Hedvika Slezská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hedvika Slezská
Svatá Hedvika Slezská
Svatá Hedvika Slezská
Ochránkyně němectví ve Slezsku
Datum narození 1174
Místo narození Andechs
Datum úmrtí 15. září 1243
Místo úmrtí Třebnice
Svátek 16. října
Místo pohřbení svatyně svaté Hedviky v Třebnici
Svatořečena 26. března 1267 Klementem IV.
Uctívána církvemi římskokatolická církev
Významné zasvěcené kostely katedrála v Berlíně
kostel v Doubravě
kostel v Opavě
a další kostely sv. Hedviky
Atributy bosé nohy, boty v ruce, knížecí koruna, model kostela, soška Panny Marie
Patronkou Ostravsko-opavské diecéze
Kláštera v Andechs
Slezska a Polska
Berlína, diecéze Zhořelec, Vratislavi, Trzebnice a Krakova
exulantů a snoubenců

Hedvika Slezská (německy Hedwig von Andechs, Hedwig von Schlesien, polsky Jadwiga Śląska, 1174, Andechs15. září 1243, Třebnice) byla slezská kněžna, světice a patronka Slezska.

sv. Hedvika Slezská, miniatura na titulním listu Ostrovského kodexu (1353)

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Bavorsku na hradě Andechs u Ammerského jezera, proto je dodnes v Bavorsku nazývána Hedvig z Andechsu. Byla dcerou bádenského markraběte a meranského knížete Bertolda IV., který pocházel z jihoněmeckého rodu Andechsů a Anežky z Rochlitz. Jako malé dítě ji předali na výchovu k benediktinkám v Kitzingenském klášteře. Dvanáctiletou ji otec z mocensko-politických důvodů provdal za knížete Jindřicha I. Bradatého, manželství však bylo velmi šťastné. Již ve 13 letech porodila Hedvika první dítě; po porodu sedmého dostala od muže souhlas, aby s ním dále směla žít ve zdrženlivosti. společně s českou kněžnou Annou Přemslovnou založila benediktinský klášter Wahlstatt v Lehnickém poli. V roce 1203 založila cisterciácký klášter v Třebnici, první ženský klášter na území Slezska.

Brzy začala být pronásledována osudem. O ruku její dcery Gertrudy se ucházel falckrabě Ota VIII. z Wittelsbachu. Římskoněmecký král Filip Švábský varoval Jindřicha a Hedvig před Otovou násilnickou povahou. Když se o tom temperamentní Ota dozvěděl, krále na sněmu v Bamberku chladnokrevně zavraždil. Za tento čin byla na něj i na jeho stoupence uvalena říšská klatba. Mezi jeho stoupenci byli Hedvičini bratři Ekbert a Jindřich. Rodový hrad Andechs byl úplně rozbořen a oba bratři odešli raději do exilu.

Sestra svaté Hedviky Gertruda Meranská se provdala za uherského krále Ondřeje II. a byla v roce 1213 zavražděna. Synové Jindřich a Konrád se zapletli do bratrovražedné války, v níž byl Konrád poražen a později zemřel po pádu s koně. Hedvičin manžel Jindřich I. Bradatý padl v roce 1238 ve vnitropolských válkách a nejmilovanější syn Jindřich II. Pobožný v boji proti Tatarům (1241).

Po synově smrti se uchýlila do třebnického kláštera. Po zbytek života se věnovala službě pro blahu svého lidu a prohloubení křesťanské víry. Zakládala nemocnice, ošetřovací ústavy a kláštery.

Svatořečil ji papež Klement IV. již 26. března 1267. Svatá Hedvika je patronkou Polska, Slezska, Berlína, diecéze a města Zhořelec, Vratislavi, Třebnice a Krakova, Ostravsko-opavské diecéze a kromě toho exulantů a snoubenců. Též bývá pro svůj původ považována za ochránkyni němectví ve Slezsku.[1] Katedrála sv. Hedviky je arcidiecézním chrámem Berlína.

Její svátek se podle liturgického kalendáře slaví 16. října.

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

Její životopis zachytily kolem roku 1300 Legenda maior a Legenda minor, což vedlo k širokému rozšíření úcty a jejího vyobrazení během 14.století. K českým spolupatronkám bývá řazena od 50. let 14. století na základě ilustrované legendy, která byla sestavena a iluminována roku 1353 na dvoře císaře Karla IV. na objednávku slezského vévody Ludvíka z Lehnice a Břehu. Později se dostala prostřednictvím sbírek vévodů sasko-lauenburských do knihovny piaristického kláštera v Ostrově u Karlových Varů, po jeho zrušení do Guttmannovy sbírky ve Vídni a z ní odprodána do Clevelandského Muzea umění v Clevelandu (USA). V ikonografii se Hedvika Slezská objevuje zobrazována jako kněžna s korunou na hlavě, nebo jako vdaná paní s hlavou v zavinutí, vzácněji také v černém hábitu cisterciácké řeholnice. Často drží v ruce model kostela (Třebnice), někdy také sošku Panny Marie, u pasu nebo v ruce mívá růženec. Někdy se modlí před křížem, dává almužnu nebo ošetřuje nemocné. Tím se její vyobrazení neliší od její neteře sv. Alžběty Duryňské.[2] Někdy v ruce drží své boty, protože podle tradice chodila vždycky bosá. Podle legendy konala četné zázraky, z nichž se v ilustracích objevujeː Proměnění vody ve víno, uzdravení slepého.

Významné památky[editovat | editovat zdroj]

  • Hedvičina vlastní pečeť
  • Ilustrovaná legenda sv. Hedviky, podle dalších rukopisů a listin vztahujících se k Hedvičinu svatořečení a dřívějšího místa uložení se svazek nazývá Ostrovský kodex (něm. Schlackenwerther Codex), Praha 1353 (dnes Cleveland Museum of Art)
  • Freska v sakristii kostela sv. Tomáše v Praze na Malé Straně, 2. pol. 14.století
  • Relikviářová busta ze zlaceného stříbra, Andreas Heidecker, 1512, dóm ve Vratislavi
  • Stříbrná socha, Paul Nitsch, 1590, dóm ve Vratislavi
  • Oltář sv. Marie Magdalény, Klášterní kostel sv. Leopolda, Klosterneuburg
  • ̈ Socha, dřevořezba, 1440, klášterní kostel voršilek, Vratislav
  • Relikviář na hlavu sv. Hedviky
  • Náhrobek v klášterním kostele v Třebnici (1679-1680)
  • Nástěnná malba v Kapitulní bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě

Potomci[editovat | editovat zdroj]

  • Anežka (1190? – 11. května 1214?)
  • Boleslav (1191? – 10. srpna 1206/1208)
  • Jindřich II. Pobožný (1196? – 9. dubna 1241) ∞ Anna Lehnická, (1201/1204? – 23. června 1265)
  • Konrád Kadeřavý (1198? – 4. září 1214)
  • Žofia (1200? – 22./23. března 1214?)
  • Gertruda, abatyše v Třebnici (1200? – 6./30. prosince 1262?)
  • syn (Vladislav?) (25. prosince 1208? – 1214 nebo 1217?)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha : Libri, 2004. 546 s. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 46.  
  2. LCI 6, s. 472-475.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

̈* Josef Krása, Ilustrovaná legenda sv. Hedviky, inː České iluminované rukopisy 13.-16.století. Praha ː Odeon 1999, s. 59-100.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]