Přeclav z Pohořelé: Porovnání verzí
m Změna portálových šablon podle doporučení Wikipedie:Wikiportál |
+reference |
||
| Řádek 19: | Řádek 19: | ||
}} |
}} |
||
'''Přeclav z Pohořelé''' (též ''z Pogorely'', ''z Pogorella'', ''z Pohořelce'', lat. ''Przeclaus de Pogarella'' nebo ''de Pogorella'', pol. ''Przecław z Pogorzeli'', něm. ''Preczlaw von Pogarell'') ([[5. květen|5. května]] [[1299]] nebo [[1310]], Pohořelá (Pogorzela) nebo Michalov (Michałów), [[Lehnické knížectví]] – noc z [[5. duben|5. dubna]] na [[6. duben|6. dubna]] [[1376]], [[Otmuchov]], [[ |
'''Přeclav z Pohořelé''' (též ''z Pogorely'', ''z Pogorella'', ''z Pohořelce'', lat. ''Przeclaus de Pogarella'' nebo ''de Pogorella'', pol. ''Przecław z Pogorzeli'', něm. ''Preczlaw von Pogarell'') ([[5. květen|5. května]] [[1299]] nebo [[1310]], Pohořelá (Pogorzela) nebo Michalov (Michałów), [[Lehnické knížectví]] – noc z [[5. duben|5. dubna]] na [[6. duben|6. dubna]] [[1376]], [[Otmuchov]], [[Niské knížectví]]) byl dvacátý [[seznam vratislavských biskupů a arcibiskupů|vratislavský biskup]] (1341-1376) a od roku [[1352]] kancléř [[Karel IV.|Karla IV.]] Doba jeho episkopátu je označována jako zlatý věk vratislavské diecéze. |
||
== Život == |
== Život == |
||
=== Původ, začátky a volba vratislavským biskupem === |
=== Původ, začátky a volba vratislavským biskupem === |
||
Přeclav z Pohořelé pocházel z rodu pánů z Pohořelé, který se nazýval po vsi Pohořelá (pol. ''Pogorzela'', něm. ''Pogarell'') poblíž [[Břeh (město)|Břehu]] (Brzeg) a nosil erb zvaný Grzymała. Byl to jeden z nejstarších známých rodů ve Slezsku, který byl mj. zakladatelem [[Klášter Kamenec|kláštera v Kamenci]]. |
Přeclav z Pohořelé pocházel z rodu pánů z Pohořelé, který se nazýval po vsi Pohořelá (pol. ''Pogorzela'', něm. ''Pogarell'') poblíž [[Břeh (město)|Břehu]] (Brzeg) a nosil erb zvaný Grzymała. Byl to jeden z nejstarších známých rodů ve Slezsku, který byl mj. zakladatelem [[Klášter Kamenec|kláštera v Kamenci]].<ref name="ADB">{{Citace sborníku |
||
| příjmení = Grünhagen |
|||
| jméno = Colmar |
|||
| autor = |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Preczlaw von Pogarell |
|||
| odkaz na titul = |
|||
| příjmení sestavitele = |
|||
| jméno sestavitele = |
|||
| sestavitel = |
|||
| sborník = Allgemeine Deutsche Biographie, Band 26 |
|||
| odkaz na sborník = |
|||
| vydavatel = Duncker & Humblot |
|||
| místo = Leipzig |
|||
| rok vydání = 1888 |
|||
| isbn = |
|||
| url = http://www.deutsche-biographie.de/artikelADB_pnd128736127.html |
|||
| datum vydání = |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 2010-05-10 |
|||
| kapitola = |
|||
| strany = 541-545 |
|||
| jazyk = de |
|||
}}</ref> Přeclavovým otcem byl Bohuš z Michalova a z Pohořelé (zmiňován v letech 1284-1309). Přeclav měl tři starší bratry (Jindřicha, Bohuše a Mirzana) a mladšího bratra Gunthera. V době, kdy byl biskupem, se kanovníky vratislavské kapituly stali také jeho synovci Čambor (zm. 1343-1383, též kanovník v [[Krakov]]ě) a Jakub (zm. 1352-1362, též kanovník v [[Hlohov]]ě), v biskupských službách jako [[rytíř]] sloužil další synovec Jaroch (zm. 1349-1383).<ref name="NDB">{{Citace sborníku |
|||
| příjmení = Schmilewski |
|||
| jméno = Ulrich |
|||
| autor = |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Preczlaus von Pogarell |
|||
| odkaz na titul = |
|||
| příjmení sestavitele = |
|||
| jméno sestavitele = |
|||
| sestavitel = |
|||
| sborník = Neue Deutsche Biographie, Band 20 |
|||
| odkaz na sborník = |
|||
| vydavatel = Duncker & Humblot |
|||
| místo = Berlin |
|||
| rok vydání = 2001 |
|||
| isbn = |
|||
| url = http://www.deutsche-biographie.de/artikelNDB_pnd128736127.html |
|||
| datum vydání = |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 2010-05-17 |
|||
| kapitola = |
|||
| strany = 704-705 |
|||
| jazyk = de |
|||
}}</ref> |
|||
Sám Přeclav z Pohořelé je v pramenech zmiňován až [[14. duben|14. dubna]] [[1329]] jako kanovník katedrální [[kapitula|kapituly]] ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]]. Někdy po 29. červenci 1336 odešel na studia na [[Boloňská univerzita|univerzitě v Bologni]], kde se zdržoval i [[5. květen|5. května]] [[1341]], když jej vratislavská kapitula po smrti biskupa [[Nanker z Oxy|Nankera]] zvolila novým biskupem. |
Sám Přeclav z Pohořelé je v pramenech zmiňován až [[14. duben|14. dubna]] [[1329]] jako kanovník katedrální [[kapitula|kapituly]] ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]].<ref name="NDB">,</ref> Někdy po 29. červenci 1336 odešel na studia na [[Boloňská univerzita|univerzitě v Bologni]], kde se zdržoval i [[5. květen|5. května]] [[1341]], když jej vratislavská kapitula po smrti biskupa [[Nanker z Oxy|Nankera]] zvolila novým biskupem.<ref name="ADB">,</ref><ref name="NDB">,</ref> |
||
Volba neproběhla bez problémů. Protože Vratislav dosud podléhala [[interdikt]]u, musela se konat v [[Nysa|Nise]].<ref name="Pater">{{Citace elektronického periodika |
|||
Volba neproběhla bez problémů. Protože Vratislav dosud podléhala [[interdikt]]u, musela se konat v [[Nysa|Nise]]. Většina vratislavské kapituly podporovala [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] a Přeclav byl kandidátem Lucemburky podporovaným, nebyla však v zájmu Polska a arcibiskup [[Hnězdno|hnězdenský]] [[Janislav]] jakožto metropolita vratislavské diecéze odmítl volbu potvrdit a udělit Přeclavovi biskupské svěcení. Kromě toho si již dříve vyhradil jmenování nového biskupa papež. Přeclav se proto vydal osobně k papeži [[Benedikt XII.|Benediktu XII.]] do [[Avignon]]u. Od něj získal [[28. leden|28. ledna]] [[1342]] konfirmační bulu a [[17. březen|17. března]] biskupské svěcení. [[6. květen|6. května]] téhož roku se pak vrátil již jako právoplatný biskup do Vratislavi. |
