Kostel svaté Hedviky (Opava)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel svaté Hedviky
Sv hedvika.JPG
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Moravskoslezský kraj
Obec Opava
Souřadnice
Kostel svaté Hedviky
Kostel svaté Hedviky
Základní informace
Církev Římskokatolická církev
Diecéze Ostravsko-opavská
Děkanát Opava
Farnost Římskokatolická farnost Panny Marie Opava
Status filiální kostel
Užívání Římskokatolická farnost Panny Marie Opava
Datum posvěcení 16. října 1993
Světitel Mons. Jan Graubner
Architektonický popis
Architekt Leopold Bauer
Stavební sloh moderna
Výstavba 19331937
Odkazy
Adresa Náměstí svaté Hedviky, Opava
Kód památky 23384/8-3076 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svaté Hedviky je jednolodní kostel na půdorysu zdvojeného kříže tvořený příčnou lodí a rozšířeným průčelím nacházející se na Náměstí svaté Hedviky v Opavě. Průčelí je tvořeno třemi bloky v pyramidálním uspořádání a zvonicovým patrem zakončeným velkým křížem. Obvod věže obíhá latinsky psaná nápisová páska, která odkazuje na původně zamýšlenou funkci kostela jako památníku padlých.[pozn. 1] Modernistický kostel je jedním z posledních děl architekta Leopolda Bauera. Je ve správě Římskokatolické farnosti Panny Marie Opava.

Plány výstavby[editovat | editovat zdroj]

S myšlenkou postavit v Opavě kostel zasvěcený patronce Slezska (svaté Hedvice) přišel kněz, katecheta a profesor opavské reálky P. Johann Eichler.[pozn. 2] V roce 1894 založil nadaci pro výstavbu kostela a v její prospěch složil částku 6000 zlatých. V následujících letech probíhalo hledání vhodného místa k výstavbě. V roce 1916 získala silný ohlas myšlenka, aby se plánovaný kostel stal zároveň památníkem padlých v právě probíhající první světové válce. Přestože stále nebylo nalezeno vhodné místo k výstavbě, vznikly na konci 20. let dva architektonické návrhy kostela. První z nich byl od Adolfa Müllera a druhý od Franze Ludwiga Kurowského. Teprve poté byl nalezen vhodný pozemek na místě starého opavského hřbitova,[pozn. 3] který nadace koupila a obratem jej převedla na Řád německých rytířů.[2]

Architektonická soutěž[editovat | editovat zdroj]

Dne 3. prosince 1931 byla vyhlášena architektonická soutěž na podobu pietního areálu. Účast v soutěži byla omezena na architekty, kteří pocházeli nebo působili na území českého Slezska. O výsledku měla rozhodnout komise ve složení probošt Paul Heider, starosta města Ernst Franz, ředitel Slezského zemského muzea Edmund Wilhelm Braun, profesor Heinrich Fanta, malíř Adolf Zdrazila, sochař Josef Obeth a architekti Erich Geldner a Jan Rubý. Soutěže se zúčastnilo 38 architektů a stavitelů a vítězem se stal návrh profesora vídeňské akademie výtvarných umění Leopolda Bauera.[4] Stavba kostela se měla stát vizualizací „slezské ideje“ spojující české i německé Slezany.[5]

Výstavba kostela[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení architektonické soutěže byly 31. července 1933 zahájeny stavební práce a 15. srpna za účasti předních představitelů společenského života tehdejší Opavy probošt Heider posvětil základní kámen kostela. Přestože hlavní stavební práce proběhly do listopadu 1933, dokončovací práce se protáhly a ke kolaudaci došlo až 30. července 1937.[6]

1939–1989[editovat | editovat zdroj]

Po okupaci Opavy německou armádou v říjnu 1938 a jejím připojením k Sudetské župě bylo zrušeno Eichlerovo kuratorium a práce na dokončení kostela byly zastaveny. Záměr proměnit novostavbu kostela v pomník slezské píle a kreativity tak nebyl naplněn.[7] Během druhé světové války sloužil nedokončený kostel jako skladiště vojenského materiálu a věž kostela sloužila jako pozorovatelna Luftwaffe. Při osvobozování Opavy v dubnu 1945 byl sestřelen kříž na věži.[8] V letech 1946–1949 se nevyužívaný kostel stal předmětem zájmu Českobratrské církve evangelické, ale převzetí kostela nakonec nebylo realizováno. V následujících letech byl nezajištěný kostel častým terčem vandalů a teprve v roce 1955 byl upraven jako skladiště zdravotnického materiálu. Jako skladiště byl využíván až do roku 1989. V roce 1978 byl kostel svaté Hedviky zaevidován jako nevhodně využívaná památka.[9]

Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 byl kostel prohlášen za kulturní památku a byl převeden zpět do užívání Římskokatolické farnosti Panny Marie Opava. V následujících letech byl opraven a jeho interiér upraven v duchu zásad pokoncilní liturgické reformy. Celkové náklady na obnovu kostela činily 3 500 000 Kč. Po více než šedesáti letech od položení základního kamene byl kostel 16. října 1993 (v den 750. výročí smrti svaté Hedviky) vysvěcen olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem za spoluúčasti papežského nuncia Giovanniho Coppy. I v dalších letech po vysvěcení pokračovaly práce na vybavení interiéru kostela. V roce 1999 byla na věž slavnostně vrácena replika velkého kříže, který byl zničen na konci druhé světové války. V současnosti kostel příležitostně slouží ke slavení liturgie.[9] Ve spolupráci s Městským informačním centrem probíhají několikrát ročně komentované prohlídky kostela.[10]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

V roce 1934 Bauer navrhl pro dekoraci hlavního oltáře deset reliéfů ze života svaté Hedviky. Dílo přislíbil zaplatit mecenáš, který nechtěl být jmenován pod podmínku, že autorem reliéfů bude sochařka Helena Scholz-Železná. Neznámým mecenášem byla spisovatelka Maria Stona a výše jmenovaná sochařka byla její dcera.[11]

Výjev na hlavním oltáři byl inspirován Zmrtvýchvstáním Isenheimského oltáře (15131515) od Mathise Gotharta Neitharta zvaného Grünewald.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Gloria / in excelsis Deo / Pax hominibus bonae voluntatis / Requiem aeternam defunctis dona Domine / Kyrie eleison / Christe eleison / Kyrie eleison. (Sláva / na výsostech Bohu / pokoj lidem dobré vůle / odpočinutí věčné zemřelým dej Pane / Pane smiluj se / Kriste smiluj se / Pane smiluj se.)[1]
  2. Přestože se část tehdejší olomoucké arcidiecéze nacházela na území Slezska, nebyl v celé arcidiecézi svaté Hedvice zasvěcen žádný kostel.[2]
  3. Hřbitov byl v roce 1853 rozšířen a zrušen byl teprve v roce 1891, kdy jej nahradil nový hřbitov na Otické ulici.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TESAŘ, Petr. Průvodce chrámem svaté Hedviky v Opavě. Opava: Římskokatolická farnost Panny Marie v Opavě, 2010. 23 s. ISBN 978-80-254-9266-6. S. 15. Dále jen Průvodce chrámem svaté Hedviky v Opavě. 
  2. a b Průvodce chrámem svaté Hedviky v Opavě, s. 8
  3. MÜLLER, Karel; ŽÁČEK, Rudolf, a kol. Opava. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 611 s. ISBN 80-7106-808-X. S. 267. Dále jen Opava. 
  4. Průvodce chrámem svaté Hedviky v Opavě, s. 8–9
  5. Opava, s. 470.
  6. Průvodce chrámem svaté Hedviky v Opavě, s. 9
  7. PELC, Martin; ŠOPÁK, Pavel; ŠÚSTKOVÁ, Hana. Opava - Vídeň : měšťanská kultura 19. století mezi periferií a centrem. Opava: Slezská univerzita, 2011. 207 s. ISBN 978-80-7248-650-2. 
  8. Průvodce chrámem svaté Hedviky v Opavě, s. 10
  9. a b Průvodce chrámem svaté Hedviky v Opavě, s. 11
  10. Archivovaná kopie. opavsky.denik.cz [online]. [cit. 2012-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  11. ŠOPÁK, Pavel. Kostel sv. Hedviky v Opavě II. Časopis Slezského zemského muzea. 2000, roč. B 49, s. 260. Dále jen Kostel sv. Hedviky v Opavě II. ISSN 1211-3131. 
  12. Kostel sv. Hedviky v Opavě II., s. 261.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GEBAUER, Josef. Památník Hedvika. Vlastivědný věstník moravský. 1972, roč. 31, čís. 2, s. 214-216. ISSN 0323-2581. 
  • GEBAUER, Josef. Chrám sv. Hedviky v Opavě. Vlastivědné listy Slezska a Severní Moravy. 1994, roč. 20, čís. 1, s. 21-23. ISSN 1213-3140. 
  • ROSOVÁ, Romana; STRAKOŠ, Martin, a kol. Průvodce architekturou Opavy : Opava Architecture Guide. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2011. 399 s. ISBN 978-80-85034-62-2. 
  • ŠOPÁK, Pavel. Kostel sv. Hedviky v Opavě I. Časopis Slezského zemského muzea. 1999, roč. B 48, s. 224-240. ISSN 1211-3131. 
  • ŠOPÁK, Pavel. Kostel sv. Hedviky v Opavě II. Časopis Slezského zemského muzea. 2000, roč. B 49, s. 258-271. ISSN 1211-3131. 
  • TESAŘ, Petr. Průvodce chrámem svaté Hedviky v Opavě. Opava: Římskokatolická farnost Panny Marie v Opavě, 2010. 23 s. ISBN 978-80-254-9266-6. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Architektura Leopolda Bauera v Opavě. Časopis Slezského muzea. 1982, roč. B 31, s. 61-74, 151-162. ISSN 1211-3131. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Leopold Bauer a Opava. Vlastivědné listy Severomoravského kraje. 1983, roč. 9, čís. 2, s. 22-27. ISSN 1213-3140.