴ • Frederik IX. • Markéta II. • Frederik X.

1 také král norský, 2 také král švédský, 3 také král anglický, 4 také král islandský