|||
| příjmení = Pater |
|||
| jméno = Józef |
|||
| autor = |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| spoluautoři = |
|||
| titul = Z dziejów archidiecezji wrocławskiej - 7. Złote biskupstwo (1301-1376) |
|||
| periodikum = Nowe Życie |
|||
| odkaz na periodikum = |
|||
| datum vydání = |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 2010-05-17 |
|||
| ročník = |
|||
| číslo = |
|||
| strany = |
|||
| url = http://www.archidiecezja.wroc.pl/dzieje_07.php |
|||
| issn = |
|||
| jazyk = pl |
|||
}}</ref> Většina vratislavské kapituly podporovala [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] a Přeclav byl kandidátem Lucemburky podporovaným, nebyla však v zájmu Polska a arcibiskup [[Hnězdno|hnězdenský]] [[Janislav]] jakožto metropolita vratislavské diecéze odmítl volbu potvrdit a udělit Přeclavovi biskupské svěcení. Kromě toho si již dříve vyhradil jmenování nového biskupa papež.<ref name="ADB">.</ref> Přeclav se proto vydal osobně k papeži [[Benedikt XII.|Benediktu XII.]] do [[Avignon]]u. Od něj získal [[28. leden|28. ledna]] [[1342]] konfirmační bulu a [[17. březen|17. března]] biskupské svěcení. [[6. květen|6. května]] téhož roku se pak vrátil již jako právoplatný biskup do Vratislavi.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref> |
|||
=== Přeclav z Pohořelé a Karel IV. === |
=== Přeclav z Pohořelé a Karel IV. === |
||
Biskup Přeclav byl od počátku svázán s Lucemburky, a zejména s markrabětem Karlem, pozdějším [[Karel IV.|Karlem IV.]], který již v době Přeclavova nástupu spravoval jménem otce mimo jiné Slezsko. Mezi prvními kroky nového biskupa bylo rychlé vyřízení sporů, které s českým králem vedl biskup Nanker, a potvrzení králova postavení. Zrušil Nankerem uložený [[interdikt]] nad městem Vratislaví i [[exkomunikace|exkomunikaci]] Jana Lucemburského a členů vratislavské městské rady - ti však museli biskupa přijít odprosit v průvodu z [[radnice]] do kostela sv. Vojtěcha, bosí a v kajícnickém oděvu.<ref name="Pater">,</ref> Ohledně hradu Milíče, jehož obsazení bylo pohnutkou k uvedenému sporu, uzavřel s králem dohodu: hrad byl vydán zpět vratislavské kapitule, která jej držela dříve, ale král měl mít možnost jej vojensky využívat.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref> [[1. červenec|1. července]] [[1342]] vydal biskup Přeclav listinu, která konsolidovala a potvrzovala lenní vztah slezských knížat k českému králi. Bylo uznáno patronátní právo krále nad vratislavským biskupstvím, král byl vrchním pánem všech majetků biskupství a mohl využívat jeho hrady a biskup se zavázal církevně stíhat všechny (rozuměj především případná odbojná knížata), kdo by se zpronevěřili slibu věrnosti českému králi. Markrabě Karel jménem otce naopak přijal biskupství ve svou ochranu a zavázal se chránit jeho majetek.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref> |
|||
Přeclav z Pohořelé hrál v následujících letech významnou úlohu v diplomatických vztazích s polským králem [[Kazimír III. Veliký|Kazimírem III. Velikým]], zejména při sjednávání [[Namyslovský mír|Namyslovského míru]] roku [[1348]] a při organizaci setkání Karla IV. s Kazimírem Velikým ve Vratislavi roku [[1351]]. Za tyto zásluhy se Přeclav stal roku [[1352]] kancléřem Karla IV.<ref name="NDB">,</ref> Ačkoli tento titul používal až do své smrti, výkon skutečných povinností s ním svázaných brzy přenechal na jiných.<ref name="ADB">.</ref> |
|||
Biskup Přeclav byl od počátku svázán s Lucemburky, a zejména s markrabětem Karlem, pozdějším [[Karel IV.|Karlem IV.]], který již v době Přeclavova nástupu spravoval jménem otce mimo jiné Slezsko. Mezi prvními kroky nového biskupa bylo rychlé vyřízení sporů, které s českým králem vedl biskup Nanker, a potvrzení králova postavení. Zrušil Nankerem uložený [[interdikt]] nad městem Vratislaví i [[exkomunikace|exkomunikaci]] Jana Lucemburského a členů vratislavské městské rady - ti však museli biskupa přijít odprosit v průvodu z [[radnice]] do kostela sv. Vojtěcha, bosí a v kajícnickém oděvu. Ohledně hradu Milíče, jehož obsazení bylo pohnutkou k uvedenému sporu, uzavřel s králem dohodu: hrad byl vydán zpět vratislavské kapitule, která jej držela dříve, ale král měl mít možnost jej vojensky využívat. [[1. červenec|1. července]] [[1342]] vydal biskup Přeclav listinu, která konsolidovala a potvrzovala lenní vztah slezských knížat k českému králi. Bylo uznáno patronátní právo krále nad vratislavským biskupstvím, král byl vrchním pánem všech majetků biskupství a mohl využívat jeho hrady a biskup se zavázal církevně stíhat všechny (rozuměj především případná odbojná knížata), kdo by se zpronevěřili slibu věrnosti českému králi. Markrabě Karel jménem otce naopak přijal biskupství ve svou ochranu a zavázal se chránit jeho majetek. |
|||
Mezi Přeclavem a Karlem IV. totiž došlo k ochlazení vztahů v důsledku toho, že se nepodařilo uskutečnit císařův plán na vyčlenění vratislavského biskupství z hnězdenské církevní provincie a jeho přičlenění k církevní provincii pražské, založené roku [[1344]]. Proti tomuto plánu se stavěli z pochopitelných důvodů hnězdenský arcibiskup i polský král, ale stejně důrazně i vratislavská katedrální kapitula. Rovněž biskup Přeclav po počáteční podpoře zaujal k otázce spíše vlažný postoj. Dvojí příslušnost biskupství pod patronát českého krále a pod záštitu polského metropolity byla jeho výhodou, protože vytvářela manévrovací prostor.<ref name="ADB">.</ref><ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref> Poté, co roku [[1352]] zemřel bývalý Karlův vychovatel papež [[Klement VI.]] a na jeho místo zasedl Lucemburkům mnohem méně nakloněný [[Inocenc VI.]], stal se záměr na převod (uvažovalo se i o rozdělení) vratislavské diecéze nerealizovatelným a Karel IV. se jej roku [[1360]] musel definitivně zříci. Již roku [[1358]] opět potvrdil všechna stará privilegia biskupství. |
|||
Přeclav z Pohořelé hrál v následujících letech významnou úlohu v diplomatických vztazích s polským králem [[Kazimír III. Veliký|Kazimírem III. Velikým]], zejména při sjednávání [[Namyslovský mír|Namyslovského míru]] roku [[1348]] a při organizaci setkání Karla IV. s Kazimírem Velikým ve Vratislavi roku [[1351]]. Za tyto zásluhy se Přeclav stal roku [[1352]] kancléřem Karla IV. Ačkoli tento titul používal až do své smrti, výkon skutečných povinností s ním svázaných brzy přenechal na jiných. |
|||
Roku [[1367]], kdy nový spor o privilegia mezi městskou radou a církví ve Vratislavi vyústil opět v interdikt nad městem, zasáhl Karel IV. rozhodně ve prospěch města, neboť si byl vědom jeho hospodářského i politického významu. Inerdikt zrušil roku 1368 sám papež [[Urban V.]], který císaře zmocnil i k urovnání sporu. Ten potvrdil soudní imunitu duchovních, ale rozhodl, že město má soudní pravomoc nad služebníky a poddanými církve, pokud se nacházejí na jeho území. Roku [[1370]] navíc vydal edikt, kterým duchovním zakazoval ve Vratislavi pořizovat nemovitosti nebo nakupovat domovní renty.<ref name="ADB">.</ref> |
|||
Mezi Přeclavem a Karlem IV. totiž došlo k ochlazení vztahů v důsledku toho, že se nepodařilo uskutečnit císařův plán na vyčlenění vratislavského biskupství z hnězdenské církevní provincie a jeho přičlenění k církevní provincii pražské, založené roku [[1344]]. Proti tomuto plánu se stavěli z pochopitelných důvodů hnězdenský arcibiskup i polský král, ale stejně důrazně i vratislavská katedrální kapitula. Rovněž biskup Přeclav po počáteční podpoře zaujal k otázce spíše vlažný postoj. Dvojí příslušnost biskupství pod patronát českého krále a pod záštitu polského metropolity byla jeho výhodou, protože vytvářela manévrovací prostor. Poté, co roku [[1352]] zemřel bývalý Karlův vychovatel papež [[Klement VI.]] a na jeho místo zasedl Lucemburkům mnohem méně nakloněný [[Inocenc VI.]], stal se záměr na převod (uvažovalo se i o rozdělení) vratislavské diecéze nerealizovatelným a Karel IV. se jej roku [[1360]] musel definitivně zříci. Již roku [[1358]] opět potvrdil všechna stará privilegia biskupství. |
|||
Roku [[1367]], kdy nový spor o privilegia mezi městskou radou a církví ve Vratislavi vyústil opět v interdikt nad městem, zasáhl Karel IV. rozhodně ve prospěch města, neboť si byl vědom jeho hospodářského i politického významu. Inerdikt zrušil sám papež [[Urban V.]], který císaře zmocnil i k urovnání sporu. Ten potvrdil soudní imunitu duchovních, ale rozhodl, že město má soudní pravomoc nad služebníky a poddanými církve, pokud se nacházejí na jeho území. Roku [[1370]] navíc vydal edikt, kterým duchovním zakazoval ve Vratislavi pořizovat nemovitosti nebo nakupovat domovní renty. |
|||
=== Majetková strategie biskupa Přeclava === |
=== Majetková strategie biskupa Přeclava === |
||
Cílem soustředěného úsilí Přeclava z Pohořelé byla konsolidace pozemkového majetku biskupství. Hlavní centrum tvořilo [[Niské knížectví]], kterému proto věnoval největší pozornost. V řadě majetkových transakcí odkupoval statky, které se nalézaly roztříštěně uvnitř biskupské země nebo v jejím sousedství, a naopak prodával majetky, které s knížectvím územně nesouvisely. Největším prodaným majetkem bylo panství zmíněného hradu Milíč, náležející katedrální kapitule. Jednalo se o statek málo výnosný a od ostatních církevních držav vzdálený, jehož strategická poloha na polských hranicích byla církvi spíše ke škodě než k užitku. Roku [[1358]] jej proto biskup a kapitula prodali [[Konrád I. Olešnický|olešnickému knížeti Konrádovi I.]] Výtěžek sloužil zejména k nákladnému vykoupení hradu [[Frýdberk]]a, jehož majitelé plenili a ohrožovali biskupské vesnice v [[Rychlebské hory|Rychlebských horách]]. Již předtím získal biskup zpět do přímého držení hrady [[Kaltenštejn]] ([[1345]]) a [[Jánský Vrch (zámek)|Javorník]] ([[1348]]). Roku [[1350]] upevnil také dosud spornou svrchovanost biskupství nad městem Wiązów (něm. ''Wansen'') s okolím, tzv. ''wansenskou zastávkou'', na půl cesty mezi Nisou a Vratislaví, a zhruba v téže době též nad městem a hradem [[Pačkov]]em v jihozápadním cípu Niska, kde dal vystavět mohutné, dodnes ve většině hmoty zachované opevnění. |
Cílem soustředěného úsilí Přeclava z Pohořelé byla konsolidace pozemkového majetku biskupství. Hlavní centrum tvořilo [[Niské knížectví]], kterému proto věnoval největší pozornost. V řadě majetkových transakcí odkupoval statky, které se nalézaly roztříštěně uvnitř biskupské země nebo v jejím sousedství, a naopak prodával majetky, které s knížectvím územně nesouvisely.<ref name="NDB">,</ref> Největším prodaným majetkem bylo panství zmíněného hradu Milíč, náležející katedrální kapitule. Jednalo se o statek málo výnosný a od ostatních církevních držav vzdálený, jehož strategická poloha na polských hranicích byla církvi spíše ke škodě než k užitku. Roku [[1358]] jej proto biskup a kapitula prodali [[Konrád I. Olešnický|olešnickému knížeti Konrádovi I.]]<ref name="ADB">.</ref> Výtěžek sloužil zejména k nákladnému vykoupení hradu [[Frýdberk]]a, jehož majitelé plenili a ohrožovali biskupské vesnice v [[Rychlebské hory|Rychlebských horách]]. Již předtím získal biskup zpět do přímého držení hrady [[Kaltenštejn]] ([[1345]]) a [[Jánský Vrch (zámek)|Javorník]] ([[1348]]).<ref name="NDB">,</ref> Roku [[1350]] upevnil také dosud spornou svrchovanost biskupství nad městem Wiązów (něm. ''Wansen'') s okolím, tzv. ''wansenskou zastávkou'', na půl cesty mezi Nisou a Vratislaví,<ref name="NDB">,</ref> a zhruba v téže době též nad městem a hradem [[Pačkov]]em v jihozápadním cípu Niska, kde dal vystavět mohutné, dodnes ve většině hmoty zachované opevnění.<ref name="NDB">,</ref><ref name="Pater">,</ref> |
||
Přeclav z Pohořelé se zajímal nejen o rozlohu biskupského panství, ale i o jeho ekonomický rozvoj. Vymohl si na Karlu IV. výslovné potvrzení zakládání vsí na hospodářskému rozvoji příznivějším "německém" ([[Emfyteuze|emfyteutickém]]) právu, a zejména možnost změny práva v již existujících vsích. Německé právo zavedl i do [[Otmuchov]]a ([[1347]]) a na město s německým právem povýšil [[Javorník (okres Jeseník)|Javorník]] ([[1373]]). |
Přeclav z Pohořelé se zajímal nejen o rozlohu biskupského panství, ale i o jeho ekonomický rozvoj. Vymohl si na Karlu IV. výslovné potvrzení zakládání vsí na hospodářskému rozvoji příznivějším "německém" ([[Emfyteuze|emfyteutickém]]) právu, a zejména možnost změny práva v již existujících vsích. Německé právo zavedl i do [[Otmuchov]]a ([[1347]]) a na město s německým právem povýšil [[Javorník (okres Jeseník)|Javorník]] ([[1373]]); i v těchto místech modernizoval opevnění.<ref name="NDB">,</ref> |
||
Ve všech ohledech nejvýznamnějším přírůstkem bylo [[19. leden|19. ledna]] roku [[1344]] odkoupení města Grodkova (pol. ''Grodków'', něm. ''Grottkau'') s okolím od trvale zadluženého břežského knížete [[Boleslav III. Marnotratný|Boleslava III. Marnotratného]]. Jelikož se v případě tohoto území jednalo o léno českého krále, musel z něj biskup a kapitula, kteří drželi nově nabyté území napůl, [[23. listopad]]u téhož roku složit lenní přísahu (dosavadní nisko-otmuchovské území lénu nepodléhalo). Dědicové po břežském knížeti, [[Ludvík I. Lehnicko-břežský]] a [[Boleslav II. Malý]], darování neuznávali a roku [[1360]] Grodkov vojensky obsadili. Nedostatečně energický postup biskupa vyvolal rozhořčení katedrální kapituly, ale za určitých finančních obětí se Grodkov podařilo získat zpět. Rovněž zde biskup podnítil modernizaci městského opevnění doplněním věží. |
Ve všech ohledech nejvýznamnějším přírůstkem bylo [[19. leden|19. ledna]] roku [[1344]] odkoupení města Grodkova (pol. ''Grodków'', něm. ''Grottkau'') s okolím od trvale zadluženého břežského knížete [[Boleslav III. Marnotratný|Boleslava III. Marnotratného]].<ref name="Pater">,</ref> Jelikož se v případě tohoto území jednalo o léno českého krále, musel z něj biskup a kapitula, kteří drželi nově nabyté území napůl, [[23. listopad]]u téhož roku složit lenní přísahu (dosavadní nisko-otmuchovské území lénu nepodléhalo).<ref name="ADB">,</ref><ref name="NDB">,</ref> Dědicové po břežském knížeti, [[Ludvík I. Lehnicko-břežský]] a [[Boleslav II. Malý]], darování neuznávali a roku [[1360]] Grodkov vojensky obsadili. Nedostatečně energický postup biskupa vyvolal rozhořčení katedrální kapituly, ale za určitých finančních obětí se Grodkov podařilo získat zpět.<ref name="ADB">.</ref> Rovněž zde biskup podnítil modernizaci městského opevnění doplněním věží. |
||
Získání Grodkova se odrazilo i v biskupské titulatuře: nadále byl vratislavský biskup vévodou (Herzog) grodkovským a knížetem (Fürst) niským či nisko-otmuchovským. V dalších staletích se toto rozlišování vytratilo a léno se rozšířilo na celý útvar, nazývaný knížectví nisko-grodkovské. |
Získání Grodkova se odrazilo i v biskupské titulatuře: nadále byl vratislavský biskup vévodou (Herzog) grodkovským a knížetem (Fürst) niským či nisko-otmuchovským. V dalších staletích se toto rozlišování vytratilo a léno se rozšířilo na celý útvar, nazývaný knížectví nisko-grodkovské.<ref name="ADB">.</ref> |
||
=== Vnitřní život diecéze za biskupa Přeclava === |
=== Vnitřní život diecéze za biskupa Přeclava === |
||
Úspěšná majetková správa biskupa, politické uklidnění v zemi i celkový hospodářský vzestup se kladně odrazily zejmén na zřizování řady nových farností a stavbu nových kostelů. (Roku 1300 bylo v diecézi 310 farností, roku 1370 již 1030).<ref>{{Citace sborníku |
|||
| příjmení = Kopiec |
|||
| jméno = Jan |
|||
| autor = |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Preczlaw von Pogarell |
|||
| odkaz na titul = |
|||
| příjmení sestavitele = Gatz |
|||
| jméno sestavitele = Erwin |
|||
| sestavitel = |
|||
| sborník = Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1198-1448 |
|||
| odkaz na sborník = |
|||
| vydavatel = Duncker u. Humblot |
|||
| místo = Berlin |
|||
| rok vydání = 2001 |
|||
| isbn = 3-428-10303-3 |
|||
| url = |
|||
| kapitola = |
|||
| strany = 15 |
|||
| jazyk = |
|||
}}</ref> Přeclavova doba byla na dlouho poslední dobou velkých církevních fundací. Lehnický kníže [[Václav I. Lehnický|Václav I.]] založil roku [[1354]] v Lehnici kolegiátní kapitulu Božího hrobu, jeho bratr břežský kníže [[Ludvík I. Lehnicko-břežský|Ludvík I.]] založil v při kapli břežského hradu roku [[1368]] kolegiátní kapitulu [[Hedvika Slezská|sv. Hedviky]] a již předtím roku [[1348]] založili oba bratři v Lehnici klášter [[benediktinky|benediktinek]].<ref name="Pater">,</ref> Ve Vratislavi založil Karel IV. roku [[1351]] na památku setkání s Kazimírem Velikým kostel zasvěcený patronům obou království, [[Stanisław I. ze Szczepanowa|sv. Stanislavovi]] a [[Svatý Václav|sv. Václavovi]], jakož i [[Svatá Dorota z Alexandrie|svaté Dorotě]], a u něj klášter [[Řád augustiniánů|augustiniánů poustevníků]].<ref name="Pater">,</ref> Kromě toho do Slezska v té době přišly nové řeholní řády - [[Řád karmelitánů|karmelitáni]], [[Kartuziánský řád|kartuziáni]] a [[Řád svatého Pavla Prvního Poustevníka|pavlíni]].<ref name="Pater">,</ref> Množil se také počet špitálů pod patronátem různých institucí: jako vzorové založil Přeclav z Pohořelé v biskupské [[Nysa|Nise]] mužský útulek [[Svatý Josef|sv. Josefa]] a ženský útulek [[Barbora z Nikomédie|sv. Barbory]].<ref name="Pater">,</ref> |
|||
Řada vrcholně gotických staveb ve Slezsku je přímo či nepřímo spojena se jménem biskupa Přeclava, nejosobnější památku však zanechal v rozsáhlé východní pobočné kapli vratislavské katedrály, zasvěcené Panně Marii. Tato kaple, vyzdobená freskami a vitrážemi, byla postavena roku [[1361]] a biskup zřídil i dotaci, která financovala denní bohoslužby dvanácti oltářníky.<ref name="ADB">.</ref><ref name="NDB">.</ref><ref name="Pater">,</ref> |
|||
Úspěšná majetková správa biskupa, politické uklidnění v zemi i celkový hospodářský vzestup se kladně odrazily zejmén na zřizování řady nových farností a stavbu nových kostelů. (Roku 1300 bylo v diecézi 310 farností, roku 1370 již 1030). Přeclavova doba byla na dlouho poslední dobou velkých církevních fundací. Lehnický kníže [[Václav I. Lehnický|Václav I.]] založil roku [[1354]] v Lehnici kolegiátní kapitulu Božího hrobu, jeho bratr břežský kníže [[Ludvík I. Lehnicko-břežský|Ludvík I.]] založil v při kapli břežského hradu roku [[1368]] kolegiátní kapitulu [[Hedvika Slezská|sv. Hedviky]] a již předtím roku [[1348]] založili oba bratři v Lehnici klášter [[benediktinky|benediktinek]]. Ve Vratislavi založil Karel IV. roku [[1351]] na památku setkání s Kazimírem Velikým kostel zasvěcený patronům obou království, [[Stanisław I. ze Szczepanowa|sv. Stanislavovi]] a [[Svatý Václav|sv. Václavovi]], jakož i [[Svatá Dorota z Alexandrie|svaté Dorotě]], a u něj klášter [[Řád augustiniánů|augustiniánů poustevníků]]. Kromě toho do Slezska v té době přišly nové řeholní řády - [[Řád karmelitánů|karmelitáni]], [[Kartuziánský řád|kartuziáni]] a [[Řád svatého Pavla Prvního Poustevníka|pavlíni]]. Množil se také počet špitálů pod patronátem různých institucí: jako vzorové založil Přeclav z Pohořelé v biskupské [[Nysa|Nise]] mužský útulek [[Svatý Josef|sv. Josefa]] a ženský útulek [[Barbora z Nikomédie|sv. Barbory]]. |
|||
Řada vrcholně gotických staveb ve Slezsku je přímo či nepřímo spojena se jménem biskupa Přeclava, nejosobnější památku však zanechal v rozsáhlé východní pobočné kapli vratislavské katedrály, zasvěcené Panně Marii. Tato kaple, vyzdobená freskami a vitrážemi, byla postavena roku [[1361]] a biskup zřídil i dotaci, která financovala denní bohoslužby dvanácti oltářníky. |
|||
Mentalita se však v pozdním středověku měnila a různé faktory, jako neuspokojivý stav papežství a spory mezi církevními frakcemi za Přeclavových předchůdců, způsobily jistý pokles prestiže církve i přes její materiální rozkvět. To se projevilo i přítomností sekt a lidových hnutí, kvalifikovaných oficiální církví jako [[hereze|kacířství]]. V roce [[1349]] například do Slezska přišli [[flagelant]]i, jejichž excesivní projevy zbožnosti mj. vedly k jednomu z prvních protižidovských [[pogrom]]ů ve Vratislavi. Biskup proti nim rázně zakročil a nechal jejich vůdce upálit. |
Mentalita se však v pozdním středověku měnila a různé faktory, jako neuspokojivý stav papežství a spory mezi církevními frakcemi za Přeclavových předchůdců, způsobily jistý pokles prestiže církve i přes její materiální rozkvět. To se projevilo i přítomností sekt a lidových hnutí, kvalifikovaných oficiální církví jako [[hereze|kacířství]]. V roce [[1349]] například do Slezska přišli [[flagelant]]i, jejichž excesivní projevy zbožnosti mj. vedly k jednomu z prvních protižidovských [[pogrom]]ů ve Vratislavi. Biskup proti nim rázně zakročil a nechal jejich vůdce upálit. |
||
Přeclav z Pohořelé zavedl v diecézi svěcení svátku [[Hedvika Slezská|svaté Hedviky]] ([[16. říjen|16. října]]) jako místní [[patron]]ky. |
Přeclav z Pohořelé zavedl v diecézi svěcení svátku [[Hedvika Slezská|svaté Hedviky]] ([[16. říjen|16. října]]) jako místní [[patron]]ky.<ref name="Pater">,</ref> |
||
=== Smrt a dědictví Přeclava z Pohořelé === |
=== Smrt a dědictví Přeclava z Pohořelé === |
||
[[Soubor:Przecław z Pogorzeli.jpg|thumb|300px|right|Náhrobek Přeclava z Pohořelé ve vratislavské katedrále]] |
[[Soubor:Przecław z Pogorzeli.jpg|thumb|300px|right|Náhrobek Přeclava z Pohořelé ve vratislavské katedrále]] |
||
Biskup Přeclav z Pohořelé zemřel na biskupském hradě Otmuchově dne [[6. duben|6. dubna]] [[1376]]. Pochován byl v mariánské kapli vratislavské katedrály, kterou dal sám vystavět. Jeho dosud zachovaný náhrobek je cennou památkou [[gotika|gotického]] sochařství. |
Biskup Přeclav z Pohořelé zemřel na biskupském hradě Otmuchově dne [[6. duben|6. dubna]] [[1376]]. Pochován byl v mariánské kapli vratislavské katedrály, kterou dal sám vystavět. Jeho dosud zachovaný náhrobek je cennou památkou [[gotika|gotického]] sochařství.<ref name="ADB">.</ref> |
||
Přeclavovou smrtí skončilo jedno z vrcholných období dějin vratislavské diecéze. Zejména z hospodářského hlediska bylo biskupství tak mocné jako nikdy dříve. Jeho středověký životopis uvádí: ''"Vratislavskou církev tak pozvedl a tak velkou učinil svatbami, zakládáním rybníků, vysazováním a nákupem vesnic, zlatými a stříbrnými nádobmi, drahými ozdobami a početným náčiním, že se jí nyní obecně říká zlaté biskupství."''<ref> |
Přeclavovou smrtí skončilo jedno z vrcholných období dějin vratislavské diecéze. Zejména z hospodářského hlediska bylo biskupství tak mocné jako nikdy dříve. Jeho středověký životopis uvádí: ''"Vratislavskou církev tak pozvedl a tak velkou učinil svatbami, zakládáním rybníků, vysazováním a nákupem vesnic, zlatými a stříbrnými nádobmi, drahými ozdobami a početným náčiním, že se jí nyní obecně říká zlaté biskupství."''<ref name="ADB">,</ref> Ale rovněž rychlé rozšiřování farní sítě, zakládání nových církevních institucí a nalezení smírného ''modu vivendi'' se světskou mocí pozvedlo - ač jen dočasně - společenskou vážnost církve, která byla před Přeclavovým nástupem řadou vnitřních i vnějších sporů oslabena. |
||
| příjmení = Grünhagen |
|||
| jméno = Colmar |
|||
| autor = |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Preczlaw von Pogarell |
|||
| odkaz na titul = |
|||
| příjmení sestavitele = |
|||
| jméno sestavitele = |
|||
| sestavitel = |
|||
| sborník = Allgemeine Deutsche Biographie, Band 26 |
|||
| odkaz na sborník = |
|||
| vydavatel = Duncker & Humblot |
|||
| místo = Leipzig |
|||
| rok vydání = 1888 |
|||
| isbn = |
|||
| url = http://www.deutsche-biographie.de/artikelADB_pnd128736127.html |
|||
| datum vydání = |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 17.5.2010 |
|||
| kapitola = |
|||
| strany = 545 |
|||
| jazyk = |
|||
}}</ref> Ale rovněž rychlé rozšiřování farní sítě, zakládání nových církevních institucí a nalezení smírného ''modu vivendi'' se světskou mocí pozvedlo - ač jen dočasně - společenskou vážnost církve, která byla před Přeclavovým nástupem řadou vnitřních i vnějších sporů oslabena. |
|||
== Reference == |
== Reference == |
||
| Řádek 165: | Řádek 224: | ||
| kapitola = |
| kapitola = |
||
| strany = 80-82 |
| strany = 80-82 |
||
| jazyk = |
|||
}} |
|||
* {{Citace sborníku |
|||
| příjmení = Kopiec |
|||
| jméno = Jan |
|||
| autor = |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Preczlaw von Pogarell |
|||
| odkaz na titul = |
|||
| příjmení sestavitele = Gatz |
|||
| jméno sestavitele = Erwin |
|||
| sestavitel = |
|||
| sborník = Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1198-1448 |
|||
| odkaz na sborník = |
|||
| vydavatel = Duncker u. Humblot |
|||
| místo = Berlin |
|||
| rok vydání = 2001 |
|||
| isbn = 3-428-10303-3 |
|||
| url = |
|||
| kapitola = |
|||
| strany = 111 |
|||
| jazyk = |
| jazyk = |
||
}} |
}} |
||
| Řádek 234: | Řádek 272: | ||
| kapitola = |
| kapitola = |
||
| strany = 704-705 |
| strany = 704-705 |
||
| jazyk = |
| jazyk = de |
||
}} |
}} |
||
* {{Citace periodika |
* {{Citace elektronického periodika |
||
| příjmení = Pater |
| příjmení = Pater |
||
| jméno = Józef |
| jméno = Józef |
||
| Řádek 244: | Řádek 282: | ||
| titul = Z dziejów archidiecezji wrocławskiej - 7. Złote biskupstwo (1301-1376) |
| titul = Z dziejów archidiecezji wrocławskiej - 7. Złote biskupstwo (1301-1376) |
||
| periodikum = Nowe Życie |
| periodikum = Nowe Życie |
||
| odkaz na periodikum = |
| odkaz na periodikum = |
||
| |
| datum vydání = |
||
| |
| datum aktualizace = |
||
| datum přístupu = 2010-05-17 |
|||
| ročník = |
| ročník = |
||
| číslo = |
| číslo = |
||
| Řádek 252: | Řádek 291: | ||
| url = http://www.archidiecezja.wroc.pl/dzieje_07.php |
| url = http://www.archidiecezja.wroc.pl/dzieje_07.php |
||
| issn = |
| issn = |
||
| jazyk = pl |
|||
}} |
}} |
||
Verze z 15. 1. 2011, 22:13
Přeclav z Pohořelé (též z Pogorely, z Pogorella, z Pohořelce, lat. Przeclaus de Pogarella nebo de Pogorella, pol. Przecław z Pogorzeli, něm. Preczlaw von Pogarell) (5. května 1299 nebo 1310, Pohořelá (Pogorzela) nebo Michalov (Michałów), Lehnické knížectví – noc z 5. dubna na 6. dubna 1376, Otmuchov, Niské knížectví) byl dvacátý vratislavský biskup (1341-1376) a od roku 1352 kancléř Karla IV. Doba jeho episkopátu je označována jako zlatý věk vratislavské diecéze.
Život
Původ, začátky a volba vratislavským biskupem
Přeclav z Pohořelé pocházel z rodu pánů z Pohořelé, který se nazýval po vsi Pohořelá (pol. Pogorzela, něm. Pogarell) poblíž Břehu (Brzeg) a nosil erb zvaný Grzymała. Byl to jeden z nejstarších známých rodů ve Slezsku, který byl mj. zakladatelem kláštera v Kamenci.[1] Přeclavovým otcem byl Bohuš z Michalova a z Pohořelé (zmiňován v letech 1284-1309). Přeclav měl tři starší bratry (Jindřicha, Bohuše a Mirzana) a mladšího bratra Gunthera. V době, kdy byl biskupem, se kanovníky vratislavské kapituly stali také jeho synovci Čambor (zm. 1343-1383, též kanovník v Krakově) a Jakub (zm. 1352-1362, též kanovník v Hlohově), v biskupských službách jako rytíř sloužil další synovec Jaroch (zm. 1349-1383).[2]
Sám Přeclav z Pohořelé je v pramenech zmiňován až 14. dubna 1329 jako kanovník katedrální kapituly ve Vratislavi.[2] Někdy po 29. červenci 1336 odešel na studia na univerzitě v Bologni, kde se zdržoval i 5. května 1341, když jej vratislavská kapitula po smrti biskupa Nankera zvolila novým biskupem.[1][2]
Volba neproběhla bez problémů. Protože Vratislav dosud podléhala interdiktu, musela se konat v Nise.[3] Většina vratislavské kapituly podporovala Jana Lucemburského a Přeclav byl kandidátem Lucemburky podporovaným, nebyla však v zájmu Polska a arcibiskup hnězdenský Janislav jakožto metropolita vratislavské diecéze odmítl volbu potvrdit a udělit Přeclavovi biskupské svěcení. Kromě toho si již dříve vyhradil jmenování nového biskupa papež.[1] Přeclav se proto vydal osobně k papeži Benediktu XII. do Avignonu. Od něj získal 28. ledna 1342 konfirmační bulu a 17. března biskupské svěcení. 6. května téhož roku se pak vrátil již jako právoplatný biskup do Vratislavi.[2][3]
Přeclav z Pohořelé a Karel IV.
Biskup Přeclav byl od počátku svázán s Lucemburky, a zejména s markrabětem Karlem, pozdějším Karlem IV., který již v době Přeclavova nástupu spravoval jménem otce mimo jiné Slezsko. Mezi prvními kroky nového biskupa bylo rychlé vyřízení sporů, které s českým králem vedl biskup Nanker, a potvrzení králova postavení. Zrušil Nankerem uložený interdikt nad městem Vratislaví i exkomunikaci Jana Lucemburského a členů vratislavské městské rady - ti však museli biskupa přijít odprosit v průvodu z radnice do kostela sv. Vojtěcha, bosí a v kajícnickém oděvu.[3] Ohledně hradu Milíče, jehož obsazení bylo pohnutkou k uvedenému sporu, uzavřel s králem dohodu: hrad byl vydán zpět vratislavské kapitule, která jej držela dříve, ale král měl mít možnost jej vojensky využívat.[2][3] 1. července 1342 vydal biskup Přeclav listinu, která konsolidovala a potvrzovala lenní vztah slezských knížat k českému králi. Bylo uznáno patronátní právo krále nad vratislavským biskupstvím, král byl vrchním pánem všech majetků biskupství a mohl využívat jeho hrady a biskup se zavázal církevně stíhat všechny (rozuměj především případná odbojná knížata), kdo by se zpronevěřili slibu věrnosti českému králi. Markrabě Karel jménem otce naopak přijal biskupství ve svou ochranu a zavázal se chránit jeho majetek.[2][3]
Přeclav z Pohořelé hrál v následujících letech významnou úlohu v diplomatických vztazích s polským králem Kazimírem III. Velikým, zejména při sjednávání Namyslovského míru roku 1348 a při organizaci setkání Karla IV. s Kazimírem Velikým ve Vratislavi roku 1351. Za tyto zásluhy se Přeclav stal roku 1352 kancléřem Karla IV.[2] Ačkoli tento titul používal až do své smrti, výkon skutečných povinností s ním svázaných brzy přenechal na jiných.[1]
Mezi Přeclavem a Karlem IV. totiž došlo k ochlazení vztahů v důsledku toho, že se nepodařilo uskutečnit císařův plán na vyčlenění vratislavského biskupství z hnězdenské církevní provincie a jeho přičlenění k církevní provincii pražské, založené roku 1344. Proti tomuto plánu se stavěli z pochopitelných důvodů hnězdenský arcibiskup i polský král, ale stejně důrazně i vratislavská katedrální kapitula. Rovněž biskup Přeclav po počáteční podpoře zaujal k otázce spíše vlažný postoj. Dvojí příslušnost biskupství pod patronát českého krále a pod záštitu polského metropolity byla jeho výhodou, protože vytvářela manévrovací prostor.[1][2][3] Poté, co roku 1352 zemřel bývalý Karlův vychovatel papež Klement VI. a na jeho místo zasedl Lucemburkům mnohem méně nakloněný Inocenc VI., stal se záměr na převod (uvažovalo se i o rozdělení) vratislavské diecéze nerealizovatelným a Karel IV. se jej roku 1360 musel definitivně zříci. Již roku 1358 opět potvrdil všechna stará privilegia biskupství.
Roku 1367, kdy nový spor o privilegia mezi městskou radou a církví ve Vratislavi vyústil opět v interdikt nad městem, zasáhl Karel IV. rozhodně ve prospěch města, neboť si byl vědom jeho hospodářského i politického významu. Inerdikt zrušil roku 1368 sám papež Urban V., který císaře zmocnil i k urovnání sporu. Ten potvrdil soudní imunitu duchovních, ale rozhodl, že město má soudní pravomoc nad služebníky a poddanými církve, pokud se nacházejí na jeho území. Roku 1370 navíc vydal edikt, kterým duchovním zakazoval ve Vratislavi pořizovat nemovitosti nebo nakupovat domovní renty.[1]
Majetková strategie biskupa Přeclava
Cílem soustředěného úsilí Přeclava z Pohořelé byla konsolidace pozemkového majetku biskupství. Hlavní centrum tvořilo Niské knížectví, kterému proto věnoval největší pozornost. V řadě majetkových transakcí odkupoval statky, které se nalézaly roztříštěně uvnitř biskupské země nebo v jejím sousedství, a naopak prodával majetky, které s knížectvím územně nesouvisely.[2] Největším prodaným majetkem bylo panství zmíněného hradu Milíč, náležející katedrální kapitule. Jednalo se o statek málo výnosný a od ostatních církevních držav vzdálený, jehož strategická poloha na polských hranicích byla církvi spíše ke škodě než k užitku. Roku 1358 jej proto biskup a kapitula prodali olešnickému knížeti Konrádovi I.[1] Výtěžek sloužil zejména k nákladnému vykoupení hradu Frýdberka, jehož majitelé plenili a ohrožovali biskupské vesnice v Rychlebských horách. Již předtím získal biskup zpět do přímého držení hrady Kaltenštejn (1345) a Javorník (1348).[2] Roku 1350 upevnil také dosud spornou svrchovanost biskupství nad městem Wiązów (něm. Wansen) s okolím, tzv. wansenskou zastávkou, na půl cesty mezi Nisou a Vratislaví,[2] a zhruba v téže době též nad městem a hradem Pačkovem v jihozápadním cípu Niska, kde dal vystavět mohutné, dodnes ve většině hmoty zachované opevnění.[2][3]
Přeclav z Pohořelé se zajímal nejen o rozlohu biskupského panství, ale i o jeho ekonomický rozvoj. Vymohl si na Karlu IV. výslovné potvrzení zakládání vsí na hospodářskému rozvoji příznivějším "německém" (emfyteutickém) právu, a zejména možnost změny práva v již existujících vsích. Německé právo zavedl i do Otmuchova (1347) a na město s německým právem povýšil Javorník (1373); i v těchto místech modernizoval opevnění.[2]
Ve všech ohledech nejvýznamnějším přírůstkem bylo 19. ledna roku 1344 odkoupení města Grodkova (pol. Grodków, něm. Grottkau) s okolím od trvale zadluženého břežského knížete Boleslava III. Marnotratného.[3] Jelikož se v případě tohoto území jednalo o léno českého krále, musel z něj biskup a kapitula, kteří drželi nově nabyté území napůl, 23. listopadu téhož roku složit lenní přísahu (dosavadní nisko-otmuchovské území lénu nepodléhalo).[1][2] Dědicové po břežském knížeti, Ludvík I. Lehnicko-břežský a Boleslav II. Malý, darování neuznávali a roku 1360 Grodkov vojensky obsadili. Nedostatečně energický postup biskupa vyvolal rozhořčení katedrální kapituly, ale za určitých finančních obětí se Grodkov podařilo získat zpět.[1] Rovněž zde biskup podnítil modernizaci městského opevnění doplněním věží.
Získání Grodkova se odrazilo i v biskupské titulatuře: nadále byl vratislavský biskup vévodou (Herzog) grodkovským a knížetem (Fürst) niským či nisko-otmuchovským. V dalších staletích se toto rozlišování vytratilo a léno se rozšířilo na celý útvar, nazývaný knížectví nisko-grodkovské.[1]
Vnitřní život diecéze za biskupa Přeclava
Úspěšná majetková správa biskupa, politické uklidnění v zemi i celkový hospodářský vzestup se kladně odrazily zejmén na zřizování řady nových farností a stavbu nových kostelů. (Roku 1300 bylo v diecézi 310 farností, roku 1370 již 1030).[4] Přeclavova doba byla na dlouho poslední dobou velkých církevních fundací. Lehnický kníže Václav I. založil roku 1354 v Lehnici kolegiátní kapitulu Božího hrobu, jeho bratr břežský kníže Ludvík I. založil v při kapli břežského hradu roku 1368 kolegiátní kapitulu sv. Hedviky a již předtím roku 1348 založili oba bratři v Lehnici klášter benediktinek.[3] Ve Vratislavi založil Karel IV. roku 1351 na památku setkání s Kazimírem Velikým kostel zasvěcený patronům obou království, sv. Stanislavovi a sv. Václavovi, jakož i svaté Dorotě, a u něj klášter augustiniánů poustevníků.[3] Kromě toho do Slezska v té době přišly nové řeholní řády - karmelitáni, kartuziáni a pavlíni.[3] Množil se také počet špitálů pod patronátem různých institucí: jako vzorové založil Přeclav z Pohořelé v biskupské Nise mužský útulek sv. Josefa a ženský útulek sv. Barbory.[3]
Řada vrcholně gotických staveb ve Slezsku je přímo či nepřímo spojena se jménem biskupa Přeclava, nejosobnější památku však zanechal v rozsáhlé východní pobočné kapli vratislavské katedrály, zasvěcené Panně Marii. Tato kaple, vyzdobená freskami a vitrážemi, byla postavena roku 1361 a biskup zřídil i dotaci, která financovala denní bohoslužby dvanácti oltářníky.[1][2][3]
Mentalita se však v pozdním středověku měnila a různé faktory, jako neuspokojivý stav papežství a spory mezi církevními frakcemi za Přeclavových předchůdců, způsobily jistý pokles prestiže církve i přes její materiální rozkvět. To se projevilo i přítomností sekt a lidových hnutí, kvalifikovaných oficiální církví jako kacířství. V roce 1349 například do Slezska přišli flagelanti, jejichž excesivní projevy zbožnosti mj. vedly k jednomu z prvních protižidovských pogromů ve Vratislavi. Biskup proti nim rázně zakročil a nechal jejich vůdce upálit.
Přeclav z Pohořelé zavedl v diecézi svěcení svátku svaté Hedviky (16. října) jako místní patronky.[3]
Smrt a dědictví Přeclava z Pohořelé
Biskup Přeclav z Pohořelé zemřel na biskupském hradě Otmuchově dne 6. dubna 1376. Pochován byl v mariánské kapli vratislavské katedrály, kterou dal sám vystavět. Jeho dosud zachovaný náhrobek je cennou památkou gotického sochařství.[1]
Přeclavovou smrtí skončilo jedno z vrcholných období dějin vratislavské diecéze. Zejména z hospodářského hlediska bylo biskupství tak mocné jako nikdy dříve. Jeho středověký životopis uvádí: "Vratislavskou církev tak pozvedl a tak velkou učinil svatbami, zakládáním rybníků, vysazováním a nákupem vesnic, zlatými a stříbrnými nádobmi, drahými ozdobami a početným náčiním, že se jí nyní obecně říká zlaté biskupství."[1] Ale rovněž rychlé rozšiřování farní sítě, zakládání nových církevních institucí a nalezení smírného modu vivendi se světskou mocí pozvedlo - ač jen dočasně - společenskou vážnost církve, která byla před Přeclavovým nástupem řadou vnitřních i vnějších sporů oslabena.
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j k l m GRÜNHAGEN, Colmar. Preczlaw von Pogarell. In: Allgemeine Deutsche Biographie, Band 26. Leipzig: Duncker & Humblot, 1888. Dostupné online. S. 541-545. (německy) Chybná citace: Neplatná značka
<ref>; název „ADB“ použit vícekrát s různým obsahem - ↑ a b c d e f g h i j k l m n o SCHMILEWSKI, Ulrich. Preczlaus von Pogarell. In: Neue Deutsche Biographie, Band 20. Berlin: Duncker & Humblot, 2001. Dostupné online. S. 704-705. (německy) Chybná citace: Neplatná značka
<ref>; název „NDB“ použit vícekrát s různým obsahem - ↑ a b c d e f g h i j k l m n PATER, Józef. Z dziejów archidiecezji wrocławskiej - 7. Złote biskupstwo (1301-1376). Nowe Życie [online]. [cit. 2010-05-17]. Dostupné online. (polsky) Chybná citace: Neplatná značka
<ref>; název „Pater“ použit vícekrát s různým obsahem - ↑ KOPIEC, Jan. Preczlaw von Pogarell. In: GATZ, Erwin. Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1198-1448. Berlin: Duncker u. Humblot, 2001. ISBN 3-428-10303-3. S. 15.
Literatura
- SKŘIVÁNEK, František; TOVAČOVSKÝ, Jaroslav. Vratislavští biskupové v dějinách Slezska. Praha: Nakladatelství ONYX, 2004. ISBN 80-86788-15-6, ISBN 80-902907-7-9. S. 29-31.
- FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 77, 79-80.
- ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Nakladatelství Libri, 2004. ISBN 80-7277-172-8. S. 78-85.
- KOPIEC, Jan. Bistum Breslau. In: GATZ, Erwin. Die Bistümer des Heiligen Römischen Reiches von ihner Anfängen bis zur Säkularisation. Freiburg in Breisgau: Verlag Herder, 2003. ISBN 3-451-28075-2. S. 133-134, 142.
- ŻERELIK, Rościsław. Dzieje Śląska do 1526 roku. In: CZAPLIŃSKI, Marek. Historia Śląska. Wrocław: Wydawnictvo Uniwersytetu Wrocławskiego, 2002. ISBN 83-229-2213-2. S. 80-82.
- GRÜNHAGEN, Colmar. Preczlaw von Pogarell. In: Allgemeine Deutsche Biographie, Band 26. Leipzig: Duncker & Humblot, 1888. Dostupné online. S. 541-545.
- SCHMILEWSKI, Ulrich. Preczlaus von Pogarell. In: Neue Deutsche Biographie, Band 20. Berlin: Duncker & Humblot, 2001. Dostupné online. S. 704-705. (německy)
- PATER, Józef. Z dziejów archidiecezji wrocławskiej - 7. Złote biskupstwo (1301-1376). Nowe Życie [online]. [cit. 2010-05-17]. Dostupné online. (polsky)
Odkazy
| Biskup vratislavský | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: |
1341–1376 Přeclav z Pohořelé |
Nástupce: |